Počátek nové éry

Na počátku nového roku se vždy sluší hledět s optimismem na nadcházejících dvanáct měsíců. Po těch uplynulých, poznamenaných vším, jen ne klidem k dalšímu rozvoji, ve mně sílí pocity racionalisty stát nohama pevně na zemi. Ano, život před nás klade překážky, které je třeba překonávat a nezaleknout se jich. V každém čísle časopisu se snažíme reflektovat dění v knihovnictví a s tím související aktivity v knihovnách i těch nejmenších obcí. S velkým potěšením dáváme prostor novým nápadům, neotřelým projektům, tvůrčímu nasazení, jež mají pozitivní odezvu od dětí a mládeže až po seniory. Nové knihovny vznikají, dochází k jejich rekonstrukci, stokrát opakované tvrzení, že knihovna už není zdaleka pouze místem pro půjčování knih, ale centrem pro širokou škálu aktivit, se naplňuje. Nyní je vše dokonce zakotvené v Koncepci rozvoje na léta 2021–2027 s výhledem do dalších let. Přál bych si, aby nastavované mantinely, které si knihovny a jejich pracovníci vydobyli, nerušeně pokračovaly a mohly být dál překonávány. A tady se mi do mysli vkrádá to pověstné „ale“, skepticismus, že se vše mávnutím kouzelného proutku zas ihned dostane do normálu.

Uvědomuji si, že hlas kultury, jehož jsou knihovny neoddělitelnou součástí, nikdy nebude mít takovou váhu jako otázky obrany země a její závazky v NATO, i když zaštítěný koncepčním materiálem schváleným vládou. Osobním nasazením, nápady a invencí lze jistě mnohé překlenout a pracovníci knihoven jsou v tom dlouhodobě zběhlí. Jenže bez financí a neohraničených možností osobního setkávání, byť dnešní technika a komunikační možnosti jsou na nesrovnatelné úrovni ještě s nedávnou minulostí, s tím mnoho nezmůžete. První signály o krácení rozpočtů knihoven, redukování pracovních míst a neurčitost termínů otevření, a tím ovlivnění fungování kulturních institucí nejsou zrovna povzbudivými signály. Bezesporu budou mít neblahý dopad i na ty nejúžasnější nápady a projekty. Rozzářené dětské oči nad novými objevy a novou knížkou a vděčnost seniorů, že se na ně nezapomíná, nedokáže v dostatečné míře zprostředkovat ani monitor s tím nejvyšším rozlišením.

Přál bych si tedy – možná poněkud přízemně –, aby knihovny po uplynutí nadcházejících 365 dnů mohly konstatovat, že vše zůstalo minimálně na úrovni počátku roku předchozího. A ve skrytu duše zadoufám, že skutečnost mou skepsi pozitivně překoná... Pandemie ukončila jednu éru existence fungování společnosti a otevřela rychle novou. Postavme se jí čelem, ale nespoléhejme na vzdušné zámky a planý optimismus!  

JAROSLAV CÍSAŘ