JANA SEGI LUKAVSKÁ jlukavska@seznam.cz

V úterý 26. ledna 2016 se u příležitosti křtu publikace České děti jako čtenáři konala v prostorách Ústavu české literatury Akademie věd série krátkých přednášek nazvaná Den se čtenářstvím, v níž vystoupili ředitel Knihovnického institutu NK ČR Vít Richter, literární vědec Jiří Trávníček a spisovatelka Ivona Březinová.

Jak na úvod upozornil Jiří Trávníček, Den se čtenářstvím neměl být věnován abstraktním čtenářským konstruktům (například modelovému či implicitnímu čtenáři), ale v rámci literárněvědného bádání dlouho opomíjeným čtenářům reálným neboli empirickým. Právě J. Trávníček se českými empirickými čtenáři dlouhodobě zabývá a publikoval o nich knihy Čteme? (2008), Čtenáři a internauti (2011) a Překnížkováno (2014). Metodologii i výsledky svého výzkumu čtenářské kultury dospělých Čechů (jimiž se rozumí populace starší patnácti let) zde ve zhuštěné podobě prezentoval.

Výzkum kombinuje kvantitativní i kvalitativní metody a probíhá v tříletých odstupech, aby bylo možné sledovat vývojové tendence českého čtenářství. Část otázek, jež zkoumaní čtenáři dostávají, se však v jednotlivých výzkumných sondách mění. První průzkum se tak zaměřoval na využívání veřejných knihoven, druhý na beletrii a třetí na fungování knižního trhu. Za některé z hlavních rysů české čtenářské kultury byl označen vysoký počet čtenářů, „přesycenost“ trhu knihami (čtenáři si ze široké nabídky titulů nedokážou vybrat), malé rozdíly mezi čtením ve městě a na venkově, a naopak velké rozdíly ve čtení u mužů a žen.

Můstek mezi problematikou čtenářství jako takového a čtenářstvím dětí a mládeže představovala řeč Ivony Březinové, autorky desítek knih určených právě těmto čtenářským skupinám. Ta se zaměřila na problém klesajícího zájmu o čtení u dětí. Podle ní souvisí především s tím, že „čtení je dřina“ (a podle knihy České děti jako čtenáři skutečně zhruba pětina dětí – a to nejen začátečníků – uvádí, že čtení je příliš namáhavé) a čtenáři-začátečníci, kteří si teprve osvojují techniku čtení, nezvládají vnímat obsahovou stránku textů. Hovořila proto především o svých zkušenostech s psaním pro děti mladšího školního věku, tedy o knihách tzv. „prvního“ a „druhého“ čtení. Jejich četbu se snaží dětem zpřístupnit a ozvláštnit – třeba tak, že svou knížku doplní pracovním sešitem (například v druhém vydání Adélky a Zlobidýlka, 2014). V knize pohádek Teta to plete (poprvé vydané roku 2004) jsou zase děti vyzývány k tomu, aby pohádky „rozplétaly“, odpovídaly na otázky vztahující se k textu nebo si s pohádkovými postavami zpívaly. Autorka upozornila i na svůj netradiční slabikář (Zetíkova cesta, 2015), který se snaží propojit učení jednotlivých písmen příběhem. Prostor tak dostali nejen literárními vědci přehlížení dětští čtenáři, ale také knihy, které se z hlediska zájmu literárních vědců nacházejí na periferii.

  

Po Ivoně Březinové převzal slovo Vít Richter, jeden z autorů křtěné knihy. Tu lze chápat jako určitý doplněk Trávníčkových publikací, protože mapuje stav čtenářství u českých dětí od šesti do patnácti let. Průzkumem bylo zjištěno, že v posledních deseti letech čtou české děti méně, ale za zábavnou činnost četbu považuje polovina dětí a třetina dětí si uvědomuje, že je důležitá pro jejich vzdělání. Podobně jako u dospělých jsou daleko přičinlivějšími čtenáři dívky. V. Richter se zastavil i u otázky, jaké knihy děti nejraději čtou a jak si je vybírají, jaké má dítě v rodině čtenářské zázemí (a jak se to projevuje na jeho čtenářství), jak se na rozvoji čtenářství podílí škola a jaké místo má četba mezi dalšími aktivitami, jimiž děti tráví svůj čas. Na závěr konstatoval, že nijak neklesá význam veřejných knihoven, takřka nulový význam zato mají knihovny školní.

Nakonec se Jiří Trávníček pokusil vyvrátit několik mýtů, které o čtenářství a jeho výzkumech kolují. V této souvislosti optimisticky konstatoval, že obraz čtenářství je vždy horší než jeho reálný stav. Poté otevřel diskusi, v níž pro účastníky akce vznikl prostor na dotazy ohledně upřesnění metodologických postupů jednotlivých výzkumů či některých dílčích výsledků. Neformální diskuse pak pokračovala po slavnostním křtu knihy.

Foto Vendula Trnková