Main content
JAK SE BUDÍ KNIHOVNY: Pohledem metodika
HANA MATĚJČKOVÁ matejckova@svkkl.cz
Knihovny a tržní mechanismus
I přesto, že se knihovnictví zařadilo mezi rozvíjející se obory, které reagují na chvatné změny současných potřeb čtenářské veřejnosti, jen těžko přesvědčujeme mecenáše státní správy, že krok umíme držet stejně rázný jako většina ostatních oborů. Co naplat? Stále a pořád jsme některými vnímáni jako ti divní tvorové, kteří jsou zalezlí někde mezi obrovskými regály, cosi tam donekonečna přerovnávají, čtou si a vlastně nedělají vůbec nic.
Čtenářství nikdy nebylo masovou záležitostí. Do knihoven se nikdy nehrnuly zástupy, vždycky to byla luxusní bonboniéra, jejíž sousta chutnala sladce, ale hodně těch, kteří by mohli směle ochutnat, drželi dobrovolnou dietu. Přesto se nám daří jednotlivé kousky bezedně rozdávat. Pohybujeme se v univerzitním prostředí stejně adekvátně a fundovaně jako v prostředí nejmenších knihoven kdesi v lesích.
Pokud bychom našim mecenášům položili jednoduchou otázku Co se vám vybaví pod slovem knihovna? – asi bychom nezaslechli ani to pro nás základní: například řetězec MDT, centrální katalogizace, pravidla RDA, JIB, jednotný knihovní systém v regionech, lákadla digitalizace atd. Tyto pojmy jako by mnohdy hnětly vosk a zalepovaly uši. Proč tedy knihovníky přeplácet? Peníze na činnost a služby? Navyšování rozpočtů? Vždyť si ani nestěžují. To jim stačí.
Pokud bychom se stejnou otázkou vyrazili do ulic, možná bychom sami sbírali mince. Nízké poplatky, dostupnost informací, nepřeberné množství titulů ze všech oborů, odborné poradenství, rychlost, ochota, neustálé hledání nových cest, moderní trendy. A někde bychom zaslechli třeba i ono nádherné – Knihovna? To je přece naše paní Boženka!
A hned by každému mělo naskočit, že nejrozvinutější síť knihoven, která je ve světě ojedinělá a dělá nám moc pěknou reputaci, tvoří z osmdesáti procent právě ony Boženky, které se stydí říct svým chlebodárcům o korunu navíc a raději ukrajují ze svého a zázračným klíčem zprostředkovávaných příběhů otevírají duše, barví duhu fantazie, přirozeně vzdělávají, poskytují radu, úsměv, empatii, a to vše bez nároku na slušnou odměnu. Nešťastně se totiž touto skromností vytvořilo rovnítko mezi knihovnicí Boženkou a dobrovolnictvím.
Stejně nešťastně se vytvořilo i rovnítko mezi profesionálním knihovníkem a jeho profesionální ctí, lépe řečeno profesní. O té ať se nebubnuje, když po knihovnicích něco chceme. Profesní čest nepatří na jarmarky, kde se zaklínají hadi. Profesní čest je tichý, neslyšný, přitom nezpochybnitelný tep. A určitě je na čase, abychom už jednou provždy na tato rovnítka zapomněli a nestříleli do vlastních řad. Pohybujeme se v tržním hospodářství, kde i knihovník musí hodně tvrdě bojovat o svého zákazníka, hledat nové formy práce, křesat nápady, zkoušet zaujmout, zkvalitňovat stávající. Předkládáme komplexní hodnocení, nové koncepce, bojujeme o pozornost mecenášů a rozhodčích s pramalou nadějí, že se nalodíme na stejnou bárku s těmi s ostřejšími lokty, zvučnějšími hlasy, lepšími konexemi a nezdravou drzostí.
Tak tedy zapomeňme konečně na to, že je něco nejapného a neslušného na hovorech o penězích, které se zatím tak nedostatečně sypou do našeho oboru, zapomeňme na pocity, že knihovníkovi, tomu trpělivému a tichému zprostředkovateli krásna, vzdělání a poznání o nich nepřísluší příliš hlasitě mluvit, a nekompromisně si o ně říkejme. I my se pohybujeme v soukolí trhu. Je nemilosrdný. S grácií sobě vlastní buďme nemilosrdní i my.
POKRAČOVÁNÍ RUBRIKY:
knihovní fondy • vztah zastupitelů a knihovníků • akce a soutěže • výsledky v regionu Kladno