JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Paní ředitelko, úvodem musím vyjádřit obdiv nad vaší věrností práci v liberecké knihovně. Vaší nástupkyni, která vás ve funkci střídá, bych chtěl blahopřát. Obě jste se dočkaly otevření nové budovy knihovny, důstojně reprezentující význam města i kraje, kde působí. Jak vám to změnilo profesní život?

Blanka Konvalinková (BK): V letošním roce už to je dvacet let od otevření nové budovy liberecké knihovny. Stalo se realitou, že jsme mohli uskutečnit mnohé věci, o kterých jsme předtím jenom snili. Spolu s našimi čtenáři jsme dostali k užívání krásnou, prosklenou, transparentní budovu, která poskytuje dostatek prostoru. Hlavně prostor, to bylo to, co jsme při jejím otevření oceňovali nejvíce: multifunkční sály, menší učebny, prostor pro výstavy, komfort pro návštěvníky i pro zaměstnance, perfektní zázemí. Bezbariérovost budovy umožňuje naplnit myšlenku, že knihovna je místem setkávání. Je to jako splněný sen!

Dana Petrýdesová (DP): Na podzim roku 2000 jsem se ještě jako host, nic netušíc, že se zde za pár měsíců ocitnu jako zaměstnanec, zúčastnila slavnostního předání knihovny. Už tehdy mě oslovila nadčasovost této krásné a inspirující budovy. A když už mě kroky osudu zavedly do Liberce, považuji za své velké štěstí, že jsem mohla zakotvit právě v liberecké knihovně. Její velký a neotřelý prostor umožňuje přemýšlet o věcech jinak, z jiného úhlu pohledu. Zároveň – díky bohaté a rozmanité činnosti knihovny – jsem měla příležitost vyzkoušet si řadu činností, aktivit, účastnit se projektů, setkat se s řadou zajímavých osobností, jejichž osobní i pracovní úspěch byl pro mě inspirující.

Jak se vám podařilo přesvědčit orgány Kraje, aby jako vaši nástupkyni vybraly toho, kdo knihovnu zná do detailu, zná její chod a má představu, jak pokračovat?

BK: Ta otázka je irelevantní. Paní Petrýdesová se zúčastnila vypsaného výběrového řízení a obstála v něm. V komisi jsem osobně nebyla, nemohla a nechtěla jsem nikoho ovlivňovat. Samozřejmě jsem věděla, že Dana by byla vhodnou nástupkyní na funkci ředitelky, a byla jsem ráda, že se do výběrového řízení přihlásila. Její zkušenosti a invence budou určitě knihovně ku prospěchu. Ostatně naše spolupráce v knihovně fungovala vždy výborně.   

Kdy jste během svého působení v knihovně pocítila, že nějak míříte k tomu, abyste jednou pokračovala v tom, co paní Konvalinková nastartovala? Ostatně dosavadní paní ředitelka v knihovně zůstane pracovat i po prvním dubnu. Co vlastně rozhodlo, že jste nezaváhala, přihlásila se do výběrového řízení, abyste po ní převzala štafetu s vysoce nastavenou laťkou?

DP: Vždy jsem se zajímala o to, kam se knihovna ubírá, co se v ní děje, vždy jsem se chtěla podílet na jejím dalším vývoji, což mi bylo umožněno z pozice vedoucí Odboru služeb a zástupkyně ředitelky. A když paní ředitelka začala hovořit o svém odchodu do penze, začala jsem i já uvažovat o tom, že bych chtěla na její práci navázat. Jak zmiňujete ve své otázce – laťka je nastavena velmi vysoko. Liberecká knihovna velkým přičiněním Blanky Konvalinkové a samozřejmě také iniciátorky stavby knihovny paní Věry Vohlídalové získala renomé, značku spolehlivé instituce, které Liberečané věří. Tento fakt si uvědomuji, ale zároveň to beru jako výzvu. V knihovně se vytvořil skvělý tým spolupracovníků, kterým na knihovně záleží a o které se lze opřít. Zároveň má knihovna osvíceného zřizovatele, který ji morálně i finančně podporuje. Na tom se dá stavět. Jsem přesvědčená, že můžeme společně knihovnu posouvat dál a posilovat její roli významné regionální instituce.

Letos v březnu uběhlo již dvacet let od otevření nové budovy vaší knihovny, o niž se významně zasloužila, jak už zaznělo, tehdejší ředitelka Věra Vohlídalová. Z vaší knihovny se mezitím stala neoddělitelná součást kulturní a informační struktury regionu, města a zde působící univerzity. Co se domníváte, že se vám ještě nepodařilo uskutečnit a čeká až na vaši nástupkyni?

BK: Každá knihovna má svůj plán a svoje priority, které jsou sladěny s koncepcí knihoven. Vždycky jsem se snažila sledovat trendy a vidět i trochu do budoucna. Myslím, že za ty roky se podařilo z knihovny vybudovat kvalitní kulturní a vzdělávací instituci. O tom svědčí například našich 1200 akcí pro veřejnost v roce 2019. V knihovně to žije, lidé ji rádi navštěvují, je to místo setkávání. Knihovna musí reagovat na aktuální dění – to nyní bohužel ovlivňuje pandemie a spolu s ní i omezení rozpočtu… Ale až opět nastanou lepší časy, bylo by dobré více se propojit s místními komunitami, přilákat lidi opět do knihovny – za zážitkem a radostí ze společného vytváření. Nepochybuji o tom, že nová paní ředitelka se zaměří na školy, spolupráci s nimi i na vzdělávání veřejnosti obecně.

S odstupující paní ředitelkou dlouhodobě spolupracujete, znáte její záměry a priority činnosti. Přesto je každý člověk jiný, osobitý. Čeho chcete ve své funkci dosáhnout, které aktivity v knihovně posílit, které nově zavést?

DP: V současné době považuji, tak jako asi všechny ostatní knihovny, za nejdůležitější stabilizaci a obnovení služeb v období doznívání a po ukončení pandemie koronaviru. V nejbližším období bych se chtěla více věnovat rozvoji vzdělávací funkce knihovny, zejména směrem ke středním školám a místní univerzitě. Cílovou skupinou budou nejenom studenti, ale také pedagogové. Ostatně již nyní se vzdělávání pedagogů věnujeme v rámci Metodického centra na podporu čtenářské gramotnosti, nově jsme získali akreditaci Ministerstva školství na jeden z našich programů. Mým cílem je také vytvoření nových pracovních pozic, jejichž náplň reaguje na současný vývoj, ty nám zde chybí. Finišujeme s digitalizací a restaurováním v rámci projektu IROP, čeká nás dokončení přechodu na RFID technologii, budujeme databázi regionálních osobností Libereckého kraje, rozvíjíme virtuální služby… Máme spoustu dalších námětů a vizí a věřím, že alespoň některé se nám podaří přeměnit v realitu.

Co je specifikem a úskalím v činnosti KVK Liberec?

BK: Liberecká knihovna má několik funkcí – krajskou, funkci vědecké knihovny a také funkci městské knihovny pro město Liberec. Je těžké všechno skloubit. Rozpočet je jen jeden a někdy nelze realizovat všechny plány tak podrobně a bezezbytku, jako když je v jiném městě zvlášť krajská knihovna, zřizovaná krajem, a městská knihovna, zřizovaná městem. Čtenáři mají u nás ale výhodu: nemusí se rozmýšlet, do které knihovny zajdou. Všechno, co potřebují, najdou na jednom místě!

DP: Vždy, když se hovoří o liberecké knihovně, nelze také nezmínit symbolické poselství knihovny jako Stavby smíření. Myšlenka, kterou posvětili v roce 1995 prezidenti Václav Havel a Roman Herzog, připomíná nejenom minulost – vypálení synagogy, která stála na místě současné knihovny, česko-německé kořeny Liberce –, ale poukazuje i na současné problémy, resp. pochopení, jak důležité je vzájemné porozumění a spolupráce. Na tuto symboliku ostatně navazují i nové projekty knihovny realizované v posledních deseti letech: instalace Lavičky Václava Havla a vysazení Stromu Olgy Havlové v prostoru před knihovnou.

Letos se začalo zvlášť intenzívně hovořit o udržitelnosti rozvoje knihoven nejen v ČR, ale i celosvětově. Jak se s tím vyrovnáváte v KVK Liberec? Je toto také tématem vaší spolupráce s knihovnami na pomezí geografického trojúhelníku česko-německo-polského? 

BK: Chápu udržitelný rozvoj spíše z ekologického hlediska. Pro knihovny to může znamenat mnohé – být oporou veřejnosti v této oblasti, vzdělávat ji, poskytnout prostor pro organizace, které se zabývají udržitelností. Vysvětluji si tento pojem docela prostě i tak, že knihovny si musí najít svůj cíl a smysl své existence, pokud chtějí ve společnosti obstát.

 V rámci naší spolupráce s polskými a německými knihovnami jsme nyní tak trochu na mrtvém bodě kvůli pandemii a nemožnosti se osobně setkat. Nicméně naše témata se přímo dotýkají knihovnické praxe, rádi bychom proto letos uskutečnili alespoň jeden společný seminář na téma Co nám vzala (a dala) koronavirová krize. S našimi polskými a německými kolegy v Euroregionu Nisa jsme alespoň v mailovém kontaktu a navzájem si sdělujeme aktuální zkušenosti. 

DP: Knihovny se mohou k této výzvě postavit různě. My v Liberci jsme zvolili ekologický aspekt, ale není vyloučené, že v průběhu roku doplníme i další témata. Plánujeme pořádání přednášek, výstav, spolupráci s místními ekologickými organizacemi, lekce pro školy a další aktivity. Na jedné z našich poboček dlouhodobě funguje Semínkovna, takže zařadíme i aktivity na toto téma.

Technická univerzita v Liberci má v naší zemi vysoký kredit. I když má také vlastní knihovnu, jak se v tomto směru na informačním zabezpečování jejích studentů podílí právě KVK Liberec, a to i s ohledem na období koronavirové pandemie?

BK: Univerzitní knihovna Technické univerzity v Liberci je od té naší vzdálena asi 200 m a domnívám se, že vcelku pokryje potřeby svých studentů. Když zrovna není pandemie, mnoho studentů přichází také k nám nejen pro literaturu převážně humanitního zaměření, ale i jen tak – třeba se společně učí v našich nových studovnách, zavítají na přednášku, seminář… Nyní poskytujeme všem registrovaným čtenářům vstup do Národní digitální knihovny, kde najdou českou produkci knih do roku 2000 a periodika vydaná do roku 2010. Kromě toho poskytujeme i přístup do odborných databází, které univerzitní knihovna nevlastní, a také naše zdigitalizované dokumenty prostřednictvím Krameria. Navzájem se doplňujeme.

DP: Naše knihovna je s knihovnou Technické univerzity v Liberci v úzkém kontaktu, pojí nás nejenom pracovní, ale též přátelské vztahy, to vše podle mého názoru napomáhá k dobré spolupráci. Snažíme se nabídku univerzitní knihovny doplňovat v oblasti akvizice i vzdělávání například lekcemi informačního vzdělávání, nově kurzy pro studenty pedagogiky v oblasti podpory rozvoje čtenářské gramotnosti v rámci krajského projektu NAKAP. Univerzitní knihovna v době pandemie saturuje potřeby svých studentů hlavně z hlediska přístupu k odborným elektronickým knihám a databázím. My tuto nabídku doplňujeme o populárně naučné publikace, beletrii nebo třeba učebnice pro studenty učitelství.

Jak vidíte budoucnost knihovnictví a konkrétně jakou roli by v tom měla sehrát právě KVK Liberec?

BK: Knihovny uchovávají bohatství myšlenek ve svém knihovním fondu, ale zároveň reagují na aktuální situaci. Vidím to i na naší knihovně. Před rokem si nikdo z nás ani neuměl představit, že rázem přejdeme od pořádání akcí k online přenosům, že se naučíme streamovat, nahrávat, pořádat virtuální semináře. Zavedli jsme samoobslužné půjčování a vracení, osvědčilo se nám i čtenářům. Obecně věřím v šikovné a schopné lidi, kteří si poradí v každé situaci. Blízkou budoucnost knihoven lze nyní těžko odhadovat… Vrátí se k nám čtenáři? A v jaké míře? Bude to jako předtím – nebo jinak? Myslím, že naše knihovna v Liberci dokáže fungovat v souladu s koncepcemi a pro potřeby veřejnosti udělá maximum.

DP: Plně se ztotožňuji s vizí ukotvenou v nové celostátní koncepci rozvoje českého knihovnictví. Domnívám se, že liberecká knihovna již z velké části tuto vizi naplňuje nebo má minimálně velmi dobře našlápnuto tím správným směrem. Za posledních dvacet let se v Liberci podařilo vybudovat velmi dobrou síť spolupracujících institucí a organizací, které společně s námi vytvářejí nové hodnoty. V tom vidím velkou šanci pro knihovny. Obecně si myslím, že je důležité, aby se knihovny etablovaly jako spolehlivé a otevřené instituce, které pružně reagují na potřeby čtenářů a návštěvníků.

Jaký poznatek byste chtěla předat své kolegyni, která po vás přebírá řízení knihovny? Co byste jí popřála a jak si představujete svou další spolupráci? 

BK: Daně bych přála, aby se vždy ve své práci měla o koho opřít – o schopné a přátelské kolegy a kolegyně, o rozumného zřizovatele. Na tom se dá stavět. Určitě ji potká řada situací, kdy se bude muset rozhodovat, v tom jí přeji šťastnou ruku. A možná nejdůležitější je podle mého názoru snaha a síla jít za svým cílem. Pokud si stanoví splnění nějakého úkolu, měla by za ním jít důsledně a vždy si ověřovat okolnosti, jednat nestranně a diplomaticky. Nic totiž není černobílé a věci je nutné chápat a řešit v širším kontextu.

V knihovně bych se ráda ještě nějakou dobu zabývala problematikou mezigeneračních vztahů se zaměřením na seniory, dokončila některé přeshraniční projekty a snad bych se mohla věnovat i přípravě praktických workshopů pro ženy. A když mě paní ředitelka požádá o radu, ráda jí předám své zkušenosti. Hodně štěstí, Dano!

Existuje pro vás ještě nějaká neznámá v činnosti knihovny, o které byste se potřebovala se svou předchůdkyní poradit? Co byste jí popřála a jak si představujete svou případnou další spolupráci? 

DP: V knihovně působím již poměrně dlouhou dobu, tak si troufám tvrdit, že jsem dostatečně obeznámena s její činností a fungováním. Nicméně je samozřejmě diametrálně odlišné přemýšlet o knihovně z pozice vedoucího odboru a z pozice ředitelky. Budu se muset spoustu věcí naučit, více se seznámit s ekonomickými aspekty, ponořit se do pracovně-právní problematiky… Proto jsem velmi ráda, že se současná paní ředitelka rozhodla v knihovně ještě nějakou dobu setrvat a částečně pokračovat v projektech, kterým se nyní věnuje. Považuji si za čest, že jsem mohla část svého profesního života strávit právě vedle Blanky Konvalinkové, která svým nadšením a důsledností knihovnu stále posouvala kupředu, přicházela s novými – a mnohdy velmi novátorskými – projekty. Měla jsem příležitost se od ní spoustu věcí naučit a věřím, že tyto zkušenosti využiji ve své budoucí práci. Blanko, díky!

Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho zdaru ve vašich nových pracovních rolích.

Foto: archiv KVK v Liberci