KATEŘINA SPURNÁ  katerina.spurna@nm.cz

Od přelomu 50. a 60. let 19. století začaly v českém prostředí sílit snahy o založení českého politického listu. Soustředily se především, ale nejen kolem „národních liberálů“ z okolí Františka Ladislava Riegra (1818–1903). V září roku 1860 se v domě U Halánků sešli F. L. Rieger, F. Palacký, J. E. Purkyně, F. Šimáček, E. Grégr a další osobnosti, aby projednaly možnost vydávat politický list, který by reprezentoval liberální křídlo české politické scény. A tak se objevily Národní listy.

Nejprve však bylo zapotřebí najít politicky do té doby málo angažovanou osobu, která by neměla potíže se získáním koncese na vydávání novin. Zvolen byl advokátní koncipient působící ve Frýdlantu JUDr. Julius Grégr (1831–1896), který koncesi 8. 11. 1860 skutečně obdržel. První číslo Národních listů následně vyšlo 1. 1. 1861. V prvním roce bylo vydavatelem zakladatelské družstvo v čele s Palackým a Riegrem. Již po roce však list přešel kvůli neuspokojivým hospodářským výsledkům do výlučného vlastnictví Grégra, který z něj postupně vybudoval úspěšné a ziskové noviny, které byly v opozici vůči vládě a reprezentovaly mladočeský proud české politiky, resp. nejprve mladočeskou část v tehdejší Národní straně, později od roku 1874 samostatnou Národní stranu svobodomyslnou.

V roce 1865 navíc došlo ke sloučení Národních listů a dalšího politického deníku Hlas, čímž se již tak bohatě personálně obsazená redakce dále posílila. Přes počáteční především obsahové neduhy se Národní listy postupně staly kvalitním listem, pro který Grégr nacházel vzor ve velkých západoevropských denících. Centrem kulturní rubriky se stal fejeton, významná byla i rubrika hospodářská a také válečné zpravodajství. Z řady spolupracovníků, které se Grégrovi podařilo pro list postupně získávat, jmenujme např. Vítězslava Hálka, Jana Nerudu, Svatopluka Čecha či Josefa Anýže, který byl šéfredaktorem deníku od roku 1883 až do roku 1912.

Po smrti Julia Grégra se noviny dostaly do vlastnictví jeho dědiců a v roce 1910 je pak koupila Pražská akciová tiskárna. List se tím dostal pod přímý vliv tehdejšího předsedy Mladočeské strany Karla Kramáře. V období první republiky se pak Národní listy řadily k předním stranickým titulům reprezentujícím názory Československé národní demokracie. Zanikly za protektorátu v roce 1941 spolu s řadou dalších periodik. Jejich poslední číslo vyšlo 14. května.¹ 

1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje:

BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-1145-9 (ePub).

BOROVIČKA, Michal et al. Velké dějiny zemí Koruny české. XIIa (1860–1890). Praha, Litomyšl: Paseka, 2012, s. 554–559.

Národní listy 1861–1941: jubilejní sborník. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1941.