Main content
RECENZE: Bibliografie jako literatura faktu
JAROMÍR KUBÍČEK kubicek.jaromir@gmail.com
Jiří Němec (1932–2001) po studiích klinické psychologie na Filozofické fakultě UK nastoupil v roce 1958 úspěšnou profesní kariéru na foniatrické klinice 1. lékařské fakulty UK, kde spojil svůj obor s léčením vad řeči. Svou první práci z dějin české literatury O „outsiderech“ w czeskiej literaturze napsal v roce 1959 pro polský literární časopis Znak. Seznámil v ní s životními osudy Josefa Floriana, Jakuba Demla, Jaroslava Durycha a dalších katolických autorů a připojil k ní výběr z jejich textů. Už to by stačilo, aby se o něm v literatuře vědělo. Také proto, že se stal inspirací pro Andreje Stankoviče (1940–2001), jenž si při studiu knihovnictví na FF UK osobnost Josefa Floriana vybral za téma své diplomové práce, a když ji později upravil pro vydání krásné knihy Okradli chudého (Praha 1982), dedikoval ji „Jiřímu Němcovi, inspirátorovi a skutečnému vedoucímu kdysi diplomové práce“. Z těchto vztahů také vyplynulo, že Andrej Stankovič byl po roce 1990 knihovníkem prezidentské kanceláře na pražském Hradu.
Jiří Němec se stal od roku 1964 členem redakce literárního, dvakrát zakázaného časopisu Tvář, v sedmdesátých letech byl jedním z organizátorů Charty 77 a pracoval ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Postihl ho osud disidentů, když byl propuštěn ze zaměstnání a v roce 1979 sedm měsíců vězněn. V roce 1983 byl přinucen k emigraci do Vídně, kde se podílel na vydávání spisů Jana Patočky v němčině a na sestavení Patočkovy bibliografie. Psal studie a články do exilových časopisů, které Krumphanzlova bibliografie podchycuje. Do Prahy se vrátil až v roce 1990 s podlomeným zdravím.
Robert Krumphanzl publikoval Němcovu bibliografii již v roce 1999, kdy vyšla v Kritickém sborníku (roč. 18, č. 4, s. 63–94) jako podklad k vydání výboru z díla. O současném novém zpracování uvádí autor, že je co do počtu záznamů dvojnásobně rozšířeno, celkový rozsah je ovšem až čtyřnásobný. Zatímco vydání soupisu před čtvrtstoletím má ještě podobu klasické bibliografie, je nová verze koncipována jinak. Každý záznam, jichž je 337 autorských, ve kterých Jiří Němec vystupuje jako autor, překladatel nebo redaktor, a 151 studií a zpráv o něm, má neobvyklou úpravu, v níž se ovšem čtenář snadno zorientuje.
Záznam má podobu souvislého textu, v níž nejvýznamnější je anotace, ve které autor nejen vysvětluje vznik práce a dobové souvislosti, ale často v ní cituje ze samotného díla. Tím se z knihy záznamů stává zajímavé čtení jejich obsahu. Z přednášek, studií nebo recenzí jsou vybírány ukázky textu Jiřího Němce, jež vytvářejí jeho pohled na novou českou literaturu. V odpovědích na anketní otázky v části sekundární literatury se pak čtenář autenticky seznamuje s pohledem autorů na Jiřího Němce. Je třeba ocenit, s jakou pečlivostí se podařilo vypátrat každý záznam nebo souvislosti k dílu Jiřího Němce. Ponoříme se tak do světa samizdatové a exilové literatury a po roce 1989 můžeme sledovat, jak se v časopisech Host, Literární noviny, Proglas, Reportér, Revolver Revue apod. odráží jeho osobnost.