VĚRA CHMELÁROVÁ vera.chmelarova@mlp.cz

V Městské knihovně v Praze (dále jen MKP) proběhl v lednu sedmý ročník konference Do černého. Konference určené knihovnám a lidem, kteří v nich pracují, která se zároveň dívá za hranice oboru i směrem do budoucnosti. Letos jsme zopakovali formát vyzkoušený poprvé v roce 2020: pozvali jsme řadu řečníků z nejrůznějších oborů, které s knihovnictvím na první pohled nesouvisí, abychom sebe i ostatní s chutí přesvědčili o opaku. Totiž že s tím, co a jak v knihovnách děláme, pořádáme a o čem tam mluvíme, souvisí téměř vše, co se kolem nás děje.

(Relativně) nový a v takovém měřítku poprvé realizovaný byl průběh konference, kterou jsme vzhledem k situaci kompletně uspořádali online na platformě ZOOM. Nemožnost se osobně setkat, zeptat se přímo nebo se v kuloárech dozvědět novinky tak byla vyvážená benefity online platformy: specifickým druhem komfortu a hlavně přístupností opravdu pro všechny. Pohled do prázdného sálu, odkud se konference přenášela a v němž se pohyboval jen moderátor a několik techniků, byl sice trochu děsivý, ale velký zájem nám to vynahradil – stovky zúčastněných by se nám do knihovny nikdy nevešly.

Vliv pandemie

Téma letošní konference mohlo být vlastně jen jedno: změna, kterou přinesla pandemie nemoci SARS-CoV-2 a její důsledky včetně těch, o kterých zatím nevíme. A rovněž výzvy, které to na společenské – ale i naší, oborové – úrovni přináší a do budoucna ještě přinese. Tyto změny se odehrávají v mnoha rovinách. Od technologických přes systémové, kdy nás nutně čeká debata o tom, jak funguje státní správa, školství nebo zdravotnictví, až po oblasti privátní, související s každodenností, hodnotami a aspiracemi každého z nás. Všechna tato témata se více či méně promítnou do naší práce a měla vliv na výběr jednotlivých řečníků i celkové zaměření konference.

Že je k těmto výzvám nutno přistupovat aktivně (a nikoliv jen reaktivně), potvrdil ve svém úvodním slovu ředitel MKP Tomáš Řehák. Aktivní přístup s sebou nese onu často vzývanou kreativitu, které ale současná míra dlouhodobého stresu a nejistoty nepřeje. Východiskem pro knihovny tak může být odvaha a chuť věci přeskládat jinak, než jsme byli dosud zvyklí, a napřít úsilí do smysluplných a důležitých věcí. A právě otevřenost k novým řešením a možnostem se vinula dalšími příspěvky jako příslovečná červená nit.

Jednou z oblastí, kde změny probíhají dlouhodobě, ale pandemie je akcelerovala, je trh práce. Povaha pracovních příležitostí a přístup k nim, proměny na trhu práce, význam kvalitního vzdělání, nutnost celoživotního učení a získávání nových kompetencí a dovedností – to všechno bude do budoucna určovat společensko-ekonomický vývoj i postavení jednotlivých států. Na toto téma jsme se zaměřili ze dvou perspektiv, kdy o něm mluvil Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, a Lukáš Němec, který se zabývá politikou dovedností v prostředí odborových organizací.

Podle Radka Špicara tkví úspěch na pracovním trhu ve flexibilitě, ve schopnosti pracovat a myslet v multioborovém prostředí, a ve schopnosti spojovat nespojitelné a hledat nová, originální řešení. To je něco, co řada knihoven bude znát ze své praxe. Velká část z nich už teď slouží jako místa, kde se potkávají různá témata, názory, zájmy, a právě tuto schopnost propojovat a spojovat dokázaly některé knihovny přetavit v novou službu uživatelům.

Důležitost knihoven a jejich role v aktivní politice zaměstnanosti a v celoživotním učení zdůraznil Lukáš Němec. Do debaty o podobě pracovního trhu musí vstupovat všichni zúčastnění, tedy vedle zaměstnavatelů i zaměstnanci. Součástí takové diskuze může být i téma osobního rozvoje a sebevzdělávání podporované zaměstnavateli: časově, finančně, lidsky. Protože investice do lidských schopností je víc než konkurenční výhoda – je to projev společenské zodpovědnosti a zájmu.

Proměna role a vnímání knihoven

Dlouhodobý posun ve vnímání knihoven a proměnu jejich role připomněl tandem Eliška Bartošová a Linda Kovářová (studio Anthropictures). Zaměřily se na to, jak vypadá odolná – neboli resilientní – společnost a jak se právě knihovny mohou na zvyšování takové odolnosti podílet. Jednou z možností, která má zároveň řadu různých podob, je zaměření na komunitní roli knihovny. Tedy úzkou spolupráci s uživateli (i nečtenáři), funkční otevření knihovny jejich potřebám a zájmům, propojování nejrůznějších aktivit a subjektů z okolí, ale i navazování (často nečekaných) partnerství. Právě během pandemie – zvláště při tzv. první vlně – se ukázala důležitost fungujících komunit, kdy řada lidí zůstala odkázaná na pomoc sousedů, kolegů nebo neziskových organizací. Spontánně organizované šití a distribuce roušek, zařizování pochůzek nebo donáška nákupů a léků (ale i knih) jsou bezpochyby jedním z projevů resilientní společnosti, na kterých mohou knihovny participovat, a to nejen v krizových dobách.

Přirovnat Terminátora ke kalkulačce je odvážné, ale opodstatněné, jak ukázala Sara Polak z iniciativy prg.ai, která si klade za cíl vytvořit z Prahy světové centrum umělé inteligence. Hlavním tématem Sařina živelného příspěvku byla umělá inteligence (AI), její možnosti i limity, ale hlavně trendy ve vývoji, v němž mají knihovny své místo jako pracovní huby (česky rozbočovače), tj. aktivní síťová zařízení, a spojovací článek mezi komerční a veřejnou či státní sférou. S mohutným a rychlým vývojem v této oblasti budou nevyhnutelně přicházet velké společensko-ekonomické změny a chytré knihovny budou stát někde poblíž. Obecnou platnost pak má Sařino doporučení: Přemýšlejte otevřeně, cesta se vždycky najde.

Propojování knihoven a moderních technologií (další červená nit) bylo tématem i Martina Bukáčka. Jako vedoucí péče o vzdělávací komunitu českých startupů Corinth a Lifeliqe mluvil o inovacích ve vzdělávání, jakými jsou například interaktivní 3D obsah nebo virtuální realita. Obojí už proniká do českých knihoven, které se tak mohou stát – nebo stávají – lokálními centry, kde si lze takové technologie vyzkoušet nebo s nimi pracovat na konkrétních projektech či zadáních. Zmiňované technologie nejsou ještě široce dostupné, a knihovny tak mohou sehrát svou roli, neboť je exkluzivně budou mít, a inkluzivně zpřístupňovat.

V oblasti nových služeb i přístupů k řešení problémů je inspirativní koncept tzv. master mind skupiny, který představil lektor Pavel Ovesný. Tyto skupiny využívají synergie znalostí a dovedností jejich členů v duchu osvědčeného principu „víc hlav víc ví“. Jejich hlavním cílem je získávat zpětnou vazbu či radu ke svému tématu a zároveň inspirovat k řešení ostatní. Pevnou součástí pravidelných setkávání v malé uzavřené skupině je veřejný závazek splnění úkolu. Jako způsob, jak se posouvat dál v profesním i osobním životě, je takový koncept snadno přístupný a uživatelsky jednoduchý.

Jsou knihovny obětními beránky knižní nadprodukce? Co s texty, které si své čtenáře téměř nenajdou, přestože knihovny stále ještě (a je to tak dobře) nabízejí možnost zpomalení, usebrání se, kontemplace? Vhled do jiného času, který v knihovnách vládl od jejich počátků, nabídl sociolog Filip Vostal z Filozofického ústavu Akademie věd ČR, autor mnoha odborných článků na téma sociologie času.

Inspirativní srovnání přístupů k seniorům a jejich roli ve společnosti přinesla novinářka Judita Matyášová, která za sebou má řadu dlouhodobých pobytů v Dánsku, včetně zkušenosti s působením na univerzitě v Aarhusu. Přestože jsou senioři pro knihovníky častá „cílová skupina“, stereotypizace a předsudků s ní spojených jako bychom se stále nedokázali zbavit. Judita ukázala, jak odlišné postavení ve společnosti mají senioři v Dánsku, i to, jak vypadá druhá strana mince.

Závěr konference patřil – v duchu nových výzev a příležitostí – Petře Havlíkové z organizace Nesehnutí, která představila koncept „nehierarchického řízení“ jako jedné z možností, jak reagovat na nutnost změn ve způsobu řízení společností. Takový způsob klade důraz na spolurozhodování, na komunikaci a péči o vztahy; jako každý systém se však neobejde bez dobře nastavených (a dodržovaných) pravidel. Jednou z jeho velkých výhod je jakási přirozená podpora kreativity, která vychází z toho, že je v něm slyšet skutečně každý hlas.

Před osmým ročníkem

Ke všem prezentovaným tématům bylo možné pokládat prostřednictvím aplikace otázky nebo psát doplňující komentáře. Řada přednášejících s námi zůstala ve spojení i mimo vymezený čas, a využili tak možnosti odpovědět na všechny dotazy. Hle, další výhoda virtuálního prostředí! S posledním příspěvkem konference neskončila – všechny jsme nahrávali a je možné si je kdykoli přehrát na YouTube kanálu MKP, případně se vrátit k prezentacím, které jsou dostupné na adrese bit.ly/docerneho2021.

Sedmý ročník konference Do černého tak žije svůj „druhý život“: je možné se k němu kdykoliv vracet, dohledávat zdroje, posílat odkazy kolegům a přátelům, zpětně si ověřovat platnost výroků a myšlenek. A – samozřejmě – přemýšlet nad osmým ročníkem. Protože víme, ať bude leden 2022 vypadat jakkoliv, budeme vám opět chtít nabídnout zajímavé myšlenky, inspiraci a podporu pro naši společnou práci.