MILAN VALDEN milan.valden@nkp.cz

Britská literatura patří u nás stále k oblíbeným a také k těm nejpřekládanějším. Čeští nakladatelé se k ní obracejí rádi, stejně jako čtenáři, sledována je i kritiky a recenzenty. Není to jen stále oblíbená a vydávaná klasika (nejednou v nových překladech) velikánů jako William Shakespeare, Jane Austenová nebo Charles Dickens, ale samozřejmě i slavní autoři současnosti, stejně jako objevování nových jmen, přičemž častým vodítkem bývají i prestižní literární ceny, jako jsou Booker Prize, Orange Prize, resp. nyní Women’s Prize for Fiction nebo Costa Book Award. Následující přehled českých překladů současné britské literatury si nedělá nárok na úplnost. Snaží se upozornit na to nejzajímavější a na to, co vzbudilo ohlas.

Velká jména současné britské literatury

Na úvod bych rád připomněl jednoho z nejvýznamnějších britských básníků druhé poloviny 20. století Teda Hughese (1930–1998), protože loni konečně v českém překladu Vandy Senko Ohniskové a Milana Ohniska vyšla v Argu v edici AAB jeho poslední básnická sbírka Dopisy k narozeninám (1998). Básně této obsáhlé sbírky jsou adresovány (až na dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž Hughese pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas. Básně vznikaly během dlouhých pětatřiceti let: ty nejstarší Hughes napsal pouhých pár měsíců po sebevraždě Sylvie Plathové v roce 1963, ty poslední těsně před svým úmrtím v říjnu 1998. Dopisy k narozeninám jsou jeho jedinou „výpovědí“ o partnerském vztahu se Sylvií i o bolestném, emocionálně vypjatém období, během něhož Plathová vytvořila své nejsilnější básně – a zároveň se rozhodla pro dobrovolný odchod ze života. Sbírka se okamžitě po vydání stala bestselerem, byla ověnčena všemožnými respektovaými cenami, např. T. S. Eliot Prize, Forward Prize for Poetry či Whitbread Poetry Prize. Mnozí kritici ji považují za vrchol autorova díla.

Hilary Mantelová (* 1952) získala dvakrát Booker Prize za první dva díly historické trilogie Wolf Hall (2009, česky Argo, 2010) a Předveďte mrtvé (2012, česky Argo, 2013); třetí, nejrozsáhlejší díl Zrcadlo a světlo (2020, česky Argo, 2021) následoval po delší pauze. Trilogie o 1630 stranách sleduje vzestup a pád Thomase Cromwella (asi 1485–1540), chudého kovářského syna, který se vlastními schopnostmi vypracoval na pravou ruku anglického krále Jindřicha VIII. V prvních dvou dílech jsme sledovali, jak král Jindřich VIII. usiloval o zrušení svého dvacetiletého manželství s Kateřinou Aragonskou, aby se mohl oženit s Annou Boleynovou. Na scénu vstupuje Cromwell, šarmantní politický génius, rváč a kšeftař, který porušil na své cestě k moci snad všechna pravidla rigidní společnosti. Po ztrátě rodiny a milovaného kardinála Wolseyho, který mu byl pravým otcem, si houževnatě razí cestu ke dvoru, kde je „člověk člověku vlkem“. A parlamentu i papeži navzdory se chystá přetvořit Anglii k obrazu královu i svému… Anna Boleynová však nedokázala splnit, co slibovala: porodit syna, který by byl pokračováním tudorovské linie. Král se zamiluje do Jany Seymourové, a tak je potřeba zbavit se Anny, která skončí na popravišti, obviněná z nevěry.

Mezitím tamtéž skončí i právník, politik a spisovatel Thomas More, králův kancléř, který se vzepřel králi i Cromwellovi. Třetí díl začíná ve chvíli, kdy Anně v roce 1536 setnou hlavu. A my sledujeme poslední čtyři roky Cromwellova života. Jindřich se ožení s Janou a konečně se dočká syna, Edvarda. Mezitím mu zemře nemanželský syn a pak po porodu bohužel i královna Jana. Anglie čelí vzpouře některých měst a nepřátelství ze strany papeže, francouzského krále a císaře Svaté říše římské, v jejichž očích je anglický král kacířem. Cromwell jako pravá ruka krále je jmenován sekretářem a lordem strážcem pečeti. Pořád pracuje, vede nekonečná jednání a hledá králi novou manželku. Tou se nakonec stane Anna Klevská, jenže manželství není šťastné a král se po půl roce s Annou rozvede. To a řada dalších okolností vede ke Cromwellovu strmému pádu… Trilogie Hilary Mantelové, kterou přeložila Michala Marková, patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v oblasti historických románů v současnosti najít. Od autorky vyšel opět v Argu také román Za temnotou (česky 2012, přeložil Petr Pálenský), černá groteska o styku se záhrobím, a soubor povídek Zavraždění Margaret Thatcherové (česky 2016, přeložila Michala Marková).

Salman Rushdie (* 1947), autor proslulých Dětí půlnoci (Booker Prize 1981, česky naposledy Paseka, 2012), Hanby (česky Paseka, 2004) či Maurova posledního vzdechu (česky Paseka, 2013), které všechny přeložil Pavel Dominik, patří ke stálicím světové literatury a jeho dílo bylo téměř celé přeloženo i do češtiny. V roce 2012 u nás vyšla jeho autobiografie Joseph Anton. Vzpomínky (přeložili Lukáš Nový a Barbora Punge Puchalská); titul knihy odkazuje ke jménu, pod kterým se Rushdie skrýval, když byl íránským ájatolláhem Chomejním v únoru 1989 odsouzen k smrti za autorství románu Satanské verše. Autor strávil léta pod policejní ochranou a v neustálých obavách o vlastní život i osud svých blízkých. Satanské verše se v roce 2015 dočkaly nového českého překladu (podepsán je pod ním překladatel s pseudonymem Jan O. Tichý). Tento komický i filozofický román si pozornost zaslouží nejen výše zmíněným odsouzením k smrti autora ze strany náboženského vůdce, ale především jako jedno z vrcholných děl Rushdieho tvůrčí dráhy, který je fascinující barvitou mozaikou příběhů, v nichž se jedinečným způsobem prolínají skutečnost, sen i autorova jiskřivá imaginace.

V roce 2016 u nás vyšel Rushdieho román Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí (přeložila Barbora Punge Puchalská), nespoutaný příběh inspirovaný poetikou orientálních pohádek i dobrodružných ság moderní popkultury, který vyžaduje ochotu poddat se autorově bezbřehé imaginaci. Svérázným způsobem však odráží i rostoucí výbušnost a nepředvídatelnost světa, který nás reálně obklopuje. A v roce 2018 vyšel román Zlatý dům (v překladu Davida Petrů), mnohovrstevnatý příběh, který rámuje vláda Baracka Obamy a volba prezidenta nového, jenž vypráví o záhadném magnátovi Neru Goldenovi a jeho třech synech. Rushdieho dílo u nás vydává Paseka, která chystá i překlad posledního autorova románu Quichotte, jenž je moderní poctou nesmrtelnému Cervantesovu Donu Quijotovi.

Julian Barnes (* 1946), nositel Booker Prize za román Vědomí konce (2011, česky Odeon, 2012, přel. Petr Fantys), v poslední době zaujal románem Hukot času (česky Odeon, 2017, přel. Petr Fantys), jenž je fiktivní historií vztahu ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče ke stalinskému systému – a obecně obrazem lidské svobody ve světě, kde je život v područí totalitního režimu. Hlavním motivem je jemná hranice mezi zbabělostí, neutralitou a statečností, která se v takovém světě vytváří – téma pro českého čtenáře a naši historii více než aktuální. Jediný příběh (česky Odeon, 2019, přel. Petr Fantys) je příběhem lásky mladého studenta a stárnoucí ženy se všemi důsledky, kte-ré přináší životům obou protagonistů; milostný román na pozadí „drobného obrazu“ britské společnosti 60. let, včetně jejích zakořeněných klišé a prudérnosti. Muž v červeném kabátě (česky Odeon, 2021, přel. Petr Fantys) není román, ale směs literatury faktu, životopisu a eseje; přináší portrét Belle Époque, oněch krásných časů, kdy byla v Paříži dokončena Eiffelova věž a krásná Sarah Bernhardtová byla na vrcholu kariéry – ale také doby bizarních soubojů, vražd a soudních procesů včetně neblaze proslulé Dreyfusovy aféry. Hlavními protagonisty jsou vévoda Edmond de Polignac, hrabě Robert Montesquiou-Fezensac a doktor Samuel Pozzi, zajímavé postavy té doby…

Ian McEwan (* 1948), slavný autor Betonové zahrady či Pokání a nositel Booker Prize za román Amsterodam, pilně píše dál a pravidelně vydává nová díla. V posledních letech to byl román Myslete na děti! (česky Odeon, 2015, přel. Ladislav Šenkyřík) o soudkyni nejvyššího soudu, která řeší komplikovaný právní spor – sedmnáctiletý mladík umírá na leukemii a rodiče odmítají transfuzi krve, protože patří ke Svědkům Jehovovým. Dále román Skořápka (česky Odeon, 2017, přel. Ladislav Šenkyřík), vycházející ze zápletky Hamleta a vyprávěný z pohledu devítiměsíčního plodu v lůně jedné z hrdinek, Trudy, která svého manžela podvádí s jeho bratrem a vymyslí spolu plán, jak se manžela zbavit… Stroje jako já (česky Odeon, 2021, přel. Ladislav Šenkyřík) jsou románem z alternativní historie, v níž Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… A novela Šváb (česky Odeon, 2020, přel. Ladislav Šenkyřík) je variací na Kafkovu Proměnu, jak už napovídá první věta: Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu…

Edward St Aubyn (* 1960) získal světovou proslulost románovou pentalogií Patrick Melrose, kterou u nás vydalo Argo ve dvou svazcích v letech 2019 a 2020 v překladu Ladislava Nagye, který za první svazek získal Magnesii Literu. Autor v tomto díle nabízí pohled nejen do prostředí britské společenské smetánky, ale i do odvykacích center a newyorské drogové scény. Vypravěč je uchvácen svým démonickým otcem – ten na něm v prvním díle ukájí své sadistické choutky, v druhém díle je přítomen již jen jako stín (už dospělý Patrick cestuje do New Yorku vyzvednout jeho ostatky) a v díle třetím vystupuje jako vzpomínka, na niž nejde zapomenout, ale ani se s ní usmířit. Díl čtvrtý a pátý (česky ve druhém svazku) pak dává prostor také hrdinově problematické a nešťastné matce. Pentalogie byla převedena do úspěšné televizní minisérie s Benedictem Cumberbatchem v titulní roli.

Kate Atkinsonová (* 1951) se proslavila hned svojí prvotinou V zákulisí muzea z roku 1995 a velkou pozornost kritiků i čtenářů a dvojí Costa Award jí přinesla volná románová dilogie Život za životem (česky Argo, 2014, přel. Daniela Theinová) a Bůh v troskách (česky Argo, 2016, přel. Veronika Volhejnová). V prvním románu sledujeme různé možnosti a varianty života Ursuly Toddové, zatímco v druhém románu je hlavní postavou její mladší bratr Teddy, adept básnictví, pilot bombardéru RAF, manžel a otec. To vše na pozadí nebezpečí a pokroků 20. století. Další autorčin román Přepis (česky Argo, 2019, přel. Veronika Volhejnová) vypráví o mladičké Juliet Armstrongové, která se v roce 1940 přimotá do světa špionáže a dostane za úkol sledovat aktivity britských sympatizantů s fašismem. Když válka skončí, s úlevou považuje tuto kapitolu svého života za uzavřenou. O deset let později, kdy pracuje jako producentka BBC, se však nečekaně vynoří postavy z minulosti… Atkinsonová píše také detektivky s hlavní postavou soukromého detektiva Jacksona Brodieho, u nás zatím vyšly Neuzavřené případy a Něco za něco, obě knihy v Argu.

Alan Hollinghurst (* 1954), nositel Booker Prize za Linii krásy, od nějž česky dále vyšel román Cizí dítě, zatím naposledy zaujal románem Sparsholtova aféra (česky Odeon, 2019, přel. Michala Marková). Klasická struktura pěti obsáhlých částí zachycuje vždy jednu konkrétní situaci nebo události, které se odehrávají v mnohaletém časovém odstupu a sledují osudy postav během několika desetiletí. Hollinghurst se jako mistrný vypravěč opět vyrovnává se zkušenostmi gayů v proměnách doby a společenských poměrů. Elegantně rafinovaný, přesný a výstižný styl je tentokrát okořeněn britským humorem.

Další současní spisovatelé

Bernardine Evaristová (* 1959) se v roce 2019 stala nositelkou Booker Prize za román Dívka, žena, jiné (česky Host, 2020, přel. Viktorie Hanišová), kterou získala napůl se slavnou Kanaďankou Margaret Atwoodovou (ta zvítězila s románem Svědectví, volným pokračováním Příběhu služebnice). Evaristová přináší nevšední čtenářský zážitek jak originálním stylem, tak i příběhem dvanácti britských žen na strastiplné pouti napříč uplynulým stoletím. Nebojácná farmářka, lesbická feministka, uklízečka středního věku, úspěšná bankéřka, přísná učitelka či žena v domácnosti s poporodní depresí… Každá z nich je jiná, a přesto se navzájem podobají víc, než by samy čekaly.    

O rok dříve si Booker Prize poprvé v historii této prestižní ceny odnesl někdo z autorů ze Severního Irska, a to Anna Burnsová (* 1962) za román Mlíkař (česky Argo, 2020, přel. Ester Žantovská), což je intimní příběh z dramatického období konfliktu v Severním Irsku.

Poprvé jsme dostali nedávno možnost přečíst si v češtině také některý z románů Pat Barkerové (* 1943), která se proslavila trilogií Regeneration z období první světové války (za třetí díl získala v roce 1995 Booker Prize). V češtině zatím vyšel pouze její román A dívky mlčely (Vyšehrad, 2019, přel. Kateřina Novotná), který líčí známý příběh trojské války z pohledu žen, konkrétně Bríseovny, urozené dívky královské krve, která se stane otrokyní a Achilleovou konkubínou.

   

David Mitchell (* 1969), proslavený zejména bestselerem Atlas mraků, je známý i u nás a jeho knihy jsou do češtiny přeloženy všechny, naposledy romány Dům za zdí (česky Mladá fronta, 2016, přel. Petra Diestlerová), Hodiny z kostí (česky Mladá fronta, 2017, přel. Petra Diestlerová) a Utopia Avenue (česky Leda, 2021, přel. Petra Martínková), což je název hudební skupiny. Román není ani zdaleka jen mistrně odpozorovaným portrétem hudební scény v Soho na přelomu 60. a 70. let minulého století, autora také zajímá, odkud se berou autorské nápady a jak potom putují světem – a popová hudba mu k tomu nabízí ideální příležitost.