JANA FAFEJTOVÁ

Vánoce jsou neopakovatelné svátky a také vzpomínky na jejich prožívání s námi většinou jdou celým naším životem. Se mnou určitě. Jako malá jsem vyrůstala v jakési okrajové rezidenční pražské čtvrti, Liboci. Skoro všichni se tam navzájem znali, taková jedna veliká rodina, která spolu dobře vycházela. V místě samém bylo jen pár těch nejnutnějších obchůdků, ale všem to tehdy naprosto stačilo. Žádné potravinové samoobslužné řetězce tehdy nebyly a v místních malých krámcích se při nákupu docela dlouho čekalo. Tehdy to vůbec nikomu nevadilo, čekání nikdy nebývalo nevraživé, ale naopak plné povídání, zvídavosti a lidské pospolitosti.

Mě samotnou nejvíce fascinovala místní drogerie. Jak jsem mohla, tak jsem tam ochotně chodila nakoupit všechno, pro co mě z domova poslali. A samozřejmě, že jsem si nikdy nenechala ujít také příležitost nákupu společně s mojí mámou. V té drogerii měli všechno možné, dokonce v rohu velký sud s petrolejem a menší s technickým benzinem – něco takového by už dnes vůbec nebylo možné. Ovšem největší kouzlo se v drogerii objevovalo pravidelně asi měsíc před Vánocemi. To pan Janoušek, co mu obchod patřil, důmyslně umístil do celého proskleného výkladce obrovský papírový betlém s množstvím figurek. Chodila jsem si ho prohlížet snad denně a vždy znovu a znovu jsem u výkladní skříně byla naprosto unešená. Dokonce jsem dost často doma vyškemrala povolení jít tam večer, kdy celý výklad byl nasvícený několika žárovkami, a ty dokázaly roztřpytit sníh, ve kterém byl celý betlém rozmístěný. Moje máma říkala, že tam pan Janoušek vytváří sníh nasypáním hrubé krystalové soli nebo mýdlovými vločkami – obojí se totiž u nich prodávalo. Pro mě to byl tehdy ovšem pravý studený a jiskřící sníh.

Kolem vlastního betlému vyplnil pan Janoušek volný prostor nejrůznějšími kosmetickými věcmi jako voňavkami, toaletními mýdly, pudřenkami s pudrem, hřebeny snad ve všech barvách, co vůbec byly, malými hřebínky do vlasů, sponami, rtěnkami, zrcátky a co já vím, čím ještě dalším. Tehdy se neříkalo, že je kosmetika v krabičce, ale v kazetě. Některé kazety měl pan Janoušek zavřené, zabalené už jako dárky a převázané mašlí, jiné měl pootevřené, aby do nich bylo vidět. V menších kazetách bývala většinou malá lahvička nějaké kolínské a mýdlo, v těch větších býval kromě voňavky a mýdla i nějaký krém na ruce. A v těch nejmenších bývalo jen mýdlo, ale ne jen tak obyčejně položené, bývalo v hedvábném papíře, většinou ve tvaru vajíčka se zdobnou papírovou páskou a s názvem, jako třeba Astrid, Alice, Daroma. A samotné kazety bývaly umně vylepené tapiserií z jemné, většinou lesklé saténové látky. Tu nejmenší kazetku jsem tam kupovávala jako vánoční dárek pro mámu. Na větší jsem nikdy neměla peníze, ale i tak jsem z té malé byla u vytržení. Bylo to pro mne vždy dlouhé rozhodování, kterou koupit a zda místo kazetky nekoupit modrou krabičku krému označenou Nivea, na kterou by moje úspory také tehdy stačily a ještě by mi pár korun zbylo. Nejvíce se mi však přece jenom líbila mýdla, přesně mýdlo značky Elida, a tak jsem mu vždy při nákupu dávala přednost. Navíc mýdlové vajíčko Elida bylo zabalené v nádherném bleděmodrém papíru a proužek kolem sebe mělo buď bílý, anebo stříbrný.

Už tam dávno nebydlím a také drogerie už není – jen ten původní dům stále stojí na rohu Libocké a Jenečské ulice. Je sice celý přestavěný a zmodernizovaný a nemá už ani náznak něčeho, čemu se kdysi říkalo obchod s výkladní skříní. Pokud mě tam však občas nějaký ten vzpomínkový vítr přece jenom zavane, vidím to tam pořád, stejně jako kdysi dávno, figurky v betlému, třpytivý sníh, kosmetické kazety, celou tu pohádkovou vánoční atmosféru malé holky.

Když máma umřela a já jsem pak likvidovala její věci, našla jsem u ní v prádelníku jednu tu maličkou kosmetickou kazetu, co jsem jí kdysi dala pod stromeček. Odnesla jsem si ji domů jako vzpomínku na svoje dětství, na mámu a na hodně dávné Vánoce. A k tomu betlému jen to, že jsem později ve svém životě viděla desítky a desítky dokonalých betlémů – papírových, dřevěných, keramických, perníkových, nehybných i mechanických, moderních i historických, s českým sněhem nebo s tropickými palmami, ale žádný už nebyl tak naplněný tajemným kouzlem jako ten, co býval ve výkladní skříni v drogerii!

Ilustrace: Kristýna Plíhalová