HANA DVOŘÁKOVÁ  kronika@knih-havirov.cz

Když jsme v Městské knihovně Havířov dostali v lednu 2016 do správy Kroniku města Havířova, vedla jsem jako novopečená kronikářka pobočku v Prostřední Suché. Právě v té době jsme ji stěhovali do nových prostor na opačný konec čtvrti. Znamenalo to hledat nové možnosti pro konání kulturně-vzdělávacích akcí. Kronika pro mě v té době znamenala absolutní neznámo, nikdy nekončící práci, hledání určitého systému. Nejdříve mě vůbec nenapadlo, že by i ona mohla být předmětem besed.

Literární besedy, kvízy a prezentace přijali velmi rádi senioři v denním stacionáři Sociálních služeb města Havířova, nedaleké Domovince. Postupně jsem začala docházet také do obou středisek Domova seniorů Havířov i do soukromého zařízení sítě SeneCura v Havířově-Šumbarku. Senioři sami přicházeli s nápady, mj. že by si chtěli rozšířit obzory o současné české literatuře. A to byla výzva. Mám díky nim opravdu načteno a v knihkupectvích a v regálech naší knihovny hledám prvotně české autory a zejména autorky.

Zatím utíkaly měsíce a rozrostla se databáze fotografií, které vznikly při tvorbě kroniky. Tehdy napadlo Dagmar Čuntovou, ředitelku naší knihovny, vybrat fotografie z jednotlivých měsíců roku a prezentovat je seniorkám, které přijaly pozvání na předvánoční posezení v naší knihovně. Tak spatřil světlo světa projekt „Letem Havířovem v roce…“ V lednu 2017 jsem s jeho prvním dílem z roku 2016 okamžitě obešla všechna „naše“ seniorská zařízení. Úspěch byl veliký! Staří lidé totiž milují fotografie, zobrazená místa v nich často vyvolávají vzpomínky. Mnozí se o ně rádi podělí a pro kronikářku města je to výborný zdroj informací o jeho historii. Zájem o dění ve městě mě velmi těšil. Navíc lidem v domovech seniorů už často zdravotní problémy nedovolují, aby se společenského, kulturního či sportovního života naplno účastnili. A takto jsme jim mohli všechno alespoň trochu přiblížit. Stali jsme se navzájem inspirací.

V literárních besedách jsem samozřejmě pokračovala, připravovala jsem zejména čtení. Měla jsem veliké štěstí, že se ke mně připojila kolegyně Monika Kaplanová. Začaly jsme se pokoušet o cosi, co by se při dobré vůli dalo nazvat scénickým čtením. Velký úspěch mají programy o našem městě a jeho blízkém okolí. Vystupovaly jsme v hornických krojích, a tak trochu hrály divadlo. Ale líbila se i prezentace prvních dam naší země a spolu s tím rozhovor s paní Olgou Havlovou, kterou výborně hrála Monika. V současné době opět lovíme v regionálních vodách a snažíme se našim seniorům zprostředkovat díla havířovských autorů.

Chodíme mezi naše seniory rády. Dva covidové roky byly pro nás o to těžší, že jsme je nemohly navštěvovat. Nedávno jsem byla na výstavě kaktusářů oslovena pracovnicí sociálně aktivizačních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením z Armády spásy. Získaly jsme nového klienta…