Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

Univerzita v Huddersfieldu ve Velké Británii zkoumá používání hravých přístupů pro rozvoj informační gramotnosti všech věkových skupin. Hra se často považuje za vhodnou pouze pro děti, autoři průzkumu ovšem uvádějí příklady hravé praxe v knihovně v oblasti informační gramotnosti. Pokud přijmeme, že informační gramotnost je kontextová, sociálně konstruovaná, a proto je obtížné ji přímo vyučovat, ale místo toho ji lze účinněji realizovat prostřednictvím konstruktivistických přístupů, měli bychom považovat hravé učení za vhodné pro výuku informační gramotnosti. Hravé přístupy k učení se zdají být vhodné pro celou řadu věkových skupin a prostředí a jsou sociálně konstruovány ve stylu pedagogických nástrojů. Uznáním, že mnoho stávajících intervencí v oblasti informační gramotnosti spadá do sociálně konstruktivistického a hravého vzdělávacího deštníku, můžeme zlepšit jejich design a implementaci, a tak tuto oblast zkvalitnit. Bez používání her, hravých a kreativních přístupů k rozvoji informační gramotnosti naši studenti potenciálně přijdou o výhody, které by jinak mohli mít na dosah.

(IFLA Journal – Volume 46, Number 2, June 2020, s. 143–150)

Německé Centrum literatury pro děti a mládež nabízí městům takzvaný „bookbike“, který se financuje z projektu na podporu čtení. Bookbike je mobilní miniknihovna pro propagaci čtení na veřejných prostranstvích. Je vybavena vybranými knihami, literárním vzdělávacím materiálem a širokou škálou dalších doplňků (koberce, polštáře, lavice, stoly a slunečníky). Projekt podporuje Ministerstvo pro děti, rodinu, uprchlíky a integraci, řada vydavatelů a sponzoruje ho Susanne Laschet, manželka předsedy vlády Severního Porýní -Vestfálska. Cílem je přiblížit příběhy, literární zážitky, knihy a kampaně spojené s vyprávěním zejména dětem ve věku 5–8 let a aktivně propagovat čtení na veřejnosti (dětská hřiště, parky, jezera ke koupání...). Projekt řídí Městská knihovna v Duisburgu. Než mohl bookbike projet všemi částmi Duisburgu, muselo být provedeno posouzení útvarem bezpečnosti práce, posouzena rizika, vydáno zvláštní povolení k jeho užívání. Byla uzavřena dohoda s městem Duisburg pro použití bookbiku v parcích a na zelených plochách a proškoleni zaměstnanci knihovny. Uskutečnilo se množství úspěšných kampaní – celkově byl bookbike v pohybu více než 53 hodin ve dvaceti termínech a doprovázeli ho angažovaní zaměstnanci knihovny a dobrovolníci. Důležitá byla setkání s dětmi a rodinami, které nemluvily německy. Bookbike se osvědčil díky obrázkovým knihám; bylo možné jednoduše komunikovat a navázat kontakt mezi knihovnou a touto cílovou skupinou. Radost a pozornost dětí vyvolávají překvapivé návštěvy médií všeho druhu a využití bookbiku zvyšuje možnosti pro navázání kontaktů s imigranty.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 72, Nr. 4, 2020, s. 154–155)

Historie periodik vydávaných na území Slovenska a věnovaných ženám sahá do 19. století. Úspěšných ženských titulů tehdy nebylo mnoho a ty, které existovaly, byly zaměřené hlavně na ženu jako osobu v domácnosti. Postupně se obsahově měnily a začaly se věnovat širším tématům – k článkům o kuchyni, k receptům, péči o děti a jejich výchově přibývaly příspěvky s tematikou intimního života, kosmetiky, módy, života známých osobností a společensko-politické situace. Dr. Michal Potembra v Bibliografii slovenských novin a časopisů do roku 1918 zařadil první ženské časopisy do kategorie literárních a zábavných časopisů. Luboš Ševčák a Zuzana Duhajová v publikaci Dějiny slovenského novinářství 1918–1968 hovoří o ženských časopisech jako o podkategorii tisku, který převážně patří různým organizacím a zaměřuje se na určitou sociální skupinu čtenářů nebo jejich zájmy. UNESCO charakterizuje ženské časopisy jako periodické publikace, které by měly ve svém obsahu přinášet specifické texty, určené výlučně ženám. Zároveň je zařazuje do podkategorie periodik určených pro širokou veřejnost. Podle Kadlecové se ženské časopisy vyznačují tím, že více než polovinu jejich obsahu tvoří fotografie a víc než čtvrtinu tvoří reklama. Při porovnávání obsahového materiálu mužských a ženských časopisů dospěla k názoru, že v mužských časopisech vládne více ironie a humoru a probírá se v nich méně témat než v ženských.

(Knižnica – ročník 21, číslo 2, 2020, s. 53–57)

Připravil ROMAN GIEBISCH