JAN KAMENICKÝ Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

V posledních třech letech jsem měl možnost navštívit několik nejmodernějších knihoven západoevropských univerzit. Formou krátkodobé stáže jsem poznal univerzitní knihovny v Norsku (Oslo, Bergen), Irsku (Dublin), Rakousku (Vídeň), Německu (Berlín, Mnichov), Finsku (Helsinky) a Nizozemsku (Amsterdam, Utrecht, Delft). Při svých návštěvách jsem se zajímal o to, jak knihovny fungují, jaké poskytují služby, jak vypadají a jaké řeší problémy. V tomto článku tedy předkládám nejzajímavější poznatky, které jsem při zahraničních stážích získal, reprezentativní příklady se pokouším zobecnit a vysledovat tak obecné trendy, jakým směrem se ubírá současný design studijního prostředí v evropských knihovnách.

Čím více knihoven jsem navštívil, tím víc jsem zjišťoval, že všechny poskytují v podstatě tytéž služby jako české univerzitní knihovny, vykonávají prakticky tytéž knihovnické činnosti (od vedoucích pozic po knihovníky a skladníky) a řeší obdobné problémy, tedy především finance, problémy související s elektronickými informačními zdroji a nedostatek místa na knihy a pro studenty. Postupem času se můj zájem jaksi přirozeně přesunul hlavně ke zkoumání interiéru knihoven, a to v nejširším slova smyslu – tedy jak vypadají studovny, nábytek, studijní místa. Nešlo mi ale jen o architektonický design, ale o to, proč studovny vypadají tak, jak vypadají, zda jsou navrženy efektivně a zda plní svůj účel.

Studijní místo – zásuvka – wi-fi

V posledních letech v univerzitních knihovnách rapidně klesla důležitost služby půjčování a zpřístupňování tištěných dokumentů; v knihovnách humanitních oborů to zatím není ještě tak patrné, ale v knihovnách exaktních věd (matematika, fyzika, chemie, přírodní vědy, technické obory) už se odborné tištěné publikace v podstatě nepůjčují a nové prakticky už ani nevydávají. Velký objem knihovnické práce a taky financí se z oblasti tištěných knih přesouvá do sféry nákupu a zpřístupňování elektronických informačních zdrojů. Ty jsou dnes uživatelům přístupné kdykoli a odkudkoli a fyzická budova knihovny k nim není nutně potřeba. Ani cestovatelské přednášky a rukodělné workshopy nejsou hlavním důvodem, proč vysokoškolský student nebo učitel potřebuje knihovnu.

Co ale student potřebuje i nadále a bez čeho se neobejde, je prostor, kde může studovat, pracovat, spolupracovat. A k tomu dnes potřebuje tři věci: studijní místo, zásuvku a wi-fi. Wi-fi dnes už v zásadě není problém, internet je čím dál dostupnější, na univerzitách zvláště, většina z nich používá mezinárodní síť Eduroam. Zásuvka už ale problém být může! V jednom z kampusů Amsterdamské univerzity mají mezi dvěma budovami krásný prostor, který překlenuje vodní kanál (proto mu říkají Most), s výhledem na město, s kavárnou, pohovkami, ovšem bez jediné zásuvky, a tudíž obvykle taky bez lidí, protože je pro studenty prakticky nepoužitelný. Jinak se ale univerzitní knihovny snaží vycházet studentům vstříc, do studoven umisťují samostatně stojící sloupky se zásuvkami nebo integrovanými USB nabíječkami.

Nejzásadnější jsou ale studijní místa. Musí jich být dostatek a musí být dostatečně různorodá co do formy a funkce. Každý student má jiné návyky a jiné potřeby, každý vyhledává jiný druh studijního místa a prostředí. Filologická knihovna berlínské Svobodné univerzity byla otevřena v roce 2005 – dvacet let od vypracování jejího projektu, kdy byl ještě předobrazem typického návštěvníka knihovny student píšící esej, ke kterému potřebuje velké množství tištěných dokumentů, proto má knihovna většinu knih umístěnou ve volném výběru a celý prostor knihovny je vlastně jen jedna velká členitá místnost. Současným trendem jsou ale spíš studenti studující ve skupinkách a v týmových studovnách, nebo naopak samostatně v individuálních boxech, kde si mohou nechat rozpracovanou práci třeba celý měsíc. Dnes studenti chtějí používat telefon či jiné komunikační přístroje, chtějí se při studiu cítit komfortně, a tedy i mluvit, pít nebo jíst. Pro ně je berlínská Filologická knihovna nekomfortní a vzhledem k jejímu stavebnímu řešení nelze do budoucna její prostory v podstatě ani nijak výrazněji upravit. Podobný problém řeší v Knihovně humanitních a sociálních věd Univerzity v Oslo, kde se rozhodli rozšířit počet studijních míst na úkor volného výběru a v tomto trendu plánují postupně dál pokračovat.

I když někomu může velká studovna se stovkami unifikovaných studijních míst a tichým studijním režimem vyhovovat, budují moderní vysokoškolské knihovny třeba v Helsinkách, Mnichově nebo Amsterdamu spíš menší a hlavně různorodé studovny s různým režimem práce: tedy tiché studovny, individuální boxy, týmové studovny, odpočinkové zóny, a tomuto účelu pak odpovídá i vybavení studoven a nábytek. Studijní místa by měla být maximálně komfortní pro druh práce, k jaké jsou určena. Pro individuální bádání v archivních dokumentech je třeba mít dostatečně prostorné a osvětlené pracovní místo, pro dlouhodobou soustředěnou práci se hodí individuální box, v němž se může uživatel zabydlet na několik dní a nerušeně pracovat, pro řešení týmových projektů a přípravu prezentací potřebují studenti týmové studovny s odpovídajícím technickým vybavením. Pro trávení volného času v knihovně a relaxaci potřebuje uživatel také místa, kde může jíst, pít, telefonovat, kde se cítí uvolněně a pohodlně.

V žádném případě by dnešní univerzitní studovna neměla vypadat jako velké studovny z 19. století se stoly a židlemi v pravidelných řadách, s lampičkami a cedulkami „Pššt, nacházíte se v knihovně!“. Tak vypadá třeba hlavní studovna Vídeňské univerzity, která je samozřejmě krásná a působivá – podobnou studovnu by ráda měla určitě každá knihovna, ale jen jako jednu z mnoha! Studovna musí poskytovat i další prostory vhodné pro různé druhy studia a trávení času v knihovně. A není kvůli tomu třeba stavět novou knihovnu. Třeba v knihovně Binnenstad (doslova centrum města) univerzity v Utrechtu se povedlo spojením několika starších budov přirozeně vytvořit studovny s různě velkými a členitými prostory a odlišný design jednotlivých propojených budov, které se liší výškou stropů, barvou stěn, typem podlah i nábytkem, není rušivý, naopak, každý si v knihovně může najít takový prostor, jaký mu vyhovuje a kde se bude cítit příjemně.

V knihovnách Amsterdamské univerzity mají k uživatelům až jakýsi etnografický přístup. Každý den večer například sledují rozestavení stolků a židlí v místnosti, kde je nábytek mobilní a studenti ho mohou libovolně přesouvat. Ráno je nábytek vždy ve výchozím rozestavení a podle jeho stavu večer je možné odvodit, jak navrhovat nová studijní místa tak, aby co nejlépe odpovídala potřebám studentů. Podobně knihovny Amsterdamské univerzity poskytují uživatelům různě vysoké stoly, studijní místa i na stání, podložky pod laptopy, a i když tato atypická místa využije jen malé procento uživatelů, jsou za to knihovně o to víc vděčni.

Zklamáním pro mě byla knihovna Ekonomické univerzity ve Vídni z dílny Zaha Hadid Architects. Budova sama o sobě je rozhodně velkolepá, ovšem členění vnitřních prostor je velmi tradiční, neodpovídá příliš současným trendům a nábytek a další vybavení interiéru jsou poměrně nenápadité a zdaleka nedosahují působivosti budovy samotné. Naproti tomu o patnáct let starší knihovna Technické univerzity v nizozemském Delftu působí podstatně moderněji a lépe odpovídá potřebám současných studentů, jimž se snaží své prostory přizpůsobovat. Od jejího otevření už došlo k několika výraznějším stavebním přeměnám, jejichž cílem bylo především zvýšení počtu studijních míst, a to hlavně skupinových a odpočinkových.

Máte-li z univerzitní knihovny výhled na moře nebo les, máte-li terasu nebo dvůr, využijte toho! Nejpopulárnější místa v navštívených knihovnách byla obvykle u velkého okna s výhledem do zeleně, do parku, do přírody, na přístav s plachetnicemi nebo s výhledem na město. Snad každý ocení, když si může v knihovně odskočit na terasu nebo na dvorek, sednout si k vodě, na čerstvý vzduch. Disponuje-li knihovna podobnými prostory, měla by jich maximálně využít a otevřít je svým uživatelům.

Knihovny bez knih?

Dosud jsme se vůbec nevěnovali knihám, a pokud ano, tak jen jejich odstraňování z volných výběrů ve prospěch studijních míst. Ukázali jsme si, že moderní student potřebuje především pracovat s počítačem, komunikovat a spolupracovat, telefonovat, jíst anebo odpočívat. Jakou roli hrají v moderní univerzitní knihovně tištěné knihy? Potřebujeme je tam vůbec ještě, když ty nejnovější už máme stejně všechny v elektronické podobě? A pokud ano, jak je uživatelům prezentovat?

Steven Rütter, vedoucí knihovny v kampusu Science Park Amsterdamské univerzity, jinak absolvent filozofie, mi potvrdil, že by nebyl problém knihy z knihovny úplně odstranit (knihovna slouží oborům: matematika, fyzika, chemie, biologie, počítačová věda), stejně je nikdo nečte a reálně by nikomu nechyběly. Ovšem zároveň se jich v žádném případě nemíní vzdát, protože jsou součástí studijního prostředí, dobře se mezi nimi studuje, studenti se mezi nimi cítí dobře. V několika navštívených knihovnách (Univerzita v Oslo, Technická univerzita v Mnichově, Univerzita v Amsterdamu) jsem měl možnost přímo vidět postupné rušení volných výběrů a jejich nahrazování potřebnějšími studijními místy. V nově postavených knihovnách, jako jsou knihovna Ekonomické univerzity ve Vídni nebo BI Norská ekonomická škola v Oslo, jsou tištěné knihy už vyloženě okrajovou záležitostí, a i přesto jsou denně plné studentů.

Pokud bych měl dnes navrhnout novou knihovnu, byl by volný výběr jednou z posledních věcí, na kterou se zaměřit, a police s knihami bych použil především na rozdělení prostoru ve studovnách a jako důležitou součást dekorace. V Knihovně Jana Palacha na Filozofické fakultě UK uživatel knihovny narazí na knihy až poměrně hluboko v knihovně. Při exkurzích se návštěvníci docela často ptají, kde vlastně máme ty knihy, aniž by je zajímaly nějaké konkrétní. V knihovně zkrátka očekávají knihy a cítí se mezi nimi dobře, aniž by je proto museli číst. Univerzitní knihovny bychom dnes už neměli projektovat primárně kvůli uskladnění knih, ale hlavně kvůli uživatelům, kteří do knihovny chodí. Pro tištěné knihy pak zbývá až druhořadá pozice, stávají se spíš doplňkem a měli bychom se proto víc zaměřit na jejich estetické využití. Dobrým řešením je pak tematizace knih (a čtení vůbec) formou umělecky ztvárněných objektů, jako jsou výpůjční pult nebo postel postavená z knih.

Další postřehy

Jak jsem zmínil už na začátku, jsou knihovny nejmodernějších evropských univerzit podobné těm českým víc, než by se mohlo zdát. Poskytují obdobné služby, knihovníci v nich dělají stejnou práci a potýkají se s úplně stejnými problémy jako my. Proto bych zde rád zmínil několik postřehů z různých oblastí knihovnické práce, které nespadají do problematiky designu knihoven a jejich interiéru, ale představují pro mě zajímavá zjištění a inspirativní řešení problémů.

Velký rozdíl oproti knihovnám Univerzity Karlovy, s kterými mohu nejlépe srovnávat, je v centralizovaném řízení univerzitních knihoven. Snad ve všech navštívených knihovnách byla univerzitní knihovna jednotnou institucí, jejíž ředitel je součástí nejužšího vedení celé univerzity, spravuje jediný rozpočet a všichni knihovníci všech univerzitních knihoven jsou jeho zaměstnanci. A zdaleka ne na všech univerzitách tomu tak bylo odjakživa, naopak, většina univerzitních knihoven byla donedávna značně decentralizovaná, měla spoustu dílčích knihoven (někdy až stovky) a s tím souvisejících dílčích problémů a sjednotila se v posledních přibližně dvaceti letech. Za hlavní výhody jednotné a centralizované knihovny považuji: podstatně silnější vyjednávací pozici v rámci univerzity, lepší a efektivnější správu rozpočtu a značnou finanční úsporu; centralizovaná knihovna je celkově flexibilnější institucí.

Stejně jako české vysokoškolské knihovny se i ty západoevropské potýkají s nedostatkem financí. I v norských knihovnách si stěžují na neustálé zdražování elektronických databází s tím, že Norové za stejné databáze platí podstatně víc peněz než třeba české univerzity prostě proto, že dodavatelé těchto služeb ceny určují podle finanční situace v té které zemi. V Norsku se to snaží řešit i tak, že vědecké publikování financované státem (tedy většina odborných článků a publikací vytvořených na univerzitách) musí být publikováno veřejně formou otevřeného přístupu. Některé univerzity řeší nedostatek financí spoluprací se soukromými firmami, a proto má Technická univerzita v Berlíně knihovnu v tzv. Volkswagen-Haus a Ekonomická univerzita ve Vídni zase ÖMV Bibliothekszentrum a celý moderní kampus. Podobná spolupráce má samozřejmě i své nevýhody. Univerzity jsou pak svým sponzorům různým způsobem zavázané, proto se Technická univerzita v Mnichově podobné spolupráci brání a její rozvoj moudře financuje především spolková země Bavorsko.

V Německu musí být u staveb financovaných ze státního rozpočtu (často ale i z rozpočtu města nebo spolkového státu) část rozpočtu využita na podporu veřejného umění, filologickou knihovnu Svobodné univerzity Berlín nebo knihovnu Technické univerzity v Mnichově proto zdobí originální díla současných umělců. V irských univerzitních knihovnách je samozřejmostí půjčování laptopů, často dokonce přes samoobslužný automat. Knihovna University College Dublin si v roce 2016 úspěšně vyzkoušela nákup dokumentů formou tzv. patron-driven acquisition, kdy uživatelé sami svým chováním v katalogu knihovny rozhodují o tom, jaké elektronické a tištěné dokumenty knihovna koupí. Vídeňské univerzitní knihovny vůbec nepracují s finanční hotovostí; všechny platby, ať jde o registraci nebo zpozdné, probíhají přes automat a stvrzenky s čárovými kódy. Knihovna Technické univerzity v Mnichově úplně zrušila možnost tisku a kopírování, z technických i ekologických důvodů zde mají studenti k dispozici už pouze scannery. Zajímavým řešením jsou také příruční knihovny umístěné obvykle v relaxačních zónách knihoven, které studentům poskytují kromě příruček akademického psaní a oddychové literatury taky kuchařky nebo zahrádkářské tituly, tedy zdroje užitečných informací pro každodenní studentský život.

V norských a irských univerzitních knihovnách funguje pro nás trochu nezvyklé rozdělování studentů na ty z nižších ročníků, tedy bez titulu (undergraduate), a starší studenty s titulem (postgraduate), přičemž postgraduální studenti mají jako uživatelé knihovny výrazně vyšší pravomoci. Studenti v magisterském stupni studia už jsou vnímáni v podstatě jako akademičtí pracovníci, kteří potřebují mít na univerzitě, obvykle v knihovně, k dispozici pracovní místo. Na českých univerzitách se podobný přístup týká až doktorandů, tedy studentů doktorského stupně studia.

Důsledkem klesajícího významu tištěné literatury je také zpřístupňování knihovních skladů uživatelům. Většina skladů vídeňských univerzitních knihoven je uživatelům volně přístupná v úplně stejném režimu jako volný výběr.

Závěr

I u nás na Filozofické fakultě UK v Knihovně Jana Palacha pozorujeme v chování uživatelů určité vzorce. Část studentů si chodí prostě jen půjčovat knihy, které potřebují kvůli zkouškám a psaní seminárních prací, a zdrží se v knihovně jen na dobu k tomu nezbytně nutnou. Další využívají počítače, tiskárny či scannery, protože ty většina studentů doma nemá. Poslední skupina ale v knihovně tráví velké množství času, aniž by k tomu nějak výrazněji využívala naše dokumenty nebo naši techniku. Určitou zvláštností je, že velké procento těchto studentů tvoří zahraniční studenti. Prostě v knihovně tráví čas, studují, pracují, odpočívají. A z uvedených tří skupin, myslím, jasně vyplývá, komu by knihovna měla své prostory přizpůsobovat především.

Ve svém příspěvku jsem se pokusil shrnout hlavní tendence, kterých jsem si při návštěvách zahraničních knihoven všímal, které se často opakovaly a které mi přijdou pro budoucí rozvoj univerzitních knihoven klíčové. Některé z výše uvedených změn můžeme v českých knihovnách realizovat v podstatě okamžitě, jiné budou vyžadovat dlouhodobější úsilí, některé, ať už z prostorových nebo jiných důvodů, nedokážeme plně realizovat nikdy. Komplexní projekt každé knihovny ale musí zohledňovat specifika jednotlivých zemí a jejich vzdělávacích systémů, rozdíly mezi různými typy škol (studenti humanitních oborů mají jiné potřeby než studenti oborů technických), ale i to, kde se knihovna samotná nachází – jinak se chovají návštěvníci knihovny umístěné v univerzitním kampusu a jinak návštěvníci knihovny v centru města.

Některým z uvedených postřehů už jsme se s kolegy věnovali v podrobnějších zprávách ze stáží, které se jednotlivým navštíveným knihovnám a univerzitám věnují detailněji a které jsme publikovali na blogu Knihovny FF UK: http://www.ff.cuni.cz/rubrika/knihovna/blog-knihovna/. Postřehy z Mnichova a nizozemských knihoven se tu objevují poprvé; podrobnější zprávy z těchto posledních studijních cest teprve připravujeme.

Foto: zaměstnanci Knihovny Filozofické fakulty Univerzity Karlovy