JAROMÍR KUBÍČEK kubicek.jaromir@gmail.com

Vznikem samostatné Československé republiky se splnilo nejen dávné úsilí českého národního hnutí, ale vytvořily se podmínky pro řešení mnoha politických a kulturních problémů, jež ještě za rakouské monarchie ve společnosti rezonovaly, byly však trvale odkládány bez vyhlídky na rozhodnutí. Jedním z nich bylo i zřízení druhé české univerzity v Brně.

Vznik Masarykovy univerzity

Když se ustavilo Národní shromáždění Republiky československé (NS), předložili hned druhého dne jeho prvého zasedání 15. 11. 1918 poslanci Alois Jirásek a Karel Engliš návrh zákona na zřízení druhé české univerzity se sídlem v Brně. Důvodovou zprávu, vypracovanou školním výborem parlamentu, projednalo plénum NS 28. 1. 1919. V ocenění prvního prezidenta republiky, jeho účasti na boji o zřízení druhé české univerzity a podílu na vytvoření samostatného státu nesla jméno Masarykova univerzita (MU). Přijetím zákona z 28. 1. 1919 č. 50 Sb. z. a n., kterým se zřizovala česká univerzita v Brně s fakultami právnickou, lékařskou, filozofickou a přírodovědeckou skončil padesátiletý zápas o obnovu univerzity na Moravě a pětadvacetiletý boj o zřízení druhé české univerzity.

Zřizovatelem MU se stalo Ministerstvo školství a národní osvěty a jeho úkolem bylo také ustavení knihovny, která by zajišťovala vědecké a pedagogické potřeby univerzity. Již 1. 2. 1919 získalo ministerstvo příslib o postátnění stávající Moravské zemské knihovny. Šlo ovšem o předběžné jednání, na němž ministerstvo školství zastupoval profesor českých dějin na Univerzitě Karlově Kamil Krofta a moravského zemského hejtmana Ladislav Pluhař, poslanec moravského zemského sněmu. K uzavření vlastní dohody vedla ještě dlouhá cesta.

MZK a její historie

Ve věci postátnění zasedal Moravský zemský výbor již 24. 2. 1919 a jeho členové byli seznámeni s rekapitulací dosavadního vývoje. Knihovna vznikla v roce 1808 jako součást Moravskoslezské hospodářské společnosti, ustavené pro rozvoj hospodářství a vzdělanosti z podnětu císařovny Marie Terezie. Po dobu 85 let byla však soukromým ústavem, převážně rostla jen z darů a přístupná byla vlastně jen členům společnosti. Počátkem roku 1880 vyšel úplný tištěný katalog sbírek, jenž zachytil 10 768 titulů knih a periodik, obsahujících asi 40 000 svazků. Zlom ve vývoji nastal rokem 1883, kdy byla knihovna prohlášena veřejnou a zemský sněm jí přiděloval pravidelnou roční dotaci na činnost. V tomto období byla zřízena čítárna, v níž bylo vyloženo na 120 titulů odborných časopisů. Roku 1899 se knihovna stala majetkem zemským a přírůstek knih za dalších deset let představoval 42 % z celkového stavu. Mezníkem rozvoje se stal rok 1907 přestěhováním knihovny do novostavby Zemského domu, odkdy byla knihovna hojně navštěvována. Zemský výbor se shodl na stanovisku, že knihovna má napomáhat vědeckému bádání o přírodě a společnosti v zemi a literárnímu i uměleckému vzdělání na Moravě. Byla ovšem vyslovena obava, aby postátnění knihovny nebylo na úkor její hlavní funkce sloužit všeobecnému vzdělání. O stanovisko byl požádán ředitel knihovny Hertvík Jarník a Moravská muzejní společnost jako její zřizovatel.

Ředitel knihovny H. Jarník záměr postátnění knihovny uvítal, podle něj by však bylo na škodu, kdyby knihovna měla být vyhrazena univerzitě tak výlučně, že by byl nákup knih omezen diktátem univerzitních profesorů nebo že by širšímu obecenstvu byl omezen přístup. Příkladem řešení v Brně by podle něj měla být pražská Veřejná a univerzitní knihovna, do níž veřejnost mimouniverzitní měla rovněž přístup. Také sekretář Moravské muzejní společnosti Jan Helfert sdělil v souladu s názorem ředitele knihovny Jarníka, že nejsou proti postátnění knihovny s výhradou, že nebude dosavadní právo na její užívání omezeno a že bude spíše ještě rozmnoženo. Nato ministerstvo školství napsalo 24. 5. 1919 Zemskému výboru moravskému, že vítá s povděkem projev ochoty odevzdat Moravskou zemskou knihovnu v Brně (MZK) do správy státní, aby z ní mohla být utvořena knihovna při MU.

V přípisu ministerstva školství ze dne 23. 9. 1919 Zemskému výboru moravskému byla vyslovena obava, že konečná smlouva o postátnění MZK pro rozličné potíže technické povahy nebude dojednána před počátkem nastávajícího studijního roku, kdy začne výuka na MU, proto žádalo o svolení k provádění některých činností. Zemský výbor požadavky ministerstva projednal a přijal usnesení:

1. že zemská knihovna již nyní slouží potřebám MU, a proto může přebírat knihy nebo knihovny zakoupené státem pro budoucí Zemskou a univerzitní knihovnu,

2. ministerstvo může ustanovit úředníky a sluhy, kteří budou placeni státem a kteří budou pracovat v Zemské knihovně a podřízeni jejímu řediteli,

3. s ustanovením Jaroslava Sutnara, dosavadního knihovníka Universitní knihovny ve Vídni, pro jmenování ředitelem Zemské a univerzitní knihovny v Brně nebyl vysloven souhlas, dokud se nevyřeší přeložení dosavadního ředitele H. Jarníka na proponované místo.

Knihovní sbírky

Význam knihovny tvoří její sbírky. Podle přehledu knihovna postupně zakupovala a získala darem nebo výměnou dosti úplný materiál ke studiu české filologie, domácích dějin a přední díla literatury krásné. Dobře byly zastoupeny evropské encyklopedie i bibliografie. Větší nedostatky byly však v literatuře právnické a lékařské a obory přírodovědecké ponechávala v gesci brněnské techniky. Součástí knihovny byly také deponáty knihoven spolků Matice moravské a Musejního spolku v Brně v rozsahu asi 9000 svazků, které byly ve správě zemské knihovny od roku 1900 a spolky se je rozhodly věnovat nově vzniklé univerzitě. Již v roce 1919 ministerstvo přidělovalo na nákup knih vysoké mimořádné dotace a organizovalo nákupy celých knihoven pro potřeby univerzity. Velký důraz kladla knihovna na časopisy jako zdroje aktuálních informací. Největší zájem o ně měla přírodovědecká fakulta, která výměnou za své spisy získávala ročně 148 titulů časopisů a předávala je do universitní knihovny. Z nových knih se ovšem mnohé dostávaly do knihoven jednotlivých seminářů univerzity, které svým rozsahem často přerůstaly funkci příručních knihoven.

Personál

Do roku 1919 měla MZK ředitele, čtyři odborné knihovníky a čtyři sluhy, ale již v roce 1920 se státními zaměstnanci navýšil jejich celkový počet na 23. Bylo tak možné průběžně zpracovávat enormně narůstající knižní fond, zvládat nápor návštěvníků i vyhovět požadavku rektorátu, aby knihovna byla otevřena denně až do 18 hodin. Těžko řešitelné personální otázky však zkomplikovaly převedení knihovny pod ministerstvo. Na odchodnou ze zemských služeb totiž došlo k vylepšení platových požitků stávajícím pracovníkům a nově přibylí zaměstnanci za stejnou práci nedosáhli shodného zařazení v platech i funkcích. Došlo také k dvojvládí, když stávající zemskou knihovnu řídil Hertvík Jarník a v roce 1922 nastoupil Jaroslav Sutnar jako ředitel knihovny univerzitní. Akademický senát MU poukazoval v dopisech na neudržitelnost takového stavu a žádal v září 1922 o urychlené řízení ve věci postátnění knihovny a uvolnění ředitele Jarníka pro místo profesora romanistiky MU, kam byl jmenován až 1. 8. 1923.

Služby

Ve službách veřejnosti se knihovna vrátila již v roce 1919 k předválečnému stavu, kdy půjčovny a studovny byly otevřeny osm hodin denně, stejně jako v pražské knihovně. Návštěvnost knihovny však tak vzrostla, že o ní knihovna přestala vést statistiku. Čítárna měla jen 70 míst, průměrný počet návštěvníků byl asi trojnásobný, a tak studenti stáli často ve frontách o místo; až v roce 1926 byla kapacita studovny rozšířena na 166 míst. Zemská a universitní knihovna se řídila výpůjčním řádem shodným s Veřejnou a univerzitní knihovnou v Praze. Právo na půjčování knih mimo knihovnu měli pedagogičtí pracovníci vysokých a středních škol, výjimečně žáci dvou nejvyšších tříd středních škol na potvrzení ředitele jejich ústavu. Další osoby s vědeckou, spisovatelskou a uměleckou činností pak se souhlasem ředitele knihovny a po složení peněžní zálohy. Veškeré služby poskytovala knihovna zdarma, jen za nedodržení výpůjční lhůty se vybíraly za upomínky poplatky z prodlení.

Prostory

Smlouva o převzetí knihovny státem

Záměr zřídit knihovnu pro MU převzetím dosavadní MZK bylo třeba upravit právní cestou. Již 25. 2. 1921 předložila Zemská správa politická v Brně zastupující stát návrh smlouvy na postátnění knihovny Zemskému výboru ke stanovisku. Obě strany se shodly, že knihovna ponese název Zemská a univerzitní knihovna a ministerstvo se zaváže hradit veškeré provozní náklady související s pronájmem místnosti v zemském domě. Zemský výbor ovšem odmítl požadavek na poskytnutí dalších místností pro potřeby knihovny s odůvodněním, že by to mohlo postihnout jiné úřady v domě. Definitivní smlouvu pak připravilo ministerstvo školství po schválení československou vládou v září 1922. Podle ní moravský zemský výbor dal čs. eráru do správy a užívání veškeré, zemi moravské náležející zásoby knih, map a časopisů a také pronajal všechny dosud knihovnou užívané místnosti s výhradou, že to všechno země propůjčuje po dobu, po kterou česká univerzita zůstane v Brně. Knihy a časopisy dosavadní zemské knihovny nadále zůstaly vlastnictvím země Moravy. Stát byl také povinen převzít stávající personál zemské knihovny, a to za dosavadních funkčních podmínek, a státní správa se postará o ustavení dalších, pro knihovnu potřebných úředníků a sluhů. Výslovně se stát smlouvou zavázal, že Zemská a univerzitní knihovna bude přístupná nejen pedagogům a posluchačům univerzity, nýbrž i badatelům a obecenstvu vůbec. K podepsání smlouvy došlo 23. 5. 1923. Se zpětnou platností od 1. 1. 1923 se tak stala nově ustavená Zemská a univerzitní knihovna v Brně samostatnou organizací přímo zřizovanou Ministerstvem školství a národní osvěty.

Po 100 letech

V posledním století vývoje MZK měla knihovna charakter národní instituce, když jejím zřizovatelem bylo v letech 1923–1959 ministerstvo školství a od roku 1991 ministerstvo kultury; jen v mezidobí po územní reorganizaci v roce 1960 byl jejím zřizovatelem po dobu třiceti let Jihomoravský krajský národní výbor. Již 22 let poskytuje knihovna odborné služby ve vlastní účelově postavené nové budově. Jde o druhou největší knihovnu v českých zemích jak rozsahem knihovních fondů (na 4,5 mil. knihovních jednotek) nebo návštěvností čtenářů, tak počtem zaměstnanců a jejich zapojením do vědecké a výzkumné činnosti.

Pro veřejnost je MZK stále „univerzitkou“, neboť Univerzitní knihovna byl od roku 1949 její název po zrušení zemského zřízení. V Brně působí šest státních vysokých škol, které mají největší procento studentů na počet obyvatel ve srovnání s jinými univerzitními městy včetně Prahy. Velkou výhodou budovy knihovny je blízkost několika fakult MU, Vysokého učení technického i sousedství Univerzity obrany. Studentům a odborné veřejnosti nabízí 800 studijních míst, volný výběr se sto tisíci knihami a časopisy, výstavy, kulturní a vzdělávací akce. Pestrá nabídka služeb se setkává u jejích čtenářů i širší veřejnosti s dobrým ohlasem.

Foto: archiv MZK