Main content
TÉMA: Knihovny a uživatelé se specifickými potřebami: Procházkou s handicapy
KATEŘINA KNYTLOVÁ knytlova@knihovnahk.cz
MARKÉTA DUBNOVÁ dubnova@knihovnahk.cz
BARBORA ČIŽINSKÁ cizinska@knihovnahk.cz
Vítejte v Knihovně města Hradce Králové (KMHK), města na soutoku Labe a Orlice, města se slavnou Bílou věží a mnoha knihovnami, z nichž 12 (ústřední knihovna a 11 poboček KMHK) vás právě vítá. Dnes máte na výběr z pěti prohlídkových tras. Každou z nich vám stručně představíme. Žádný strach, na naší cestě budete mít také možnost odpočívat a občerstvit se.
První trasa je vhodná pro návštěvníky, kterým zrak již dokonale neslouží. Můžeme jim nabídnout zcela jistě služby zavedené zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké, umístěné v přízemí ústřední budovy knihovny. Samozřejmostí je její knihovní řád ve všech formách (zvětšený černotisk, zvuková podoba, Braillovo písmo). Půjčují se tu i tyflopomůcky a hmatové hry, jsou k dispozici veškerá dostupná technická zařízení i klidné místo pro studium či delší rozhovor s knihovnicí. Můžete se tu pravidelně nechat zlákat pořadem o nových titulech zvukových knih. S nevidomým kolegoulektorem a zvukovou knihovnou se mohou potkat také děti ve školách nebo při soutěžních odpoledních pro celou rodinu v knihovně. Kdo se chce vydat na samostatnou cestu po knihovně, nemusí se bát, že by se ztratil, vodicí linie, hlasové majáčky, štítky na dveřích, hmatová mapa, plány linií či pravidelně trénovaní knihovníci ho bezpečně navedou. Kam? Třeba do hudebního oddělení k zapůjčení hudebních nosičů či dalších audioknih nebo k návštěvě oblíbeného dopoledního komponovaného poslechového pořadu pro starší ročníky – pondělního matiné. Pro ty, kteří se na procházku do knihovny necítí, se pravidelně konají oblíbené poslechové pořady hudebního oddělení přímo v TyfloCentru.
Druhá trasa by mohla začít na webové stránce knihovny, kde jsou nahrána videa ve znakovém jazyce. Neslyšící si tak může dopředu udělat představu, co mu knihovna vlastně může nabídnout a jak to tam chodí. U informačního/výpůjčního pultu mu k usnadnění komunikace může posloužit přepážková indukční smyčka či knihovník ovládající základy českého znakového jazyka (pobočka). I při návštěvě kulturního či vzdělávacího programu je možné si v sále ústřední knihovny zapnout indukční poslech (standardně jsou všechny přednášky zvučeny), případně si přijímače indukčního signálu zapůjčit. Komiksové čtení je k nalezení v odděleních pro děti i dospělé, specializovaná literatura pro rodiče i studující (včetně publikací České komory tlumočníků znakového jazyka) v oddělení pro dospělé. V hudebním oddělení jsou k dispozici filmy s titulky a dostupná CD ve znakovém jazyce. Komu se nechce cestovat, může zůstat na webové stránce knihovny a připojit se do některé z elektronických databází nebo si může vypůjčit e-knihu. Kdo si ale zvykne s družinou chodit na pravidelné středeční výtvarné dílny, ví, že i dětské knihovnice trochu mluví jeho jazykem, a když trochu povyroste, už se těší do Komiksového klubu. A když je příležitost, přijde i s celou školou do knihovny na divadelní představení tlumočené do znakového jazyka (Škola malého stromu nebo knižní představení studentek JAMU) nebo si prostě hrát. Až knihovna sežene šikovné tlumočníky, bude moci pozvat i nejmenší děti s rodiči do klubíku Pohádka (klubík Bookstart) na Moravském Předměstí, kde sídlí i speciální školka a škola.
Třetí trasu si zkusíme projet na vozíku. Snadné je navštívit ústřední knihovnu s automatickým otvíráním dveří, s prostorným výtahem, s vyhrazenými parkovacími místy. Nájezdy, bezbariérové toalety a prostor jsou k dispozici také na pobočkách v Novém Hradci Králové, na Moravském Předměstí a na Slezském Předměstí. Vozíkem se nemusíte bát přijet na kteroukoli kulturní a vzdělávací akci. A když se na tuhle trasu nebudete cítit, můžete cestovat s knihami, které vám přinesou dobrovolníci naší donáškové služby.
Když je váš svět trochu jiný, těžko se vám čte a učí, špatně se vám říkají slůvka, nerozumíte moc tomu, co po vás ostatní chtějí, můžete vyzkoušet čtvrtou trasu. Povede vás kolem obrázkových knížek, komiksů a časopisů, vyzkoušíte různé deskové hry a spoustu hraček, se kterými si můžete hrát sami nebo s dalšími dětmi podle toho, jaký máte zrovna den. Můžete přijít s rodiči, ale častěji a pravidelně se asi potkáme, když přijdete dopoledne se svou školkou nebo školou nebo se svými kamarády ze stacionáře.
Více o hračkách a pomůckách https://www.knihovnahk.cz/pro-verejnost/sluzby/lekoteka. V knihovně včetně vybraných poboček probíhá pravidelná spolupráce se všemi speciálními vzdělávacími institucemi pro děti s handicapem; velká pozornost se věnuje dětem s poruchami autistického spektra (dále přicházejí logopedické třídy, třídy s dětmi s vadami zraku, děti s kombinovaným postižením, ze školy pro neslyšící atd.). Scénické čtení a tvoření také organizujeme pro lůžkovou část dětské kliniky ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.
A co slibované spočinutí, oddech a občerstvení, říkáte si? Že by to byla trasa pátá? Zahrady, terasu, kavárnu, pohovky, křesílka, lehátka, limonádu, kávu i dortík či salát – to vše v městské knihovně v Hradci Králové také snadno najdete. Stačí se vydat na cestu!
Ředitelce Knihovny města Hradce Králové Barboře Čižinské klade otázky zvědavý návštěvník (více na https://www.knihovnahk.cz/bez-barier):
Co vám zaměření na uživatele s handicapem dává?
Je to příjemná a radostná práce, která nám zároveň umožňuje vytvářet si životní nadhled. A rozšiřuje nám obzory!
Jaký to má vliv na image knihovny a její spolupráci ve městě?
Organizace jsou vděčné, o knihovně vědí, děti jsou nadšené (pokud to dokážeme poznat) nebo si právě v knihovně zvykají. Podle naší zkušenosti je jednodušší při organizaci pořadů domluvit skupinovou spolupráci s organizací, která se dětem či dospělým s handicapem věnuje, než oslovovat jednotlivce. Knihovna je zastoupena v komunitním plánování města, mj. v pracovní skupině pro organizace, které se věnují osobám se zdravotním postižením. Město Hradec Králové je přátelské k lidem s handicapy, nicméně řeší své vlastní projekty a nemá v této oblasti grantový program. Využíváme tak např. soutěž o finanční dary soukromého subjektu (videa pro neslyšící, nákup literatury, nákup lekotéky) či jiné dárce a také grantový program Knihovna 21. století (besedy pro školy s nevidomým lektorem, lekotéka, nákup čtecího zařízení ClearReader, nákup tyflopomůcek, nákup zařízení pro neslyšící). Více případně na stránce https://www.knihovnahk.cz/o-knihovne/projekty#p5.
Co se zatím moc nedaří?
S nadšením jsme nabídli tlumočené přednášky pro neslyšící (např. cyklus o výtvarném umění), ale cílové skupině se to nehodilo, nebyl zájem, nakonec byla realizována pouze jedna přednáška pro studenty, ale možná jsme jen nevydrželi dost dlouho přednášky nabízet, aby se dostaly do povědomí uživatelů. Je to ale organizačně náročné. Obdobně to bylo s výtvarnými dílnami pro nevidomé (iniciativa výtvarnice-dobrovolnice), lidé s handicapem přišli na pozvání, ale mají tento program od „svých“ organizací, na které jsou zvyklí, a neradi opouštějí známé prostředí. Lepší je tedy, pokud s programem vyrazíme za nimi. Samozřejmě usilujeme také o bezbariérovost našich poboček, ale ne všude je to stavebně, technicky a finančně možné. Ze sedmi velkých poboček s celotýdenním provozem jsou bezbariérové zatím tři, jedna zůstala na půli cesty.
A co dodat na závěr?
Vzdělávat se, pořídit vybavení, příp. fondy není podle mého názoru až takový problém, ale na systematickou práci je potřeba personální kapacita. V oblasti práce s handicapy je samozřejmě jednoznačnou výhodou tradice zvukové knihovny, její systémové zakotvení, přísun fondů a personální zabezpečení, které chybí v oblasti sluchového handicapu. Ten má např. aktuálně na starosti ředitelka knihovny jako jednu ze svých mnoha náplní. Oblast mentálních handicapů velmi úspěšně a přirozeně zvládají integrovat dětští knihovníci do svých aktivit či knihovníci ve službách při osobních kontaktech. Zajistit bezbariérovost budov a interiérů se snažíme všude, velkou výhodu samozřejmě mají nové stavby (například naše ústřední budova) nebo stavby po rekonstrukci. Ale překážky jsou od toho, abychom je překonávali. Lidé s handicapem to musí dělat pořád. Takže hlavní je vědět, proč a pro koho to děláme, a jít do toho!
Foto: archiv KMHK