MICHAELA TYDLITÁTOVÁ michaela.tydlitatova.cz

Po představení historie a sbírek knihovny Náprstkova muzea v úvodní části, publikované v minulém čísle (Čtenář, č. 7/8, 2023, s. 272–275), je druhá část zaměřena zejména na filozofii a přístup knihovny k digitalizaci, jež umožňuje záchranu jejích vzácných fondů, a to především krajanských tisků.  

Digitalizace

Krajanské tisky knihovny Náprstkova muzea (NpM) tvoří největší a nejucelenější sbírku nejen v ČR, nejen ve střední Evropě, ale s velkou pravděpodobností na celém světě vůbec, zejména s přihlédnutím k jejímu bohatému obsahu z druhé poloviny 19. století. Mimořádná je i provázanost knihovní sbírky s archivními materiály i například kolekcí plakátů, kde rovněž najdeme čechoamerické unikáty. Je to velký závazek a velká zodpovědnost – a zároveň obrovská příležitost. Není divu, že už moji předchůdci vyhodnotili tuto sbírku jako jasného kandidáta pečlivé digitalizace.

Prvním periodikem, které do tohoto procesu vstoupilo, byly nepřekvapivě Milwaukee Flugblätter; a to už v roce 2009. Projekt tehdy ještě zaštítila Knihovna Národního muzea jako nadřízená metodická složka a podobně i v roce 2012 a 2013. Od roku 2014 pak pravidelně každoročně žádá knihovna NpM (jako samostatné oddělení v rámci Národního muzea) o dotaci v programu VISK 7, kterým je schválený projekt pokryt téměř v maximální možné výši. Nevelkými částkami a spíše výjimečně jsme pak roční plán mohli občas doplnit ze zdrojů rozpočtu Národního muzea, programů výzkumu a vývoje MK ČR a jednorázově i sponzorského daru.

Ač jsme za ta léta zvyklí na úskalí digitalizace periodik – jak ve všeobecné rovině, tak zejména tohoto speciálního druhu, stále to pro nás není proces ani automatický, ani jednoduchý. Periodika, která držíme v rukou, jsou často jediná na světě vůbec. A pokud existují i jinde, lze se dopídit přesných bibliografických informací velmi obtížně. Přesně ty však potřebujeme: proces přípravy totiž začíná (po ověření v Registru digitalizace přirozeně) žádostí o přidělení ISSN prostřednictvím Národního centra ISSN při NTK, které naši žádost postupuje do Kongresové knihovny. Žádost obsahuje údaje o názvu a podnázvech periodika, místech vydání, vzniku (a zániku), vydavatelích a obsahovém zaměření s připojenými skeny. Tyto informace potřebujeme i pro kvalitní záznam do Souborného katalogu ČR.

 

Ověřit ovšem údaje titulu, kde se v obrovské a nepřehledné Americe druhé poloviny 19. století začínající redakce neustále v rámci Unie stěhovaly, ba někdy je sami redaktoři alias nakladatelé přemisťovali kvůli věřitelům z Východu na Západ a své listy prodávali, či naopak skupovali a slučovali, názvy a podnázvy se měnily někdy i vícekrát v průběhu roku a stejně tak formáty, nemluvě o samostatných či nesamostatných přílohách a lokálních mutacích – to vše vyžaduje nejen knihovnickou zkušenost, ale i jistou obecnou odolnost. Ano, existují databáze, existují on-line katalogy amerických univerzit, ale často se musí jít hodně do hloubi – i k záznamům menších amerických knihoven a spolků. Jasný důkaz, tedy papírová tiráž, často chybí úplně. Nepostradatelná je odborná literatura.¹

Kritéria výběru

V prvních letech byla volba jasná: zdigitalizovat periodika nejstarší, a tedy nejvíce ohrožená degradací papíru. Podařilo se tak zachránit unikátní tituly z 60. a 70. let 19. století, které (až na výjimky) brzy zanikly a v bibliografické paměti lidstva se neuchovaly. Mezi ně patří již zmíněný Slowan Amerikánský a Národní noviny (I), později spojené ve „slavnou Slávii“ (Racine; Chicago), i Slovan Americký nebo například Posel z Prahy (městečko v Nebrasce) a jiné; nejsou zatím všechna.

Pozdějším kritériem bylo také zastoupení listů s výraznou profilací. Jak obecně známo, Češi se po svém příchodu do Ameriky okamžitě dělili na dva tábory: liberály (v tehdejší terminologii svobodomyslné, freethinkers) a katolíky. Některé menší proudy (a časopisy) byly protestantské a některé tíhly zase více k extrémní levici, nicméně ty tak významné nebyly. Kromě nich tu samozřejmě existoval tisk spolkový, různých zájmových skupin apod. Není asi těžké poznat, ke kterým táborům patřila některá z periodik vybraných v dalších letech: Pokrok Americký, Šípy, Dělnické listy, Duch času – a pak Hlas, Čechoslovan a Katolík. Liberálním, ale nikoli ostře vyhraněným byl významný týdeník z Omahy, Pokrok Západu. Velmi oceňované je periodikum počínajícího amerického feminismu – Ženské listy. Po tři roky jsme se věnovali rozsáhlému týdeníku z Chicaga, Amerikánu, a nyní navážeme, kromě jiných, rozsahem menších, také newyorskými deníky (New-Yorkské Listy a New Yorské Listy).

Následuje samozřejmě doplňování chybějících mezer pro digitalizaci. Málokdy něco existuje v ČR, i když výjimky jsou – a náš vděk patří kolegům v Moravské zemské knihovně za možnost digitalizace svazků týdeníku Amerikán z jejich fondu a stejně tak Jihočeské vědecké knihovně za zapůjčení nám chybějícího ročníku Šotka (Chicago). Síly jsme také spojili v poměrně velkém projektu zpracování Amerikána: národního kalendáře (od roku 1878 do 50. let 20. století), který pro nás na základě replikační smlouvy digitalizovala Národní knihovna ČR. Chybějící stránky z kalendáře 1893 jsme získali v podobě kvalitních skenů z Archives of Czechs and Slovaks Abroad (ACASA), University of Chicago. Mimochodem, jako jediní na světě vlastníme kalendář na rok 1890, jak nám potvrdil jeden z amerických badatelů. Občas dostáváme také nějaké periodikum darem, ale to je vskutku vzácné. Posledním byl výtisk čísla Amerikána z 30. 10. 1947, který se v minulosti použil na zateplení včelího úlu…

Přehled digitalizátů vypadá zdánlivě impozantně, ale teprve nyní jsme překlenuli hranici, kdy je možné badatelům ukázat určitou rozmanitost čechoamerického tisku – stačí srovnat počet uvedených titulů s těmi nedigitalizovanými. Ve frontě jich stojí ještě mnoho významných a troufám si tvrdit, že než se dostaneme k našim oblíbeným obskurním plátkům, například Diblík, Naše zahrádky, Kmotr Čmuchálek a Drůbežnické noviny, bude celý proces digitálního zpracování periodik už někde jinde…

Významná role digitalizace

Digitalizace – jak všichni ti, kdo se jí jakkoli zabývají, dobře vědí – má za úkol chránit a zpřístupňovat. Na konci procesu, po kontrole všech metadat, vložíme periodika do nekyselých krabic vyrobených firmou EMBA a už je k prezenčnímu studiu badatelům nepůjčujeme. Jsou totiž pohodlně dostupná, a to v lokálním Krameriu Národního muzea² a přirozeně také v Krameriu Národní knihovny. „Náš“ Kramerius má výhodu nezamčených titulů a často jej tedy rovnou doporučujeme badatelům; nepopiratelnou výhodu to má pro ty zahraniční. Vyhledávání je jednoduché a OCR (s výjimkou prvních let projektu) velmi dobré.

Výsledky jsme už několikrát zhodnotili jako naše PR – úspěšný byl večer věnovaný Antonínu Čermákovi, starostovi Chicaga, patrně nejslavnější krajanské osobnosti vůbec. Využili jsme krajanské tituly včetně archivu NpM – a obtížně pak vybírali pro prezentaci z více než pěti set článků… Kromě přednášek tu zazněla ze záznamu i autentická Čermákova Election speech, viděli jsme film Výstřely v Miami a poslouchali jazz z této slavné (a mafiánské) éry v Chicagu. Další rok jsme se vrátili až k počátkům čechoamerického tisku: k cestě J. V. Sládka do Ameriky v letech 1868–70 (podpořené přirozeně V. Náprstkem), a sledovali tak podivuhodná dobrodružství mladíka Sládka mezi krajany i indiány jako učitele v české škole, tuláka, milovníka přírody a redaktora. Sládkův známý výbor fejetonů Má Amerika měl často předobraz už právě v raných čechoamerických titulech – a jejich průzkum a následná digitalizace objevily i dosud opomíjené literárněvědné souvislosti.

Prohledávejte s námi! Máte nějakého prastrýce, jehož jméno by se mohlo v čechoamerickém tisku objevit? Pocházíte z vesničky, z níž odcházeli rodáci do Ameriky? Chcete znovu zkoumat teorie o atentátu v Miami – byla kulka určena Čermákovi nebo prezidentu F. D. Rooseveltovi? Nebo se více dozvědět o zkáze Titaniku nebo velkém požáru Chicaga v roce 1871? Chcete žasnout nad neuvěřitelnými inzeráty a dojímat se příběhy osadníků různorodé literární úrovně? A jsou zde i témata vážnější – například obou světových válek a účasti Čechů v nich (byť z těchto let přirozeně máme tisk pouze torzovitý).

V roce 1885 nechal Vojta Náprstek umístit u vchodu do domu nápis Co srdce pojí, moře nerozdvojí. Dávno už tam není, ale novým, pohodlným a virtuálním způsobem (aniž bychom vylučovali ten osobní) propojují digitalizovaná periodika zámořské a české komunity i dnes.

Foto: archiv NpM

1 Klíčová je publikace prof. Aleny JAKLOVÉ. Čechoamerická periodika 19. a 20. století. Praha: Academia, 2010. Údaje doplňujeme a hledáme v dalších speciálních, například Tomáš ČAPEK. Padesát let českého tisku v Americe. New York: František Brodský, 1911 aj.

2 https://kramerius.nm.cz/