JARMILA BUCHWALDKOVÁ knihovna@provodov.cz

Dovolím si krátce představit naši obec. Provodov leží na poloviční cestě mezi Zlínem a Luhačovicemi, v tzv. Luhačovickém Zálesí. Je to oblast, kde se stýká Valašsko, Slovácko a Haná. První písemné zmínky o obci se dochovaly z roku 1412. Počet obyvatel se pohybuje už několik let kolem osmi set. Případné zájemce o bližší seznámení s naší obcí odkazuji na webové stránky (www.provodov.cz), kde v oddílu „Život v obci“ mezi různými spolky naleznete také přístup k webu naší knihovny. V roce 2021 oslavila již své sté narozeniny.

Z půdy u hasičů do budovy školy

Knihovna prošla za dobu své existence několika obdobími rozkvětu a stagnace. Současnost můžeme určitě označit za období rozkvětu a za jeho počátek rok 2017. Tehdy se totiž přestěhovala z půdy hasičské zbrojnice do přízemí školní budovy, kde se uvolnila jedna třída. Ocitla se tak v centru obce, navíc s bezbariérovým přístupem, takže ji opět začali více navštěvovat senioři. Ale hlavním přínosem takto umístěné knihovny je to, že ji děti začaly brát jako samozřejmou součást života obce. Všichni žáci první a druhé třídy kolem ní projdou nejméně dvakrát denně. Často do ní zaskočí cestou domů i s rodiči nebo se zde zastaví při čekání na hudební výuku či jiné kroužky. Více tříd naše škola nemá, ale zato k nám chodí i děti ze sousedních Březůvek…

Otevřeno máme dvakrát týdně po třech hodinách a jedna z těchto šesti hodin je – díky velmi vstřícnému přístupu vedení školy – vyhrazena školní družině. Děti si v doprovodu pedagoga půjčují knihy, hrají si, individuálně čtou nebo společně poslouchají předčítání, malují, luští se hádanky, povídáme si, hrajeme si na básníky. Je to vlastně taková uvolněná hodina po obědě, kdy si děti mohou odpočinout po dopolední výuce. Těší se i na nově zakoupené knihy. Znají zatím jen jejich názvy, představují si, jak budou vypadat a o čem asi budou, a podle těchto představ pro ně malují obálky.

Knihovna není příliš velká, ale je příjemná a útulná. Kromě nového nábytku byla vybavena také novou technikou: dvěma počítači, projektorem a tiskárnou. Do prostoru jedné třídy se podařilo umístit i relaxační koutek se stolkem a dvěma křesly, kde si mohou zájemci prolistovat knihy nebo přečíst časopisy. (Pravidelně odebíráme tři, ostatní nám darují čtenáři.) Co nejdále od této „klidové zóny“ je hodně využívaný dětský koutek se dvěma okny a vyvýšeným pódiem. Je neuvěřitelné, kolik dětí se tam vejde a co všechno se tam dá dělat. Uprostřed místnosti je velký stůl, složený ze čtyř menších, které  můžeme v případě potřeby různě přeskupit nebo také vynést ven, když se konají tzv. „akce před školou“.

Od sedmi k více než 2500

Největších změn se však dočkal knihovní fond. Od sedmi knih, které obsahoval při prvním otevření knihovny před sto lety, se dostal na dnešních 2513 titulů. A to nám pracovnice z pobočky Krajské knihovny F. Bartoše ve Zlíně pomohly při stěhování vyřadit téměř 1000 svazků, zastaralých obsahem nebo příliš ohmataných častým čtením. (Všechny se však nevyhodily; asi polovinu z nich si časem lidé rozebrali.) Vyřazené knihy částečně nahradily různé dary, ale přístup obecního úřadu v čele s panem starostou nám dovoluje pravidelný nákup knih nových. (Loni jich bylo více než sto!) Doplňujeme hlavně současné autory, domácí i zahraniční, kteří v našem fondu nejvíce chyběli. V době, kdy u nás ročně vychází kolem 15 000 titulů, jsou velkou pomocí, jak se v nich zorientovat, přednášky a semináře, které pořádá krajská knihovna. Při výběru nám často pomohou i knihy z výměnných souborů. Pokud měla některá u čtenářů velký úspěch, pořídíme si často další titul téhož autora. Kupujeme také díla klasiků, která by neměla chybět v žádné veřejné knihovně. A opatrně začínáme i s knihami cizojazyčnými. (Počítám k nim i knihy ve slovenštině.) Máme také nějaké audioknihy, ale ty se zatím v naší knihovně  s velkou oblibou u čtenářů nesetkaly…

Dětští čtenáři pomáhají i s akvizicí

Při výběru knih pro mládež přihlížíme hodně k tomu, co si děti samy přejí. Velmi se nám osvědčily vydávané seznamy a katalogy nejlepších knih pro děti. Po stručném seznámení s obsahem děti samy označují čárkami tituly, které by chtěly mít v knihovně. Ty, co získaly největší počet čárek, potom kupujeme. Nejlepší na tom je, že si děti ty „své“ knihy, kterým přidělily čárku, většinou také vypůjčí a přečtou.

Už čtvrtým rokem hrajeme hru „Lovci perel“, pro kterou jsme si v době koronaviru mírně upravili pravidla. Děti obdrží perlu i za knihu, která není perlorodka, pokud o ní něco alespoň v pěti větách sdělí. (Prvákům, kteří ještě neumějí všechna písmenka, vždy někdo se zápisem pomůže.) Bývají to sdělení sice stručná, ale je to vyjádření jejich vlastního názoru na knihu. A někdy velmi originální.

O dětech jsem se rozepsala poněkud více, protože tvoří z našich 183 registrovaných čtenářů plných 56 %. Jejich počet je však proměnlivý, protože od třetí třídy odcházejí do škol v okolních obcích nebo městech, a tím také často do jiných knihoven. Máme radost, že se tady přesto občas objevují. V letošním roce se však i na našich čtenářích projevila koronavirová epidemie; těch aktivních bylo pouze 90. Knihy se u nás půjčují zdarma, pokuty nevybíráme.

Stálý sběr zkušeností

Prostor knihovny se často využívá i k dalším aktivitám. Několikrát v roce zde probíhá pro dospělé výuka hry na handpany (je tu prý dobrá akustika) a místní ženy se zde učily příst na kolovrátcích. Občas tady máme návštěvu z mateřské školy a pravidelně se zde konají volby.

Vím, že knihovna může nabídnout mnoho dalších možností k využití. Jsem ale knihovnicí teprve čtyři roky, takže ještě stále sbírám zkušenosti. Velkou inspirací kromě přednášek, seminářů a setkávání s ostatními knihovníky pořádaných Krajskou knihovnou F. Bartoše ve Zlíně je pro mne právě četba takových časopisů, jako je Čtenář.