MILAN VALDEN Milan.Valden@nkp.cz

Od roku 2005 stojí v čele Pedagogické knihovny J. A. Komenského, která byla o šest let později začleněna do Pedagogického muzea J. A. Komenského a od té doby tato instituce nese název Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského (NPMK), Markéta Pánková, rodačka z Uherského Hradiště. Na svém kontě má i řadu knižních publikací nebo podíl na nich, např. Vzdělávání dívek v Čechách, Učitel ve střední a jihovýchodní Evropě, Meziválečná školská reforma v Československu, J. A. Komenský v nás, Jan Amos Komenský – Odkaz kultuře vzdělávání, Jan Amos Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642–2016), Jan Amos Komenský v kostce – Malá encyklopedie českého génia staletí a nejnověji Dějiny Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského. Požádali jsme ji o rozhovor.

Jaká byla vaše studijní a profesní cesta až k pozici ředitelky NPMK?

Vystudovala jsem dva obory – historii a sociologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Poté jsem do roku 1993 působila v Muzeu J. A. Komenského v Uherském Brodě, kde jsem jako spoluautorka koordinovala vznik stálé expozice J. A. Komenský lidstvu, spolupodílela jsem se na odborné přípravě oslav 400. výročí narození J. A. Komenského a působila rovněž jako vedoucí historicko-komeniologického oddělení, zástupkyně ředitele muzea, dále jako tajemnice a členka redakce časopisu Studia Comeniana et historica. V letech 1993–1999 jsem pracovala na zahraničním odboru MŠMT a pak na ministerstvu vnitra jako vedoucí oddělení styků s Evropskou unií v sekci reformy veřejné správy. Zastupovala jsem zájmy České republiky v Radě Evropy, OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) a byla také členkou pracovního výboru pro integraci ČR do EU. Léta strávená na ministerstvech byla pro mne velkou školou života. Pak jsem se vrátila zpět na vědeckou dráhu, k historii, a dá se říci i k sociologii. Vyslyšela jsem výzvu kolegů komeniologů a pedagogů, abych pomohla vrátit pedagogickému muzeu „dobré jméno“. Muzeum bylo po přestěhování z Valdštejnského paláce v roce 1996 bez kvalitní stálé expozice, bez depozitářů, opravdu v neutěšeném stavu. Za dobu mého působení se podařilo významným způsobem posílit nejen publikační a výstavní, ale i vědecko-odbornou činnost a změnit tvář této instituce doma i ve světě a také vytvořit kvalitní tým lidí. Mohu říci, že to nebylo jednoduché, ale když mi začínaly chybět síly, vzpomněla jsem na Komenského a jeho nadčasové dílo Labyrint světa a ráj srdce, ve kterém řeší bolesti a neduhy společnosti a hledá harmonii a útěchu.

Již z titulů publikací, které jste napsala nebo se na nich podílela, vyplývá pochopitelný zájem o pedagogiku obecně a osobnost Jana Amose Komenského zvláště. Co vás na něm fascinuje a kdy začal váš zájem o jeho osobu?

Můj zájem byl ovlivněn i tím, že pocházím z kraje Komenského, z jihovýchodní Moravy, která je na osobnost Komenského patřičně hrdá. Více jsem se jeho osobností začala zabývat v Uherském Brodě. Komenský patří k nejvýraznějším českým a světovým myslitelům a myslím si, že stále máme vůči němu jako společnost velký dluh, byť jméno Komenský (Comenius) rezonuje v řadě zemí světa. Jeho život a dílo se stalo součástí nejen dějin české vzdělanosti, ale bez nadsázky lze říci, že i součástí evropských a světových dějin. Představuje jeden z vrcholů výchovného a nápravného lidského snažení, je také směrodatným uvedením do základních problémů evropské společnosti a jejich řešení, a to v dramatické době, kdy se převratně měnila Evropa i celý svět. Z jeho děl poznáváme nadčasovou snahu o společenskou zodpovědnost, aktivní touhu zlepšit svět vzděláváním všech lidí bez rozdílu. Komenského systém všeobecného vzdělávání se stal opravdovou revolucí ve vyučovacích metodách. To vše vznikalo v průběhu jeho dramatického života, často naplněného bolestí a ztrátami. Tento humanista se však postavil k problémům čelem a šel dál za svým životním cílem.

Navíc to byl člověk s nesmírně bohatým a pestrým, nelehkým osudem a životem, námět na dramata, romány či filmy. A co toho za život stihl napsat i procestovat, to je až neuvěřitelné… Jak to vidíte vy?

Jak je známo, Komenský (stejně jako členové jeho rodiny) se stal členem Jednoty bratrské a později byl jmenován jejím biskupem. Jako mladý člověk byl vyhnán ze země; musel se ukrývat po neúspěšném českém stavovském povstání a prohrané bitvě na Bílé hoře a následné exekuci české inteligence na Staroměstském náměstí. Od roku 1627, kdy bylo uzákoněno pouze jedno náboženství, katolické, nemohl se do rodné země již nikdy vrátit, a proto působil postupně v zemích s náboženskou tolerancí: Polsku, Anglii, Švédsku, Sedmihradsku, Nizozemí, kde také zemřel. Ztratil své první dvě manželky, dva syny z prvního manželství, často strádal nedostatkem financí a podpory. Během této krušné doby napsal více než dvě stě děl většího či menšího rozsahu. Některá z nich byla pozitivně přijímaná již v 17. století (například Dvéře jazyků otevřené, Orbis pictus, Schola ludus) právě pro své novátorství v oblasti vzdělávání a výchovy. Jeho knihy se dodnes překládají do mnoha světových jazyků a inspirují vědce a politiky k využívání k ušlechtilým cílům. Nejčastěji překládaným dílem je Labyrint světa a ráj srdce. Jedno Komenského dílo se stalo i součástí české politiky – Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, které napsal česky a vydal v roce 1650 v Lešně. Autor tímto spisem reagoval na uzavření Vestfálského míru (1648), kterým byla oficiálně ukončena třicetiletá válka (1618–1648). Tehdy zemřely poslední naděje na návrat do vlasti všech nekatolíků včetně Komenského. Tato dojemná touha jej neopouštěla až do konce života.

Co naleznou čtenáři například ve vaší knize Jan Amos Komenský v kostce: malá encyklopedie českého génia staletí? (pozn. red.: viz recenze Čtenář, 2021, č. 4, s. 150)

Měla jsem při psaní na paměti, že jako žákovi a pak i v dospělém věku mi často při čtení o životě a díle Komenského unikaly vazby na konkrétní osobnosti a charakter doby, ve které Komenský žil. Chtěla jsem, aby lidé pochopili, v jaké době žil, proč napsal to či ono dílo, souvislosti s potřebami společnosti. Sám chápal, že systém vzdělávání není dobrý a že je třeba změnit způsob vzdělávání a fungování společnosti. Pro přehlednost a srozumitelnost děje je kniha rozdělena do kapitol podle životních událostí Učitele národů. Aby text nebyl zatížen řadou faktů, vytvořila jsem hesla podávající podrobnější údaje o nejdůležitějších osobách, které Komenského ovlivnily, a místech zmíněných při výkladu jeho života a díla. Také jsem se snažila vysvětlit vybrané pojmy a historické události a vytvořila aktuální genealogickou tabulku J. A. Komenského. V knize čtenář také nalezne úryvky z jeho korespondence s tehdejšími vzdělanci, s mecenáši a přáteli – tím se může přenést do světa Komenského. V knize jsou též ukázky z některých jeho děl.

A ve vašich Dějinách Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského?

Byla zpracována s ohledem na blížící se 130. výročí vzniku muzea (1892–2022). Snažila jsem se zachytit „pády a výšky“ Pedagogického muzea J. A. Komenského v historickém kontextu. Tato instituce neměla vždy na růžích ustláno a problémy z oblasti sbírkotvorné činnosti z druhé poloviny 20. století se nám svým způsobem promítají do naší činnosti dodnes. Popisuji i tragický dopad nutného přestěhování muzea z Valdštejnského paláce kvůli uvolnění prostor pro Senát. Chtěla jsem poukázat na to, jaký význam má pedagogické muzeum pro současnost a jak je důležité chránit a pečovat o pedagogický odkaz učitelů, kteří razili „cestu“ za lepším vzděláváním. Samotná Pedagogická knihovna J. A. Komenského, která vznikla v roce 1919, je jedinou takto specializovanou knihovnou v České republice. Její fond má v současnosti téměř půl milionu svazků. Zmiňuji nejdůležitější akce či projekty, které napomáhají pochopit dějiny pedagogiky nebo podpořit vzdělávání v paměťových institucích a knihovnách. Je však smutné, že se v ČR stále zmenšuje počet těch, kteří znají a mohou učit historii tisícileté vzdělanosti českého národa. Nechci však skončit smutným konstatováním. Mám radost, že se z NPMK stala významná instituce, zahrnující muzeum i knihovnu, ve které se scházejí odborníci, badatelé či knihovníci z celého světa. Získala též řadu ocenění, naposledy prestižní Medaili J. A. Komenského od Briona Grigsbyho, rektora Moravian College z Bethlehemu v USA, jako symbol úcty k našim aktivitám i ve vztahu k osobnosti Komenského.

Děkuji za rozhovor a přeji vám, aby minimálně výročí vzniku muzea proběhlo důstojně. A samozřejmě také, aby vás i nadále neopouštěla tvůrčí autorská invence.