ALEXANDRA STUŠKOVÁ citarna@knihovnahod.cz

Co si představíte pod pojmem knihovna? Hloupý dotaz? Vůbec ne. Přeneseme-li se o několik století zpátky, lidé by na tento dotaz mnohdy odpovědět neuměli. Knihovna. To krásné, tiché, až posvátné prostředí prošlo od dob svého vzniku neuvěřitelnými proměnami. Stejně jako hodonínská knihovna, která letos slaví už sté výročí svého otevření.

Exkurz do historie

Počátky knihovnictví v českých zemích jsou spojeny se zakládáním klášterů, potažmo klášterních knihoven. Rozmach soukromých knihoven pak začal v období po husitských válkách. A první veřejné knihovny u nás se začaly zakládat v druhé polovině 18. století. Co se tehdy dělo v Hodoníně? Totéž co v jiných městech. Probíhala reforma ve školství, byla zavedena povinná školní docházka s cílem vyšší gramotnosti u dětí. Koncem 18. století už byly vidět pozitivní změny ve zvýšeném počtu žáků i nově přibývajících škol. A byla to právě škola, která v Hodoníně poskytla prostory pro otevření první veřejné knihovny. Ale nepředbíhejme událostem a přenesme se v čase zpátky, ještě do poloviny 19. století. V té době byly nositelem kulturního života v Hodoníně české spolky. Mezi nejstarší patřil čtenářsko-pěvecký spolek Svatopluk, založený roku 1865 prvním předsedou Františkem Ploskalem. Právě výbor tohoto spolku se dohodl na zřízení spolkové knihovny, která zprvu odebírala jen noviny a časopisy, později přišly na řadu i knihy. Podle záznamů o revizi z roku 1891 čítal tehdejší fond 682 knih.

Členové spolku se nejprve scházeli v hostinci U Koprů, poté v Besedním domě. Spolek byl později přejmenován na Měšťanskou besedu, ale i nadále pokračoval v záměrech podporovat rozvoj v oblasti čtenářské, pěvecké a kulturní. Zaměřoval se také na pořádání divadelních představení. Jen pro zajímavost: čestnými členy spolku byli Tomáš Garrigue Masaryk nebo Joža Úprka.

Založení knihovny

Jedním z nejpodstatnějších přínosů pro hodonínské občany bylo v březnu 1911 zřízení knihovny a čítárny v Besedním domě. Čítárna zajišťovala deníky, politické listy a významné revue ze všech vědních oborů. K největší události však došlo o deset let později. Uprostřed horkého léta, 1. července roku 1921, byla na základě knihovního zákona z roku 1919, který nařizoval založit v každé obci knihovnu, otevřena v Hodoníně první veřejná knihovna. Tehdejší škarohlídi prorokovali, že lidé nebudou mít čas na čtení, když je čeká práce na poli. Zpočátku to tak opravdu vypadalo. Obyčejní lidé neměli čas ležet v knihách a otevření knihovny přijímali s rozpaky. Jak ale plynul čas, veřejnost, a nejen odborná, si čím dál více uvědomovala, že četba přináší radost, poznání, vzdělání, poskytuje informace, podporuje myšlení a fantazii. U dospělých i u dětí.

Tato první hodonínská knihovna pro veřejnost byla umístěna ve dvou místnostech chlapecké školy na rohu Masarykova náměstí. K dispozici měla 690 svazků knih a půjčovní doba byla stanovena na neděli od 9 do 11 hodin. Financována byla z rozpočtu města a dobrovolných darů. Například spolek Podlužan věnoval nové knihovně celou svoji knihovnu.

Knihovníci

Prvním knihovníkem se stal středoškolský profesor Petr Princ. Vyučoval češtinu, němčinu a francouzštinu, později působil ve funkci ředitele hodonínského gymnázia. Petr Princ velmi šířil osvětu, poukazoval na význam četby a vzdělání, mj. působil i ve Společnosti Slovenského muzea v Hodoníně a patřil k předním členům Matice hodonské. Prvním odborným knihovníkem působícím ve městě byl pak absolvent Státní knihovnické školy v Praze Vojtěch Rozner z obce Hýsly, v pozdějších letech básník. Další významnou osobností knihovnického světa, která v Hodoníně započala svou kariéru, byl knihovník a spisovatel Jaroslav Frey. Zaměřoval se na práci se čtenáři, převážně s mládeží. Právě za jeho působení vzniklo oddělení pro děti a mládež, oddělení německé literatury a katalog knih.

Po okupaci Československa v roce 1939 došlo k rozdělení knihovny na českou a německou. Od 3. 3. 1940 si německy mluvící obyvatelé půjčovali knihy z nově založené městské německé knihovny, která byla zřízena na obecní náklady v domě Karla Ammera. Do této knihovny byly převedeny všechny německé knihy z městské knihovny. Po nacistické okupaci jsme zdědili těsné prostory ve staré vlhké budově, vybavené nábytkem, který už dosluhoval i v obecních úřadech. Policové skříně provrtané červotočem a podložené cihlami, vyšlapané podlahy, kamna, z nichž se při každém přiložení vyvalilo na knihy mračno prachu a sazí, nějaký ten pult, pár starých židlí a stůl – to bylo všechno…, tak vypadala poválečná knihovna podle vzpomínky Štěpánky Polínkové, pozdější ředitelky Okresní lidové knihovny v Hodoníně.

Knihovna po druhé světové válce

Ani po válce knihovna neměla co do vybavení na růžích ustláno, i když své čtenáře si našla. Také v řadách dětí. Pamětník pan Jaroslav (ročník 1944) vzpomíná: Uměl jsem číst už v předškolním věku, a tak od šesti let jsem chodil do knihovny sám. Bydleli jsme nedaleko od radnice, kde byla kousek v průchodu i knihovna. Dodnes si vybavuji, že když se vešlo dovnitř, byla to taková velká, obdélníková místnost, alespoň mně se v tom dětství zdála obrovská. Uvnitř byly obyčejné stoly od stěny ke stěně, za nimi regály a dvě knihovnice. Někdy jen jedna. Do těch regálů jsem si nemohl jít vybrat sám. Knihovnice se mě zeptala, jaké chci knihy, jestli pohádky, dobrodružné…, pak mi přinesla a položila na stůl asi pět, šest knížek a když jsem si nevybral, tak přinesla zase jiné. A když jsem si ani z těch nevybral, tak mi něco vybrala sama. Většinou dobře. Paní knihovnice byly na nás na děti moc hodné. Poplatek se platil, myslím, korunu a ještě si pamatuji, že v létě bylo v knihovně dost zima a v zimě také, protože se topilo jen v malých kamnech. To dnes, když přijdete do knihovny, to je úplně jiný svět!

Ano, je to jiný svět. Měnící se závratnou rychlostí. Už po vydání druhého knihovního zákona o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb. se Okresní knihovna Hodonín stala ústřední knihovnou pro bibliografické, informační a meziknihovní výpůjční služby. Jako první na Hodonínsku dosáhla v roce 1965 na titul Vzorná lidová knihovna. Pozornost na sebe upoutala mimo jiné také originálním řešením regálů ve svých půjčovnách.

Poptávka čtenářů po knihách sílila čím dál víc, bylo potřeba odstranit velké rozdíly mezi knihovnami ve městech a na vesnicích, protože ne všude knihovny fungovaly dobře. Proto bylo v roce 1970 v hodonínské knihovně založeno centrální metodické oddělení okresu Hodonín, zaměřené na doplňování a zpracování knihovních fondů pro všechny knihovny okresu. Centrum působilo až do konce roku 2002, kdy knihovny přešly podle zákona pod správu jednotlivých obcí. V 70. letech přibyly v Hodoníně také dvě pobočky, a to v Bažantnici a v ulici Brandlova.

Historie hodonínské knihovny je spjata i s Klubem mladého čtenáře. „Staň se i ty členem KMČ!“ zněla dobová reklama v knihovnách i místním tisku, aby se mladí aktivní čtenáři a žáci základních škol připojili ke klubu. Poprvé se tak stalo roku 1974 a od té doby se i při Okresní knihovně v Hodoníně konal pravidelně Klub mladého čtenáře. Někteří čtenáři, kteří klubem prošli v průběhu 80. let, jsou i dnes, v dospělosti, aktivními návštěvníky hodonínské knihovny.

Největší událostí pro okresní knihovnu bylo bezesporu přestěhování do nové budovy na Národní třídu 36 (dříve Stalingradská). Ke slavnostnímu otevření došlo 17. 3. 1986. Knihovna konečně získala větší prostory pro volný výběr knih a periodik, ale také prostory pro pořádání veřejných akcí či zřízení studijních a učebních místností.

Moderní doba

Počátek 90. let se nesl ve znamení nových koncepčních změn služeb ve veřejných knihovnách. Cílem bylo zkvalitnění poskytovaných knihovnických služeb pro veřejnost za pomoci automatizace. Hodonínská knihovna nezůstala pozadu. V roce 1995 byl zahájen provoz automatizovaného knihovního systému LANius v dětském oddělení, o tři roky později v oddělení pro dospělé. Poté byly do knihovny nainstalovány počítače s připojením na internet pro veřejnost. Došlo také k elektronickému zabezpečení fondu pomocí systému RFID.

Do nového tisíciletí vstoupila hodonínská knihovna rekonstrukcí, jejíž součástí bylo v roce 2002 otevření přízemní Galerie Vednevnoci. Od 1. 1. 2003 se stalo novým zřizovatelem knihovny město Hodonín a knihovna dostala oficiální název Městská knihovna Hodonín. A opět procházela a dodnes prochází několika fázemi rekonstrukcí, včetně nových služeb a modernizací, týkajících se všech oddělení. Navíc vznikla moderní počítačová učebna, kde je od loňského roku k dispozici technicky vybavený sdílený prostor DigiLab (Digitální Laboratoř). Už dva roky je také v provozu neformální klub pro mladé Zašívárna nebo místnost pro setkávání seniorů ProSenior. Byl zřízen i návratový BOX, sloužící k vracení knih během uzavření. Budova knihovny je bezbariérová.

V listopadu 2020 jsme přešli na nový knihovní systém Tritius a v únoru 2021 započaly stavební práce na nově vznikající relaxační Klidové zóně. Městská knihovna Hodonín, to není „pouze“ instituce na půjčování knih. Je centrem kultury a vzdělávání ve formě autorských čtení, her, soutěží, přednášek, ať už kulturních, nebo vědeckých. 

V červnu roku 2014 obsadila Městská knihovna Hodonín v celostátní soutěži Kamarádka knihovna 2014 třetí místo. Pro své čtenáře a návštěvníky se však snažíme být kamarádkou každý rok. Navzdory nečekaným a nepředvídatelným událostem souvisejícím třeba s momentální situací. Pan profesor Petr Princ, první hodonínský knihovník, by se se současnou hodonínskou knihovnou určitě také rád kamarádil…

Foto: archiv MěK Hodonín

POUŽITÁ LITERATURA:

CEJPEK, Jiří a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví v českých zemích a vybrané kapitoly z obecných dějin. Karolinum: Praha, 1995.