V rámci propagace našeho časopisu jsme v redakci připravili jeho elektronickou prezentaci pro potřeby dnes nutného využití v rámci různých videokonferencí. Zrovna v březnu jsme měli příležitost prezentovat se na poradách metodiků Zlínského a Plzeňského kraje. O Čtenáři tam tvrdíme – v souladu se skutečností a prezentacemi z předchozích desetiletí existence tohoto periodika –, že je jako jediné celostátní tištěné periodikum vpravdě kronikou knihovnického oboru. Nic na tom nemění ani jeho elektronická verze. Někdy se skoro zardívám nad tak sebevědomou charakteristikou, ale při pohledu na obsah tohoto čísla, který mám vyjádřit i formou tohoto editorialu, odhazuji falešnou skromnost. Domnívám se, že v daném případě lze minimálně toto epiteton použít naprosto objektivně a beze vší nadsázky.

Představíme vám knihovny a jejich činnost z různých koutů Česka. V abecedním pořadí, abych někoho neupřednostňoval, zde figurují texty o knihovnách a jejich aktivitách z Brna, Černošic, Hodonína, Kladorub, Mostu, Ostravy, Prahy i Vsetína. Můžete si přečíst jeden z prvních, ne-li vůbec první rozhovor s novým generálním ředitelem Národní knihovny ČR, dále o jednom z knihovníků-literárních tvůrců, o aktivitách našich knihoven v rámci udržitelnosti jejich rozvoje, vycházejících ze směrnice IFLA (na zadní straně obálky naleznete navíc soupis chystaných akcí na nejbližší období), o službách knihoven pro uživatele se specifickými potřebami a inspirativní možnosti jejich prohlubování, o vydávání e-knih v ČR, jejichž obliba v probíhajícím pandemickém období mezi čtenáři knihoven doslova skokově roste, o zbrusu nové službě Knihobox nebo výstavě ke stu letům existence městské knihovny v Brně.

V neúprosném běhu času je trvalost a stabilita institucí příkladnou hodnotou, dokladem jejich nezbytnosti, kreativity v měnících se podmínkách rozvoje společnosti a vývoje technologických prostředků. I když v historickém kontextu existence naší země bylo máloco oproštěno od problémů a nevyžadovalo stálou péči, invenci, kreativitu a úsilí, připomínky výročí existence Městské knihovny v Praze, Knihovny Jiřího Mahena v Brně, Masarykovy veřejné knihovny Vsetín, Městské knihovny Hodonín a Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě jsou jasným dokladem toho, že knihovny neztratily ani ve 21. století nic ze svého smyslu, potřebnosti a významu. Záleží ovšem na tom, kdo je správně kormidluje do vod uživatelské poptávky a nakolik to chápou jejich zřizovatelé.

JAROSLAV CÍSAŘ