KAMIL BOUŠKA bouska@svkkl.cz

FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Hana LANDOVÁ, Pavlína MAZÁČOVÁ, Irena PRÁZOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež jako čtenáři v době pandemie 2021. Brno–Praha: Host, 2022. 189 s. ISBN 978-80-275-1378-9

Kniha je výsledkem reprezentativního celostátního průzkumu čtení, čtenářství a způsobů trávení volného času dětí a mládeže, který proběhl v roce 2021 a navazuje na průzkumy z let 2017 a 2013. Zkoumaná kohorta je rozdělena do tří kategorií podle věku: 6–8 let, 9–14 let, 15–19 let + jejich rodiče. Průzkum mapuje také jejich vztah k institucím tradičně spojeným se čtenářstvím a obecně gramotností, jakými jsou školy a knihovny. Zásadním a podstatným prvkem, který formuje tento vztah, jsou digitální technologie a média, jejichž význam ještě vzrostl v době pandemie covidu-19.

Autorky a autor, kteří se dlouhodobě zabývají informační gramotností, čtenářstvím a životním stylem mládeže, nás v úvodu knihy seznamují s metodikou výzkumu, který se uskutečnil s využitím kvantitativních i kvalitativních metod sběru dat. Část se realizovala metodou online sběru dat (s ohledem na specifickou situaci ovlivněnou koronavirovou pandemií) a část terénním sběrem. Sebraná data jsou doplněna citacemi jednotlivých respondentů, vycházejícími z rozhovorů podle předem připraveného, odsouhlaseného a otestovaného scénáře. Jejich cílem bylo získat názory dětí, mládeže a rodičů v oblasti čtenářství napříč věkem, pohlavími, regiony a různými velikostmi obcí. Kapitoly v knize mají přehlednou jednotnou strukturu, která obsahuje nejprve východiska výzkumu, jednotlivá získaná data a v závěru každé kapitoly Výklad/interpretace získaných dat.

Data jsou v kapitolách znázorňována také graficky a tvoří plynulý doprovod textové části. Knihu uzavírá seznam literatury a přílohy. Kompozice, v jaké se data předkládají, umožňuje velmi dobrou orientaci v nich. Kapitoly jsou děleny tematicky; první se věnují volnému času dětí a mládeže, čtenářskému zázemí v rodině, čtenářskému chování, oblíbeným žánrům, titulům a výběru knih. Ústřední část knihy představují data k tématům školní podpory a rozvoje čtenářství, elektronickým knihám a audioknihám, srovnání distanční a prezenční výuky, informačním zdrojům a výukovým nástrojům v době distanční výuky. Závěrečná rozsáhlá kapitola je věnována úloze knihoven v životě dětí a mládeže.

Jakou zprávu tedy přinášejí prezentovaná data o volnočasových aktivitách a čtenářství dětí a mládeže? Zastavme se u několika z nich. Celkem nepřekvapivě ve zkoumaném období vzrostl počet pravidelných denních uživatelů sociálních sítí, přičemž dívky jsou podle průzkumu silnějšími uživatelkami sociálních sítí než chlapci. Nejčastějšími volnočasovými aktivitami mládeže jsou různé mediální aktivity a četba příspěvků na sociálních sítích. Ukazuje se také, že využívání sociálních sítí vede u starších dětí k problémům s prospěchem ve škole (děti s horším prospěchem uváděly častější využívání sociálních sítí). V průběhu pandemie pak došlo k zvýšení četnosti veškerých mediálních aktivit na úkor reálného sociálního života a outdoorových aktivit. Z rozhovorů s rodiči i dětmi vyplývá, že plošná online výuka a vynucená specifická změna životního stylu během pandemie nevyhovovala většině rodičů a dětí.

Takzvaný smartphone (mobilní telefon s připojením k internetu) je stálým a každodenním průvodcem dětí a mládeže. Ta na mobilu tráví nejvíce času z celého dne. Prokázanými negativními dopady na duševní zdraví jsou závislosti, poruchy soustředění a celkové zhoršení kognitivních schopností. Čas trávený na mobilních telefonech vytlačuje jiné pravidelné činnosti, mezi které patří i čtení knih. Tato na první pohled alarmistická zjištění jsou však kompenzována daty, která hovoří o tom, že většina rodičů chápe podstatnou úlohu čtení pro zdravý psychosociální vývoj svých dětí a mládež si je sama schopna uvědomovat a do jisté míry i korigovat závažnost následků dlouhodobého trávení času v prostoru digitálních technologií. Výsledky výzkumu zprostředkovávají ne vždy lichotivý obrázek o práci škol v době distanční výuky. Distanční výuka příliš nemotivovala děti a mládež ke čtení knih a byla překážkou v rozvíjení čtenářských dovedností. Ukazuje se, že učitelé si většinou usnadňovali práci s dětmi zadáváním a nedůsledným sledováním mimočítankové četby a distanční výuka jako taková byla často redukována na několik málo „základních“ předmětů (typicky např. matematika, čeština, přírodověda).

Názory na čtení knih se ve srovnání s rokem 2017 polarizují. Zatímco klesl podíl dětí ve věku 9–14 let, které čtení zajímá, ve věkové kategorii 15–19 let se naopak zvýšil počet těch, kteří čtení knih vnímají pozitivně. Zároveň ovšem platí, že s rostoucím věkem děti postupně nahrazují četbu aktivitami na mobilním telefonu (Bylo potvrzeno, že dnešní mladá generace čte příspěvky na sociálních sítích častěji než knihy.).

Stojí za to stručně citovat některé závažné závěry:

— téměř polovinu dětí v kategorii 6–8 let nebavilo čtení během distanční výuky a téměř polovina nejmenších školáků čtení nepovažuje za zábavné;

— v kategorii dětí 9–14 let nebaví číst 65 % dětí;

— mezi mládeží 15–19 let je nyní výrazně více (téměř 30 %) těch, kteří nečtou častěji knihy;

— značný počet dospívajících má nízkou čtenářskou praxi, třetina mládeže nečte mimočítankovou četbu, další třetina věnuje čtení méně než hodinu týdně a navíc vysoký podíl žáků považuje tento stav za dostatečný;

— ukazuje se, že patnáctiletí žáci středních škol mají problém v oblastech vyžadujících aktivaci složitějších a rozvinutějších čtenářských kompetencí, otázkou je také jejich (ne)schopnost delší dobu se soustředit na práci s textem.

Dluh mnohých středních škol vůči mládeži spočívá v rezignaci na programové rozvíjení čtenářských kompetencí. S ohledem na zmíněné závěry tedy poněkud překvapí doporučení v závěru jedné z kapitol, aby se školy zaměřily na četnější a masivnější využívání digitálních prvků při výuce českého jazyka a literatury. Takové doporučení působí jako pověstné vytloukání klínu klínem: digitální technologie a virtualizace sociálního života prokazatelně nepřispívají k větší čtenářské gramotnosti, ale přesto se v nich hledá nástroj, který čtenářskou gramotnost podpoří. Dlužno dodat, že části jednotlivých kapitol, nazvané Výklad/interpretace nezřídka nahrazují interpretaci v pravém slova smyslu aktivními doporučeními, která se obracejí k předpokládaným adresátům, jimiž jsou nejspíše učitelé a pracovníci knihoven.

Zajímavé závěry plynou také z dat o informačním chování zkoumaných skupin. Například v kategorii dětí ve věku 9–14 let vůbec nefigurují veřejné knihovny jako místo s vhodnými zdroji informací. Děti a mládež jednoznačně preferují internetové informační zdroje před zdroji tištěnými, přičemž zhruba polovina dětí a mladistvých ve věku 9–19 let vůbec nevnímá jako problém otázku důvěryhodnosti elektronických informačních zdrojů, internetové zdroje ani informace v nich si neověřuje a nepracuje s nimi kriticky.

Pokud jde o vztah mezi mládeží a knihovnami, stojí za zmínku zejména jeden aspekt. V praxi obecních, městských, ale už i akademických knihoven se setkáváme s trendem zřizování dětských koutků v prostorách knihoven. Z výsledků prezentovaného výzkumu však plyne, že dětské koutky zajímají jen mladší děti do 10 let. Čím starší jsou děti, tím více vnímají knihovny jako prostor, kde se mají možnost setkat s vrstevníky a trávit tam část svého volného času. Aby to bylo možné, měly by knihovny respektovat skutečnost, že prostory pro dospívající návštěvníky by měly být odděleny od prostoru pro mladší děti. Mládež očekává od knihoven nabídku studijního prostoru, klid, ticho a příjemný designový interiér, vhodné osvětlení, velká okna, možnost občerstvení. Starší mládeži také chybí program zaměřený na jejich věkovou skupinu; zatím se v knihovnách setkávají spíše s akcemi pro mladší věkové kategorie.

Z výzkumu vyplývají určité rozdíly v přístupu ke čtenářství mezi zkoumanými skupinami v závislosti na socioekonomické situovanosti jejich rodin. Tento kontext čtenářství mládeže se však dostatečně nereflektuje. Kniha ale i přes zmíněné drobné nedostatky představuje ucelené a přehledné informace o tématu čtenářství dětí a mládeže a je velmi solidním informačním zdrojem pro badatele z řad akademické obce i pro laické zájemce o dané téma a období.