KAREL SOSNA k.sosna@email.cz

Když jsem se koncem minulého roku před odchodem do důchodu probíral na bývalém pracovišti svým osobním archivem, objevil jsem zajímavý dokument z novodobé historie Parlamentní knihovny. Jako s největší pravděpodobností jediný držitel tohoto dokumentu jsem se rozhodl, dříve než ho předám spolu s dalšími do archivu Poslanecké sněmovny (dále jen PS), vydat svědectví a informovat o existenci a dění kolem něj širší knihovnickou veřejnost.

Jedná se o speciální zákon, respektive pracovní návrh speciálního zákona o Parlamentní knihovně (dále jen PK) z 23. prosince 1996 z pera docenta Vladimíra Mikuleho z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Jeho hlavním cílem bylo zajistit sloučením Masarykovy knihovny (jako součásti Masarykova ústavu Akademie věd České republiky) a Parlamentní knihovny (jako součásti Kanceláře Poslanecké sněmovny) ze státního rozpočtu dostatek financí na nákup budovy pro Masarykovu knihovnu (dále jen MK). Budova by umožnila soustředit roztroušené knihovní fondy na jednom místě a zahájit tak nový rozvoj této knihovny.

Jako pamětník a přímý účastník těchto událostí však musím říci, že původně o zákonodárnou iniciativu vůbec nešlo. Celý příběh odstartoval dopis ředitele Masarykova ústavu Akademie věd České republiky (dále jen MÚ AV) docenta Jaroslava Opata předsedovi rozpočtového výboru PS (dále jen RV) Ing. JUDr. Jozefu Wagnerovi ze dne 25. 7. 1996, ve kterém ho jménem kuratoria Ústavu T. G. Masaryka (dále jen ÚTGM) a vedení AV ČR1 žádal o uvolnění 35 milionů korun ze státního rozpočtu na nákup konkrétní budovy pro ústav a knihovnu v Praze na Smíchově. V tomto dopise se o sloučení s PK ještě vůbec nemluvilo. Skupina poslanců ČSSD soustředěná kolem předsedy RV však usoudila, že „zabije dvě mouchy jednou ranou“, to znamená, že vyřeší prostorové problémy MK i PK2 tím, že se obě knihovny zákonem sloučí a na rok 1997 se jim poskytne na nákup nové budovy 32,375 milionu korun. Po dalším jednání poslanci uznali, že provoz nové budovy bude něco stát, a tak v dalším usnesení RV z 27. 11. 1996 se už pro PK ponechávala – ještě v rámci rozpočtové kapitoly PS pro rok 1997 – jako rezerva částka ve výši 60 milionů korun.

Tím to však neskončilo. Po všech schůzkách s RV se mi koncem roku dostalo osobního ujištění předsedy RV, že v případě schválení návrhu speciálního zákona o PK sněmovnou (návrh jsem právě v té době od docenta Mikuleho obdržel) se ve státní rozpočtové rezervě určitě najde a usnesením RV oběma sloučeným knihovnám přidělí na jejich činnost v roce 1997 minimálně 100 milionů korun.

Plány to byly skutečně velkorysé. Jenom ještě bylo nutné najít vhodnou organizační formu, jak nejlépe skloubit živou moderní knihovnu s knihovnou v podstatě umrtvenou a čekající na své znovuzrození, z nichž každá navíc vznikla v jiné době, za jiným účelem a pro jiný okruh uživatelů.

Souběžně proto probíhala jednání s kuratoriem ÚTGM a ředitelem MÚ AV, během kterých se hledaly oboustranně výhodné varianty navrhovaného sloučení obou knihoven.

Zde však začalo docházet k prvním zádrhelům. Kuratorium a vedení MÚ AV své požadavky vůči PK a sněmovně postupně komplikovalo a stupňovalo, až nakonec začátkem roku 1997 předložilo tři varianty řešení:

• Knihovna a archiv ÚTGM jako relativně samostatná součást PK (zřízené novým zákonem) s vlastním vedením v podobě jakéhosi „federativního dualismu“ – ředitel PK jako zastřešující orgán. Badatelský MÚ AV by nadále zůstal v AV ČR. ÚTGM jako nadace by byl nadále vydavatelem spisů. Vnitřní vztahy mezi těmito složkami by se upravily zvláštní smlouvou.
• ÚTGM zřízený jako společné pracoviště Parlamentu (PK) a AV ČR s vlastní právní subjektivitou – jako rozpočtová organizace financovaná z obou zdrojů. Nadace a vydávání spisů jako v předchozím bodě.
• ÚTGM jako zcela samostatný útvar (rozpočtová organizace) zřízený zvláštním zákonem, nezávislý na Parlamentu a s vlastní rozpočtovou kapitolou. Parlament by se postaral jen o jeho umístění (ve společné budově s PK).

Zatímco první varianta připadala PK a poslancům ČSSD ještě do značné míry schůdná a v tehdejší společenskopolitické situaci možná i uskutečnitelná, zbývající dvě varianty původní myšlenku problematizovaly a upozaďovaly ve prospěch projektů vzbuzujících z mnoha racionálních důvodů pochybnosti o jejich životaschopnosti. Nehledě na skutečnost, že přílišná účelovost, která z nich naprosto jasně vyčnívala, neslibovala být tím nejvhodnějším základem pro plánované organizační změny.

Když se potom kuratorium ÚTGM ve svém usnesení ze dne 21. 1. 1997 shodlo, že bude nadále za optimální požadovat a prosazovat možnost zřízení ÚTGM jako společného pracoviště Parlamentu ČR (PK) a AV ČR s vlastní právní subjektivitou jako rozpočtové organizace financované z obou zdrojů, začala se podpora záchrany MK touto cestou u PK a zainteresovaných poslanců pomalu vytrácet.

Výsledkem bylo, že zde představený pracovní návrh speciálního zákona o PK nepřekročil práh mé pracovny a nedostal se jako poslanecký návrh ani na pořad jednání PS. České knihovnictví tak přišlo o jedinečnou šanci mít díky speciálnímu zákonu knihovnu, která by jako jediná v republice měla samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu, a jak PK, tak i MK zůstaly organickou součástí svých zřizovatelských organizací. Celý příběh skočil v roce 1997 tím, že částka rezervovaná ve státním rozpočtu na koupi a provoz vhodného objektu pro sloučenou PK a MK (viz výše) byla snížena na 28 milionů korun a převedena na účet AV ČR. Ta ji investovala do adaptace v té době získané budovy Na Florenci 3, kam se v polovině roku 1999 MÚ AV nastěhoval. Definitivní tečkou za snahou kuratoria ÚTGM přidružit ústav k PK a financovat jeho činnost ze zdrojů Parlamentu ČR se pak stal odchod docenta Jaroslava Opata z funkce ředitele MÚ AV, když mu koncem roku 1997 skončilo jeho funkční období.

Jak vypadá situace v obou knihovnách dnes? Po dvaceti letech lze konstatovat, že o obě knihovny bude konečně v rámci jejich mateřských institucí dobře postaráno. PK bude mít během dvou až tří let svůj vlastní dostatečně velký depozitář v samostatné nové budově na pozemku Nejvyššího kontrolního úřadu v Praze Holešovicích a MK bude dokonce už letos na podzim umístěna v jedné z rekonstruovaných budov v areálu MÚ AV v Gabčíkově ulici 10 v Praze 8.

V závěru psaní tohoto článku jsem si uvědomil, že příští rok budeme vzpomínat 80. výročí úmrtí T. G. Masaryka, po němž jsou pojmenovány stovky, možná tisíce ulic a náměstí, desítky, možná stovky základních a středních škol a nejrůznějších dalších vzdělavatelských, kulturních a vědeckých institucí (dokonce i jedna celá univerzita), ale pokud se nemýlím, pouze jedna jediná knihovna – Masarykova veřejná knihovna Vsetín. Jsem toho názoru, že druhou knihovnou v republice, která by mohla nést jeho jméno, by měla být Parlamentní knihovna. Akt jejího slavnostního přejmenování na Parlamentní knihovnu T. G. Masaryka by se tak v příštím roce mohl stát důstojnou součástí pietních vzpomínek poslanců a senátorů Parlamentu ČR na zakladatele novodobého československého, resp. českého státu jako parlamentní demokracie.

1 Pro vysvětlení: MÚ AV jako rozpočtová organizace v rámci AV ČR byl zřízen 1. 4. 1995 rozhodnutím sněmu AV ČR na základě smlouvy mezi ÚTGM jako nadací vedenou kuratoriem a Akademií, přičemž právní statut nadace samé zůstal touto změnou zachován.

2 PK přišla krátce předtím rozhodnutím komise pro práci Kanceláře Poslanecké sněmovny ve prospěch kanceláří pro poslance o plánované umístění svých knihovních fondů v nově rekonstruované budově PS ve Sněmovní 1 a musela je i nadále ponechat v budově bývalého Federálního shromáždění.