MICHAELA HELOŇOVÁ  michaela.helonova@vkol.cz

Více než 120 let se tyčí na jednom z hlavních bulvárů hanácké metropole pětapadesát metrů vysoká věž evangelického kostela. Užití červených cihel pro jeho stavbu, typických pro německou cihlovou gotiku, inspirovalo k používání názvu Červený kostel, který doslova zlidověl a již neodmyslitelně patří k této stavbě. Úloha Červeného kostela se během jeho existence značně proměnila – od jeho základního poslání přes sklad knih až k současnému modernímu kulturně-vzdělávacímu centru. 

Historie

Ve druhé polovině 19. století byla Olomouc přísně sevřená v omezeném prostoru vojenské pevnosti a způsob života tu naprosto neodpovídal potřebám jejích obyvatel. V osmdesátých letech předminulého století se proto začaly hradby bourat a město se mohlo otevřít nové zástavbě. Právě tehdy se začala psát nová historie moderního města. Na místě zbouraných hradeb se na přelomu století začíná po vzoru evropských měst budovat moderní okružní třída. Urbanistický plán vypracoval vídeňský profesor, urbanista a architekt Camillo Sitte; ve zlomu tohoto bulváru plánoval monumentální stavbu, která by byla jakýmsi vertikálním akcentem okružní třídy. Červený kostel se tímto akcentem bezesporu stal.

Základní kámen kostela byl položen 16. 5. 1901, stavba byla dokončena o rok později a 5. 10. 1902 za přítomnosti jedenácti duchovních slavnostně vysvěcena. S projektem na stavbu se pokoušel uplatnit místní stavitel Franz Böhm, podle jehož návrhu se v roce 1900 vystavěl farní dům (na místě sousedícím s kostelem). Červený kostel byl nakonec postaven podle projektu architekta Maxe Löwa, autora řady německých evangelických svatyní.

Kostel původně sloužil pouze německým evangelíkům, v květnu 1945 jej pak převzali do správy čeští evangelíci. Komunistický režim jim však nepřál a roku 1959 kostel evangelíkům odebral. Osud kostela zpečetil 1. máj roku 1955, který připadl na neděli. Vedle kostela na volném prostranství stála tribuna pro představitele vládnoucí strany, kolem nichž procházel prvomájový průvod. I když se bohoslužby konaly mimořádně o hodinu dříve, již v sedm hodin ráno, bylo i tak považováno za provokaci, když se při přípravě na průvod o půl deváté z kostela vyhrnul hlouček nejvěrnějších 48 věřících. V roce 1959 připadl 1. máj na pátek, nedělní klid se přesunul na sobotu a neděle 3. 5. se stala pracovním dnem. Aby se předešlo situaci, která by definitivně zdůvodnila zavření kostela, konala se bohoslužba večer v kostele na Husově ulici. Ani tato opatření ze strany evangelíků však zavření kostela nezabránila.

Spojení kostela s knihovnou

A tehdy se osud kostela na několik desetiletí spojil s Univerzitní (dnes Vědeckou) knihovnou (VKOL), která v roce 1947 znovu získala právo povinného výtisku a současně zpracovávala značný objem knih pocházejících z konfiskací německého majetku a později ze zrušených klášterních knihoven. Fond se začal rozrůstat do té míry, že v polovině 50. let byly již skladové prostory v Bezručově ulici přeplněny a bylo potřeba hledat nové.

I když v průběhu 50.–70. let minulého století vznikly čtyři architektonické studie na stavbu knihovny, žádná z nich se nerealizovala. Knihovně tak nezbylo než přijmout provizorní řešení, kterým bylo získání Červeného kostela coby knižního skladu. Oficiální žádost o dočasné uvolnění kostela pro uložení vzácných tisků byla podána v září roku 1959, vlastnická práva byla převedena s účinností od 1. 2. 1961. Z kostela se tak stal depozitář knih. Poslední bohoslužba se v něm sloužila 20. 11. 1960.

Proměna kostela na sklad

Novogotická stavba však knihovním fondům zdaleka nemohla zajistit optimální podmínky pro jejich dlouhodobé uchovávání a ani vlastní proměna kostela na sklad neprobíhala úplně hladce. Prostor bylo nutno co nejvíce uvolnit. Tomu padly za oběť dřevěné lavice, které byly rozřezány a spáleny, varhany převezeny do kostela v Chudobíně a z původního vybavení tak zůstala kazatelna, která nepřekážela budoucím regálům. Vybavení regály se také táhlo, náklady se ukázaly být nečekaně vysoké. V roce 1966 se konečně podařilo vybavit regály prostor na ochozu a ihned zahájit stěhování. Většina kostela však nadále zůstávala nevyužita. Budování 7,5 metrů vysoké konstrukce uprostřed kostela bylo dohodnuto teprve v roce 1967.

Prostory kostela byly pro uskladnění knih zcela nevhodné. V zimě v objektu mrzlo, v létě na podlaze kondenzovala voda, objevovaly se problémy s vlhkostí a plísňovým napadením fondů. Zejména vysoká vlhkost navíc hrozí aktivací mikrobiální činnosti a urychluje hydrolýzu, působící rozpad papíru, která je jednou z největších překážek trvalého uchování knihovních fondů. Také proto se v kostele neukládaly historické nebo vzácné fondy. Knihovna brala toto řešení jako krátkodobé provizorium. Nikoho tehdy nenapadlo, že Červený kostel bude fungovat jako sklad knih téměř 60 let!

Ve snaze zmírnit neblahé podmínky, v nichž se knihy skladovaly, byl v roce 1988 obnoven plášť věže kostela. Mezi léty 1991 a 1992 a následně i 2005 a 2006 pak byla restaurována vitrážová okna pocházející z osmdesátých let. Ani po těchto úpravách však kostel nebyl vhodným místem pro skladování knihovních fondů. Přestěhování knih do lepších prostor proto bylo jednou z priorit knihovny. To se podařilo až díky vybudování nového depozitáře v Olomouci-Hejčíně. V březnu 2019 se dalo do pohybu téměř 1,25 milionu svazků z celkem šesti olomouckých objektů, z toho přibližně 300 000 svazků přímo z Červeného kostela. Tím se definitivně uzavřela historie Červeného kostela jako depozitáře knih.

Vlastní vyklízení kostela bylo jednou z nejkomplikovanějších částí akce, protože horní dvě podlaží vestavěné konstrukce byla dostupná pouze po úzkém schodišti. Dodavatel si však s tímto problémem poradil a po dobu stěhování si v kostele vybudoval vlastní výtah. Po ukončení stěhování zbyly v kostele pouze prázdné regály a svařovaná třípodlažní vestavba, jejíž likvidace byla až součástí rekonstrukce zahájené v roce 2020.

Další využití kostela

Vidina ukončení éry kostela jako knihovního depozitáře otvírala prostor k úvahám, jak tuto stavbu v budoucnu využívat dál. Bylo zjevné, že by budova na jednom z hlavních olomouckých bulvárů měla sloužit zcela jiným účelům než dosud. Už v roce 2005 byl zpracován projektový záměr na rekonstrukci kostela na studovnu s volným výběrem, který reagoval na dlouhodobou nedostatečnost volného výběru v hlavní budově vědecké knihovny. Realizace této myšlenky by ovšem znamenala další dělení již tak roztříštěných knihovních služeb a především řádově větší nároky na přenášení knih mezi kostelem a hlavní budovou, v níž jsou nejnovější a logicky nejžádanější knihy uloženy.

V průběhu let proto převážil názor vrátit kostelu jeho původní funkci; tou je v tomto kontextu myšleno místo, kde se scházejí lidé, aby se duchovně posílili nebo obohatili. Vzhledem k tomu, že VKOL dlouhodobě postrádala reprezentativní a kapacitně dostačující prostory pro svou kulturně-vzdělávací činnost, bylo rozhodnuto, že kostel bude nově sloužit právě kulturním účelům. V roce 2017 byla ateliérem architekta Miroslava Pospíšila zpracována studie na jeho přestavbu. Zcela odlišná funkce kostela však zahrnovala i vybudování prostor pro zázemí knihovny a návštěvníků. Ty zpracovatel umístil do nové stavby, spojující kostel s budovou ředitelství.

Rekonstrukce

Práce na projektu započaly v září 2020. Kostel bylo třeba nejprve staticky zajistit, aby pak následně mohla proběhnout kompletní renovace všech problematických částí budovy. Uvnitř budovy byly vybourány poškozené podlahy, odstraněny veškeré vnitřní omítky, do nové podlahy z terazza bylo instalováno podlahové vytápění. Celý objekt bude vybaven novou elektroinstalací včetně osvětlení, ozvučení, slaboproudých rozvodů. Cihlové zdi, typické pro německou cihlovou gotiku, byly pečlivě vyčištěny; kostel má rovněž novou měděnou střechu, osázenou „šperky“ z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála. Střecha časem získá tmavý nádech a bude doplňovat přístavbu s černým pláštěm.

Podoba současného foyer je výřezem části půdorysu kostela, vysunutého mimo původní platformu. Úhly stěn, které tato přístavba svírá, jsou stejné jako úhly stěn, které najdeme uvnitř kostela. Součástí foyer je zhruba osm metrů vysoká stěna pokrytá téměř deseti tisíci knihami, která nejen že zakrývá vzduchotechniku, ale pomáhá také prostoru akusticky. Na jejich pořízení vyhlásila knihovna veřejnou sbírku, do které se zapojili jak čtenáři knihovny, tak i obyvatelé Olomouce. Knihy jsou zde záměrně prezentovány hřbetem dozadu. Kniha se tu vnímá jako nosič informací bez ohledu na téma, ideologii, jazyk či obsah.

Velkou proměnou prošlo také okolí kostela. Prostor byl částečně zpevněn a osázen lavicemi z pohledového betonu a zelení, nechybí ani designové stojany na kola.

Červený kostel byl slavnostně otevřen 17. 5. 2023 a zahajovací pětidenní festival VKOL, příznačně nazvaný ZAČÍNÁME…, nabízející prohlídky, autorská četní, besedy, koncerty a divadla a mnoho dalších akcí, si nenechalo ujít na 7000 návštěvníků.

Rozšíření programové nabídky

Vědecká knihovna se konečně dočkala reprezentativních prostor pro svou kulturně-vzdělávací činnost a výstavy. Nový přednáškový sál v Červeném kostele umožní nejen zvýšit frekvenci pořádání akcí ze stávající nabídky, ale zároveň rozšířit dramaturgii o akce nového typu. Revitalizovaný objekt otevřel VKOL cestu k vytvoření pestřejší nabídky pro veřejnost, odborníky i školy, umožní organizovat či spoluorganizovat řadu dalších typů kulturně-vzdělávacích akcí včetně neformální tvorby (např. pro mladší generace) a zahrnout širší spektrum kulturních odvětví. Do Červeného kostela se přesunou akce většího typu, jakými jsou např. konference Bibliotheca Antiqua či festival Olmützer Kulturtage, doposud pořádané v pronajatých prostorách jiných kulturních institucí. Současně kostel také nabídne možnosti hlubší spolupráce s dalšími kulturními institucemi nejen v Olomouci, ale v celém Olomouckém kraji. Opomíjeni nebudou ani zájemci z řad veřejnosti, kteří budou mít zájem si přednáškový sál pronajmout na soukromou či firemní akci, a to včetně svatebních obřadů.

Po více než šedesáti letech se dveře Červeného kostela opět otevírají veřejnosti, splňuje všechny podmínky pro to, aby se stal oblíbeným místem setkávání nejen Olomoučanů, ale všech, kteří se v současném rychlém světě chtějí na chvíli zastavit, odpočinout si, rozjímat. Díky své poloze v centru města a blízkosti dalších významných kulturních zařízení bude jistě kostel ve středu zájmu. Před VKOL stojí velký, zcela nový úkol – vytvořit pro návštěvníky kvalitní program, kvůli kterému se budou vracet zpět, a současně přivést do knihovny i nové čtenáře.