MILOSLAV LINC  miloslav.linc@mlp.cz

Ve druhé části našeho kreativního miniseriálu zavítáme na Smíchovskou náplavku, kde jsme v červnu 2020 otevřeli v „kobce číslo 16“ sousedskou dílnu DOK16. Tenhle příběh je trochu punkový – stejně jako tahle „pobočka“ sama o sobě. Je totiž opravdickou „knihovnou bez knih“.

Příběh šťastné shody okolností

Je to příběh, kterému nechybí trocha černého humoru, sebemrskačství, náhody a šťastných konců. Tak snad mi odpustíte i lehkou spisovatelskou nadsázku. Bylo to někdy v zimě, kdy nám do knihovny přišla prosba o vyplnění dotazníku, který měl zkoumat komunitní život v okolí pražské náplavky. Než mail propadl naším sítem a než se dostal ke správnému člověku, který napsal, že samozřejmě moc rádi pomůžeme, dostali jsme lakonickou zprávu, že na to hodně spěchali a že ten průzkum už mají hotový. Museli pracovat asi i v noci… Ale pozvali nás na setkání, kde se měly výsledky prezentovat společně s vizí nového pojetí pražských náplavek.

Na průzkum vůbec nedošlo, nicméně jsme se dozvěděli, že náplavky čeká rekonstrukce (chystala se ona pověstná oka) a že noví nájemci budou mít nové podmínky. Tehdy jsem zastříhal ušima – hledají se noví nájemci?

Po prostudování podmínek (bylo potřeba splnit alespoň jednu ze tří podmínek: podpora komunitního života, rozvoj řemesel nebo autentický turistický ruch) se zrodil plán. A tak jsem napsal email, jestli by třeba v jedné z kobek (tak se nazývají prostory na náplavce) nechtěli knihovnu. Dva dny trvalo, než přišla odpověď, kterou jsme nečekali: Rozhodně chceme, kdy se sejdeme? Z dotazu „jen aby se neřeklo, že jsme něco prošvihli, ale nečekáme, že by z toho něco vyšlo“ se najednou stala reálná věc.

Plán s jasnými konturami

Sešli jsme se a naše plány dostaly jasnější obraz. Proč v té kobce neudělat makerspace? Najednou jsme splňovali dvě ze tří podmínek – a naše vyhlídky se ještě zlepšily. V původních plánech jsme počítali s moderními technologiemi, ale přece jenom, kobky jsou v zemi, u vody a jemná elektronika by se tam necítila dobře – a navíc v té době začal i příběh Suterénu, takže nakonec z toho vyplynulo, že bychom se soustředili na ruční práci. Vznikl tak projekt řemeslné dílny, která se zejména soustředí na práci se dřevem, ale částečně i na papír a kůži. Prošli jsme schvalovacím kolečkem, dostali zelenou a začali s přípravami.

Pokud v téhle chvíli hledáte konkrétní radu, nedostanete ji. Bylo to celé obrovské štěstí, trocha drzosti a hlavně fakt, že jak knihovna, tak i pražské náplavky mají stejného zřizovatele, takže to celé šlo relativně snadno.

Možná zajímavější pro vás bude koncept celého prostoru – na rozdíl od jiných knihoven jsme nechtěli vytvářet designovou knihovnu, se kterou se nesmí hnout. Už i proto, že jsme stavěli na zelené louce a do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli to za měsíc nebudeme nějak zásadně měnit. Vzhledem k lokaci, která je dosti „hipsterská“, jsme se rozhodli to udělat taky „hipstersky“. Za tím stála jediná věc – udělat službu pro lidi. Místo, které vznikne společnou prací, místo, které si uživatelé dotvoří sami.

Tuhle myšlenku jsme propojili s myšlenkou „druhého života věcí“. Nechtěli jsme pouze nabízet workshopy nebo prostor, kde si lidé mohou své věci opravit a renovovat, ale i celý prostor takovým způsobem postavit, aby to nebyla jen póza, ale aby tak fungovala celá knihovna.

V základu jsme knihovnu vybavili vyřazeným nábytkem z knihovny, který by jinak skončil na skládce. Jen na prosbu architekta jsme jej nabarvili na černo, aby ladil s prostorem a jeho představou. Část jsme pak vyrobili na místě (truhlářské ponky nebo knihovní pult) a část v současné době vyrábí uživatelé v rámci workshopů Dotvoř DOK!

Řemeslnická dílna s knihami

Co tedy lze v DOK16 najít? Jednak plně vybavenou truhlářskou dílnu. Jsou zde k dispozici nejenom ruční nástroje (pilky, dláta, kladívka atd.), ale i menší elektrické nářadí (pilky, hoblíky, brusky) a velké stroje (pokosová pila, stojanová vrtačka, soustruh…). Vybavení jsme vybírali jednak tak, aby umožnilo práci začátečníkům, jednak tak, abychom nabídli stroje, které nemůže mít každý doma, ať už kvůli financím, nebo kvůli prostoru. Další část pak tvoří prostor pro drobnější práci, příjemné posezení a malý komunitní kuchyňský koutek. A samozřejmě knížky.

Jenže nejde o klasický fond, ale o vyřazené knihy a dary čtenářů – DOK16 je vlastně takovou knihobudkou. I to má svůj význam – jednak při prašném provozu nepoškodíme fond knihovny, který chceme chránit a mít v co nejlepším stavu, jednak se nemusíme bát případného zvlhnutí, a zároveň můžeme sloužit i návštěvníkům náplavky, kteří třeba jsou v Praze jen na návštěvě, průkazku nemají a stejně by si chtěli něco přečíst. Na úkor systému vycházíme vstříc lidem, kteří dané místo používají. Než jsme se na tomhle shodli, trochu to bolelo. Ale zdá se, že to i přes nějaké občasné zaskřípání bude fungovat.

Dílna pak funguje ve dvou režimech – prvním je otevřená dílna, kdy může kdokoliv přijít s vlastním projektem, a pokud má průkazku do knihovny, může využít naše nářadí a zkušenosti ostatních uživatelů nebo personálu. Mimochodem to je další věc, která se ukázala jako nesmírně důležitá – mít lidi, kteří s nářadím umí a chtějí své znalosti dál předávat. Pokud ve své knihovně o něčem takovém uvažujete, začněte u lidí. Druhým režimem jsou pak připravené workshopy s lektory, kde se naučíte nějakou konkrétní dovednost. A pak jsme samozřejmě otevřeni další spolupráci, zájemci se pomalu ozývají, takže uvidíme, jak to celé dopadne. Ale vzhledem k tomu, jak skvělý máme rozjezd, optimisticky věřím v dobrý konec.

Celý příběh, který jsem vyprávěl, trval jen rok a kousek. V lednu jsme se domluvili, první termín otevření v září jsme nestihli, protože rekonstrukce se trošičku protáhla a hon za razítky trval až do ledna. Druhý termín otevření v březnu jsme taky nestihli, protože všudypřítomná pandemie zarazila všechny plány. A teprve napotřetí, v červnu 2020, jsme slavnostně otevřeli. Tahle rychlost byla další důležitou věcí, díky které se všechno povedlo. V zásadě jsme z nuly na sto došli během prvních měsíců v rámci původního plánu, a proto se i spousta nových procesů nastavovala v běhu. Čas na revize bude, ale díky tomu všemu nebyl čas na klasické české „udělejme pravidla na všechna co kdyby“.

Příště: 3d tiskárna a Adobe