PETRA OKŘINOVÁ Petra.Okrinova@vut.cz

Problematika bezbariérové přístupnosti knihoven a jejich služeb pro osoby se specifickými potřebami bývá často považována za okrajovou nebo takřka opomíjenou záležitost, i když z etického hlediska jde o velmi důležité téma zajišťující rovnost příležitostí pro jejich návštěvníky. Budovy a jejich okolí by měly být přístupné všem, nejen aby zpřístupnily tradiční výpůjční a informační služby, ale i pro svou komunitní a vzdělávací roli (workshopy, besedy, vzdělávací programy, autorská čtení aj.). I tyto akce představují pro tuto specifickou skupinu osob určité začlenění do společnosti a důležitý sociální kontakt.

Úvod

Když se v této souvislosti mluví o bezbariérovém přístupu/bezbariérovém prostředí, jedná se o vytvoření takových podmínek přístupnosti (prostoru, informací, akcí apod.), aby došlo k případné kompenzaci specifických potřeb (hendikepu) znevýhodněných osob, které vychází z platné legislativy (viz níže). Stavebně technická přístupnost veřejných staveb v České republice se řídí zejména vyhláškou 398/2009 Sb., vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujícaích bezbariérové užívání staveb^[1], českými stavebně-technickými normami^{[2][3][4][5][6]}, technickými předpisy^{[7][8][9][10][11]}, odbornými publikacemi^[12][13][14] a metodikami zabývajícími se bezbariérovým užívání staveb^[15][16][17]. Vyhláška 398/2009 Sb. stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich bezbariérové užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let, dále do této skupiny spadají i osoby obézní či osoby s úrazem (dále jen „osoby s omezenou schopností pohybu a orientace“ nebo „osoby se specifickými potřebami“)^[1].

Knihovna je chápána jako součást veřejné sféry, tzv. veřejná místa/stavby, které by měly být přístupné všem osobám bez omezení (s ohledem na postavení, ekonomické možnosti či hendikep návštěvníků). Samotný požadavek na přístupnost knihovních a informačních služeb je zakotven i v zákoně č. 257/2001 Sb., zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon)[19], který stanovuje povinnost veřejných knihoven zajistit přístup k informacím všem osobám bez rozdílu. Protože náhled na zajištění bezbariérového prostředí a výklad potřebných požadavků je dost individuální, vznikla v letech 2011–2015 za účelem stanovení standardu přístupnosti budov knihoven a jejich práce s uživateli s hendikepem specializovaná metodika Rovný přístup. Standard Handicap Friendly^[18].

Nepřístupnost jako důsledek chybného záměru či umístění budovy

Pro začátek je nutné se si uvědomit, že nelze jednoznačně říci, že když knihovna v rámci bezbariérového řešení nesplňuje některé se základních požadavků, je automaticky zcela nepřístupnou. Spíše je nutné se zamyslet, co více je možné dělat pro její zpřístupnění. U provozů knihoven se totiž setkáváme s různým umístěním do prostor sdílených nebo vlastních, které byly primárně určeny třeba i pro jiné účely, než je samotný provoz knihovny. Velikost, počet oddělení a škála různých doplňkových činností jednotlivých knihoven je velmi různorodá, a z tohoto důvodu je i nutné při posuzování bezbariérovosti přistupovat individuálně.

Dnešní doba modernizace a rozmachu výstavby nám přináší i nové designové budovy knihoven, u kterých i přes fakt, že se jedná o nové veřejné budovy podléhající vyhlášce 398/2009 Sb., dochází k závažnému opomíjení základních pravidel bezbariérové přístupnosti. Kvůli tomu se následně dostáváme do stavu, kdy nově vystavěná nebo rekonstruovaná budova knihovny je přístupná pouze za asistence a pomoci personálu pro osoby se specifickým omezením, které jsou tak připraveny o určitý komfort a činnost běžného života, kterou by mohly vykonávat zcela samy. Často je jedná již o nekvalitní koncept návrhu nebo špatnou realizaci stavby nekvalifikovanou firmou. Ve finále dochází k tomu, že tyto chyby nikdo neodstraní pro vysoké vícenáklady nebo rozsáhlé zásahy do již vybudovaných konstrukcí, a tak vznikají nové objekty knihoven s nevyhovující přístupností. Nebo provozy knihoven bývají kvůli finančnímu či prostorovému deficitu správními celky měst a obcí umisťovány do stávajících budov, které pro tyto účely nikdy nebyly určeny.

Bohužel, mnohdy na samotném počátku projektu či přesunu knihovny je v návrhu opomenut komplexní náhled na přístupnost řešené budovy z širšího okolí. V dobré víře, že pro tato zařízení získají větší, lepší prostory, jsou knihovny stěhovány například z lokací centra do okrajovějších částí, kde obvykle nedojde k odbornému zmapování bezbariérovosti ve vztahu k širšímu okolí či kvalitnímu vyhodnocení bezbariérových podmínek samotné budovy (např. podle^[18]). Kvůli tomu již od počátku tyto budovy nejsou vyhovující a dostatečně přístupné, což kvůli nedostatku financí na potřebné úpravy zůstává i během jejich provozu. I v těchto bariérových případech nejsou knihovny zcela bezmocné. Vyvstalé nedostatky lze efektivně kompenzovat či zcela odstranit za pomocí různých fondů a finančních projektových podpor. Za tím účelem je nutné zavčas vytvořit úzkou spolupráci a komunikaci mezi zřizovateli a provozovateli knihoven.

Přístupnost knihoven

Přístupnosti samotných budov knihoven, jejich stavebně technickému řešení, vybavenosti, orientačnímu systému a koncepci samotného provozu z pohledu návštěvníka knihovny se specifickými potřebami se budu věnovat samostatně jindy, dnes se blíže podívám na druhou a také častěji opomíjenou stránku přístupnosti přilehlého okolí a návaznosti knihovny na exteriér. Zaměřím se na vybrané základní předpoklady bezbariérového přístupu budov knihoven ze širšího okolí tak, aby byla vyhovující pro celé spektrum osob se specifickými potřebami. Uváděné příklady a obrázky k nim jsou čerpány z již uskutečněných bezbariérových mapování v rámci metodiky Handicap Friedly v knihovnách ve Zlíně, Kroměříži a Hodoníně.

Základním předpokladem přístupnosti knihoven je jejich samotné umístění. Měly by být umisťovány v centru dění města/obce s dobrou dopravní dostupností. V případech, kdy tomu tak není, měla by být zajištěna dobrá návaznost na dopravní uzel, zastávku MHD či parkoviště s příslušným počten vyhrazených parkovacích stání.

Širší přístupnost budov

Širší přístupnost budovy knihoven je nutné vnímat nejen v úzkém okruhu, v prostorách před vstupem, okolo budovy nebo k prvnímu přechodu, ale je nutné pohlédnout ještě dál a zamyslet se nad otázkou: Jak a odkud nejčastěji návštěvníci přicházejí, když chtějí navštívit tuto konkrétní knihovnu? Bylo by příliš idealistické, ale i technicky nemožné např. s ohledem na terén přát si, aby byly všechny trasy zcela bezbariérové, ale i tak je často možné navrhnout funkční řešení a vyvinout potřebné aktivity při realizaci a její kontrole tak, aby se docílilo maximálně možné přístupnosti pro všechny. I když všechny trasy do řešené budovy nejsou bezbariérové, je vhodné návštěvníky o této skutečnosti informovat a poskytnout jim kvalitní, přehledné zhodnocení přístupnosti s konkrétním zákresem do mapky. Umístění bezbariérového vstupu či bezbariérové trasy je vhodné viditelně označit a doplnit piktogramem (viz Obr. 1). Tyto informace je vhodné umístit i na web knihovny a proškolit personál knihovny, aby byl schopen o přístupnosti objektu srozumitelně informovat návštěvníky i telefonicky.

U vytváření takových tras se jedná o jejich vytipování uceleně od jednotlivých bodů zájmů – např. zastávka hromadné dopravy, přestupní uzly, nádraží, náměstí, konkrétní budovy (univerzita, Office park, domov důchodců, škola), parkoviště apod., které jsou těmito trasami propojeny s knihovnou. Trasy je nutné systematicky mapovat a detailně posoudit po celé jejich délce, a to s ohledem na všechny typy hendikepů (zejména pohybový, zrakový a sluchový). Na těchto trasách se soustředíme při posuzování na: sklon, rovinnost, stav a materiál povrchu, výškové rozdíly, odpočinkové plochy, vodicí linie (jak přirozené, tak správné provedení těch umělých), kontrolu instalace doplňkové techniky (např. akustické prvky na přechodech, navigační majáčky), kontrast (vodicích linií, vstupů do budovy, překážek), označení budovy, orientační systém atd.

Celkově je nutné eliminovat možné bariéry, překážky a zkoordinovat samotnou návaznost jednotlivých úseků na sebe (příklad špatného řešení viz Obr. 2).  Názorný příklad mapování bezbariérovosti jednotlivých úseků tras, kde ve vzdálenosti cca 60 m od posuzované knihovny bezbariérová trasa končí „v silnici“ bez jakékoliv návaznosti na protější stranu (viz Obr. 3 vpravo).

Mnohdy na sebe zamýšlené trasy nenavazují a pohyb po nich pro osoby se specifickými potřebami končí nepřekonatelnými bariérami v podobě schodiště, výškového rozdílu vyššího než dva centimetry, cestou plnou špatně umístěných objektů, které působí jako překážky, otevřenou plochou bez vodicích linií apod. Takové trasy jsou pro osoby se specifickými potřebami spíše „překážkovými dráhami“, které lze zdolat s vynaložením velkého úsilí nebo pouze s nutným doprovodem. Nedostatečná přístupnost tras a překážky na nich mnohdy dělí tyto osoby od osobní návštěvy budovy knihovny, neboť taková cesta je pro ně stresující nebo často fyzicky takřka nemožná.

Pokračování příště

LITERATURA:

[1] Vyhláška č. 398/2009 Sb.: vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

[2] ČSN 73 6056. Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel. Praha: Český normalizační institut, 2011.

[3] ČSN 73 6110. Projektování místních komunikací. Praha: Český normalizační institut, 2016.

[4] ČSN 73 6110. Projektování místních komunikací – Změna Z1. Praha: Český úřad pro technickou normalizaci, 2010.

[5] ČSN 73 4130. Schodiště a šikmé rampy – Základní požadavky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, 2010.

[6] Evropská příručka pro přístupné prostředí vytvářené výstavbou. Praha: ABF, 1995. ISBN 80-901608-2-4

[7] European Concept for Accessibility. Luxembourg: ECA, 2003. ISBN 2-919931-24-5

[8] Buildings for Everyone. England: National Disability Authority, 2002. ISBN 1-870499-03-4

[9] BS 8300. Design of buildings and their approaches to meet the needs of disabled people. Code of practice. 2001.

[10] TS SŽDC. Technické specifikace systémů, zařízení a výrobků: dálkově ovládaná zvuková signalizace pro nevidomé doplňující světelné přejezdové zabezpečovací zařízení. 2. vyd. Praha: SŽDC, 2007.

[11] TN TZÚS 12.03.04. Dlažební kostky a dlažební desky se speciální hmatovou úpravou (výstupky, reliéfní povrch) použitelné pro exteriér pro zrakově postižené.

[12] MATUŠKA, J. Bezbariérová doprava. Pardubice: Institut Jana Pernera, 2009. ISBN 978-8086530-62-8

[13] POLÁČKOVÁ, Kateřina. Bydlení bez bariér. Brno: Liga vozíčkářů, 2011. ISBN 978-80-260-8753-3

[14] ZDAŘILOVÁ, Renata. Bezbariérové užívání staveb. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2014. ISBN 978-80-87438-17-6

[15] ZDAŘILOVÁ, Renata. Bezbariérové užívání staveb – základní principy přístupnosti (TP 1.4). Praha, 2020. Dostupné také z: https://profesis.ckait.cz/dokumenty-ckait/tp-1-4/.

[16] PRAŽSKÁ ORGANIZACE VOZÍČKÁŘŮ, a. s. Metodika kategorizace přístupnosti objektů: kritéria pro zařazení objektů do jednotlivých kategorií z pohledu osob s omezenou schopností pohybu. Praha, 2014. Dostupné také z: https://zbb.cz/sites/default/files/data-uzivatele/banyrova/PDF2014/metodika_kategorizace_pristupnosti.pdf.

[17] METODICKÉ CENTRUM ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR SONS ČR. a.s. Bez bariér. Praha, 2019. Dostupné také z: http://www.sons.cz/bariery.

[18] CERNIŇÁKOVÁ, Eva a Helena HUBATKOVÁ SELUCKÁ, ed. Rovný přístup – Standard Handicap Friendly: metodická příručka pro práci knihoven s uživateli s postižením. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2014. ISBN 978-80-7050-641-7.

[19] Zákon č. 257/2001 Sb.: zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon).