GABRIELA ROMANOVÁ romanova@ucl.cas.cz

V roce 2016 se v rámci České literární bibliografie (ČLB) začaly zpracovávat samizdatové časopisy především české a okrajově i slovenské provenience. Databáze českého literárního samizdatu v současnosti obsahuje bezmála 18 000 záznamů článků vyexcerpovaných z neoficiálních periodik z let 1948–1989. Příspěvek navazuje na článek o proměnách a směřování České literární bibliografie (Čtenář, č. 6/2022, s. 215–217).

Náplň

Výběr článků v databázi má těžiště v české i světové beletrii, publicistice a její druhý pilíř představují teoretické texty o české i zahraniční literatuře a kultuře, což kromě literárních recenzí, studií, knižních přehledů a bio-bibliografických medailonů různých autorů zahrnuje reflexi dramatu i filmu, jsou-li tyto žánry jakkoli propojeny s primární literaturou. Mezi záznamy autorské tvorby lze nalézt kromě prózy, poezie a dramatických textů i texty písní, tedy texty z produkce zejména undergroundové, folkové a rockové scény. Výběrově naše databáze nabízí i přehled filozofických esejů, historických a politických glos, aktuálních zpráv z kulturního prostředí, fejetonů a společenských komentářů – jde o případy, kdy jsou daná témata jakkoli spojena s literárními osobnostmi či událostmi.

Časopisy, které nepřestaly vycházet vlivem společenských změn spojených se sametovou revolucí, vytvářejí pomyslný přesah naší databáze většinou několika čísly do let devadesátých. Existují ovšem i případy, kdy kontinuita vydávání nebyla přerušena dodnes. Jde například o dobře známou literárně-výtvarnou Revolver Revue nebo o tribunu undergroundové kultury Vokno – Voknoviny a de facto i o deník Lidové noviny.

Novinky

V dubnu 2021 se excerpční záběr samizdatu rozšířil o neperiodické antologie a sborníky vypravené ve známých edicích (např. v Petlici, Popelnici, České expedici 78), ale i jako samostatné počiny mimo ediční řady. V naší databázi je tedy možné nalézt analyticky zpracované – tj. po jednotlivých částech rozepsané – antologie k významným životním jubileím osobností české literatury i literární vědy, kompilační sborníky poezie, písňových textů a prózy, přehledové výbory textů různých autorů zaměřené na vybraná témata. Prozatím jsou takto zpracovány sborníky fejetonů editované Ludvíkem Vaculíkem a Pavlem Kohoutem Československý fejeton/fejtón, sborníky k narozeninám Václava Černého, Jiřího Gruši, Josefa Škvoreckého nebo Egona Bondyho, Ivana Martina Jirouse a Jiřího Němce, sborníky překladové poezie Beat generation, souborných vydání písňových textů předních představitelů undergroundové kultury – Plastic People of the Universe a DG 307 – a celá řada antologií českých básníků několika různých okruhů a generací (Pohledy 1, editované V. Havlem, Hodina naděje – sborník sestavený pro edici Petlice J. Grušou, L. Vaculíkem a M. Uhdem, undergroundové Děti dvou sluncí, Sborník 9x kontra nebo několik sborníků vytvořených surrealistickými skupinami: Surrealistické východisko, ale také například Anděl z Cejlu brněnské bohémy).

Výhledově je v plánu zpracování samizdatových knih, tedy především monografií vydaných v rámci samizdatových edičních řad. Zároveň bychom rádi ve spolupráci s týmem zpracovávajícím současnou literární produkci rozšířili excerpční záběr o oblast zatím v našich databázích systematicky nezpracovanou, tj. o časopisy a sborníky s tematikou sci-fi a fantasy.

Pod pokličkou bibliografovy práce

Samizdatový tým intenzivně spolupracuje zejména s knihovnou Libri prohibiti, disponující největším fondem české samizdatové a exilové literatury v České republice, a využívá ke své práci webovou stránku scriptum.cz, kde jsou fondy zmíněné knihovny postupně zveřejňovány v podobě souborů PDF či PDF/A. Přístup k některým samizdatovým exemplářům nám umožňuje i archiv Československého dokumentačního střediska či majitelé soukromých sbírek. Na mezinárodním poli se spolupráce odehrává především v intencích bilaterálních projektů, do nichž je vedle ČLB zapojena polská literární bibliografie (Polska Bibliografia Literacka) z Instytutu Badań Literackich Polskiej Akademii Nauk. Dosavadním výsledkem této spolupráce je webový portál LiBRI (https://literarybibliography.eu/), který prostřednictvím discovery systému VuFind zpřístupňuje z jednoho místa obsah české a polské literární bibliografie. Unikátní je zde přístupná databáze polonik v českém samizdatu, která se postupně rozšiřuje.

Proč v bibliografii oddělujeme samizdat od oficiálních tiskovin

Pomineme-li politické okolnosti vzniku, které lze považovat za jeden z hlavních distinktivních rysů mezi oficiální a neoficiální literární scénou daného období, musíme poukázat na to, že samizdatové časopisy vykazují mnoho formálních odlišností oproti časopisům dodržujícím jednotnou úpravu. Tyto odlišnosti pochopitelně pramení z technických možností výroby a představují pro bibliografy překážky různé míry obtížnosti. Přehledně se dají shrnout do několika bodů, které bibliograf samizdatu musí denně řešit:

1. Nepravidelnost a nedůslednost v číslování, uvádění ročníku a četné změny v názvu časopisu. Oproti standardizovaným periodikům nabízí samizdatový materiál taková překvapení, jako je číslování typu 7 a půl (u undergroundového časopisu Sado-Maso), č. 49, 50, 50a, 51 (trampský časopis Možnost), č. 2,5 (hippie časopis Jen pro blázny). Setkáváme se také s různě obměňovanými variantami názvů jako Historické studie – Historický sborník – Historické a sociologické studie, Albín – Bonifác – Čestmír – Drozd (souhrnně se tento časopis začal označovat za Abecední almanach), Dynamit – Upír – Hustolesský upír atd. Uvádění ročníků nebo roku vydání je zpravidla luxus, kterým se pyšní jen časopisy míněné jako rovnocenná alternativa k tehdejší oficiální časopisecké produkci.

2. Chybějící nebo nepravidelná paginace. Standardně nejsou ve zpracovávaných časopisech uvedena čísla stránek, nebo se naopak paginace opakuje, protože každý článek je číslován znovu od strany jedna. Nezřídka se setkáváme s případy, že některé články v témže svazku jsou psány pouze jednostranně, jiné naopak oboustranně.

3. S existencí různých verzí téhož čísla jednoho časopisu se setkáváme méně často, přesto ale takové případy jsou. Třeba židovský časopis Kalendář z roku 1982 má dvě verze, bez uvedeného vročení byl opsán ještě pod názvem Nový Petřín a k článkům publikovaným v příslušném Kalendáři byly přidány výpisky z kronik o pražském vrchu Petřín.

4. Absence podpisů u článků, signování šiframi nebo pseudonymy či záměrně chybně uvedené autorství jsou jedním z nejběžnějších jevů u samizdatových textů. Na této půdě tak začíná pro bibliografa cesta za leckdy dobrodružným pátráním po autorech daných textů a dešifrováním autorských značek.

5. Přebírání článků z jiných periodik bez uvedení zdroje, překládání textů z cizích jazyků bez uvedení skutečnosti, že jde o překlad, či bez uvedení

zdroje originálu jsou situace, které značně komplikují a zpomalují bibliografovu práci, a pokud nejsou odhaleny, mohou zakládat prostor k chybovosti.

Přes tato úskalí se samizdatová databáze denně rozrůstá o desítky nových záznamů a rozšiřuje uživatelské povědomí o této doposud neuspokojivě uspořádané sféře české a slovenské kultury. Společně s oficiálním a exilovým tiskem totiž samizdat tvoří tři samostatné publikační okruhy českého písemnictví druhé poloviny 20 stol. a ani jeden z těchto proudů nemůže v seriózním bádání o literatuře zůstat stranou. Zároveň jsou tyto tři celky poměrně svébytné a oddělené, takže lze z dat, která se k nim vážou, na základě statistického modelu vyčíst různé tendence. Z analýz samizdatové bibliografie je tak možné vyčíst např. průměrný věk autorů publikujících v samizdatu své prvotiny, poměr autorek a autorů, nárůst počtu samizdatových časopisů po roce 1977 a 1985 a naopak jejich rapidní úbytek v roce 1990. To i mnohé další informace se lze dozvědět na stránkách ČLB (https://clb.ucl.cas.cz/), ze kterých lze též vstoupit do databáze a vyhledávat v ní podle různých kritérií.