KAROLÍNA HOMONAI homonai@mkl.cz

Při předávání cen Magnesia Litera v polovině dubna v Národním divadle byla čtenářkou roku 2024 vyhlášena Magdalena Žáčková, mj. vítězka ze Středočeského kraje navštěvující Městskou knihovnu Louny. Je jí bezmála šest let a všechny okouzlila svou láskou ke knihám. Magdalena pravidelně každý večer čte s maminkou. Je účastnicí řady programů lounské knihovny pro nejmenší, zejména programu Bookstart – s knížkou do života, kam „dochází“ už od svých deseti měsíců. Přišla tedy více než stokrát!

Velmi ráda se rovněž zúčastňuje Noci s Andersenem, Dne pro dětskou knihu nebo Dětí na startu. Zajímaly ji také pohádky v anglickém jazyce, které pro děti v dětském oddělení v Lounech četla rodilá mluvčí.

V současné době chodí Magdalena do lounské Montessori školky, nemá proto tolik času na dopolední programy v knihovně. Chodí si tedy spolu s maminkou a sestrou Natálkou půjčovat knihy odpoledne nebo během víkendu. Nově začaly navštěvovat pořady Zašívárny.

Na otázku, která je její nejoblíbenější kniha, odpovídá, že má ráda všechny knihy na světě. Když si má ale vybrat tu nejoblíbenější, jmenuje Z deníku kocoura Modroočka a Paní Láryfáry. Doslova nazpaměť zná knihu Aport, Fousku!. I když ještě nečte sama, s velkým zájmem naslouchá. Ať už mamince, nebo paní knihovnici během pravidelných pátečních sezení u knih. Vypovídající je příhoda z oslavy jejích narozenin, kdy si jako program pro své kamarády přála předčítání právě z knihy Aport, Fousku!, která je v současnosti její nejoblíbenější knihou.

Magdalena navštěvuje lounskou knihovnu pravidelně jednou týdně a mimo dětských knih si také půjčuje audioknihy, které pak poslouchá s rodinou při cestách autem. Nejprve si půjčovala knihy na průkazku své maminky, ale to jí pak přestalo stačit a chtěla se sama stát čtenářkou. V průběhu let si v knihovně už vypůjčila 157 knih.

Předávání krajského ocenění Magdaleně se uskutečnilo v polovině března během vernisáže výstavy „Rozkvetlá louka“, která probíhala v dětském oddělení lounské knihovny. Klubko Drsného Severu (KDS), konkrétně jeho předsedkyně Karolína Homonai a místopředsedkyně Janka Drbohlavová, prozkoumaly všechny čtyři kandidáty, kteří byli nominováni za Drsný Sever, a jako krajskou vítězku zvolily právě Magdalenu Žáčkovou. Cenu za Drsný Sever jí předala Dagmar Kučerová, předsedkyně SKIP Drsný Sever. Magdalenu ocenění velmi potěšilo a zároveň to v ní vyvolalo velkou vlnu zodpovědnosti. Nyní chce číst a chodit do knihovny mnohem více.

Velmi nás těší, že se Magdalena stala i celorepublikovu vítězkou. Při slavnostním večeru byla okouzlující. Její nadšení a otevřenost ke světu knih jsou nakažlivé. Věříme, že by tato malá čtenářka mohla být inspirativní pro ostatní děti a jejich rodiče. Každý přece chceme mít svůj vzor a svého hrdinu!

K. Homonai [K]: Ahoj, Majdi.

M. Žáčková [M]: Ahoj, Kájo.

K: Jak se ti daří?

M: Dobře!

K: Co pro tebe znamená být Čtenářka roku?

M: Něco důležitýho…

K: Jak se ti líbilo na Nové scéně Národního divadla?

M: Dobře.

K: Co se ti tam nejvíc líbilo?

M: Že jsem tam byla.

K: Co pro tebe znamená čtení?

M: Něco hodně velkýho.

K: Kdo u vás nejčastěji čte a kde čtete?

M: Máma, u postýlky, je to moc fajn. Ségra u toho někdy usne. S tatínkem encyklopedie.

K: Kolik času bys chtěla, aby rodiče trávili čtením?

M: Tak půl hodinky, jednu kapitolu. Klidně v průběhu dne.

K: Kdybys mohla doporučit jednu knihu všem dětem, jaká by to byla?

M: Rošťácké uličky? Tu teď čteme s maminkou, líbí se mi, dostala jsem ji k narozeninám.

K: Která kniha ti nejvíce utkvěla v paměti?

M: Fousek!

K: Tak se jmenuje?

M: O panu Fouskovi. (pozn. aut.: Aport, Fousku!) Skončí dobře! To je můj Fousíček, aportuje klacíček, aportuj Fousku dál, to je víc, než jsem si přál. (Majda recituje zpaměti pasáž z knihy)

K: Proč by podle tebe měly děti po rodičích chtít, aby jim četli?

M: Protože jinak místo čtení koukají na telefony, a to není zdravý. Čtením knížek si nemůžou zkazit zdraví!

K: Doporučila bys dětem, aby chodily do knihovny?

M: Určitě ano, je to tam skvělé. Mohou si tam vybrat knížky, prohlížet si je tam na koberci. Děti by měly chodit, aby se z knížek něco dozvěděly. Ale aby si mohly půjčit knihy, musí si udělat kartičku (pozn.aut.: tj. průkaz čtenáře).

K: Jak se mají děti chovat ke knihám?

M: Dobře. Nesmí trhat listy, kreslit do nich a rozbalovat je z knihovnických obalů. Když je náhodou někdo pokreslí, tak tam knihovna dá razítko, jako že to ví. Ale to by se dělat nemělo. Razítkovat může jenom knihovnice.

K: Kolik bys chtěla mít knížek ve své knihovničce?

M: Hodně! Asi dvacet tisíc.    

Pozn.: Autorka je knihovnicí Městské knihovny Louny a předsedkyní Klubka Drsného Severu