VĚRA ONDŘICHOVÁ vera.ondrichova@gmail.com

Od paní sousedky k velkému množství lidí

Chci-li zcela záměrně zapracovat na svém vztahu s paní sousedkou, mám k dispozici řadu možností, jak to udělat. Zdravím, povídám si, nabízím pomoc, činím drobné laskavosti. A protože nechci nic ponechat náhodě a své děravé paměti, udělám si plán, který následně naplňuji:

1. leden – zajít s nějakým cukrovím a popřát  hodně štěstí do nového roku,

1. týden v lednu – nabídnu, jestli něco nechce přivézt z města, jsem tam denně,

15. leden – zeptám se, zda nechce starší ročníky dámských časopisů,

3. týden v lednu – přinesu nasušené pečivo pro králíky,

4. týden – pozvu ji, ať se o pololetních prázdninách zastaví s pravnoučaty…

Takový plán si udělám na celý rok. Některá data jsou jasná – Vánoce, Velikonoce, narozeniny nebo svátek, slavnosti na vsi, to vše jsou jasné příležitosti k práci na našem vztahu. A protože mi to nestačí a chci toho dělat víc, doplním to dalšími věcmi a určím si, kdy se do nich pustím. Je to plán, takže když paní odjede do lázní a nemohu za ní zajít, nic se neděje. Posunu návštěvu na jindy. Náhodná setkání a povídání u plotu si naplánovat nemohu. Ale to nevadí. Vím, co je mým cílem, a ráda takové náhody využiju. Plán mám k tomu, abych něco dělala i tehdy, když mi náhoda nepomáhá. Ne proto, abych se ho slepě držela.

Takto asi nikdo z nás na vlastních vztazích s jiným člověkem nepracuje. Organizace by ale měla. Vztahy mezi organizací a jejím okolím totiž vzniknou a budou se vyvíjet tak jako tak – ať záměr a plán máme, či ne. Plánujeme proto, abychom nad tím měli aspoň nějakou míru kontroly.

Lidí v okolí knihovny je velké množství. Kdyby byl svět ideální a měli jsme neomezeně peněz a sil, udělali bychom si pro každého jednotlivce, s kterým máme nějaký kontakt, záměr a plán. Jsou-li jich tisíce nebo desítky tisíc, musíme si určit, kteří lidé nebo skupiny jsou pro nás v daném období nejzásadnější. Jaké je naše poslání? Jaká je vize pro následující období? A prostřednictvím koho se naplnění vize nejvíc přiblížíme? Důležití tak pro nás mohou být představitelé města, učitelé základních a středních škol, rodiče dospívajících dětí, adolescenti nebo mladí dospělí, maminky předškoláků a podobně. Obvykle se nám podaří definovat takových skupin víc. Každá z nich si zaslouží vlastní popis záměru „kam chceme v následujících třech letech dovést tento vztah?“ a vlastní plán „akcí“ na nejbližší rok. Jak rok postupuje, děláme si podrobnější a konkrétnější plán na nejbližší měsíce.

Jak přijdeme na to, co má plán vlastně obsahovat? Nejlepší je představit si zase model „paní sousedka“ – jak poznáme, co pěkného můžeme udělat pro ni? Pozorujeme, posloucháme a ptáme se. S lidmi v okolí knihovny je nejlepší udělat totéž. Nesestavovat dotazníky, aspoň ne v první fázi, ale pozvat na půlhodinu u kávy postupně 3–5 maminek na mateřské, učitelů, dospívajících. Snažit se pochopit, co je zajímá, co řeší, v čem by jim mohla být knihovna nápomocna, co by jim ulehčilo příchod do ní nebo orientaci v ní.

•  Už jste tady někdy byl/a?
•  Jak je to dlouho?
•  Co vás sem tehdy přivedlo?
•  Co by vás sem přivedlo nyní?
•  Zaujal by vás tento leták? Co říkáte na čas začátku?

Ptejte se otevřenými otázkami. Nechte chvilku viset ve vzduchu ticho. Zapisujte si všechno, doptávejte se dál, když vás něco zaujme. Na konci hovoru budete daleko schopnější vcítit se do člověka na druhé straně. Na základě toho pak zformulujte, co vaše knihovna má pro lidi této skupiny znamenat. Sdělení formulujete pro sebe – to je zmiňovaný záměr.

Příklad: Maminka na mateřské

Zformulovaný záměr:

Knihovna chce být pro maminky na mateřské místo přátelského kontaktu. Chce jim pomoct najít směr dalšího profesního rozvoje po mateřské a v průběhu mateřské nabízet pomoc se sebevzděláním v obecnějších oblastech, jako je například finanční gramotnost, znalost cizích jazyků, podnikání apod.

Konkrétní akce – nápady:

možnost využívat klubovnu, jednou za měsíc profesní poradenství s odborníkem, vznik klubu lidí, kteří se učí anglicky – výměna tipů na učební pomůcky, cizojazyčné knihy, filmy, jednou za měsíc dětský koutek s hlídáním pro maminky, které chtějí zkonzultovat svůj profesní životopis s odborníkem. Nabídka dobrovolnické práce v dětském oddělení knihovny jako doplnění praxe.

Plán – co opravdu uděláme – příklady:

leden: oslovit odborníka na profesní poradenství, propagovat klub anglického jazyka, domluvit v Deníku text na téma, co může maminka všechno dělat v naší knihovně;

únor: propagovat profesní poradenství, nabídnout na Facebooku možnost dobrovolnické praxe v dětském oddělení;

březen: …

BONUS

Mini-rozhovor s Věrou Ondřichovou o PR v knihovnách a plánované Akademii PR

Na podzim jste navštěvovala krajské knihovny se seminářem o PR. Jaké z toho máte dojmy?

Když jsme akci loni v létě chystali, vůbec jsem netušila, co očekávat. Měla jsem představu, jak vypadá PR v městských knihovnách v Praze a v Táboře. Ale že je tolik knihovníků, které PR zajímá, chtějí o něm diskutovat a hledat nové možnosti prezentace práce knihoven, to mě ohromilo. Seminářů se zúčastnilo dohromady asi 300 lidí a mám z toho moc příjemné zážitky. Lidé byli sdílní, kooperativní, vnášeli do semináře svoje zkušenosti a dobré nápady, byla to radost.

Bylo něco, z čeho jste radost neměla?

Mrzela mě ta jednorázovost. Na semináři jsme řešili, jak to udělat, aby komunikace knihovny s okolím měla jasný záměr, aby vznikl plán, který bude určovat směr. Zabývali jsme se tím, jak přemýšlí novináři, co je pro ně zajímavé a důležité. Dotkli jsme se problematiky lokálního lobbingu. Ukazovali jsme si příklady skvělé práce knihoven na Facebooku a úspěšných akcí pro veřejnost. Ale pravda je taková, že zatím málokterá knihovna má vlastního PR profesionála – a když, tak obvykle na velmi malou část úvazku. Takový člověk sice odjede z kurzu plný nových znalostí, možná i dovedností a odhodlání, ale do praxe toho pod tlakem další práce zvládne pochopitelně uvést spíš menší část. Měla jsem velkou chuť ty skvělé a zapálené lidi navštívit po měsíci znovu, zeptat se jich, co zkusili v praxi a jak to funguje. A povzbudit, aby to zkoušeli dál.

A takhle tedy vznikla myšlenka Akademie PR pro knihovníky?

Ano, vlastně přesně takhle. Akademie má být komplexní vzdělání pro lidi, kteří se PR v knihovnách věnují. Doplněné možností pracovat na projektu z vlastní praxe, průběžně konzultovat s odbornými lektory a cítit podporu dalších lidí, kteří řeší – v jiné knihovně – totéž.

Jak to bude vypadat konkrétně?

Akademie bude otevřena pro 20–25 lidí v říjnu 2016. Celkem jsou plánována čtyři jedno až dvoudenní setkání, poslední bude v dubnu či květnu 2017. Každé setkání se bude věnovat konkrétnímu tématu. První zcela jistě strategii komunikace a plánování, další pak sociálním sítím, vztahům s médii, akcím pro veřejnost, lobbingu, rozvoji komunikačních dovedností. Prostory pro pořádání semináře nabídly krajské knihovny, každé setkání bude zřejmě někde jinde, v místech co nejpřístupnějších veřejnou dopravou. Sdružení knihoven ČR vyjádřilo projektu Akademie zásadní podporu a projekt zaštítí a finančně podpoří, z toho jsem měla velkou radost. Díky tomu může Akademie v pilotní verzi odstartovat již letos. Pokud se akce povede a zúčastněné knihovny budou spokojené, určitě se dočkáme i dalších ročníků. V mezidobí se pokusíme zajistit další finanční podporu, aby si akci mohla dovolit i knihovna s nižším rozpočtem na vzdělávání.

Kolik to tedy bude účastníky stát? A je možné se již přihlásit?

Letošní účastnický příspěvek bude zřejmě 5000 korun. Předběžné přihlášky je možné posílat na adresu vera.ondrichova@gmail.com, předběžně přihlášení dostanou přednostní možnost se přihlásit závazně. Již nyní máme asi deset vážných zájemců, zatím se tedy nebojím, že bychom letos Akademii nenaplnili. Vstupní podmínky nejsou žádné – snad jen ochota účastnit se aktivně celého běhu Akademie a zkoušet osvojené poznatky co nejdřív v praxi.

Ptala se LENKA ŠIMKOVÁ

Novou příručku o PR knihoven je možné zdarma stáhnout na adrese pr.knihovna.cz.