ONDŘEJ BROM ondra@dipozitiv.cz

Snad nebude tento článek příliš velké „chucpe“. Jedná se totiž o pohled zvenku, jen pár postřehů, které se budou týkat knihovnictví, z pohledu člověka pozorujícího svět kolem sebe. Premisy zde vyslovené budou pouze malým subjektivním pohledem designéra. Řemeslníka, jehož prací je pozorovat chování lidí a přizpůsobovat prostředí těmto poznatkům. A to jak v reálném, tak virtuálním světě: pozorování – návrh – pozorování – iterace. Základní mantra našeho oboru. S dovolením bych tuto metodu aplikoval i na budoucnost knihoven a snad pohled zvenčí umožní otevřít dveře a pustit dovnitř svěží vánek.

Úvodem

V minulosti měla jakákoliv knihovna svůj jasně daný účel. S jistou dávkou nadsázky se dá jednoduše říci, že byla internetem své doby. Uchováním moudrosti lidstva a jeho šiřitelem a místem setkávání. Myslím, že můžeme být hrdí na takto hustou síť knihoven, jakou má Česká republika. S nástupem internetu – zpočátku sloužící zejména ke sdílení moudrosti mezi univerzitami – se ovšem účel knihoven stává čím dál tím méně jasně definován. Toto poslání samozřejmě zůstane základním paradigmatem i nadále, ale zároveň je potřeba hledat i uplatnění pro širokou veřejnost 21. století.

S těžkým srdcem konstatuji, že podle mého názoru budou knihy zabírat stále menší a menší prostor. Ač jsem za svůj život navrhl a vydal několik knih a posbíral několik ocenění za knižní design, je zcela zřejmé, že počet výtisků bude na ústupu a funkce knihovny se bude více zaměřovat na komunitní činnost a sebevzdělávání. A není to špatná cesta. Jistě, fondy knih ve velkých knihovnách nadále zůstanou a tato změna nenastane ze dne na den, ale budoucnost přinese jiné potřeby, na které knihovny mohou skvěle reagovat.

Knihovny lídrem sdílené ekonomiky

V roce 2000 bylo připojeno globálně k internetu 6,5 % uživatelů, o patnáct let později, tedy v roce 2015, jich už bylo 43 %.¹ A právě tento fenomén začíná postupně měnit velkou část našeho chování. Rychlost komunikace, všeobecná dostupnost internetu a navázaných digitálních služeb, především pak online plateb, postupně mění návyky dnešní mladé generace v porovnání s generací jejich rodičů. Proč si pořizovat drahou věc, kterou potřebuji pouze jednou za čas a která postupně ztrácí na hodnotě v prostředí, které mi na onu dobu věc pohodlně půjčí? Dva kliky a platba během vteřiny kartou. Tři vteřiny bezstarostnosti. V tomto kontextu není překvapením, že nejrychleji rozvíjející se společnosti posledních let jsou pouze myšlenky a designérské principy v jedničkách a nulách. Jedna z největších taxi služeb světa Uber nevlastní jediné auto, největší ubytovací aplikace Airbnb nevlastní jediný hotelový pokoj!

Knihovny mají sdílenou ekonomiku vepsanou hluboko ve své DNA a nemohu se zbavit pocitu, že pokud knihovny perfektně zvládnou vysledovat potřeby své komunity, mohou být i absolutními lídry v tomto trendu.

Komunita na prvním místě

Knihovny by měly v maximální možné míře začít sloužit jako komunitní centra, připravující program podle sdílené praxe, o které se zmiňuji o pár řádků níže. Knihovny by měly mít ambici stát se prvním místem, kam se člověk obrátí při touze se sebevzdělávat. Uzpůsobit studovny těmto potřebám a vybavit místa počítači s přístupem k internetu. Velmi zajímavým příkladem je první virtuální knihovna Bibliotech, která poskytuje přístup pouze do online databáze a zpřístupňuje uživatelům zpoplatněné stránky – od New York Times po Lyndu a jiné portály pro osobnostní rozvoj. Knihovna za jeden členský příspěvek zprostředkovává přístupy k webům v hodnotě stovek dolarů.

Knihovny dnes již nepůjčují pouze knihy, ale i audioknihy, e-knihy, vinylové desky, cédéčka aj. V tomto trendu je potřeba jít dál a hledat další produkty, které by vaše komunita ocenila. Takzvaná knihovna věcí by se mohla totiž stát velmi oblíbenou cestou, jak přivést zpět značné množství návštěvníků a přilákat nové. Z tohoto úhlu pohledu už je jen krůček k takzvaným hackerspace a komunitním dílnám. Jelikož když si v knihovně půjčím knihu o DIY (do it yourself) stavění ptačích budek, půjčím si zároveň potřebné nástroje. A bylo by opravdu perfektní, kdyby knihovna poskytla i prostory, kde se této činnosti mohu věnovat. Dílna sloužící jako prostor pro dětské kroužky a víkendové workshopy s 3D tiskem a jinými vymoženostmi dnešní doby. Knihovny mohou suplovat selhávající školní systém a sdílet znalosti potřebné pro 21. století.

Vím, že změnit takto charakter své činnosti ze dne na den není jednoduché, a tak by měly knihovny tuto praxi v maximální míře sdílet mezi sebou. Například není potřeba 3D tiskárna do každé knihovny, důležitá je přístupnost v rámci regionu. Nevejde se komunitní dílna do vaší pobočky? Nevadí, pokuste se najít partnerský projekt s dílnou, která ve vašem městě již funguje.

Technologie pro budoucnost

Napříč obory probíhá živá diskuze o zapojení umělé inteligence a různých automatizací do nejrůznějších procesů. Zcela jistě stojíme na prahu nové průmyslové revoluce. Ovšem často se setkávám s představou jako vystřiženou z dramatického sci-fi filmu, realita však nebude tak fantaskní. V nejbližší době nás nečeká jedna komplexní umělá inteligence, ale spousty drobných programů, které nám budou usnadňovat naši práci. Hezky to shrnul ve své TED přednášce Kevin Kelly, který popisuje novou průmyslovou revoluci velmi podobně jako revoluci v období páry.²

Vysvětlíme si to na jednoduchém příkladu. Vezměme si jeden typ problému, například hladinu vody v dole, a původní manuální řešení tohoto problému: pumpa poháněná lidskou nebo zvířecí silou. Dosaďme za neefektivní zdroj energie parní stroj a průmyslovou revoluci máte na světě. Spousty jednotlivých problémů, které se podařilo vyřešit výměnou zdroje energie. Velmi podobně proběhne i revoluce s umělou inteligencí. Jen za parní stroj dosaďme moderní zdroj energie a algoritmy všeho druhu, které se dokáží poučit ze svých chyb. Automatická linka skenující knihy a automatické OCR převádějící skeny do strojově čitelného textu a umělá inteligence sloužící jako kontrolor výstupu. Jiná umělá inteligence sloužící k archivaci podle parametrů zcela nezávislých na člověku a schopná najít výsledky v rámci setin vteřiny. A k tomu spousty užitečných aplikací pomáhajících automatizovat velkou část pracovního procesu.

První zajímavou ukázkou automatizace je projekt INDIHU, které naše studio Dipozitiv pomáhalo navrhnout týmu z Knihovny Akademie věd v čele s jejím ředitelem Martinem Lhotákem (pozn. red.: projekt bude blíže představen v březnovém Čtenáři). Jedná se o nástroj pro snadnou publikaci výzkumu formou online výstav bez nutnosti dalšího nákladného programování. Tento a další šikovné nástroje v rámci projektu INDIHU jsou k dispozici jako otevřený software přesně v duchu sdílení dobré praxe.

Dalším produktem, který Dipozitiv vyvíjí, je generátor všech grafických výstupů. Každá veřejná instituce by měla mít svůj grafický manuál. My tato pravidla sdílíme online a naučíme je naše „roboty“. S jakýmkoli dalším plakátem, pozvánkou, příspěvkem na Facebook nebo Instagram díky tomuto generátoru nemusíte čekat na grafika, zvládnete to sami během pár kliků na PC, tabletu nebo vašem telefonu s jistotou, že do puntíku dodržíte grafický manuál a vizi původních designérů.

Umělá inteligence nenahrazuje člověka, doplňuje jej a pomáhá zefektivnit potřebné procesy. Nepotřebujeme lidi, aby vytvářeli dvanáctý plakát sezóny. Stačí vytvořit set pravidel a o ostatní se postará stroj.

Nechme konečně Guttenberga odpočívat

Přibližně šest století trvalo překonat Guttenberga a jeho knihtisk. Jistě, stroj se změnil, tisk z výšky postupně nahradil tisk z plochy pražského rodáka Aloise Senefeldera, ale princip zůstal po celá staletí stejný: vezměme předlohu a vytvořme libovolné množství kopií. Dnes stojíme na prahu nových technologií, které tuto premisu zcela převracejí. Na trhu jsou již dnes plně digitální tiskové stroje, které dokáží svým výkonem a kvalitou téměř doběhnout tiskový stroj s tím rozdílem, že tyto stroje umějí personalizovat každý centimetr čtvereční plochy. Jinými slovy nerozmnožují, ale tisknou svou frontu zakázek a nerozlišují, zda je daná dávka z jedné nebo ze sta různých knih. Klidně i po jednom kuse. A právě tato technologie zásadně mění hru jak v polygrafii, grafice obecně, tak vlastně u každého, kdo dokáže připravit data pro tisk.

V našem studiu se již delší dobu věnujeme automatické sazbě knih. Průměrnou beletrii sázíme v řádu minut namísto dní. I zde vidíme prostor pro knihovny a minimálně bychom rádi zkusili připravit prototyp produktu, který má za úkol dostat knihy bez autorských práv znovu do oběhu, pokud si to čtenář bude žádat. Z automatické skenovací linky přes OCR do strojově čitelného textu, přes automatickou sazbu a zpět na papír. Již od jednoho výtisku, bez skladu a složitého účetnictví. Vše online, během pár kliků. A v těchto představách se dá jít ještě dál. Například jako automaticky generovaný časopis z rešerší v denním tisku nebo automaticky generované tištěné katalogy uměleckých sbírek s různou úrovní poznámkového aparátu podle odbornosti čtenáře.

Budoucnost je zde

Všechny tyto aplikace, které jsem letmo zmínil, jsou již připraveny k použití. V duchu sdílené ekonomiky nám dává smysl připravit skupinovou licenci pro oborové sdružení knihoven tak, aby na zmiňovaný software dosáhla i ta nejmenší knihovna v zemi. Protože ve vašem množství a dosahu je vaše největší síla. Naslouchejte své komunitě, pokuste se jí vyjít maximálně vstříc a sdílejte tu nejlepší praxi, tak abyste nemuseli vždy začínat na zelené louce.

Obr.: Dipozitiv Studio (Nicole Pálenská)

1 https://www.itu.int/

2 https://www.ted.com/