KATEŘINA SPURNÁ katerina.spurna@nm.cz

V návaznosti na květnový příspěvek v této rubrice, který byl věnován Květům, jednomu z nejvýznamnějších časopisů 19. století, se budu v červnovém čísle zabývat nejstarším stále vycházejícím vědeckým časopisem, a to Časopisem Národního muzea, neformálně tzv. Muzejníkem.

Počátky periodika jsou spojeny s osobností Františka Palackého (1798–1876), který spolu s dalšími významnými osobnostmi pohybujícími se okolo muzea usoudil, že instituce takového významu musí mít i své vlastní vědecké periodikum, a podnikl v této věci také konkrétní kroky. První číslo časopisu vyšlo v lednu 1827 pod názvem Časopis Společnosti vlastenského museum v Čechách. V průběhu své mnohaleté historie došlo k řadě změn názvů, často v souladu s tím, jak se měnil název instituce samé. Prvním redaktorem časopisu byl František Palacký a zůstal jím až do roku 1838, kdy ho vystřídala jedna z nejvýznamnějších osobností slavistiky 19. století Pavel Josef Šafařík (1795–1861).

V prvních letech vycházely dvě řady časopisu, česká a německá, každá s poněkud odlišným zaměřením a cílovou skupinou čtenářů. Německá řada však zanikla již v roce 1831 a dále pokračoval jen časopis český. V dalších letech se na redaktorském postu vystřídaly další významné postavy vědeckého života, např. historik Josef Emler (1836–1899), který po Františku Palackém převzal také řízení edice Fontes rerum Bohemicarum, či historik a etnograf Čeněk Zíbrt (1864 až 1932).

Podle původních představ Palackého měl časopis přinášet – a také vesměs přinášel – především edice dosud nevydaných pramenů, texty ke studiu historie a přírodních věd, recenze významných publikací a další pro tehdejší dobu relevantní témata, která byla v souladu s programem národního obrození. Periodikum pravidelně uveřejňovalo také jednatelské zprávy o činnosti muzea, které jsou kromě jiného důležitým zdrojem informací o tehdejších muzejních akvizicích. Důležitým prvkem v historii časopisu je postupné oddělování historické a přírodovědné redakce a rovněž obsahu, které bylo důsledkem mj. postupného odcizování a specializování přírodovědných a historických témat, souvisejících s profilací jednotlivých složek muzea. K tomuto oddělování docházelo nejprve uvnitř časopisu formou rozčlenění na část „duchovědnou“ a „přírodovědeckou“, později k vytvoření zcela samostatných oddílů (od poloviny 40. let minulého století). K definitivnímu rozdělení původního Muzejníku na dva časopisy pak došlo v roce 1962. Po několikerých změnách názvu v průběhu druhé poloviny 20. století tak dnes vychází jednak Časopis Národního muzea. Řada historická, jednak Journal of the National Museum (Prague). Natural History Series.¹

1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje: BEDNAŘÍK, Petr, Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-1145-9 (ePub); WOITSCHOVÁ, Klára. Časopis Národního muzea v letech 1827–2012. Český lid, 2013, 100, č. 1, s. 5–26; WOITSCHOVÁ, Klára. Národní muzeum jako vydavatel periodik v letech 1918–1993. Acta Musei Nationalis Pragae – Historia, 2018, 72, č. 3–4, s. 34–43.