TADEÁŠ DOHŇANSKÝ tadeas.dohnansky@iliteratura.cz

Polsko je jedním ze čtyř sousedních států, s nímž Českou republiku pojí přímá hranice. Z hlediska produkce literární tvorby, ale také z pohledu literárního života jako takového je zmíněná blízkost v odpovídajícím měřítku zjevná. Podle údajů vyplývajících ze Zpráv o českém knižním trhu, publikovaných pravidelně Svazem českým knihkupců a nakladatelů, se polská literatura v českých překladech kontinuálně umísťuje v první desítce – zpravidla na sedmé až osmé pozici, přičemž pomyslný stupeň vítězů v týchž údajích tradičně obsazuje angličtina s němčinou a slovenštinou.

Polská literatura aktuálně nedisponuje samostatnou knižní edicí tak, jak je tomu například v případě anglické (AAA – Edice angloamerických autorů nakladatelství Argo) či slovenské (Česi, čítajte! nakladatelství Větrné mlýny) literatury, nicméně zájem českých, resp. slovenských nakladatelství o vydávání polských autorů je patrný, stejně jako aktivní snaha nejrůznějších literárně zaměřených periodik či kulturních institucí o propagaci polské literatury.

Polští autoři se rovněž nacházejí na seznamech hostů literárních festivalů: v roce 2010 bylo Polsko čestným hostem mezinárodního knižního veletrhu a festivalu Svět knihy Praha (svou návštěvou tehdy Česko poctila mimo jiné uznávaná, dnes již zesnulá básnířka Wisława Szymborská, vůbec první nositel(ka) Nobelovy ceny za literaturu na pražském veletrhu). Výsadní postavení čestného hosta mělo Polsko zopakovat o deset let později, avšak kvůli pandemii onemocnění covid-19 byl Svět knihy 2020 zrušen (na tomto místě je třeba zmínit, že o rok později byla Česká republika čestným hostem Varšavského knižního veletrhu; ambasadorem českého zastoupení se tehdy stal u českých čtenářů oblíbený reportér a čechofil Mariusz Szczygieł, který na tiskové konferenci pronesl, že čím více české literatury v Polsku, tím více nových myšlenek, které by samotné Poláky nenapadly¹). Polští autoři se také pravidelně účastní Měsíce autorského čtení (středoevropského literárního festivalu odehrávajícího se v Brně, Ostravě, Bratislavě, Košicích a Prešově) či literárního festivalu ProtimluvFest, spjatého s již jmenovaným ostravským nakladatelstvím a také stejnojmennou literárně-kulturní revue.

Próza

Začínáme-li cestu současnou polskou literaturou v českých překladech za uplynulých zhruba deset let u prózy určené „náročnějším“ čtenářům, nelze se nezastavit u spisovatelky Olgy Tokarczukové (* 1962), držitelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018 (v témže roce autorka obdržela neméně prestižní Man Booker International Prize za román Běguni, 2. vydání v nakladatelství Host, 2018). Tokarczukové vyšel v roce 2010 (opět v nakladatelství Host) v překladu Petra Vidláka román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, jehož název je parafrází básně anglického romantika Williama Blakea. Jedná se o „morální“ či „ekologický“ thriller, příběh s detektivní zápletkou z prostředí Kladské kotliny na polsko-českém pomezí. V roce 2017 se kniha v souvislosti s uvedením stejnojmenného filmového zpracování úspěšné polské režisérky Agnieszky Holland dočkala druhého vydání. Z dalších Tokarczukové knih se v českém překladu od roku 2010 objevily monumentální Knihy Jakubovy (nakladatelství Host 2016, překlad Petr Vidlák), téměř devítisetstránkový historický opus o židovském sektáři Jakubu Frankovi, nebo výbor z autorčiných esejů, úvah a publicistických článků pod názvem Okamžik medvěda (nakladatelství Host 2014, překlad Petr Vidlák).

Poměrně specifickou součástí polské literatury 20. a 21. století je takzvaná „literatura malých vlastí“, vycházející z geograficky úzce vymezeného prostředí. V roce 2010 vyšel v nakladatelství Kniha Zlín v překladu Jana Fabera Mercedes Benz Pawła Huelleho (* 1957), který skládá v jistém smyslu hold Bohumilu Hrabalovi. O tři roky později vyšly významnému polskému básníkovi a prozaikovi hned dva další tituly: soubor povídek Příběhy chladného moře (nakladatelství Argo, překlad Pavel Peč) a román Poslední večere (nakladatelství Kniha Zlín, překlad Jan Faber). Příběhy všech tří knih jsou situovány do autorova rodného Gdaňsku.

Do stejného proudu můžeme zařadit spisovatele Huberta Klimka-Dobrzanieckého (* 1967), jehož soubor povídek Blázen (nakladatelství Větrné mlýny 2019, překlad Jiří Červenka) se odehrává v okolí autorovy rodné Bieławy na polsko-českém pohraničí. Z poněkud jiného soudku pak pochází spisovatelova próza Samota (nakladatelství Větrné mlýny 2015, překlad Lucie Zakopalová), vypovídající o „výhodách i nevýhodách“ stárnoucího samotáře. V českém překladu však nadále scházejí knihy z doby autorova pobytu na Islandu: Kołysanka dla wisielca (vyšlo slovensky jako Uspávanka pre obesenca) či soubor esejisticky laděných textů Zostawić Islandię (Opustit Island), který v Polsku vyšel rovněž jako audiokniha.

Z pomezí polsko-slovenského zase těží Prcek (nakladatelství dybbuk 2011 v překladu Báry Gregorové Kolouchové) předčasně zesnulého spisovatele Mirosława Nahacze (1984–2007), který je českým čtenářům znám již z roku 2009 díky próze Čáp a Lola (opět dybbuk v překladu Báry Gregorové Kolouchové).

Ve slovenském prostředí se čtenář ocitne také v knize Bílá vrána Andrzeje Stasiuka (* 1960; nakladatelství Paseka v překladu Martiny Zbořilové), autora, jemuž první český překlad vyšel již v roce 2001. Témuž spisovateli (kromě souboru dramat) vyšla v nakladatelství Kniha Zlín v překladu Jiřího Červenky v roce 2017 další próza s názvem Východ.

V roce 2020 zemřel spisovatel Jerzy Pilch, jehož poslední knihou v českém překladu je sbírka krátkých próz Nenávratně ztracené leváctví (nakladatelství Plus 2018, překlad Jitka Lukášová), v nichž se Pilch vrací do časů vlastního dětství. Ještě dříve (nakladatelství Fra 2007, překlad Bára Gregorová Kolouchová) mu však vyšel úspěšný titul U strážnýho anděla.

Spisovateli Jacku Dehnelovi (* 1980) vyšla v nakladatelství Větrné Mlýny v roce 2015 kniha Lala, popisující příběh autorovy babičky, a v roce 2021 v nakladatelství Vyšehrad román Saturn, jehož ústředním symbolem je slavný román Francisca Goyi. Obě knihy přeložil Michael Alexa. V roce 2015 se zároveň v nakladatelství Havran v překladu Lenky Kuhar Daňhelové objevil román Mikołaje Łozińského (* 1980) s příznačným názvem Kniha, mapující podobně jako Dehnelova Lala osudy autorovy rodiny.

Nutno také zmínit polský bestseler spisovatele a scenáristy Andrzeje Barta (* 1951), román Továrna na mucholapky (nakladatelství Fra, 2011 v překladu Jiřího Červenky). Děj románu čtenáře zavádí do soudní síně, kde probíhá fiktivní proces s Chaimem Rumkowským, historickou postavou – předsedou Judenratu ghetta v Lodži. Židovské tematice se věnuje také Piotr Paziński (* 1973) ve svých dvou do češtiny přeložených knihách: román Letní byt (Havran, 2012 v překladu Lucie Zakopalové) reflektuje dějiny polských Židů očima vypravěče, který se vrací do dětských let, zatímco povídky v souboru Ptačí ulice (Větrné mlýny, 2016 v překladu Michala Lebdušky) představují magickou procházku předválečnou židovskou Varšavou.

Teprve v roce 2019 se čeští čtenáři dočkali překladu stěžejního díla polské literatury 90. let, románu Marka Bieńczyka (* 1956) Sanatorium Tworki (nakladatelství Pistorius & Olšanská v překladu Michaela Alexy) z prostředí psychiatrické léčebny nedaleko Varšavy během druhé světové války. Kniha, která pomocí netradičního jazykového ztvárnění reflektuje jedno z nejzávažnějších období moderních dějin, se dočkala lehce rozporuplné odborné reflexe. Zatímco nakladatelská redaktorka Klára Soukupová ji hodnotila (spíše s váhavým výsledkem) jako „škobrtavou romanci z okupované Varšavy“², z recenzí komparatistů Petra Posledního³ a Blanky Činátlové⁴ vyplývá, že jde o nevšední a kvalitní čtenářský zážitek.  

Vrátíme-li se k ženám-spisovatelkám, Olga Tokarczuková rozhodně není jedinou polskou autorkou, která by neměla uniknout pozornosti českých čtenářů (byť nedávné získání Nobelovy ceny ještě více zvedlo zájem o její tvorbu). Dva knižní překlady představují tvorbu spisovatelky a feministky Sylwie Chutnik (* 1979). Román Potvory (nakladatelství Argo, 2013 v překladu Michaly Benešové) ukazuje „girl power“ a temnou stranu současné Varšavy, soubor povídek Kapesní atlas žen (Fra, 2014, kolektiv překladatelů) pak vypráví o obyvatelích jednoho varšavského činžáku.

Mezi nejvýznamnější polské spisovatelky patří také Dorota Masłowska (* 1983), která je kromě literatury aktivní také v populární hudbě (v hudebním světě vystupuje pod jménem Mister D.). Kromě románu Zabila jsem naše kočky, drahá (nakladatelství Odeon, 2014 v překladu Báry Gregorové Kolouchové) si lze v češtině přečíst také její divadelní hry Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky (Fra, 2010) a Mezi náma dobrý (ve výboru Čtyři polské hry, nakladatelství Na Konári, 2010, obě v překladu Báry Gregorové Kolouchové). Dvěma volně na sebe navazujícími romány z prostředí města Valbřich (Pískový vrch, nakladatelství Paseka, 2015 v překladu Ivety Mikešové a oceněné Chmurdálie, Paseka, 2020 v překladu Michaly Benešové) je zastoupena významná spisovatelka a antropoložka Joanna Bator (* 1968).

A dvě knihy, jejichž děj se odehrává v oblasti kašubských jezer, vyšly také Martyně Bundě (* 1975): Bezcitnost a Modrá kočka (2019 a 2021, obě v nakladatelství Argo v překladu Báry Gregorové Kolouchové). Jako četbu na léto lze doporučit milostnou novelu Slast Marty Dzido (* 1981; nakladatelství Dokořán, 2019 v překladu Anny Šaškové Plasové) nebo sbírku básní v próze Nakrmit kámen (Revolver Revue, 2018 v překladu Heleny Stachové), přinášející pestrou paletu variací dětského pohledu na každodenní předměty.

Poezie

Otázka smyslu vydávání poezie je téma, o němž lze napsat samostatnou studii. Jiří Macháček, šéfredaktor ostravského nakladatelství Protimluv, které se mimo jiné zaměřuje na publikaci básnických sbírek polských autorů, k tomu podotýká následující: …kdyby k této nádherné a naprosto jedinečné lidské aktivitě [poezii] přistupovali všichni nakladatelé jen ze zištných důvodů, tak nevyjde nikdy žádná básnická sbírka. Vydávat básně se vyplácí kvůli jiným věcem. Poezie přináší, pokud ji nepíšou zrovna grafomani, zážitek ze setkání s dobrým slovem, básnickými obrazy, které jsou nenapodobitelné žádným jiným uměním, to jsou věci nevyčíslitelné, nezpeněžitelné…⁵

V edici překladové literatury Protimluvu vycházejí sbírky jak regionálních či méně známých autorů, tak etablovaných polských básníků. Český čtenář se tudíž může seznámit s různými tvářemi současné polské poezie: významným básníkem Ryszardem Krynickým (* 1943; reprezentativní výbor Magnetický bod, 2010 v překladu Lenky Kuhar Daňhelové), básnířkou Genowefou Jakubowskou-Fijałkowskou (* 1946; Něžný nůž, 2011 v překladu Lenky Kuhar Daňhelové), „prokletým“ básníkem Rafałem Wojaczkem (1945–1971; Který nebyl, 2013, kolektiv překladatelů), Franciszkem Nastulczykem (* 1957), mimo jiné překladatelem české poezie do polštiny (výbor tvorby Průvodce slepého psa, 2014 v překladu Lenky Kuhar Daňhelové). Básník Robert Rybicki (* 1976) je zastoupen hned dvěma sbírkami (bilingvní Dar lůzrů/ Dar meneli z Protimluvu, 2014 a Gram mozku z nakladatelství Malvern, 2021, obě v překladu Petra Motýla).

Z dalších básnických sbírek jmenujme Černý čtverec (Větrné mlýny, 2015 v překladu Jiřího Červenky) úspěšného autora Tadeusze Dąbrowského (* 1979) nebo výbor Neviditelné věci oceňovaného Adama Zagajewského (* 1945), osobního přítele Petra Hrušky (Protimluv, 2015 v překladu Michaela Alexy).

Z nedávné knižní produkce by čtenářům poezie neměla uniknout sbírka Píseň o návycích a závislostech Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého (* 1962; Protimluv, 2018 v překladu Michaela Alexy) či pozoruhodná sbírka Zatopený estuár Marzanny Bogumiły Kielar (* 1963; Fra, 2021 v překladu Michaela Alexy a Renaty Putzlacher-Buchtové). Čtenáři, kteří chtějí „ochutnat“ z více rozdílných autorských poetik, mohou sáhnout například po antologii 12x poezie Polsko (Fra, 2011, kolektiv překladatelů).

Fenomén polské literární reportáže

Nezanedbatelnou součástí nejnovější polské literatury je tzv. polská literární reportáž – žánr na pomezí publicistiky a beletrie –, kterou v českých překladech vydává slovenské nakladatelství Absynt v čtenářsky oblíbené edici Prokletí reportéři a také nakladatelství Dokořán – Jaroslava Jiskrová/Máj.

Z dílny druhého jmenovaného nakladatelství vzešly knihy Cikán je cikán Lidie Ostałowské (1954–2018; 2016 v překladu Lucie Zakopalové) a samozřejmě knihy Mariusze Szczygieła (* 1966), čechofila, propagátora české kultury a autora bestselerů jak v Polsku, tak u nás, tematizující historii i současnost Československa, Česka a Čechů: populární Gottland (2. vydání 2018), Udělej si ráj (2011) či Není (2019), všechny v překladu Heleny Stachové. Česku se také věnují esejistické knihy Mariusze Surosze (* 1963): Pepíci (2. vydání 2019) a Ach, ty Češky! (2017, obě v nakladatelství Mladá fronta v překladu Anny Šaškové Plasové).

Dobrodružná a jiná žánrová beletrie

Samozřejmostí českých vydavatelství jsou detektivní romány, thrillery a další žánrové knihy polských spisovatelů. Dobrodružný historický román Hra o kosti (nakladatelství Argo, 2017 v překladu Anny Šaškové Plasové) napsala Elżbieta Cherezińska (* 1972), detektivku Dívka o půlnoci (nakladatelství Jota, 2016, překlad Michael Alexa) zase Katarzyna Bonda (* 1977), řadou titulů je zastoupen Marek Krajewski (* 1966; naposledy Erínye, nakladatelství Argo, 2019 v překladu Stanislava Komárka z prostředí Lvova před druhou světovou válkou).

Mezi díla určitým způsobem balancující mezi žánrovou literaturou a plnohodnotnou uměleckou beletrií patří pozoruhodné prózy Szczepana Twardocha (* 1979; Morfium, nakladatelství Host, 2017 v překladu Michaela Alexy a Král, Host, 2020 v překladu Michaly Benešové), napínavý román Oslněni světlem Jakuba Żulczyka (* 1983; Protimluv, 2020 v překladu Jana Fabera a Michaely Alexy), známý také svým seriálovým zpracováním HBO, nebo rozsáhlý Led autora sci-fi literatury Jacka Dukaje (* 1974; 2021, Host, překlad Michael Alexa a Michala Benešová), oceněný jako vůbec první žánrová kniha cenou Magnesia Litera v roce 2022.

1 „Může být spisovatel bohem?“: rozhovor Aleksandry Kozyry s Mariuszem Szczygiełem. iLiteratura.cz [online]. [14. 10. 2020] [cit. 24. 5. 2022]. ISSN 1214-309X. Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/Clanek/44809/szczygie-mariusz.

2 SOUKUPOVÁ, Klára. Škobrtavá romance z okupované Varšavy. iLieratura.cz [online]. [23. 6. 2019] [cit. 24. 5. 2022]. ISSN 1214-309X. Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/Clanek/41777/bienczyk-marek-sanatorium-tworki  [cit. 24. 5. 2022]

3 POSLEDNÍ, Petr. Iluze clony. Tamtéž [cit. 24. 5. 2022]. Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/Clanek/41777/bienczyk-marek-sanatorium-tworki

4 ČINÁTLOVÁ, Blanka. Smrt žvaní jen: Zapeklitě nestálý román Marka Bieńczyka. A2. 2019, roč. 15, čís. 15, s. 3. ISSN 1803-6635.

5 „Je to všechno Protimluv!“ Rozhovor Tadeáše Dohňanského s Jiřím Macháčkem. iLiteratura.cz [online]. [31. 5. 2019] [cit. 26. 5. 2022]. ISSN 1214-309X. Dostupné z: https://www.iliteratura.cz/Clanek/41677/machacek-jiri.