MILAN VALDEN milan.valden@nkp.cz

ESTEBAN, Ángel. Obklopeni knihami. Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy.

Přel. Dominika Černá. Brno: CPress, 2021. 192 s. ISBN 978-80-264-3619-5

Spisovatelé a knihy patří k sobě nejen proto, že spisovatelé knihy píšou a vydávají nebo že jako publicisté píšou o knihách, ale také proto, že někteří z nich pracovali nebo pracují jako knihovníci. Knížka Obklopeni knihami, v originále El escritor en su paraíso, tedy Spisovatel ve svém ráji, má podtitul Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy. Autor do ní vybral čtrnáct světově proslulých a dva české spisovatele, kteří aspoň část života působili jako knihovníci.

Tím autorem je Ángel Esteban, profesor latinskoamerické literatury na univerzitě v Granadě a hostující profesor na University of Delaware; přednášel také na dalších třiceti univerzitách po celém světě a je autorem více než čtyřiceti knih, mj. třeba publikace Fidel & Gabo o kontroverzním přátelství spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze a kubánského vůdce Fidela Castra. Esteban žije střídavě v Granadě a v New Yorku. Předmluvu ke knize napsal peruánský prozaik a esejista Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu, jemuž je pak věnována závěrečná kapitola. Vargas Llosa se v předmluvě vyznává ze své lásky ke čtení a knihám: Vždy říkávám, že mě v životě nejvíc ovlivnilo čtení a učení se… Vzpomínám si, jak se můj život v pěti letech neuvěřitelně obohatil a teprve díky četbě jsem začal opravdu žít. Nejen číst, ale zažívat výjimečné věci, objevovat vesmír, cestovat časem.

A které další spisovatele autor do své knihy vybral? Jsou to třeba „zvrhlý knihovník“ Georges Bataille, „spisovatel ve svém nekonečném labyrintu“ Jorge Luis Borges, „svůdce svedený slovem“ Giacomo Casanova, „knihovník za zrcadlem“ Lewis Carroll, „výmarský knihovník“ Johann Wolfgang von Goethe, „šílený knihovník“ Johann Christian Friedrich Hölderlin, „knihovník bez vlastností“ Robert Musil, „nejpodivnější knihovník na světě“ Georges Perec, „knihovník z Louvru“ Charles Perrault, „knihovník za mřížemi“ Alexandr Solženicyn a další. K těmto světovým autorům Esteban přidal i dva české, ve světě ani zdaleka tak známé: Jiřího Mahena, který se celý život pohyboval „mezi knihovnami, divadly a novinami“, a Jaromíra (Jarka) Nohavicu – „básníka, písničkáře, kytaristu, harmonikáře… a knihovníka“.

Charakteristiky vybraných osobností jsou možná trochu prvoplánové, ale přiléhavé a nalákají čtenáře dozvědět se víc. Proč je například Perec nejpodivnější? Většinu pracovního života strávil jako knihovník a dokumentarista v Národním centru pro vědecký výzkum (CNRS), kde jeho hlavním úkolem byla organizace informací o dokumentech zde uložených. Perec vynalezl indexovací systém Flambo, který pak až do příchodu počítačů používalo mnoho dalších francouzských laboratoří. Jeho posedlost pořádkem, klasifikací či uvažováním o gramatice měla vliv i na jeho tvorbu. Perraulta známe hlavně jako autora pohádek, ale v kapitole o něm se dozvíme mnoho zajímavostí o jeho pestrých činnostech ve službách krále Ludvíka XIV. Proust se naopak své práci v knihovně úspěšně vyhýbal dovolenými a nemocemi, aby mohl žít jako dandy a pak se cele věnovat svému Hledání ztraceného času; lásku ke knihám však měl celý život. Solženicyn, dlouholetý vězeň a vyhnanec ve stalinistickém Sovětském svazu, pracoval jako knihovník ve vězení. Vargas Llosa zase rád pobýval v četných knihovnách po celém světě, kde psal i své romány. Svoji soukromou knihovnu s více než třiceti tisíci svazky věnoval knihovně v rodné Arequipě, kam bude umístěna po jeho smrti.

Spoustu dalších zajímavostí najdeme ve stručných kapitolách, i když sečtělejším čtenářům asi nic nového nepřinese. Citelně chybí také obrazový doprovod, k němuž téma přímo vybízí, pečlivější mohla být i redakce, stejně jako český překlad, který na řadě míst trochu skřípe a drhne. Po dočtení jsem si s povzdechem představil, co by s tématem udělal třeba takový Alberto Manguel, autor Dějin čtení a Knihovny v noci.