Text a foto: TOMÁŠ ONDRÁŠEK ondrasek@svkkl.cz

Kancelář Petry Peckové, hejtmanky Středočeského kraje, je světlá, psací stůl uklizený, knihy v knihovně vzorně srovnané a ve váze čerstvá letní kytka. Neukázněným skákáním do řeči se nenechá vykolejit a všechny věty i myšlenky dotahuje do pointy. Vzbuzuje dojem, že se nikým a ničím nenechá přetlačit, a nemusí přitom ani autoritativně zvednout hlas a přestat se usmívat.

Focení bylo hotovo za tři minuty – místo odhadovaných patnácti, protože hned první fotka byla přirozená, a při autorizaci upravila hejtmanka v textu leda pár předložek, aby posílila význam odpovědí. Z mnoha desítek rozhovorů zažije publicista takhle spontánních jen minimálně a s politikem žádný! Po celou dobu byla hejtmanka v dobré náladě a vstřícná, to taky není běžné. Často, bujně a hlasitě se smála, že to muselo být slyšet po celém patře krajského úřadu.

Paní hejtmanko, první otázka je zákeřná. Kolik je ve Středočeském kraji knihoven?

Tak to jste mě nachytal. Všech knihoven…? No, máme 1144 obcí, ale v každé knihovna není, tak odhaduju kolem pěti set…

Logickou úvahou jste na dostřel. Je jich 809.

I v těch maličkých obcích máme knihovnu? To je fajn. Jsem překvapená.

Kdybyste byla ředitelkou městské knihovny, co budete považovat za svůj cíl? Kam budete knihovnu směrovat?

Aby lidi do knihovny vůbec přišli – to je velké umění a chce to hodně práce. Knihovna musí žít, v dnešní době už nestačí jenom půjčovat knihy. Na internetu nebo na nějakém úložišti se dá najít skoro všechno a půjčit si knížku, tu voňavou papírovou knížku, lidi už vlastně ani nepotřebují. Moje městská knihovna by proto byla místem pro setkávání lidí. Jako nadstavba půjčovny by se tu konalo plno všelijakých akcí. Pro děti, pro dospělé, pro seniory. U nás v Mnichovicích máme v knihovně herní koutek, pořádají se různé kurzy a iniciativou čtenářů vznikl Book club, vlastně kroužek praktické angličtiny, kde se v angličtině čte, diskutuje o knihách i autorech. Nenásilnou cestou tak vzniklo komunitní centrum.

Jako hejtmanka největšího kraje v ČR máte velikou odpovědnost při rozdělování miliard. Na jaké pozici v tom zástupu natažených rukou je kultura?

Pro mě má kultura prioritu velkou! Opravdu velkou! Kultura nás kultivuje, je to součást vzdělávání, vnímání, působí na všechny smysly. Jsou to naše kořeny, paměť národa. Vím, že u nás je kultura pořád na chvostu, protože na všechno nemáme. V zájmu bezpečné dopravy dostane přednost nakonec třeba nový kruhový objezd. Jak jsem říkala v úvodní řeči na prohlídce nového depozitáře Středočeské vědecké knihovny v Kladně, galerie, knihovny nebo muzea jsou nutně potřebné, ale stavět se začnou vždycky až jako úplně poslední, když už není zbytí, a to je špatně. Bylo by fajn, kdyby do živé kultury v krajích šlo mnohem víc peněz. Kulturu přehlížet nesmíme!

Co to je vlastně, ta krajská kultura? Definuj-te ji.

Středočeský kraj není jen rozlehlý, ale hlavně je příliš rozmanitý, aby se tu krajská kultura dala jednoduše vymezit. Kulturní tradicí na Moravě může být vinobraní, dožínky, stavění májí, jenže střední Čechy nějaký jeden obecný národopisný zvyk postrádají. Co má Sedlčansko, okolí Prahy nezná. Jiné kraje v Česku jsou kompaktnější, proto kulturu Středočeského kraje nejde definovat ani pojmenovat. Jeden charakteristický kulturní projekt pro celé střední Čechy asi připravit nelze, protože nenajdeme společného jmenovatele. Kulturu v kraji proto budeme podporovat jako celek, ale současně podpoříme také jednotlivé lokální aktivity.

Sedíme ve stejné kanceláři, kde před vámi úřadovali i předchozí hejtmani Rath, Petera, Jermanová. Co po nich chcete převzít, a od čeho se naprosto distancujete?

No… Vlastně nechci převzít nic. Nebylo všechno jen špatně, jenže já chci, aby obraz kraje byl úplně jiný. Negativní dojem z některých předchozích hejtmanů devalvoval i to povedené, zválcoval dobrou práci, která se udělala. Hejtman kraj reprezentuje, a pokud je jeho chování nečestné, pošlape skvělou práci slušných lidí. Já chci svou práci vykonávat tak, abych nedělala ostudu a žádné krajské příspěvkové organizaci jejich práci nepokazila. Chci je propagovat a prosazovat.

Každý místodržící purkmistr, dneska hejtman, po sobě chtěl nechat nějaký pomník. Jaký po sobě chcete nechat vy?

Jenže já nejsem žádný vladař!! Já chci lidi spojovat, podporovat práci celých týmů a jejich dobré nápady. Politici přicházejí a odcházejí, zůstávat mají dobří ředitelé a dobří úředníci. Vím, že mnohdy to sice tak není, ale dobré projekty a organizace nemají být závislé na politické reprezentaci. Jako starostka Mnichovic jsem měla samozřejmě nějaké vize a řada z nich se realizovala, ale ten pomník není můj, je to výsledek práce celého týmu a má sloužit lidem. Jsem ráda, když se skvělé projekty podaří, ale je to práce nás všech.

Připomínáte mi Václava Havla, který chtěl dělat „nepolitickou politiku“. Proto máte nad psacím stolem jeho portrét od výtvarníka Jaromíra 99?

Ano, úplně tak to cítím. Politika je služba lidem, na stranické příslušnosti by nemělo záležet. Z pozice starostky, teď hejtmanky, nechci brát opozici jako nepřátele. Chci pracovat se všemi napříč. Tak jsme to měli v Mnichovicích, a teď mám pocit, že i na Kraji se s některými opozičními zastupiteli dá normálně spolupracovat. Stejně tak ani v naší koalici neřeším, kdo je STAN, kdo Pirát, ODS, nebo TOP. Podstatné je, aby naše práce měla hlavu a patu a byla pro lidi. Krátce po volbách ANO hlasovalo apriori proti všemu, ale mám radost, že teď už to tak není. V mnoha případech teď hlasujeme jednotně. Je luxusem velké koalice, toho silného mandátu, že nemusíme hlasovat stranicky, ale podle svého přesvědčení.

Není to tím, že vaše komunikace je srozumitelná, vstřícná, lidská a není konfrontační?

Máte ten pocit? Tak to jsem ráda… Ale já umím být i drsná! Nikoliv kvůli jiným názorům, ale když někdo kašle na práci, je línej, flinká se… To úplně zuřím. O své stanovisko se klidně pohádám, ale dokážu názor změnit, když argumenty protistrany jsou relevantní a kritika konstruktivní.

Můžu potvrdit, že ve vyspělých zastupitelstvech v Anglii nebo Holandsku se řeší městské problémy velmi kultivovaně. Tvrdě, ale bez podrážení, bez kádrování. Jsou to diskuze, ne hádky.

Podívejme se na staré Řecko, Řím, Atény – tady se umění diskutovat vyučovalo. Na gymplu a potom na vyšší odborné škole publicistiky jsme výuku diskuze a argumentace měli jako předmět.

Vraťme se ke knížkám. Co jste četla přes léto?

Jako hejtmanka mám kolem sebe mnoho zajímavých lidí, kteří mi svoje knížky dávají, včetně věnování. Vážím si toho a všechny bych si moc ráda přečetla. Jenže upřímně přiznávám, že teď na čtení nemám čas. Čtu hlavně podkladové materiály, analýzy, pracovní materiály nebo návrhy zákonů. Mít volných pár dnů a číst si se pro mě stalo obrovským luxusem a je mi to líto. V létě jsem neměla žádnou dovolenou, naposledy jsem souvisle něco přečetla o Vánocích… Bývalý kolega Filip Rožek, který zakládá u Velkých Popovic útulek pro psy, mi věnoval bestseller Gump – pes, který naučil lidi žít. Od pana starosty Lochmana jsem dostala Příběh Mnichova Hradiště, to je nádherně udělaná kniha. Od profesora Pavla Koláře jsem dostala Posilování stresem a na tu se taky těším. Miluju umění, doma oprašuju starší knížky, třeba Českou secesi od Petra Wittlicha z roku 1982, kterou jsem dostala od táty rok předtím, než zemřel. Líbí se mi katalogy k výstavám, které teď mívají i uměleckou hodnotu.

Feministické nebo ženské románky zřejmě moc nečtete, že?

Wow, ženské romány???? To ne, opravdu ne. Ty přece žiju. No, to byl jen vtip…

Dá se vymezit žánrový okruh knížek, které čtete?

Čtu všechno. Nejsem vyhraněná, mám široký rozptyl. Stejně tak v hudbě nebo ve výtvarném umění: od holandských mistrů přes impresionismus, Jakuba Schikanedera, Josefa Čapka, Zdeňka Sýkoru až po pop-art nebo street art.

A co e-knihy? Jaký k nim máte vztah?

Nečtu je. Moje rodina ano, ale já jsem jim nepřišla na chuť. Mobil nebo tablet mám v ruce neustále, z displeje čtu zprávy, noviny, články, ale knížku ne. E-kniha má budoucnost, ale věřím, že budoucnost má i klasická papírová. Moje sedmnáctiletá dcera utrácí kapesné za papírové knihy v angličtině. Mám radost a vlastně ji za to utrácení musím chválit.

Kolik jste v knihovně zaplatila pokut?

Žádnou! Ale vlastně jsem do knihovny ani moc nechodila. Mám velkou vlastní knihovnu, protože jsem si kupovala knihy svoje. Legrace je, když si dcera chce jít něco půjčit do knihovny, já sáhnu a vytáhnu to z mojí knihovny. Naposledy to byla Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea.

Knihovní zákon ukládá povinnost každé knihovně odbavit tzv. meziknihovní výpůjčku (MVS). Je ekonomické posílat na vyžádání detektivku přes celou republiku? Neměla by to být povinnost pouze pro krajskou knihovnu v rámci kraje?

Ten zákon platí na posílání všech knih? Není okruh knih nějak vymezen? Pochopitelné by to bylo u nedostupných odborných knih, nebo knih od lokálního vydavatele. Poslat knihu o historii Mnichovic z Kladna do Havířova smysl má, ale už asi ne detektivku, která by se dala obstarat z bližší knihovny. Rozesílat běžnou knižní produkci na druhý konec republiky mi nedává smysl. Anebo, pokud na tom žadatel trvá, ať uhradí nejen poštovné, ale i náklady za práci.

Poslední otázka: máte dnes, i po vstupu do vrcholné politiky, sladký život?

Sladký život? Ale ano, mám. Snad se mi podařilo pár věcí, mám úžasnou rodinu, úžasné děti, baví mě práce. Co víc si přát? Život mi dal už od dětství pár ťafek, v patnácti jsem ztratila tátu, brzy jsem se osamostatnila, ale při tom všem jsem měla velké štěstí. Vím, jaké je se budit s pocitem odpovědnosti, vím, co je mít pocit zmaru i uspokojení. Věřím v lidský potenciál, v pozitivní lidskou energii, se kterou dokážeme něco společně vytvářet. Těžce nesu nenávistné osobní útoky. Snažím se dělat svou práci, jak nejlíp umím, a jestli se mi to daří, jestli dokážu něco měnit k lepšímu, to ukáže čas a zhodnotí voliči v příštích volbách. Mám zkušenost ze starostování, slovo starosta pochází ze slov starat se nebo starosti, tak z práce hejtmanky stres nemám. Mnichovice nejsou velké, člověk tam byl víc na očích, neměla jsem k dispozici velký aparát a tolik úředníků. Vlastně nejvíc obdivuju starosty, kteří ani nejsou uvolnění, tedy starostují po zaměstnání! To jsou ti největší machři. Takže ano, snad jsem se narodila pod šťastnou hvězdou. Napište, že třikrát klepu na dřevo! Žiju s velikou pokorou a mám krédo, že když člověk hoří, dokáže zapalovat ostatní. Nejhorší je dělat práci bez lásky, bez vášně, nebo dokonce ji nedělat rád. To nemůže být úspěšné!

Paní hejtmanko, budeme držet palce, ať vám elán a současná příznivá reputace vydrží!