MILAN VALDEN  Milan.Valden@nkp.cz

Přinášíme vám první část přehledu publikací o literatuře, knihách a spisovatelích, které u nás vyšly v poslední době (zhruba za poslední tři roky). Přehled si neklade nárok na úplnost, přesto je dokladem šíře nabídky v této oblasti, která může až překvapit. Postupujeme podle nakladatelů.

Academia

Hojnost publikací z oblasti literárních věd a historie či teatrologie nabízí nakladatelství Academia. Pokračují vybrané spisy literárního vědce, esejisty, prozaika a překladatele Vladimíra Macury (1945–1999). Letos vyšel svazek třetí Šťastný věk a další studie o literatuře a kultuře dvacátého století, který přináší šest souborů studií, v nichž Macura postupně cizeloval své pojetí modernistické a socialistické kultury. První čtyři oddíly obsahují práce o světové literatuře a teorii, studie o českém marxismu a stati o Macurových básnických a prozaických vrstevnících. Zbylé dva oddíly zahrnují disertační práci Otázky poetiky české socialistické literatury (1986), v níž Macura shrnul své lingvoliterární studie, a titulní soubor sémiotických esejů Šťastný věk (1992).

Anglista, překladatel a pedagog Martin Hilský slavil velký úspěch s obsáhlou publikací Shakespearova Anglie – Portrét doby (2020), za niž získal cenu Magnesia Litera – Kniha roku 2021; představuje v ní přelomovou dobu, v níž vznikala velká díla alžbětinské literatury a která měla pro anglickou společnost a civilizaci formativní význam.

Významný italský germanista, literární historik, esejista a spisovatel Claudio Magris napsal ve spolupráci s Angelem Arou studii Terst – Identita na hranici, která v překladu Lenky Kovaříkové vyšla v roce 2021. Přístavní město na křižovatce, která odrážela evropské tendence a spojovala – mnohdy dramaticky – rozdílné kultury a etnika, je možná více než jiné symbolizováno svou literaturou a kulturou.

Tisícistránková monografie Martina Bojdy Schillerova estetika humanity (2023) je syntézou myšlení výmarského klasika Friedricha Schillera napříč všemi oblastmi jeho tvorby a pokusem o zacelení citelné mezery v českém poznání moderní německé kultury, v níž se snaží ukázat spojnice mezi filozofií, literaturou a společenským vývojem.

Kompendium německé literatury českých zemí (2022) je reprezentativním kolektivním dílem současné české i zahraniční germanistiky zabývající se německy psanou literaturou českých zemí a nabízí mnohovrstevnatý pohled na tuto literaturu, a tím i nový základ pro uvažování o interakcích mezi česko- a německojazyčnou literaturou v tomto prostoru.

Cílem knihy Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava Pavla Janouška a kolektivu (2022) je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945, neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí druhé světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa.

Studie Johna Careyho Intelektuálové a masy – Pýcha a předsudky v kruzích literární inteligence 1880–1939 (2021, přeložila Zuzana Šťastná) podrobuje kritice elitářské teze některých nejznámějších osobností britské literární scény konce 19. a počátku 20. století.

Michal Jareš se v knize Případ Clifton – Monografie jednoho sešitu (2022) věnuje vzniku a popisu fenoménu detektivních sešitů u nás (tzv. cliftonek) a přináší i zcela nepostradatelný a velmi podrobný katalog všech dostupných případů našeho prvního českého seriálového detektiva Léona Cliftona.

Publikace Co jsou dějiny knihy? má podtitul Antologie textů k dějinám a teorii knižní kultury (2022) a jejím cílem je zachytit proměny, jimiž zkoumání knižní kultury ve smyslu analýzy komplexních vztahů mezi společenskou existencí tištěného textu, jeho materiální podobou a významy, jichž je nositelem, prošlo zejména ve druhé polovině 20. a na počátku 21. století.

Aktuálnímu tématu se věnuje studie Stefana Segiho Nekorektní literatura – Politická korektnost v české literatuře a literární komunikaci (2023). Klade si za cíl prozkoumat reakci českého literárního pole na požadavky spojené právě s politickou korektností a vedle oblasti vysoké literatury či tvorby pro děti a mládež se nevyhýbá ani populární literatuře.

Karolinum

Literatuře se věnuje v četných publikacích také nakladatelství Karolinum. K osmdesátinám anglisty a překladatele prof. Martina Hilského vyšel sborník Krajiny jazyka (2023), který sestavili Ladislav Nagy a Martin Pokorný a do nějž dále přispěli Petr Onufer, Jitka Verdan Štollová, Tomáš Jajtner, Zdeněk Beran, Jiří Pelán, Vladimír Papoušek a Kateřina Kovářová. Příspěvky jako „Svědomí Richarda III.“, „Pastorála života: ekokritické čtení Shakespearových sonetů“, „Karel Čapek překladatel“, „Toulky Pustou zemí: T. S. Eliot ekokriticky“, „Augustinské intervaly ve Čtyřech kvartetech“ či „Lawrence Durrell a duchovní dědictví T. S. Eliota“ ukazují na šíři záběru sborníku kolegů a žáků M. Hilského.

Kniha Zuzany Šťastné České tváře Johna Donna – Česká překladová recepce poezie Johna Donna a poetika jeho hlavních překladatelů (2020) českému čtenáři poprvé podrobně představuje osobnost a autorský styl Johna Donna, vedle Shakespeara nejvýznamnějšího anglického lyrika přelomu 16. a 17. století, jehož dílo bylo navíc ve 20. století pozoruhodně vlivné i mimo kontext jeho domovské anglické literatury.

Svým vstupem do světa báseň utváří prostor, v němž se ocitá; prostřednictvím lyrických gest klade otázky, otevírá, volá, slibuje, dává či uchovává. Dominique Rabaté v sérii esejů Lyrická gesta (2023, přeložil Martin Pokorný) ukazuje na příkladech autorů jako Baudelaire, Apollinaire, Frénaud, Bonnefoy nebo Michaux způsob, jímž tato gesta-pohyby napomáhají překračovat hranice řeči směrem k obrazovosti a navracejí jazyku jeho účinnost ve snaze dospět k něčemu, co stojí zcela mimo něj.

Posmrtně vydaná tisícistránková literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937–2012) Dějiny ruské moderny – Pokus o rekonstrukci (2022, editorka Alena Machoninová) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století, který byl v Rusku prožíván v apokalyptickém očekávání konce jakožto počátku nové éry. Autorka toto zlomové období nejen kulturních dějin čtenářům zpřítomňuje především prostřednictvím literatury, avšak přihlíží i k dalším uměleckým druhům – divadlu, výtvarnému umění, hudbě nebo tanci.

Jedenadvacet studií a úvah Dobravy Moldanové Na okraji kánonu (2021), věnovaných moderní české literatuře, vznikalo od roku 1984 až po současnost a bylo publikováno časopisecky či ve sbornících. Představují jeden z okruhů autorčina badatelského zájmu, soustředěný k autorům stojícím na okraji literárního kánonu, často zapomínaným nebo nedoceněným.

Kolektivní monografie Narativní způsoby v české próze 19. století (2022, v koedici s Ústavem pro českou literaturu AV ČR) Alice Jedličkové a kolektivu je prvním soustavnějším průzkumem vlastností českého vyprávění v průřezu žánrovým polem a několika desetiletími 19. století. Její metodologie – diachronní poetika vyprávění – odpovídá na jeden z požadavků současné naratologie: totiž respektovat historicitu narativů a interpretovat je v kontextu dobových kulturních norem a komunikační praxe.

Zásadní studie kanadské literární teoretičky Lindy Hutcheonové Poetika postmodernismu – Historie, teorie, beletrie vyšla poprvé v roce 1988 a ve svém popisu fenoménu postmodernismu, zaměřeném zejména na oblast historiografické metafikce, navázala na již existující teorie zabývající se postmoderní architekturou (2023, přeložila Markéta Olehlová).

Moderní hispanoamerická literatura Dory Polákové a kolektivu (2023) postihuje stěžejní momenty a směry hispanoamerických literatur od konce 19. století do počátku 21. století. Každou epochu zastupují klíčoví autoři a jejich zásadní díla. Přehledová kniha chce vyzdvihnout různorodost a modernost hispanoamerické literatury, sílu, již má v nejrůznějších žánrech a kterou vyzařují nejen velké země a metropole, ale jež v některých dějinných okamžicích přicházela i ze zemí menších, opomíjených.

Host

Nakladatelství Host se literární vědě a historii věnuje dlouhodobě a ve velké šíři. V interpretacích díla Milana Kundery badatelé upínají pozornost především k jeho románové tvorbě, ale Jakub Češka nabízí v monografii Za poetikou Milana Kundery (2022) hluboký ponor též do rané tvorby: esejistické, básnické a do hry Majitelé klíčů. Detailně analyzuje básně ze sbírky Monology, které představují imaginativní těžiště, střed, a snad i srdce autorské poetiky. Chápe je jako předobraz budoucí románové tvorby. Dále chronologicky mapuje užité umělecké prostředky v románové tvorbě, jejich autorskou konceptualizaci a jejich vývoj.

Václav Maxmilián analyzuje ve studii Rozeznění času (2021) Proustovo vrcholné dílo Hledání ztraceného času s ohledem na otázky obecné estetiky. Předmětem jeho zájmu jsou především ona zastavení a prožitky, kdy se vypravěč snaží nahlédnout svou životní zkušenost v reflexi estetických vjemů. Kniha si klade za cíl nejen pomoci čtenáři seznámit se s Proustovým rozsáhlým a komplikovaným románem, ale také posloužit jako úvod do estetiky coby obecné teorie vnímání.

Jiří Trávníček se v knize Betty a my – O jednom českém kulturním fenoménu (2022) zabývá tím, proč zrovna Betty MacDonald, autorka knihy Vejce a já, dosáhla u českých čtenářů (dominantně čtenářek) takové popularity, co ji způsobilo a proč se tak děje zrovna u nás, a ne jinde. Sleduje též americké osudy jejího života a díla.

Dodám ještě, že Jiří Trávníček vydal v roce 2020 pozoruhodnou publikaci Kulturní vetřelec s podtitulem Dějiny čtení – kalendárium. Titul vychází z toho, že čtení je kulturní vetřelec, protože drtivou většinu svého času jsme jako lidstvo strávili mimo čtení. Představíme-li si dějiny lidstva jako jeden rok, dostavuje se v něm písmo (i čtení) až 20. prosince, od té doby se nás ale drží jako klíště. Publikace ukazuje, co všechno se na této kulturní prosincové párty událo, počínaje vynalezením písma a konče dobou digitální. Činí tak formou kalendária rozděleného do šesti historických epoch a mapujícího zhruba sedm set událostí, jež jsou v kontextu čtenářské kultury podstatné.

Polský novinář, esejista a překladatel Aleksander Kaczorowski vydal v Hostu dvě knihy, obě v překladu Martina Veselky. Ota Pavel – Pod povrchem (2020) zachycuje živým reportážním stylem košatý životní příběh Oty Pavla a jeho rodiny. Pražský slabikář – Od Kafky k Havlovi a zpět (2022) představuje to nejlepší i nejabsurdnější z tuzemské literatury (Kafka, Hašek, Čapek, Škvorecký, Kundera, Havel…), ale také vypráví vlastní zážitky a zkušenosti autora z jejího objevování.

Florian Illies zaujal před lety knihou 1913. Léto jednoho století, která roku 2021 vyšla v Hostu podruhé. Autor v ní panoramaticky představuje rok 1913, kdy se zdá, že vše je možné. Je to doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává 19. a 20. století. Illies pak na tuto knihu navázal druhým dílem 1913. Co jsem ještě chtěl vyprávět (2021) a opět se v krátkých prozaických črtách ponořil do životů spisovatelů, umělců a novinářů, kteří sice cítí konec jedné epochy, avšak nemohou tušit, co má přijít po ní. Obě knihy přeložil Tomáš Dimter.

Britský novinář a spisovatel Stuart Jeffries zaujal knihou Grandhotel nad propastí – Životy myslitelů frankfurtské školy (2022, přeložil Petr Fantys), kolektivní biografií, filozofickým průvodcem a zároveň tak trochu kronikou 20. století, kritickou kronikou, v níž defilují němečtí neomarxističtí intelektuálové Walter Benjamin, Theodor Adorno nebo Herbert Marcuse, kteří si před druhou světovou válkou začali všímat, jak rozporuplné dopady mají kapitalismus či masová média a kultura na soudobou společnost.

Nizozemský slavista a historik umění Sjeng Scheijen se v obsáhlé publikaci Avantgardisté. Ruská revoluce v umění 1917–1935 (2023, přeložila Radka Smejkalová) věnuje bouřlivému období ruských kulturních dějin a je strhujícím vyznáním modernímu umění, velkolepou kronikou životů několika umělců, kteří chtěli změnit svět, a portrétem doby poznamenané bolševickou revolucí a rudým terorem.

Literární slovník severovýchodní Moravy a českého Slezska 1918–2018 (2022) prostřednictvím lexikografických údajů zachycuje literární obraz regionu; autorská hesla v životopisných, výkladových a bibliografických částech sledují literární rysy oblasti.

Publikace Covidočtení. Co s naším čtenářstvím udělala pandemie (2022, v koedici s Národní knihovnou ČR) Hany Friedlaenderové, Víta Richtera a Jiřího Trávníčka vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní a snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky či jak jsme vnímali u svých dětí to, že byly uzavřené školy.

Pavel Barša ve studii Román a dějiny (2022) konfrontuje myšlení o románu nejen s historickou zkušeností 20. století, ale rovněž s realitou 21. století a za pomoci autorů jako György Lukács, Milan Kundera, Michail Bachtin, Erich Auerbach nebo Bruno Latour oživuje debatu o románu coby místu dějin.

Institut pro studium literatury

Institut vydává literárněvědné antologie Čtení o… shrnující kritickou reflexi díla vybraných spisovatelů. Ediční řada recenzovaných příruček nabízí čtenářům možnost důkladnějšího obeznámení s danými autory a především s různými interpretacemi, jimž byla jejich díla vystavena. Prohloubení orientace a další podněty ke studiu poskytuje úvodní studie a výběrová bibliografie především sekundární literatury. V poslední době v této edici vyšly svazky Čtení o Ladislavu Klímovi (2022), Čtení o Ivanu Olbrachtovi (2022), Čtení o Otokaru Fischerovi (2021), Čtení o Bedřichu Václavkovi (2021), Čtení o Františku Halasovi (2020) a Čtení o Boženě Němcové (2020). Celkem již vyšlo dvacet svazků.

Obr: archiv autora