TOMÁŠ HOŘAVA  horava@horava-arch.cz

Nejdřív se musím omluvit erudovaným knihovníkům, že jako „neknihovník“ píšu článek o záležitostech jejich oboru. Pokud budete mít dojem, že článek napsal člověk s fungováním knihovny nepříliš obeznámený, budete mít pravdu. Text pak prosím berte jen jako podnět k úvahám. Jak je z dalšího zřejmé, některé otázky se dotýkají stejně knihovníků jako architektů, a je tedy dobré spolu o nich mluvit.

Proč tento článek 

Jako architekt jsem navrhl a realizoval několik knihoven s prostorem pro sociální interakce (typicky – oblíbené sedací neboli pobytové schody). Pobytové schody se všude osvědčily, ALE... domníval jsem se, stejně jako jiní, že kromě hlavního účelu budou tyto prostory také generovat náhodné interakce mezi uživateli knihovny a přispějí ke vzniku neformálních skupin, z nichž se v ideálním případě mohou vyvinout i komunity „lidí okolo knihovny“. Tedy skupiny uživatelů, kteří nejsou „jen“ čtenáři nebo účastníci akcí či kurzů, ale knihovnu berou jako místo, kam částí svého vnitřního života patří a která naplňuje základní lidskou potřebu příslušet ke skupině a setkávat se v bezpečném kontextu. Zdá se však, že vytvoření vhodného fyzického prostoru (tedy vnitřní architektury) samo o sobě nestačí. Pro zmnožení interakcí mezi uživateli, navazování kontaktů a vznik neformálních skupin je asi nutno udělat něco navíc.  

Interakce v knihovně a neformální skupiny

Ohledně interakcí mezi uživateli knihoven jsem odkázán na zprostředkované informace. Mnoho jich není. Zatímco vztahy knihovníků s uživateli se sledují a zkoumají, o vzájemných vztazích mezi uživateli jsem toho mnoho nenašel. Finský výzkumník Penti Mehtonen (2015, viz Prameny 1) se tématem zabývá již delší dobu. A co je pro mě důležité, i ve vztahu k fyzickému prostředí – architektuře knihoven: Interakce mezi samotnými uživateli knihovny je novějším fenoménem, zejména jako záměrný cíl architektonického návrhu. (...) Obě knihovny se snažily tento druh sociální interakce usnadnit, například tím, že pro ni poskytovaly zvláštní prostory. V případě hlavní knihovny Helsinské univerzity se však zjistilo, že uživatelé knihovny tyto prostory automaticky nevyužívají tak, jak se zamýšlelo. Prostory, které byly navrženy jako místa pro uvolněnou společenskou komunikaci, se ve skutečnosti využívaly ke klidnému osamělému studiu. Tato zkušenost je dobrým dokladem složitosti vztahu mezi převládajícími společenskými normami knihovnické praxe a prostorovou organizací knihovny.

Pokud tedy architektura sama o sobě asi nestačí na to, aby podněcovala spontánní rozhovory a vznik neformálních skupin, je nutno zabývat se tím, jaké podněty jsou pro to potřeba.

Teorie: skupiny formální a neformální

Mezi formální a neformální skupinou je velký rozdíl: zatímco formální skupiny vznikají za nějakým cílem (účastníci jazykového kurzu), skupiny neformální takový společný cíl nemají, vznikají proto, že uspokojují lidské potřeby: potřebu kamarádství, identifikace, pocitu sounáležitosti.

„Sociologická encyklopedie“ (viz Prameny 4) definuje neformální skupinu jako soubor relativně malého počtu osob, mezi nimiž existují bezprostřední kontakty založené na primárních vztazích, avšak nejsou přesně vymezeny sociální role a nejsou stanoveny společné cíle. Neformální skupiny poskytují svým členům vysokou míru emocionálního uspokojení a naopak vedou členy k silné loajalitě. 

Důležitost neformálních skupin

Tvorba neformálních skupin je jedním z aspektů zvyšování sociálního kapitálu jako podstatného rysu komunitní knihovny. Sociální kapitál se zkoumá už řadu let (u nás Ježková 2006, viz Prameny 2; Audunson a kol. 2007, viz Prameny 3).

Neformální vztahy a skupiny jsou obecně velmi důležité, a to nejen v soukromém životě. Pozná se to mj. i z toho, že pokud zadáte do vyhledavače „informal groups“, značný podíl odkazů je z oblasti firemního managementu (i když v tomto případě jde o neformální skupinu vytvořenou v rámci širší formální skupiny). Pokud by neformální skupiny nebyly důležité, ziskově orientované firmy by se jimi nezabývaly. Vědí však, že sice nepřímo, ale účinně prospívají pracovnímu výkonu.

Klíčem ke vzniku neformální skupiny a jejímu trvání je motiv. Tím se myslí podnět, záminka k navázání kontaktu a k dalšímu sblížení. Pokud motiv neexistuje, plně se projevují zábrany psychologické povahy, dané kulturními zvyklostmi západní, střední a severní Evropy, i bloky osobní povahy: ostych navázat hovor s cizím člověkem, obvyklý zejména u lidí delší dobu osamělých či lidí s pocitem neúspěchu a vyloučení. Pro navázání kontaktu musíme poskytnout obecně přijatelný důvod, motiv. Nabídneme-li motiv coby společensky uznaný důvod navázání kontaktu, jde „o něj“ a kontakt probíhá mimoděk a za psychologicky bezpečnější situace.

Vymýšlení a nastolování motivů je obtížná práce. Pak následuje vyzkoušení v každodenní praxi, a pokud motiv tzv. nezabere, je nutné se nenechat deprimovat a přijít s dalším nápadem. Práce s nalezeným motivem může být náplní činnosti pro celé skupiny. Našel jsem příklad z Velké Británie, týkající se nejen knihoven. Jako prostředek pomoci osamělým a sociálně izolovaným organizuje spolek The Reading Agency v knihovnách (i jinde) ...program, jehož cílem je sdružovat lidi, aby společně četli, sdíleli příběhy a poznávali nové přátele. Skupiny se pravidelně scházejí v knihovnách, pečovatelských domech a komunitních centrech (viz Prameny 6).

Neformální skupiny však mají problémy vyplývající z jejich definice – především z jejich relativní nestálosti ve srovnání se skupinami formálními. Neformální skupiny jsou nestabilní, jejich zánik z důvodů vyčerpání vnitřní dynamiky či z důvodu jiného nutno brát jako běžnou věc, ne jako neúspěch. Někdy se objeví i tendence neformální skupiny proměnit se ve skupinu formální („Přátelé městské knihovny“, členství... apod.) a začít existovat jinak. Soudržnost neformální skupiny zkoumá několik modelů (viz Prameny 7), to už ale přesahuje rámec tohoto článku. 

Z toho všeho vyplývá, že knihovny spolu s architekty musí vytvořit nejen vhodné fyzické prostředí, architektonicky přitažlivou scénu (a nepřehlédnutelné „poutače“), ale především vymyslet motiv. A v některých případech zajistit i jakýsi „umělý“ rozjezd.

Motiv (2) – pokus o konkrétní příklady

Vlivem své profese, která nutí dotahovat myšlenky do reálné podoby, jsem se pokusil o několik konkrétních příkladů motivů s opětovnou omluvou knihovníkům, že vstupuji do oblasti tvorby programů bez znalostí z každodenní praxe. Jeden příklad jsem převzal a rozpracoval  (britská The Reading Agency, viz Prameny 6), další dva jsou mé nápady.

ŘETĚZOVÉ ČTENÍ  

Motivem je společná četba, kdy se po přečtení dohodnutého počtu stran kniha předá dalšímu čtenáři atd. Takto veřejně čtený text přitáhne posluchače opravdové i „posluchače“, kteří by se rádi zařadili do nějaké komunity.

Výhody: souvislost s tradičním pojetím knihovny, tedy přirozenost takové skupiny právě v knihovně; možnost téměř nekonečného přísunu „materiálu“ (knih); možnost lákat čtenáře na čtení novinek, na které se s běžnou rezervací čeká týdny i měsíce.

Nevýhody: nutnost pro začátek získat několik dobrovolníků pro rozjezd – jde přece jen o veřejný projev; osamělí a vyloučení se asi přidávat nebudou. Prostředí – architektura: od většího stolu po sedací stupně. Poutač: 3D papírový řetěz ze zvětšenin knižního tisku plus příslušné info (plakát).

KÁVA PRO TŘI 

Motivem je formální sleva na kávě pro ty, kdo si ji objednají ve třech. Pod bohulibou záminkou dosáhnout slevy to umožní „dát se do řeči“ skoro každému (ušetřit je důvod, ne?). Proč pro tři, ne pro dva? Proto, že „pro dva“ už podle našich společenských norem zavání seznamováním s cílem tvoření páru, což může lidi z některých cílových skupin (např. osamělí) odradit.

Výhody: nepotřebuje umělý rozjezd s dobrovolníky; když se uchytí, je už napořád bez nutnosti dodávat nové tipy (srv. s Řetězovým čtením).

Nevýhody: ?? Prostředí – architektura: např. trojúhelníkový stolek poblíž kávovaru. Poutač: klasický, část infosystému, se stručným vysvětlením (plakát: stálý, zarámovaný).  

MOJE HUDBA

Motivem je častá chuť ukázat druhým, jakou hudbu poslouchám (obvyklá především u mladších ročníků; byl jsem však účastníkem takového přehrávání, kde nikomu z účastníků nebylo pod padesát). Na bezdrátový reproduktor pouští jeden z účastníků z mobilu (obvykle přes bluetooth) ukázky svých oblíbených skladeb, ostatní mohou navázat. 

Výhody: když se uchytí, jede už napořád bez nutnosti dodávat nové tipy.

Nevýhody: orientace jen na aktivní uživatele moderních technologií; nutnost pro začátek získat několik dobrovolníků pro rozjezd; možná i otázka autorských práv k přehrávaným skladbám. Prostředí – architektura: od většího stolu po sedací stupně apod. Poutač: např. vysloužilá „reprobedna“ s příslušnými nápisy.

Uvedené příklady slouží spíš k ilustraci mého přemýšlení než jako návod k použití. Kdyby však někdo chtěl některý z uvedených nápadů vyzkoušet, směle vpřed! Ať už by pokus dopadl jakkoliv, zase bychom o krůček pokročili v pochopení toho, jak se vytváří neformální skupina a sociální kapitál v knihovně zvané komunitní.  

Za cenné připomínky ke konceptu tohoto článku děkuji Lence Dostálové.  

Pozn.: Seznam pramenů naleznete u elektronické verze příspěvku.

Prameny

1 MEHTONEN, Pentti. The library as a multidimensional space in the digital age. (2015) http://informationr.net/ir/21-1/memo/memo6.html#.YvFpzXaLu2c

Mehtonen sice popisuje situaci v knihovně univerzitní, ale řekl bych, že u veřejných knihoven to bude podobné.

2 JEŽKOVÁ, Zuzana. Knihovna tzv. komunitní. (2006)

https://www.svkhk.cz/svkhk/u-nas-pdf_archiv/667.pdf

3  Ragnar Audunson, Oslo University college; Andreas Vårheim, University of Tromsø; Svanhild Aabø, Norwegian National Library; Erling Dokk Holm, The Oslo School of Architecture and Design. Public libraries, social capital, and low intensive meeting places. (2007) http://informationr.net/ir/12-4/colis/colis20.html

Audunson uvádí souvislost mezi neformálním setkáním a navyšováním sociálního kapitálu: „Příčinný mechanismus nalézáme v tom, že pravidelná sociální interakce vytvářející sociální kapitál se generuje účastí v dobrovolných sdruženích nebo neformální interakcí, např. v rámci sousedství a s přáteli.“ Neformální skupina je pak dynamickým souborem opakujících se sociálních interakcí.

4 https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Skupina_neform%C3%A1ln%C3%AD

5 MATTERN, Shannon. Library as Infrastructure: Reading room, social service center, innovation lab. How far can we stretch the public library? (2014) https://placesjournal.org/article/library-as-infrastructure/?cn-reloaded=1&cn-reloaded=1&cn-reloaded=1

6 Loneliness, Social Isolation and Libraries https://princh.com/loneliness-social-isolation-and-libraries/#.YvAjg3aLu2c

7 Struktura malé skupiny – vztahy, role, statusy, normy https://wikisofia.cz/wiki/Struktura_mal%C3%A9_skupiny_-_vztahy,_role,_statusy,_normy