TOMÁŠ LANC t.lanc@email.cz

Jedna knihovnice, se kterou se známe pracovně již delší dobu, mě požádala, abych napsal něco k tomuto tématu. Jsem totiž od narození vozíčkář a k dosti úkonům, které vy děláte zcela běžně a samozřejmě, aniž si to uvědomujete, potřebuji pomoc druhé osoby. Sice občas píši lidem osobní maily, ale napsat text, který by byl alespoň trochu k věci, to je přece jen něco jiného. Berte, prosím, mé řádky jako názory člověka, který má sice k problematice co říci, ale nepovažuje se za nějakého velkého odborníka.

Před psaním tohoto článku jsem si přečetl metodickou příručku pro práci knihoven s uživateli s postižením Rovný přístup. Standard Handicap Friendly a dále prozkoumal webové stránky Ústřední knihovny Městské knihovny v Praze (MKP) na Mariánském náměstí, kde jsem byl v minulosti častým, dnes však již jen občasným návštěvníkem zejména kulturních akcí.

Nedávno mi někdo položil dotaz: Proč by měla být knihovna přístupná lidem s pohybovým postižením a proč tam vlastně chodit? Ta otázka je poněkud širší. Předně se netýká jen lidí sedících na vozíku, na kterých je postižení takříkajíc zjevné na první pohled. Není to tedy problematika pouze nějaké malé minority, jak to, bohužel, ještě i dnes většinová společnost chápe, ale i dalších cílových skupin, které byste primárně jako lidi s pohybovým postižením neoznačili. Mohou jimi být třeba jen dočasně, ale podstatně to ovlivní kvalitu jejich života – např. někdo, kdo si zlomí nohu, maminky s kočárky, senioři, kterým se hůře chodí atd. Bezbariérové řešení, které ulehčí pohyb kdekoliv v prostoru, pak ocení všichni, včetně zaměstnanců, to mi věřte. A pracovníci knihoven se přece chtějí se svými čtenáři setkávat především osobně, jinak, domnívám se, by jejich existence postrádala smysl!

Knihovna je také důležitým místem k setkávání, a tedy i pořádání různých akcí. Tím velmi významně posiluje sociální kontakt mezi lidmi, zejména na vesnicích a menších městech, kde jsou možnosti omezené a knihovna je často jediným kulturním střediskem. Kromě hospody samozřejmě, ale já osobně skutečně jdu raději do knihovny.

V dnešní době technických možností internetu a sociálních sítí bych velice ocenil, kdyby alespoň základní odkazy, které obsahují důležité informace pro osoby se specifickými potřebami, byly umístěny na hlavní stránce, a ne aby se k nim člověk složitě proklikával, pak je víceméně náhodou našel, a ještě ne všechny, které jsou pro něj skutečně zásadní. Uvedu konkrétní příklad z osobní zkušenosti, ale obávám se, že není ojedinělý; pracovníci jmenované knihovny tedy nemusí být zase až tak smutní, že by právě oni něco příliš zanedbali.

Pokud kliknu na pobočky a vyberu Ústřední knihovnu MKP, dozvím se sice, že má bezbariérový přístup, ale to je bohužel všechno. Piktogram vozíčkáře není v tomto případě dostačující a sdělení je velmi vágní (že má knihovna vedlejší bezbariérový vchod). Je však přístupný z Valentinské ulice, což je poměrně daleko, a navíc je lepší mít s sebou doprovod, protože od vchodu k výtahu je to z kopce, který má poměrně velký sklon. To se z webu nedozvím, leda jen zase víceméně náhodou, když si kliknu ze stránek knihovny na videoprohlídku kanálu YouTube. Návštěvník se může i mylně domnívat, že budova není přístupná vůbec, jelikož hlavním vchodem se tam dostat skutečně nelze a upozornění na bezbariérový vchod, který ale pro samotného člověka na vozíku bez doprovodu příliš přístupný není, lze snadno přehlédnout. A navíc musí být vozíčkář opravdu fyzicky zdatný. Vím, že ve vnitřních prostorách je alespoň částečně přístupná toaleta pro osoby s handicapem. Je tedy přinejmenším zvláštní, že tyto nejdůležitější informace o dostupnosti samotného objektu a možnosti využití bezbariérové toalety na webu chybějí. Člověk se to dozví jinde, ale ne na stránkách knihovny, což je škoda. Přitom to jsou pro návštěvníka stěžejní faktory, podle kterých se rozhoduje, zda se mu vyplatí budovu vůbec navštívit.

Ale zase zpět od konkrétního k obecnému. Dobré by také bylo mít na webu informace nebo alespoň odkazy o dostupnosti nízkopodlažních spojů, pokud v dané lokalitě tato možnost vůbec existuje. Informace o parkovacím stání pro osoby s handicapem by také nebyla k zahození. Dále je důležité vědět, zda se člověk může uvnitř budovy pohybovat na mechanickém či elektrickém vozíku (ten druhý je poněkud větší, tudíž náročnější na prostor), jak je náročný pohyb v prostoru určeném pro veřejnost, zda to zvládne člověk sám, či potřebuje pomoc druhé osoby. Je k dispozici výtah, schodolez, plošina, rampa? Dostane se návštěvník sám do kavárny? Je nápojový automat dostupný a ve vhodné výšce? Může se člověk s handicapem napít např. přímo ve studovně, aby nemusel vycházet ven, jelikož je to pro něj třeba příliš náročné, složité? Dostane se k internetu určenému pro veřejnost a může ho použít? Pokud tyto otázky nemáte na svých pracovištích vyřešené, bylo by dobré se na ně zaměřit.

Co mi prozradil Standard Handicap Friendly? Vůbec jsem netušil, že knihovny mohou poskytovat donáškovou službu. To je moc dobrá zpráva zejména pro osoby, které z vážných zdravotních důvodů nemohou opustit své domácí prostředí, nemají možnost říci někomu o pomoc, žijí sami nebo je pro ně těžko dostupná doprava. Nevěděl jsem ani to, že knihovna může mít knihovníka-asistenta, který je v případě potřeby k dispozici osobám s handicapem. Proč tyto důležité informace, které nemohou být v povědomí ani „běžné veřejnosti“, jelikož by ji vůbec nenapadlo, že je to možné, nejsou na webu?! Nemyslím si, že by každá pobočka v ČR musela tyto služby poskytovat, ale alespoň obecná informace o existenci a možnostech těchto služeb by byla žádoucí. Je škoda, že o tom čtenáři se specifickými potřebami zatím nevědí, protože pobyt v knihovně by jim to významně zpříjemnilo.

Situace v knihovnách se pro osoby se specifickými potřebami od roku 1989 změnila k lepšímu, ale stále to nestačí a je co zlepšovat. Děkuji knihovnám, že to pro nás dělají!