ALENA PETRUŽELKOVÁ  petruzelkova@pamatnik-np.cz

Na podzim minulého roku se Památník národního písemnictví přestěhoval z prostor Strahovského kláštera do vlastního sídla. Budova Petschkovy vily, navržená Maxem Spielmannem, se po náročné rekonstrukci proměnila v moderní literární muzeum (autorem projektu rekonstrukce vily je architekt Zdeněk Žilka, architektonické řešení stálé expozice je dílem Jakuba Červenky a Václava Šuby ze studia Objektor). Nové sídlo poskytuje kvalitní zázemí pro správu muzea, odborná pracoviště i služby. Veřejnosti slouží moderně vybavené studovny, multifunkční sál, zahrada a kavárna.  

Po třicetileté přestávce se veřejnosti rovněž představují jedinečné muzejní a archivní sbírky Památníku národního písemnictví (PNP) ve stálé expozici Rozečtený svět. Posláním nové expozice není suplovat dějiny české literatury, ale přiblížit literaturu muzejním způsobem. Kromě tradičních výstavních forem, jimiž jsou prezentována literární díla ve formě rukopisů, knih, výtvarných děl i trojrozměrných předmětů, expozice nabízí rozmanité adaptace literárních děl prostřednictvím filmu i současných technologií (videoartem, interaktivními prvky) a on-line katalog, který přináší variabilní šíři informací o exponátech, které se budou pravidelně obměňovat.

Prostor expozice je rozčleněn do deseti místností, s nimiž koresponduje deset tematicky zaměřených prezentací (na literaturu se v nich nahlíží pomocí různých hledisek). Pět z nich je věnováno období 19. století − Čechy národního obrození zrcadlí jazykovou rozmanitost prózy, poezie i vědecké literatury, téma slovní zásoby spisovného českého jazyka představuje Jungmannův Česko-německý slovník. Kultuře vzpomínání je věnován Pantheon, literární a výtvarné ztvárnění obecně známých mýtů z českých dějin vyzývá k aktuálnímu čtení a interpretaci. Další části expozice, které čerpají témata z období 19. století, zachycují reakce umělců na společensko-kulturní a politické poměry panující v habsburské monarchii, které vyústily v emancipaci autorů, vytvoření originálních poetik a překonání omezenosti a svázanosti s vlastním jazykovým prostředím (jedná se o máchovskou expozici, modernismus v literatuře a umění a výtvarné interpretace díla Otokara Březiny).

Jedno z dílčích témat, věnovaných období 20. století, poukazuje na vnitřní možnosti meziválečné avantgardy rozvinout tvůrčí potenciál umělců a navázat tak kontakt se světem. V expozici je představena specifická forma komunikace literatury prostřednictvím knižních obálek představitelů avantgardy Karla Teigeho, Otakara Mrkvičky, Toyen, Jindřicha Štyrského, Adolfa Hoffmeistera. Dalším tématem expozice jsou osudy a dílo Milady Součkové, spisovatelky žijící větší část života v exilu; dramatické dějinné události 20. století jsou zachyceny jejími inovativními poetickými postupy. Návštěvník také může nahlédnout do života literárního společenství − síť kontaktů volného uskupení přispěvatelů do Kritického měsíčníku dokládají v expozici dopisy, pohlednice a korespondenční lístky, které si mezi sebou účastníci komunikace vyměňovali. Jít vlastní cestou, tak by se dala charakterizovat umělecká tvorba Josefa Váchala, představitele umění solitérů stojících mimo jakékoliv generační či programové uskupení, jemuž je věnován samostatný prostor. Desátá místnost představuje literární život období normalizace. Kromě exilové a samizdatové literatury jsou prezentována videa z časosběrného projektu Authentic (1990−2009), ve kterých jsou z různých hledisek přiblíženy okolnosti, ve kterých literatura vznikala, doprovázejí je autentická recitace a čtení zakázaných textů. Expozice chce rovněž upozornit na otázky, které se týkají zařazování a vyřazování autorů a děl z korpusu české literatury a které nejsou problémem jedné epochy, ale i dalších období – například 19. století, kdy se začal uplatňovat jazykový princip při zařazování literátů do kánonu české literatury.

Název instituce Památník národního písemnictví (založen v roce 1952), instituce zaměřené na národní písemnictví a odpovídající tehdejším představám Zdeňka Nejedlého o významu literární historie, dnes již nevystihuje, jak se tato instituce v průběhu sedmdesáti let své existence postupně rozrůstala a proměňovala, proto byl v rámci veřejné soutěže na nový vizuální styl Památníku národního písemnictví zvolen nový název Muzeum literatury.

Foto: Jaroslav Císař