KATEŘINA SPURNÁ katerina.spurna@nm.cz

V době svého působení v deníku Tribuna dostal Ferdinand Peroutka od prezidenta Masaryka nabídku vést nové periodikum, které by mj. tlumočilo prezidentovy názory, a tím mu umožnilo do určité míry ovlivňovat a moderovat veřejnou diskuzi. Návrh byl spojen se značným finančním obnosem určeným na provoz nového časopisu. Peroutka nabídku přijal a tím byl položen základ dalšímu významnému meziválečnému periodiku. První číslo týdeníku nazvaného Přítomnost vyšlo 17. 1. 1924 a jeho program shrnul Peroutka v úvodníku „Naše myšlenková krize“. Vydávání časopisu mělo na starosti vydavatelství rodiny Stránských, v němž vycházely rovněž Lidové noviny, jejichž spolupracovníci se stali častými přispěvateli i Přítomnosti.

Inspirací byl pro šéfredaktora Peroutku vídeňský list Die Fackel, který vedl původem rakouský novinář a spisovatel Karel Kraus (1874–1936), překlady jeho textů se ostatně objevovaly i v Přítomnosti. V obecné rovině bylo pak Peroutkovi vzorem také novinářské umění Karla Havlíčka Borovského. S Masarykem, který do Přítomnosti v jejích počátcích jménem i anonymně přispíval, se však Peroutka svým pojetím politického týdeníku založeném na hlubších analýzách a polemikách o soudobých problémech, nikoliv na hromadění informací, záhy rozešel. Prezident dokonce uvažoval o založení konkurenčního listu, k tomu nicméně nakonec nedošlo. Týdeník, který byl fakticky po celá 20. léta finančně ztrátovým, se v jednoduché, ale snadno zapamatovatelné grafické úpravě věnoval obvyklým tématům, tedy politice zahraniční i domácí, hospodářství a kultuře, přebírány byly také texty ze zahraničního tisku. Jistým specifikem byly rubriky Dopisy čtenářů a Psychologie. Důležitou součástí obsahu byly rovněž ankety. Ta vůbec nejznámější – „Proč nejsem komunistou?“ – vycházela na přelomu let 1924 a 1925 a účastnily se jí svými esejemi takové osobnosti jako například Karel Čapek.

S Přítomností spolupracovala řada autorů, které Peroutka znal již ze svého předchozího působení z Tribuny. Zmínit lze například básníka a publicistu Richarda Weinera (1884–1937), který působil rovněž v Lidových novinách, kam psal reportáže o Francii, nebo Josefa Kodíčka (1892–1954), který měl zpočátku na starosti kulturní rubriku. Ruské prostředí pokrýval svými reportážemi diplomat Josef Eduard Šorm (1888–1942), působící ve 20. letech v Moskvě. V závěrečném období Přítomnosti měla na její obsah i vedení významný vliv další spolupracovnice Tribuny Milena Jesenská (1896 až 1944). Poslední číslo Přítomnosti vyšlo na konci srpna 1939; v letech 1943 až 1945 byl sice titul formálně obnoven, ale již se zcela jiným personálním obsazením i obsahovým zaměřením.¹ 

 Příště časopis Čas

1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje: KOSATÍK, Pavel. Ferdinand Peroutka. Život v novinách (1895–1938). Praha: Paseka, 2003. OPELÍK, Jiří (ed.) et al. Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 3/II P–Ř. Praha: Academia, 2002, s. 869–873 (heslo Ferdinand Peroutka). GROMAN, Martin a Michal STEHLÍK. Polemika a kritický pohled místo pěny dní či fandění jedné straně. Peroutkovu Přítomnost nakonec „nevydýchal“ ani T.G.M. In: Deník N, 24. 1. 2024. Dostupné online z: https://denikn.cz/1335573/polemika-a-kriticky-pohled-misto-peny-dni-ci-fandeni-jedne-strane-pred-sto-lety-zacala-vychazet-peroutkova-pritomnost/?ref=pop&rtm _source=web&rtm_medium=article&rtm_campaign=share_button&rtm_variant=copy_url&rtm_content=6cdb6814-30b4-43f8-8809-5b2f5e2fbc7c. Za cenné připomínky k textu děkuji Danielu Řehákovi z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.