PAVLÍNA LIŠOVSKÁ cdc@kjm.cz

Připravovat tentokrát přílohu nebylo vůbec jednoduché, neboť po bližším ohledání tématu jsme s kolegou Miroslavem Jindrou, kterého jsem k tvorbě přizvala, zjistili, že toto téma nebývá v literatuře úplně časté, spíše se jedná o okrajovou, opomíjenou záležitost. Ano, samozřejmě, existují adaptované divadelní hry a na několik tu máte i odkaz jako tip, ale divadlo a film se do záře nakladatelských reflektorů nedostávají často. Mezi tipy beletristické, které tu však nemáme v příloze uvedené, ale jež za pozornost také stojí, bychom určitě mohli jmenovat knihu pro mladší děti Jezevec Chrujda točí film od Petra Stančíka nebo knihu z oblasti young adult To se může stát jen ve filmu od Holly Bourneové, která zde reflektovala myšlenku, že láska z filmového plátna není obvykle realitou, i když o ní lidé sní. Co však realitou je, že v knižní podobě můžete najít zajímavé tituly vztahující se k dramatu, filmu, ale i audiovizuální tvorbě, již právě Mirek Jindra ve svém výběru literárních tipů zhodnotil také.

Téma filmu, ale hlavně divadla je však často obestřeno nedůvěrou ze strany žáků, protože čtení scénářů bývá někdy náročnější než čtení beletrie, jelikož vyžaduje minimálně na začátku zapojení více pozornosti, aby se člověk zorientoval v postavách, prostředí a ději hry. Přitom ale může být čtení divadelní her (či adaptovaných předloh k filmům) i veskrze lákavé, neboť je obaleno jakousi tajemnou mlhou dobrodružství – čtenář může snít o natáčení, hraní rolí, zkusit si dramatizaci zajímavé pasáže, vžití se do pocitů postav, procítění dialogů či analyzovat to, jak autor zpracoval prostředí děje, psychologii postav, námět hry či filmu. Porovnání literární předlohy s jejím dramatickým ztvárněním také není špatná aktivita, žáci pak začnou lépe chápat, jak fungují scénáře u dramat nebo jak se dá z rozsáhlého beletristického textu vytvořit scénář ke zhlédnutému filmu, podle něhož se museli herci naučit své role zahrát.

Pokud byste chtěli s žáky lépe proniknout během lekcí k divadelním postavám a jejich podstatě, prozkoumat je více do hloubky a dát si do souvislosti jejich funkci v příběhu, vyzkoušejte pracovní listy ve středové části přílohy – Divadelní postava na zdi může mít několikeré využití – buď to, které se píše přímo v návodu na pracovním listě (čistá analýza charakteru postavy, jejích vztahů, motivací apod.), nebo můžete na základě této získané analýzy vytvářet alternativní verze těchto postav, a to tak, že jejich charakter překlopíte do opačného spektra – a můžete s žáky diskutovat o tom, co by takový vývoj znamenal pro vyznění celého příběhu filmu či divadelní hry. Variovat aktivitu můžete různě.

V závěrečné části přílohy pak najdete několik tipů na deskové hry, které se věnují problematice filmu či které čerpají právě z nějaké filmové (a nezřídka tím i knižní) předlohy. Bohužel aktuálně není na českém trhu dostupných mnoho her s tematikou divadla, proto je doporučení takto jednostranně (filmově) zaměřeno.

Nechte se oslnit filmovými náměty a divadelními hrami, knihami i atmosférou. Věřím, že to nadchne vás i žáky, přestože k tomuto tématu může panovat značná nedůvěra a obava z nevhodného uchopení. Pokud si ale člověk v tématu najde kousek „sebe“, půjde jeho zpracování snáz. Stejně jako se musí vžít herec do své role, můžeme se my vžít do literatury a her inspirovaných filmem a divadlem. Nebo můžeme nahlédnout na audiovizuální tvorbu či divadelnictví z toho „odborného“ hlediska a řešit, jak film/divadlo vzniká a jaký je jeho historický vývoj.