LUCIE TOMANOVÁ

Třetí článek z cyklu Mediální vzdělávání v knihovnách, který v rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím připravuje Nadace OSF, přináší rozhovor s designérkou a výtvarnicí Evou Nečasovou, která se také několik let věnuje propojení technologií a vzdělávání, o tom, jak k mediálnímu vzdělávání a současným technologiím přistupuje.

Ve své práci propojujete technologie a vzdělávání. Jak jste k tomu spojení došla?

Mě věci kolem technologií hodně zajímaly už od mala. Jako první v ulici jsme měli počítač. Seděla jsem u něj, co to šlo. Můj syn Oskar to má teď vlastně podobně. Pro něj jsou počítače hodně důležité a já se mu chci nějak přiblížit. Snažím se vnímat, co má rád a čím žije. To je asi hlavní důvod, proč jsem začala pracovat s dětmi: baví mě poslouchat, co je zajímá. A na základě jejich zájmů je směrovat ke kreativitě a poznávání.

Jak zvládáte sledovat neustálý příval technologických novinek a trendů?

I když se snažím tomu celkem intenzivně věnovat, nezvládám. Nikdy ale nejdu moc do hloubky. Maximálně předám dětem úplné základy, a pak už jen pozoruji, na co přicházejí ony, a učím se od nich. Nacházíme společná témata, stavíme mosty, poznáváme se navzájem.

Jeden z nástrojů, který využíváte, je hra Minecraft. Jde o opravdu populární záležitost a vlastně i do knihoven často děti chodí hlavně „pařit“, protože jsou tam k dispozici počítače a internet. Takže je výborný nápad využít toho dětského zájmu k výuce…

Přesně tak. Minecraft děti táhne, takže proč ho nevyužít jako nástroj.

Jak vypadá prostředí Minecraftu?

Minecraft je hra s otevřeným světem, takzvaně sandboxová. To znamená, že poskytuje neomezené možnosti pohybu. Zároveň je na ní přitažlivé, že hráči mohou ovlivňovat, jak vypadá celý herní svět. Dělají to pomocí takzvaných módů. Je to nesmírně komplexní, propracovaná záležitost. Když jsem to před sedmi lety poprvé otevřela, řekla jsem si: Tak to je síla! Tomu nejde porozumět. A je pravda, že než se člověk zorientuje, chvíli to trvá. Ale dospělému k výuce stačí úplné základy. Děti už si zbytek zařídí samy. Minecraft má několik edicí a jednou z nich je Minecraft Education Edition (EE). Tato vzdělávací edice je rozšířená o některé nástroje, které v Minecraft Java nenajdete – například deník a další. A stojí za tím velká komunita lidí vytvářejících obsah, který můžete v lekcích využít.

Jak taková lekce vypadá v praxi?

Pokud jste s dětmi na jedné IP adrese, třeba ve škole, knihovně, a máte více počítačů, tak se snadno propojí do jednoho světa, kde spolupracují. Jako lektor si můžete lekce předtím vyhledat v databázi na internetu nebo použít ty, které má Minecraft EE přímo v sobě. Anebo vytvořit vlastní.

Jak pak vypadají jednotlivé lekce, které si můžete stáhnout?

Bývají často v angličtině, někdy je tedy třeba je přeložit. A rozsah témat je velký! Matematika, biologie, historie, umění… Je tam například lekce chemie nebo mindfulness, kde děti hrají za rytíře, který se má utkat s drakem. V EE edici mají speciální deník a kameru. Do deníku mohou popsat, jak se cítily při plnění úkolů, což může otevírat diskusi o tom, jak žít všímavěji: vnímat víc svoje emoce, popisovat je, orientovat se v nich. Existují také takzvané měsíční stavební výzvy. Z jedné takové výzvy, která probíhala ve spolupráci s NASA, vznikla lekce s modelem mezinárodní vesmírné stanice. Děti v ní plují prostorem a zapisují si do deníku, co objevily, co je zaujalo. Minecraft EE myslí také na výuku programování. Má v sobě vnořený super nástroj, který se jmenuje Code Builder. V něm mohou děti programovat pomocí blokového programování nebo rovnou kódu.

A jak může vypadat lekce, kterou si lektor vytvoří sám?

Dejme tomu, že chcete s dětmi procvičit „íčka“ na konci podstatných jmen v množném čísle. Postavíte si budovu s několika pokoji, očíslujete je a do každého umístíte tabuli s textem k doplnění „íček“. V každém pokoji může také pomoci NPC, tedy Non-player Character postava, kterou neovládá hráč, do níž vložíte informace se zadáním. Tyto postavy vypadají třeba jako vesničani. Když se na ně klikne, objeví se text. Děti pak procházejí pokoje, přečtou si zadání od NPC a do deníku zaznamenávají svá řešení. Hotový deník na konci zašlou lektorovi mailem.

Má práce s dětmi v online herním světě nějaká specifika?

Výuka v prostředí Minecraftu podle mě není pro všechny děti. Já osobně to vnímám spíše zájmově, třeba jako kroužky. Může to být skvělé pro ty, které to k technologiím táhne a mají problém naučit se látku tradičním způsobem. A ze strany dospělých je třeba také určité tolerance – konflikty vznikají snadno, je to samé podkopávání do voidu nebo výbuchy TNT…

My zatím doma známe spíš programovatelného robůtka Ozobota, kterému kreslíme barevný kód fixami na papír a on podle něj jede. Syn se taky učí programovat ve Scratchi.

Blokové programování, kde je zdrojový kód programu rozčleněný do samostatných bloků, je hodně rozšířené. Pomocí bloků tedy neovládáte jen Ozoboty, ale třeba Micro:bit, Arduino a další. Scratch je opravdu šikovný freeware vyvinutý na MIT, ve kterém můžete vyrábět hry nebo jiné multimediální věci.

Dospělí ale nechtějí, aby menší děti trávily moc času u počítače, přitom by ale vzdělání v oblasti technologií ocenili. Jde to nějak zařídit, nebo je to oxymoron?

Jasně, většinou chceme, aby děti alespoň do třetí třídy mohly na svět i sahat, nejen aby klikaly myší nebo ťukaly do mobilu. Takže jsme hledali nějaké cesty, jak jim zprostředkovat know-how o technologiích, aniž bychom je používali. Mně se osvědčila hravá metodika Hello Ruby. Jsou to tři knížky od Lindy Liukas, v češtině je vydalo nakladatelství Dynastie. Knihy provedou děti třemi okruhy: internet, hardware a programování. Letos vyjde ještě díl s umělou inteligencí. Knížky začínají pohádkami, hlavní hrdinkou v nich je holčička Ruby. Pak navazují pracovní cvičení.

Jak na to reagují děti? Nechybí jim display?

Vždycky se na lekce těšily. Dělali jsme třeba bojovku – vytiskla jsem papírové drahokamy a schovala je ve třídě. Děti se měly doptávat, kde jsou. Čím přesnější dotazy měly, tím dříve je našly. Pak jsme se bavili o algoritmizaci, o internetu a o tom, co změnil v našich životech. Také o tom, že fyzicky existuje, že je to síť podmořských kabelů. Hráli jsme si se šiframi… Já osobně mám nejradši lekci o bezpečnosti na internetu. Bylo zajímavé pozorovat, jak děti vnímají rozdíl mezi fakty a názory. 

Je možné přímo podle knih Hello Ruby rovnou učit?

Je to skvěle zpracovaná zábavná metodika, jak předat dětem znalosti a dovednosti, ale i když jsem knihy nastudovala, stejně jsem přípravou na každou lekci strávila kolem dvou hodin. Napsala jsem tedy Lindě, autorce, zda bych mohla mnou zpracované lekce nabídnout zdarma učitelům a lektorům, a ona souhlasila! Ve spolupráci s nakladatelstvím Dynastie teď chceme poskytnout dobře připravené nástroje pro výuku technologií na prvním stupni. Lekce jsou strukturované podle E-U-R, obsahují tisknutelné pracovní listy a budou v nich uvedeny výstupy podle RVP. Vše ke stažení zdarma, stačí jen pořídit knížky.

Máte zkušenosti ještě s další metodou, jak pracovat s dětmi mimo digitální prostředí a zároveň je učit základy programování?

Ano, třeba deskovka Scottie Go! je skvěle udělaná. Propojuje mobilní aplikaci s kartonovými programovacími bloky, které slouží pro sestavení algoritmů. Na jejich základě se pak postavička mimozemšťana Scottieho pohybuje v aplikaci. Tím, že si děti mohou programovací bloky „osahat“, je pro ně mnohem snazší prolomit bariéru spojenou s abstraktním pojmem programování. Ta hra děti hodně baví a mě taky.

TEREZA LIŠKOVÁ tereza.liskova@osf.cz

Užitečné tipy pro vás

— Projekty Evy Nečasové najdete na stránce www.designity.cz.

— Desková hra Městečko Kybernetov, která vznikla ve spolupráci Michaely Drahoňovské a NÚKIBU, cílí na děti ve věku od pěti do devíti let, kterým představuje základní pravidla v situacích z online světa. Věnuje se tématům jako je kyberšikana, kybergrooming, netholismus a zdraví v online světě.

— Kniha Hry, sítě, porno, za níž stojí Michaela Slussareff, může sloužit jako průvodce džunglí digitálního dětství a puberty.

— Tým Replug.me nabízí workshopy a kurzy zaměřené na nástrahy návykového chování při používání digitálních technologií.

— Reportéři bez hranic iniciovali minecraftový projekt The Uncensored Library, díky kterému vznikl svět s virtuální knihovnou, který umožňuje přístup k cenzurovaným článkům z různých koutů světa.