Obsahově – největší část by měla být věnována věcem týkajícím se činnosti veřejných knihoven, např. pravidelné rubriky o současné literatuře třeba formou konfrontace (z pohledu knihovníků a z pohledu literárních vědců), takové diskuzní fórum; jako vykopávací platformu bych viděla ceny Magnesia Litera. Dále rozhovory se zajímavými lidmi z oblasti knižní, hudební nebo knižně výtvarné kultury; reportáže z inspirativních knihoven nebo ze zajímavých knihovnických akcí. Neměly by chybět články týkající se sebevzdělávání v oblasti lidských zdrojů, vedení týmu či práce se čtenářem. Rubrika věnující se historii knihoven a knihovnictví by se měla zaměřovat na neotřelá témata (takové knihovnické drby), knihovnická legislativa by měla být vysvětlena jasně a nabídnout i návody k použití v jednotlivých typech knihoven. Velký potenciál vidím v odnímatelné středové příloze pro nyní populární výtvarné dílničky v knihovnách: ucelené cykly šablon a příkladů. Upřednostňovala bych pestrost článků před monotematickými čísly.

Čtenáře čtu pravidelně, někdy články odpovídají mému zájmu, jindy jen prolistuji. Je určitě těžké psát pro tak širokou knihovnickou společnost.

Co hodnotím kladně, jsou především:

— cykly o zahraniční literatuře daného jazyka nebo oblasti (naposledy skvělá jihoamerická literatura);

— příklady dobré praxe z ČR a ze světa;

— informace o zajímavých venkovských knihovnách.

Redaktoři by si měli dát pozor na srozumitelnost obsahu pro praktického knihovníka – některé odborné články z oblasti digitalizace, historických fondů či legislativy svou formou či jazykem míjejí ty, pro které jsou určeny, proto je lepší tato témata zpracovávat formou reportáže či rozhovoru než jako články odborníků.

LENKA PRUCKOVÁ, Knihovna města Olomouce

Měl by to být měsíčník, měl by být na papíře, menší formát, měl by obsahovat důležitější aktuality z oboru, ale nejen z něj – i z těch příbuzných, měl by mít vysoce kvalitní sazbu a výbornou jazykovou úroveň, měl by mít obrázky… Prostě něco jako Čtenář.

Čtenář je svého druhu jediné tištěné oborové periodikum celostátního dosahu, takže přirozeně cílí na co nejširší „publikum“, což je podle mého názoru v pořádku a odpovídá tomu volba rubrik a témat článků. Vzhledem ke své papírové formě dobře plní archivační roli a jednoduše se v něm vrací zpět. Dokážu si asi představit kvalitnější grafické a typografické zpracování. Čtenář je pro mne stálicí v oblasti knihovnického oborového tisku.

JAN KAŇKA, Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně