JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz 

Dodatečně vám blahopřeji k úspěšnému absolvování výběrového řízení. S jakým předsevzetím jste do něho šel a jakou faktickou výzvu to pro vás znamenalo, když budu parafrázovat vaše vyjádření v tisku, že „knižní a kulturní svět je pro vás další výzvou“?

Moje motivace vycházela hodně ze zkušenosti, kterou jsem měl z působení v kladenském kulturním prostředí. Středočeskou knihovnu jsem vždycky vnímal jako otevřenou a inspirativní instituci, s naším regionálním nakladatelstvím jsme s ní dlouhodobě spolupracovali a tušil jsem, že poměry v ní nebyly v posledních letech ideální. S vědomím toho, že to zní pateticky, jí chci dát impulz, nastavit kurz a napnout plachty, abychom se vydali k novým horizontům. A nezastírám, že hodně přesvědčovací práce odvedl někdejší ředitel Jiří Mika, jehož si velmi vážím a stále si k němu chodím pro rady.

Pokud jde o výzvy, ty byly dvě. Jednak jsem do knihovny přišel ze soukromého sektoru, což stále vnímám jako výhodu, ale zároveň se nutně musíte naučit řadu specifik provozu veřejné instituce a procítit dynamiku jejího fungování. A zadruhé je Středočeská knihovna velmi živá a velká instituce, dosud jsem měl zkušenosti s menšími týmy. Je to trochu, jako když z rybářské lodi přejdete na velení zaoceánskému parníku.

Jako rodilý Kladeňák máte k působení knihovny ve středočeském regionu bezesporu blízko. Jak by se podle vás měla knihovna v budoucnu profilovat i třeba vzhledem k existující kladenské městské knihovně?

Našimi klíčovými cílovými skupinami jsou studenti, učitelé, rodiče malých dětí, lidé se zájmem o osobní rozvoj a aktivní senioři. Z mého pohledu se s městskou knihovnou až tak moc nepřekrýváme, spíš doplňujeme. Pro nás jsou těžištěm vzdělávací aktivity, pro městskou knihovnu péče o dětského čtenáře. Já navíc věřím tomu, že jednoho dne dojdou politici k závěru, že existence krajské a městské knihovny nedává v kladenském kontextu smysl, vede ke zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky a v konečném důsledku znamená horší služby pro čtenáře. Dávám tomu dekádu, maximálně dvě.

Podle médií jste si předsevzal zvýšení atraktivity knihovny pro veřejnost a rozšiřování jejích služeb. Co si pod tím může veřejnost představit?

To jsou dva v mnohém odlišné úkoly. První vychází z toho, co už děláme a umíme. Knihovny poskytují řadu služeb, o kterých veřejnost moc neví, nebo jí není jasný přínos služby, nebo ji třeba ani nenapadne takovou službu v knihovně hledat. Potřebujete informace k výročí otevření městského bazénu? Nechte si v knihovně udělat rešerši. Tápete, jak správně citovat ve vaší bakalářce? Běžte se poradit do knihovny. Chcete si zlepšovat angličtinu čtením aktuálních časopisů? V knihovně máme Time i The Economist. Potřebujeme se umět vcítit do potřeb našich cílových skupin a adresněji jim vysvětlovat, jakou nepostradatelnou roli může knihovna hrát v jejich životech. Čekat, že přijdou sami prostě proto, že máme milion dokumentů ve fondu, je v dnešní době překypující možnostmi a podněty krátkozraké.

A ten druhý úkol je s ohledem na zpětnou vazbu a potřeby našich cílových skupin služby dále rozšiřovat a zlepšovat. Jen od ledna jsme zprovoznili výdejní box a zpřístupnili tak knihovnu na 24 hodin a 7 dní v týdnu, zavedli jsme možnost vzdálené registrace, spustili půjčování audioknih online, provázali katalog s databází děl nedostupných na trhu, posílili samoobslužnost výpůjčního procesu, rozjeli koncepčně aktivity celoživotního vzdělávání, zavedli cyklus večerů se spisovateli, zapojili se do programu Digitální odysea, obnovili tréninky paměti, otevřeli kurz programování… A nemáme v úmyslu se zastavit.

Kraj od vás také očekává, že budete realizovat projekt kulturního a kreativního centra. V jakém stadiu se dnes nachází?

Kulturní a kreativní centrum můžeme vnímat jednak jako platformu podporující rozvoj potenciálu kulturního a kreativního průmyslu v kraji, jednak jako nějaký fyzický prostor. Ta fyzická dimenze je úzce spojená s našimi prostorovými možnostmi a s naším vybavením. V roce 2022 podávala knihovna projekt v rámci výzvy na vybudování velkých kreativních center, ale bohužel nebyla úspěšná. V tomto ohledu zatím dál hledáme cestu a výsledky určitě nepřijdou rychle. Jako platforma a nositel rozvoje kulturních a kreativních odvětví se nicméně snažíme ve spolupráci se zřizovatelem etablovat už teď. Kraj si momentálně nechává zpracovat pro tuto oblast strategický dokument, naše další kroky se budou ubírat v souladu s jeho závěry. Bez ohledu na to se snažíme udržovat kontakty s důležitými aktéry v okolí Kladna a hledat synergie na společných projektech.

Středočeský kraj je krajem, kde existuje a funguje největší množství veřejných knihoven v naší zemi. Může SVKKL nějak přispět k jejich zviditelnění a naopak ovlivňovat jeho působení?

Nejen, že může, ale reálně to dělá. A troufnu si říct, že v tomhle už jsou od ledna vidět první výsledky. Vedl jsem v průběhu roku poměrněintenzivní jednání o úpravě způsobu, kterým Středočeský kraj podporuje projekt Bookstart – S knížkou do života, a pevně věřím, že se vše podaří prosadit tak, aby hlavně pro menší knihovny odpadly administrativní překážky a mohly krajskou podporu čerpat. A také by podpora měla být o něco štědřejší než v předchozích letech. Pro pověřené knihovny se na výkon regionálních funkcí povedlo prosadit investiční dotace na nákup aut – šťastně se protnul můj report o potřebách knihoven s finančními možnostmi Kraje. Aktuálně s krajským úřadem řešíme otázku metodiky vykazování výkonu regionálních funkcí, aby systém byl přehlednější a spravedlivější. Rádi bychom také sestavovali ročenku knihoven ve Středočeském kraji, podobně jako to dělají ve Zlíně nebo Liberci. Z mého pohledu jde o kombinaci užitečného statistického přehledu a advokačního či marketingového materiálu, který má potenciál pozitivně působit na zřizovatele knihoven. Když to hodně zjednoduším: snažím se v agendě výkonu krajských a regionálních funkcí pro krajský úřad fungovat jako partner, tlumočit potřeby knihoven v kraji a hledat cesty, jak středočeské knihovnictví v rámci daných finančních a personálních podmínek co nejlépe a nejefektivněji rozvíjet.

Máte zkušenosti z práce ve vydavatelské sféře, mj. ve vydavatelství Halda, které se může pochlubit skutečně kvalitní produkcí regionální literatury. V jeho případě mě zaujala vaše charakteristika „vybíráme kvalitní kousky uhlí z hromady hlušiny“. Promítne se takový výběr i do aktivit SVKKL? A máte čas se této činnosti věnovat i nadále soukromě?

To je jedno z témat, na které jsem zatím ještě vůbec neměl čas. Nakladatelskou zkušenost bych rád využil k tomu, aby si knihovna vytvořila ediční profil a plán. Velký potenciál vidím ve vydávání regionálních e-knih, potažmo regionálních audioknih, na němž by bylo možné spolupracovat s regionálními nakladateli a dalšími subjekty. Dejte mi ještě rok, nebo spíš dva, pak si to snad ukážeme na příkladech.

Nakladatelství Halda pro mě vždy byla relaxační, volnočasová záležitost. Pravdou je, že jsme v objemu produkce zvolnili a blížíme se cíli, který jsme si s Petrou Líbovou vytkli při jejím založení: vydat jeden titul ročně. To je myslím zdravé, udržitelné a volnočasově zvládnutelné i do budoucna. Doby, kdy jsme za rok dali dohromady i čtyři tituly, jsou už určitě pryč – nejen proto, že mám dvě malé děti, ale i proto, že už se zaměřujeme téměř výhradně na náročnější (a nákladnější) projekty. Kvalita potřebuje čas.

Role, působnost a aktivity veřejných knihoven se v posledních letech dramaticky mění a rozšiřují směrem ke komunitním centrům. Hodláte v tomto směru zúročit své dosavadní aktivity v oblasti marketingu?

Zkusím jednu marketingovou zkratku: Středočeská knihovna – STŘEDObod vašeho poznání / (sebe)rozvoje / vašich setkání, STŘEDObod kulturního dění, STŘEDObod vašeho volného času. Jedna marketingová poučka říká, že dobrý marketing je smrt špatného produktu. Teď proto ze všeho nejvíc pracuju na tom, abychom ta výše zmíněná hesla o sobě mohli sebevědomě říkat a aby neslibovala něco, co neumíme splnit – protože pak jsou to kecy, ne marketing.

Ale k vaší otázce. Spíš než konkrétně ve vztahu ke komunitní funkci mě moje předchozí zkušenosti přirozeně formují v tom, jak o knihovně přemýšlím a co považuji za podstatné. Myslím, že se to projevuje hlavně ve dvou směrech: zaprvé je pro mě naprosto klíčová perspektiva návštěvníka a uživatele knihovny – co mu nabídnout, jak adaptovat naše služby jeho potřebám, jakým jazykem k němu promlouvat. Můžeme tomu říkat třeba design thinking. A zadruhé hodně citlivě vnímám kontext, ve kterém knihovna působí, a snažím se zaměřit na posílení její jedinečnosti. Chci, aby knihovna plně využila svou flexibilitu a inovační potenciál a nabízela nejenom v kontextu Kladna, ale i kraje služby a program, které nikdo jiný nemá, případně aby nad běžnějšími věcmi stavěla nějakou přidanou hodnotu.

Co optikou těchto plánů čeká SVKKL v nadcházejícím roce?

Pokud vše dobře vyjde, měli bychom zásadně modernizovat IT infrastrukturu, přejít na nového Krameria a dohnat tím některé resty ve zpřístupňování digitalizovaných dokumentů. Máme v plánu adaptaci čítárny na multifunkční prostor, na kterou se naváže několik dalších provozních úprav. Měli bychom inovovat web. Získali jsme také evropský grant z programu Zaměstnanost+ zaměřený na flexibilitu a diverzitu pracovního prostředí, který nás, věřím, hodně posune a třeba bude inspirací i pro další knihovny. Předpokládám, že bude pokračovat debata o stavebním rozvoji areálu knihovny. A také se začne naplňovat nová dramaturgická koncepce doprovodného programu knihovny. I tam doufám, že přineseme věci, kterými bude možné se inspirovat. A kdoví, kde se to zastaví.

Jakou roli má podle vás zastávat v aktivitách SVKKL časopis Čtenář?

Vnímám Čtenáře jako projekt, který je dnes s naší knihovnou už pevně spjatý. Na jednu stranu je to čest i závazek, že jediný oborový titul s celostátním dosahem se vydává na Kladně, na druhou stranu si nejsem jistý, jestli to není trochu na překážku. Já bych si přál, aby Čtenář dál nesl náš otisk, ale zároveň aby se trochu více otevřel a stal se víc jakousi informační platformou českého knihovnictví. Pokud vše půjde podle plánů, začneme příští rok úpravou webu, na kterou by mohla navázat úprava tištěné verze. Počkejme si na 100. výročí, jestli se tuhle ambici podaří dotáhnout do podoby, kdy si zaslouží aspoň drobnou noticku v úctyhodné historii časopisu.

Roman Hájek vystudoval žurnalistiku, komunikaci a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po krátkém působení v akademické sféře přešel do soukromého sektoru, kde pracoval jako obsahový stratég, konzultant a projektový manažer v oblasti marketingu a řízení značek. Založil regionální nakladatelství Halda, v němž redigoval a vydal desítky knih s regionální kladenskou tematikou. Podílí se rovněž na činnosti nakladatelství Hurá tvořím!, zaměřeného na podporu dětského čtení. Několik let vedl a celostátně koordinoval projekt popularizace vědy Science Café Czech Republic. V letech 2016–2020 se podílel na vybudování Muzea věžáků Kladno. Od roku 2022 je zastupitelem města Kladna za uskupení Opravíme Kladno. Ředitelem Středočeské vědecké knihovny v Kladně se stal v lednu 2023 po úspěšném absolvování výběrového řízení.