Main content
Střípky z historie: Nejstarší berounské knihovny
DANA HRADILOVÁ historik2@muzeum-beroun.cz
V letošním roce slaví město Beroun 120 let fungování místní veřejné knihovny. Počátky institucionálního knihovnictví ve městě se pojí s tzv. vikariátní knihovnou, která spravovala knihy farností berounského vikariátu. Evidenční pomůcky dochované ve sbírce Muzea Českého krasu nám podávají přehled o knihovním fondu a jeho akvizicích. Chronologischer Catalog über die der Vicariat Bibliothek des Berauner Bezirks zugekommenem Bücher verfasst 1828 von Joseph Anton Seydl Dechant der k. Kreisstadt Beraun Bibliothekar des Berauner Vicariats evidoval staré tisky, monografie a periodika k roku 1828 a dále přírůstky z let 1829–1835. V knihovně se nacházelo celkem 205 titulů, z nichž víc než polovinu daroval berounský děkan Josef Antonín Seydl (1775–1837). Od roku 1829 se knihy i periodika do knihovny převážně kupovaly. Ve výkazu za rok 1828 vyhotoveném pro pražskou arcidiecézi měl berounský vikariát 29 farností, z nichž 11 vlastnilo knihy – kromě Berouna také Hořovice, Zdice, Loděnice, Tetín, Praskolesy atd. Celkově spravovala vikariátní knihovna k tomuto roku 265 darovaných svazků knih. Další katalog, vyhotovený k roku 1871, evidoval v berounské vikariátní knihovně již 379 děl a 646 svazků. Knihovna, tvořená převážně náboženskou literaturou, sloužila potřebám církevních institucí, respektive vytvářela intelektuální zázemí vzdělaným vrstvám měst a venkova.
Paralelně od roku 1837 existovala ve městě i knihovna berounského děkanského úřadu. Této instituci odkázal svou soukromou knihovnu, čítající stovky svazků, výše zmíněný Josef Antonín Seydl. Její základ tvořily knihy koupené z pozůstalostí: po kaplanovi na faře ve Svatém Janu pod Skalou Janu Anselmu Brůžkovi (1751–1804) a po berounských děkanech Josefovi Každém (1723–1798) a Klimentu Leopoldovi Köberlem (1751–1806); jeho knihy získal Seydl při veřejné dražbě v roce 1806. Knihovnu doplňoval i o soudobou knižní produkci, nemalé finanční prostředky vynaložil na nákup české krásné literatury. Snažil se také o podporu četby a šíření české literatury mezi berounskou veřejností. Neúspěšně se pokoušel o založení čtenářské společnosti ve městě.
První katalog knihovny vypracoval berounský kaplan Josef Čermák k roku 1848. K tomuto roku vykazovala knihovna 2316 titulů o 3226 svazcích. Jelikož se po roce 1837 dále rozrůstala, není možné určit, kolik knih Seydl ve skutečnosti děkanství daroval. Čermák knihy rozdělil podle jazyků (české, polské, latinské, řecké, italské a francouzské), v rámci těchto oddělení pak uplatnil členění tematické (například bohoslovecké, historické, matematické…).
Tzv. Seydlovu knihovnu koupilo v roce 1931 za skoro 30 000 korun berounské městské muzeum. Vikariátní knihovna se do muzejních sbírek dostala v roce 1982 z berounského okresního archivu.
V roce 1974 získalo muzeum také první berounskou spolkovou knihovnu. V roce 1827 vznikl ve městě Spolek divadelních ochotníků, který si postupně vybudoval bohatou knihovnu – na konci 19. století obsahovala 170 tisků, 25 rukopisů her i s jednotlivými rozepsanými rolemi, 38 hudebnin a 300 svazků dalších knih. Zčásti dochovaná knihovna podává přehled nejen o repertoáru souboru, ale také o obsazení divadelních rolí.
Muzeum Českého krasu nejenže uchovává ve svých sbírkách nejstarší berounské knihovny, ale má blízko i k první veřejné knihovně ve městě. Když v 90. letech 19. století zakládala městská honorace muzejní spolek, jeho nedílnou součástí byla i veřejná knihovna. Vznik a stanovy spolku Museum a veřejná knihovna v Berouně schválilo pražské místodržitelství v roce 1896. Až do první světové války se tak historie obou těchto institucí odvíjela společně.