IVAN DAVID ivan.david@kmvs.cz

SRSTKA, Jiří a kol.: Autorské právo a práva související: vysokoškolská učebnice. Praha: Leges, 2017. 416 s. ISBN 978-80-7502-240-0.

V roce 2017 konečně spatřila světlo knihkupeckých pultů dlouho očekávaná učebnice autorského práva, kterou vytvořil autorský kolektiv pod vedením prof. Jiřího Srstky, dlouholetého ředitele agentury DILIA a dříve Národního divadla v Praze.

Jaké jsou základní klady a přínosy knihy? Předně lze bez přehánění říci, že se za dobu posledních několika desetiletí jedná o jedinou publikaci, která se tématu autorského práva v České republice (s částečnými přesahy do cizích právních úprav) věnuje opravdu komplexně. Zkoumaná problematika je přehledně vyložena ve 21 kapitolách, jež jsou logicky seřazeny od kapitol obecných a „vstupních“ (historie autorského práva, vřazení autorského práva do širšího odvětví práv duševního vlastnictví apod.) ke kapitolám speciálněji a konkrétněji zaměřeným (např. samostatná kapitola o dílech audiovizuálních či o licenčních smlouvách).

V knize je jasně patrná snaha autorů vyložit komplikovanou i značně specifickou problematiku autorského práva co nejsrozumitelněji, ale přitom tak, aby tato srozumitelnost nebyla na úkor věcné správnosti a přesnosti výkladu. V této souvislosti je zejména zapotřebí ocenit, že takřka každá kapitola obsahuje ve svém závěru výčet několika praktických „příkladů ze života“, které jasně upozorňují na autorskoprávní aspekty každodenních situací ve světle předcházejícího dílčího výkladu a naznačují, jak by měly být správně řešeny. Autoři se přitom v této souvislosti nebojí hovořit i o velmi současných problémech, s nimiž se setkává každodenně prakticky každý; například o tom, jakých práv se dobrovolně – byť povětšinou jistě nevědomě – vzdává každý uživatel Facebooku či Spotify (s. 175–176). Potěší i výčet (byť poněkud arbitrární) zásadních judikátů, které se vztahují k dané problematice a jež lze rovněž nalézt ve většině kapitol.

K srozumitelnosti a praktickému významu knihy nemalou měrou přispívá i grafické zpracování, které zdařile pracuje zejména se ztučňováním zásadních pojmů či definic, které tak jsou snadno dohledatelné.

Cenou, kterou autoři museli za jasnost výkladu zaplatit, je pak místy určitá „polopatičnost“ textu, která je ovšem charakteristická pro žánr vysokoškolské učebnice. Tak například je čtenáři v úvodní historické kapitole „autoritativně“ sděleno, že v minulosti byly vypracovány čtyři teorie, které zdůvodňovaly nároky autorů k jejich dílům (s. 11), byť ve skutečnosti těchto teorií byly samozřejmě přinejmenším desítky. Též existující stav autorského práva není v knize podroben příliš kritickému zhodnocení, ale je brán prostě za fakt (viz třeba s. 116 a výklad o délce trvání autorských práv).

Navzdory naznačeným kritickým výtkám, které bychom mohli doplnit například i o výčet několika spíše drobných faktických nepřesností či překlepů, je recenzovaná kniha velmi zdařilým počinem, který vedle právních praktiků bezpochyby ocení i neprávníci pro naznačenou praktičnost výkladu.