Main content

PŘÍSTUPNOST KNIHOVEN: Přístupnost knihoven pro osoby se specifickými potřebami z pohledu stavebnětechnické stránky. Č​​ást 2

PETRA OKŘINOVÁ Petra Okřinová@vut.cz

Interiér

Na konci minulého roku jsme se zabývali přístupností budov knihoven a jejich širšího okolí pro osoby se specifickými potřebami (viz Čtenář, 2021, č. 11, s. 408–411; č. 12, s. 465–466), pro které právě knihovny představují důležitý sociální kontakt a možnost začlenění do společnosti. Dnes se blíže podíváme na bezbariérovou přístupnost interiéru knihoven z hlediska stavebně-technického řešení, vybavenosti, orientačního sytému a koncepce samotného provozu očima návštěvníka knihovny se specifickými potřebami.

Úvod

Článek se zaměřuje na vybrané základní požadavky a opatření tak, aby bylo docíleno případné kompenzace specifických potřeb (hendikepu) u znevýhodněných osob. I Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 (s výhledem do roku 2030)[1] zdůrazňuje potřebu knihoven, zlepšení jejich dostupnosti a nabízených služeb, odstranění bariér v přístupu k jejich využívání, rozšíření služeb pro hendikepované občany i národnostní menšiny a docílení rovného a svobodného přístupu k informacím.

Primárním cílem by mělo být vytvoření atraktivní a přístupné knihovny i přes fakt, že v dnešní době některé knihovny poskytují osobám se specifickými potřebami službu tzv. „knihy do domu“, kde se osobám s hendikepem nabízí možnost dovozu předem objednaných knih až do jejich obydlí. Tato služba by však měla být spíše jen doplňkovou aktivitou knihoven, zvyšující uživatelský komfort, a pro osoby, které si již opravdu samy do knihovny zajít nemohou.

Bezbariérové úpravy nejsou zas tak atypickými opatřeními, které by mohly využívat pouze osoby se specifickými potřebami, ale mohou běžně sloužit a ulehčit pohyb i širší veřejnosti, jakou jsou např. rodiče s dětmi a starší lidé. Obecné požadavky kladené na bezbariérový interiér veřejných knihoven vycházejí zejména z vyhlášky č. 398/2009 Sb. [2], kterou je vhodné doplnit o pokyny z metodiky Rovný přístup – Standard Handicap Friendly [3], který je zaměřen přímo na posuzování provozů knihoven. Metodika uvádí nutná speciální opatření pro zajištění bezbariérové přístupnosti pro osoby se zrakovým, sluchovým, tělesným a mentálním postižením, a to se zaměřením na témata zabývající se obecnými požadavky, personálem, fondem a službami, technickými a materiálními podmínkami, webovými stránkami knihovny, spoluprací, propagací a nakonec i samotnou integrací.

Bezbariérová přístupnost interiéru knihoven

I z pohledu interiéru v tomto článku navážeme na problematiku bezbariérové přístupnosti. Při posuzování přístupnosti se soustředíme zejména na možnost samostatného volného pohybu osob se specifickými potřebami po budově, soběstačnost a samotnou přístupnost užívané budovy. Na začátku je třeba si osvojit základní předpoklady pohybu těchto osob, jejich prostorové nároky pro manipulaci (půdorysný průmět, např. osoba na vozíku kružnice o průměru 1500 mm, osoba o holích šířka 900 mm, šířka kočárku cca 800 mm atd. – viz Obr. 1).

V rámci prostor knihovny je třeba dbát na přehlednost a srozumitelnost informací, které návštěvníkům chceme předat. Základní informace v interiéru knihovny mohou být ztvárněny jak vizuálně (text, cedule, šipky, značky), tak akusticky (trylek, mluvená informace) či hmatově (štítky v Braillově písmu, umělé vodicí linie). U vizuálních informací je nutné, aby měly dostatečně kontrastní pozadí a byly umístěny ve vhodné výšce (zorném poli) pro všechny uživatele, třeba i děti a osoby na vozíku.

Pro osoby se specifickými potřebami je velmi důležitý „celkový první dojem“ z přístupnosti, osobního setkání s personálem; u vstupu do budovy knihovny i při samotné prezentaci informací na jejím webu. V první fázi se osoba nesnaží překonat pouze bariéry, ale soustředí se na to, jak se cítí/jaký má z toho dojem. Je nutné si uvědomit, že zde nedochází pouze k překonání stavebně technických bariér budovy, ale i těch sociálně-společenských, kdy osoba vystupuje ze své komfortní zóny.

Celkový pohled na dispozici

V rámci prostor knihoven by měly být řešeny čisté linie (volně průchozí prostor s kompaktně uspořádaným okolím), do kterých by mělo být urovnáno i dočasné vybavení knihovny, jako jsou mobilní vozíky s aktuální nabídkou nových titulů, poutače na akce, nábytek, prvky orientačního sytému, výstavy apod. Příklady správného řešení viz Obr. 2.

Díky tomu, že knihovny v rámci svého portfolia služeb nabízejí často i doprovodné akce, jako jsou výstavy, se často při mapování setkáváme s nevhodným umístěním výstavních ploch, exponátů a stojanů do míst přirozených koridorů, a tak i znemožnění běžného proudění osob interiérem, jak je vidět na Obr. 3.

Kontrast

Je třeba věnovat zvýšenou pozornost kontrastu jednotlivých prvků v interiéru, a to zejména u prosklených ploch (Obr. 4), které musí být kontrastně označeny oproti pozadí ve dvou úrovních: ve výšce 800–1000 mm a zároveň ve výšce 1400–1600 mm. Jako značení lze použít celistvý kontrastní pruh šířky min. 50 mm nebo pruh značek o průměru min. 50 mm s roztečí max. 150 mm.

Kontrast je nutné řešit také i u nástupních a výstupních schodišťových stupňů (první a poslední schod) každého ramene tak, aby byly rozeznatelné od okolních konstrukcí (podlahy, stěn). I v rámci zařízení (box na vrácení knih), konstrukcí (sloup, dveře) a vybavení knihovny (regály, stoly, nábytek atd.) je vhodné volit kontrastní barvy oproti okolí – příklady řešení viz Obr. 5.

Výtah

Výtahy nebo šikmé či svislé zdvihací plošiny jsou často jediným řešením, jak umožnit návštěvníkům samostatný volný pohyb mezi výškovými úrovněmi (jednotlivými podlažími) budov knihoven. Klec výtahu musí mít rozměry min. 1100×1400 mm a vstupní, ideálně automatické posuvné dveře o šířce minimálně 900 mm. Důležité je před vstupem zajistit manipulační prostor o minimálním průměru 1500 mm (pro rekonstrukce 1250 mm) a minimální výškový rozdíl mezi podlažím a podlahou výtahu (maximálně 20 mm). Dále je třeba ovládací prvky označit textem v Braillově písmu a doplnit jak nástup, tak i samotný výstup srozumitelnou zvukovou informací. Akustický prvek by měl informovat uživatele o nástupu a výstupu, o tom, kde se nachází (číslo podlaží, stručný popis interiéru/trasy, co se zde nachází) a následně o směru jízdy.

Podlaha

Volba vhodného materiálu podlahové krytiny je důležitým prvkem interiéru pro její komfortní, bezbariérové užívání a provoz. V celé budově je potřeba docílit rovného celistvého povrchu s max. výškovým rozdílem do 20 mm. Podlahovou krytinu je dobré volit tak, aby byla odolná proti mechanickému poškození, byla protiskluzová a lehce udržovatelná – např. dlažba, PVC, vinyl apod.

Čistící zóny (v podobě např. gumové rohože, koberce apod.) je vhodné instalovat jako zápustné nebo pevně spojené s podlahou a opatřené nájezdovými lištami. Je vhodné volit jednobarevnou krytinu v kontrastu se stěnami, jelikož vzorované podlahy mohou u osob se zrakovým postižením budit dojem překážek/děr (příklad viz Obr. 7).

Hygienické zázemí

Bezbariérové hygienické zázemí bývá pro své specifické požadavky jednou z nejproblémovějších částí knihovny. Vzorové uspořádání a minimální rozměry WC kabiny uváděné ve vyhlášce[2] je 1800× 2150 mm (pro stávající budovy a rekonstrukce pak minimálně 1600×1600 mm). Mnohdy se stává, že budova disponuje jiným tvarem místnosti či rozměry (důležité je, aby byly větší než ty minimální pro rekonstrukce), i tak může být řešení vyhovující.

Při zařizování hygienického zázemí pro osoby se specifickými potřebami je třeba dbát zejména na vhodné umístění záchodové mísy a umyvadla, dodržení manipulačního prostoru o průměru 1500 mm (pro rekonstrukce 1250 mm), vizuální kontrast stěn, podlahy a zařizovacích předmětů a smysluplné rozmístění madel tak, aby byla pomocná a nestala se překážkou. Dále je nutné dbát na bezpečnostní opatření pro případ mimořádné události, kdy by osoba se specifickými potřebami vyžadovala pomoc (při upadnutí na zem, zkolabování apod.). Zde je pak nutné řešit hlavně odjistitelný zámek zvenku a ovladač signalizačního systému nouzového volání (jak v dosahu z WC mísy 600 až 1200 mm od podlahy, tak i v dosahu z podlahy, a to nejvýše 150 mm od podlahy).

Vhodný příklad řešení bezbariérové kabiny je vyobrazen a blíže popsán na Obr. 9. Kabinu je třeba vybavit i háčkem na oděvy, odpadkovým košem a vhodně umístěným zrcadlem – na stěně se spodní hranou 900 mm nad podlahou nebo nad umyvadlem řešené jako sklopné. Splachovadlo WC mísy je vhodné umisťovat na straně v dosahové vzdálenosti z mísy nebo na straně, kde je volný přístup (ve výšce max. 1200 mm). Vstupní dveře musí být otvíratelné směrem ven, s šířkou minimálně 900 mm a opatřeny z vnitřní strany vodorovným madlem ve výšce 800 až 900 mm.

Při místních šetřeních se často setkáváme s tím, že prostor bezbariérového WC je uzamčen a není opatřen Euroklíčem jako vhodným univerzálním řešením ani není opatřen informací, kde je možné klíč od WC vypůjčit. Obvykle bývá pouze na vyžádání u obslužného pultu, což je zapříčiněno problémem, se kterým se knihovny jako veřejné budovy dlouhodobě potýkají – tyto prostory bývají často obsazeny a zneužívány nad rámec veřejné toalety.

Závěr

Je nutné si uvědomit, že v rámci interiéru veřejných budov, jako jsou i knihovny, nesmí design převyšovat funkčnost samotných prostor. Často se setkáváme s modernizací či výstavbou nových budov, které disponují rozsáhlými vzdušnými dispozicemi, moderními skleněnými výplněmi, krásnými lesklými podlahami apod., a přesto s nedořešenými detaily, zajišťujícími pro osoby se specifickými potřebami bezbariérovou přístupnost. I přesto je samotná fyzická přístupnost knihoven často spíše odkázána na vůli lidí něco změnit a chtít něco udělat pro druhé (drobnosti ve formě připevnění čisticích zón, instalace držáku na hůl, zpřehlednění orientačního systému, přesunutí poutače nebo jen ochota pomoci). Jedná se zpravidla o situace, kdy se v principu jen stačí trochu zamyslet a zkusit se vcítit do potřeb osob s hendikepem a provést malé změny s cílem zpřístupnit budovu či samotné služby knihovny, které jsou pro tyto lidi velkou pomocí a službou.

LITERATURA:

[1] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027: s výhledem do roku 2030. Praha: Ministerstvo kultury, 2020. Dostupné také z: https://ipk.nkp.cz/docs/koncepce-rozvoje-2021-2027/koncepce-rozvoje-knihoven-2021-2027/view

[2] Vyhláška č. 398/2009 Sb.: vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

[3] CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ, ed. Rovný přístup – Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2014. ISBN 978-80-7050-641-7

[4] Evropská příručka pro přístupné prostředí vytvářené výstavbou. Praha: ABF, 1995. ISBN 80-901608-2-4

[5] European Concept for Accessibility. Luxembourg: ECA, 2003. ISBN 2-919931-24-5

[6] Buildings for Everyone. England: National Disability Authority, 2002. ISBN 1-870499-03-4

[7] BS 8300 – Design of buildings and their approaches to meet the of disabled people: code of practice. 2001.

[8] POLÁČKOVÁ, Kateřina. Bydlení bez bariér. Brno: Liga vozíčkářů, 2011. ISBN 978-80-260-8753-3

[9] ZDAŘILOVÁ, Renata. Bezbariérové užívání staveb. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2014. ISBN 978-80-87438-17-6

[10] PRAŽSKÁ ORGANIZACE VOZÍČKÁŘŮ, a. s. Metodika kategorizace přístupnosti objektů: kritéria pro zařazení objektů do jednotlivých kategorií z pohledu osob s omezenou schopností pohybu. Praha, 2014. Dostupné také z: https://zbb.cz/sites/default/files/data-uzivatele/banyrova/PDF2014/metodika_kategorizace_pristupnosti.pdf.

[11] Bez bariér. Praha: METODICKÉ CENTRUM ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR SONS ČR. a.s., 2019. Dostupné také z: http://www.sons.cz/bariery.

[12] Zákon č. 257/2001 Sb.: zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).Ročník 2002.

[13] Zákon č. 361/2000 Sb.: zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

[14] OKŘINOVÁ, Petra. Rodinný dům pro singles [online]. Brno, 2013 [cit. 2021-9-30]. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/29315. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Fakulta stavební. Ústav pozemního stavitelství. Vedoucí práce Josef Remeš.

[15] OKŘINOVÁ, Petra. Bezbariérový bytový dům s rehabilitačním centrem [online]. Brno, 2015 [cit. 2021-9-27]. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/37882. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně. Fakulta stavební. Ústav pozemního stavitelství. Vedoucí práce Josef Remeš.