JAROSLAVA KAŠPAROVÁ jaroslava_kasparova@nm.cz

„Herkules vykonal 12 hrdinských kusů, já jsem přečetl tuto knihu“ – tuto poznámku si zapsal do dobového německého tisku spisovatel a novinář Karel Havlíček Borovský. Jeho bohatá osobní knihovna se sice dochovala jen v nepatrném torzu, ale některé knižní exempláře, jež vlastnil, se vzácně nacházejí mj. i v Národním muzeu. To nabídlo náštěvnické veřejnosti od 4. prosince 2015 do 6. března 2016 v prostorách Českého muzea hudby výstavu Komu asi patřila?

Náštěvníci měli možnost si prohlédnout nejen Havlíčkovy knihy a předměty, které mu patřily (kytaru, pracovní stůl, u něhož sedával v redakci Národních novin), ale také četné knihy a trojrozměrné exponáty dalších významných spisovatelů, umělců, politiků, učenců, knihovníků a dozvědět se, jaké knihy tyto osobnosti sbíraly, co četly, komu knihy věnovaly a co obdarovaným do knih napsaly.

„… a knihy darovali Národnímu muzeu…“

Se vznikem „Vlastenského musea“ v roce 1818 začaly totiž do muzea téměř okamžitě přicházet četné knižní dary a odkazy, a to především od šlechtických mecenášů vlastenecky zaměřených, většinou spoluzakladatelů Národního muzea (Kašpara Marii hraběte ze Šternberka, šlechtické rodiny Kolowratů, Františka Josefa hraběte z Klebelsbergu aj.), od tzv. sběrných oudů, tj. dárců z okruhu vlastenecky smýšlejícího venkovského duchovenstva a světské inteligence (Josefa Vojtěcha Sedláčka, Josefa Liboslava Zieglera, Václava Krolmuse aj.), a také od významných zahraničních příznivců a dárců, zejména ze slovanských zemí (např. univerzitního profesora ve Vilniusu Ivana Nikolajeviče Lobojka, moskevského knihovníka Petra Aleksejeviče Bezsonova aj.).

Řada významných českých intelektuálů 19. i 20. století považovala za čest, když mohla darovat či odkázat svoje knihy i celé osobní knihovny Národnímu muzeu. V osobních knihovnách dárců se často dochovaly skutečné „poklady“ či unikáty a knižní exempláře, které z hlediska putování od majitele k majiteli zažily často neuvěřitelné a dobrodružné až tajemné příběhy (to je mj. i případ špalíčku kramářských tisků Veroniky Alšové, maminky malíře Mikoláše Alše, francouzského tisku z počátku 18. století majícího ve hřbetě zavrtanou kulku, který byl součástí bývalé zámecké knihovny v Mimoni patřící rodině Hartigů, nebo vzácného mexického tisku z roku 1666, který vlastnil tajný rada císaře Leopolda I. František Eusebius-hrabě z Pöttingu a Persingu).

Do jisté míry překvapujícími nálezy byly knihy, které českým intelektuálům darovali významní představitelé světové literatury: například historiku Čeňku Zíbrtovi věnoval knihy francouzský etnograf Achille Millién, překladatelce Marii Kalašové belgický dramatik, básník Maurice Maeterlinck, Jiřímu Stanislavu Guth-Jarkovskému zakladatel moderních olympijských her Pierre de Coubertin, Miloši Martenovi Paul Claudel a Karlu Teigovi dokonce takoví slavní umělci jako André Breton, Tristan Tzara, Philippo Tommaso Marinetti, Le Corbusier nebo Salvador Dalí; a ve výčtu známých osob zvučných jmen bychom mohli ještě dál pokračovat. Všechny tyto osobnosti zanechaly v knihách svůj podpis či rukopisná věnování a v Národním muzeu pak trvalou a nesmazatelnou stopu své existence a kontaktů s českým kulturním prostředím.

Právě díky četným knižním darům, odkazům i nákupům obsahuje Knihovna Národního muzea bezkonkurenčně nejvyšší počet osobních knižních sbírek v celé republice a je z hlediska vlastnické provenience nepochybně knihovnou s nejpestřejším knižním fondem. Tyto knižní celky mají v sobě ukryt obrovský vypovídající potenciál z hlediska českých i evropských kulturních dějin, který je nutno nejen využít a zpracovat, ale také zachovat pro příští generace.

PROVENIO – databáze vlastníků historických a moderních knižních sbírek a provenienčních záznamů v knihách

Zmíněná výstava byla jen jedním z výstupů vědeckého projektu Knihovny Národního muzea Metodika výzkumu knižních proveniencí PROVENIO, podpořeného Ministerstvem kultury ČR v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), který pracovníci Knihovny Národního muzea řešili v letech 2012–2015. Jak již sám název napovídá, projekt si kladl za hlavní cíl vypracovat metodický návod, jak při katalogizaci knih zapisovat vlastnické údaje (rukopisná i tištěná exlibris, rukopisná věnování, poznámky týkající se získání knihy i četby, supralibros apod.) a jak tyto údaje zveřejňovat na internetu.

Co si máme představit pod slovním spojením knižní provenience? Pojem knižní provenience má obecně dva významy: buď označuje místo vydání knihy, nebo vlastnictví knihy konkrétní osobou, rodem či institucí a s ním spjatý soubor vnějších znaků, na jejichž základě lze konkrétního majitele identifikovat, tedy vlastnickou provenienci. Řešitelé projektu se soustředili právě na druhý význam tohoto pojmu a v knihách zkoumali všechny údaje zapsané, vlepené či vložené jedním a více vlastníky knihy. Zkoumali rovněž další prameny, které byly spjaty s konkrétním vlastnictvím knih – tj. pozůstalostní soupisy knihoven, katalogy, ale i zmínky o akvizici a četbě knih tak, jak je zachycuje korespondence, paměti či deníky majitelů příslušných exemplářů a knižních sbírek.

Studium a evidence knižních vlastnických proveniencí je mladý, ale důležitý obor dějin knižní kultury, který je úzce spjat s dějinami knižního obchodu, dějinami knihoven i čtenářskou recepcí. Je navíc povahy interdisciplinární a souvisí s dalšími vědními obory – historií, literaturou, pomocnými vědami historickými, filologií, sociologií, dějinami umění apod. Rozsáhlé výpovědní hodnoty informací získaných studiem knižních proveniencí si evropští knižní historikové jsou vědomi a s jejich výzkumem a systematickým podchycováním začali mnohem dříve, než tomu bylo v českých zemích. Speciální databáze budovaná v rámci Konsorcia evropských vědeckých knihoven(CERL) byla tak pracovníkům Knihovny Národního muzea inspirací a vzorem, i když je nutno zdůraznit, že iniciativa řešitelů projektu se neomezila jen na zahraniční zkušenosti. Výzkum knižních proveniencí v Knihovně Národního muzea je komplexnější a v mnohém metodicky inovativnější, což Konsorcium ocenilo jako přínos evropskému výzkumu. Databáze evropských knižních proveniencí „CERL Thesaurus“ je knižním proveniencím z báze PROVENIO otevřena (první dávka záznamů byla již přijata a zpřístupněna) a jeden z hlavních řešitelů je pravidelně zván na evropská odborná jednání CERL týkající se zpracovávání proveniencí. Je velmi reálné, že se započatá partnerská kooperace bude dále rozvíjet, neboť zahraniční partneři o českou spolupráci velmi stojí, a to i přesto, že Knihovna Národního muzea zatím plnohodnotným členem Konsorcia není.

Z hlediska vlastnických proveniencí jsou zpracovávány jak knižní celky rozptýlené v základním fondu centrálního depozitáře Knihovny Národního muzea, tak knihy uchovávané samostatně jako sbírky tzv. knihoven osobností a také knihy z historického knihovního fondu muzea (staré tisky a částečně i rukopisy). Je vytvářena internetová databáze (www.provenio.net) obsahující autoritní záznamy majitelských entit, která je nadřazena katalogům exemplářových a bibliografických záznamů, s nimiž je propojena. Tyto záznamy vztahující se ke konkrétním knižním exemplářům obsahují informace o majitelských zápisech a značkách v knihách dochovaných (v kooperaci se zahraničními partnery byl pak vypracován, schválen a implementován heslář jednotlivých typů provenienčních záznamů a značek, a to v česko-anglické verzi).

Autoritní a bibliografické záznamy databáze obsahují nejen textové údaje, ale rovněž obrazové soubory (fotografie provenienčních záznamů v knihách, portréty majitelů atp.). Uživatel má možnost několikerého způsobu vyhledávání konkrétní knižní provenience – jednak přes jméno majitele (tj. z autoritní databáze vlastníků), dále přes bibliografické záznamy, které jméno vlastníka obsahují, a pak též z virtuální mapy proveniencí (jako nadstandardní doplněk certifikované metodiky byla vypracována metoda záznamu a extrakce geografických dat týkajících se provenienčních knižních celků a jejich automatická vizualizace na pozadí elektronického kartografického dokumentu). Virtuální mapa evidovaných proveniencí je dostupná online a je průběžně aktualizována.

Projekt výzkumu a zpracování vlastnických proveniencí byl záměrně omezen na knižní fondy Knihovny Národního muzea (výjimečně pak na fondy, které měly nějaký přesah do jiných knižních sbírek nejen v rámci muzea, ale i do dalších institucí). Nicméně řešitelé od počátku spolupracovali jak s Archivem Národního muzea, tak s Literárním archivem a Knihovnou Památníku národního písemnictví s cílem shromáždit co možná nejúplnější soubor informací o majitelích knih, a to nejen o jejich knižních sbírkách, ale také archivních pozůstalostech a uměleckých sbírkách, které s knihovnami velmi často souvisely a byly s nimi organicky propojeny.

Archivní výzkum osobních pozůstalostí, stejně jako studium dalších archivních materiálů týkajících se knižních akvizicí je vždy nutno pojmout jako neoddělitelnou součást provenienčního výzkumu knižních sbírek. Řešitelé si toho byli vědomi. Systematické excerpce muzejních přírůstkových seznamů a knih 1821–1952 nejenže pomohly osvětlit řadu nejasností v případě knižních darů a nákupů realizovaných v Knihovně Národního muzea, ale mnohdy odhalily jména jinak neznámých dárců, často dokonce ve spojitosti s konkrétními knihami. Jako velmi přínosný se od počátku řešení projektu ukázal literárně-historický průzkum i literárně-obsahová analýza skladby knihoven osobností.

Metodická pravidla pro elektronický popis provenienčních záznamů v knihách a pro evidenci a charakteristiku majitelů knih (osob, rodů a institucí) byla publikována ve Sborníku Národního muzea, řada C – Literární historie v roce 2013 a následně úspěšně certifikována; přístupná jsou též online na webovém portálu PROVENIO (http://www.provenio.net/).

Dalším výstupem projektu bylo vydání dvou jazykových mutací monografie o provenienčních celcích v knižních fondech Národního muzea s názvem Ex libris… Ex bibliotheca… Knižní sbírky Knihovny Národního muzea a jejich dřívější majitelé (v anglické verzi pod titulem Ex Libris… Ex Bibliotheca… Book Collections in the National Museum Library and Their Previous Owners). Obě publikace vyšly, stejně jako výstavní katalog Komu asi patřila?, v roce 2015 a lze je v případě zájmu zakoupit v prodejně Národního muzea. Na konci téhož roku byla rovněž zpracována a odevzdána Vzorová metodika pro využití provenienční databáze k identifikaci odcizených knih pro policii a vyšetřovací orgány s dobrozdáním pracovníka Prezidia policie ČR, kterou, jak doufají řešitelé, využijí především menší instituce vlastnící knižní fondy.

Pracovníci Knihovny Národního muzea plánují podání dalšího projektu (opět v rámci projektů NAKI) v roce 2017. Provenienční průzkum by rádi zaměřili především na zkoumání knižních proveniencí v knižních fondech dalších muzejních knihoven, zejména regionálních. Pokračovat by měl také průzkum provenienčních celků hradních a zámeckých knihovnen dochovaných na území České republiky a také výzkum knižních fondů zahraničních. Ukázalo se, že virtuální scelování rozptýlených provenienčních celků je nejen zajímavé a mnohdy velmi objevné, ale především z hlediska dějin knižní kultury českých zemí a Evropy velmi přínosné a žádoucí.