LENKA DOSTÁLOVÁ Lenka.Dostalova@mzk.cz

Kniha je výzva…

A knihovna vám vypráví o této výzvě.

(L. I. Kahn)

Život

Malý Louis Kahn vyrůstal ve velmi chudých poměrech. Již během povinné školní docházky se u něho projevilo kreslířské a hudební nadání. V mládí si přivydělával v kinech hraním na piano při projekcích němých filmů. V letech 1920–1924 vystudoval architekturu na univerzitě ve Filadelfii u renomovaného profesora Paula P. Creta, profesora École des Beaux Arts. Po ukončení studií procestoval Evropu; zaměřil se na poznávání antických (Itálie, Řecko) a středověkých (městské pevnosti a hrady) památek. V roce 1931 založil s dalšími třiceti mladými architekty výzkumnou architektonickou skupinu ARG (Architectural Research Group), která se zabývala otázkou sociální bytové výstavby. V roce 1935 si zařídil s G. Howem vlastní ateliér. Projektovali spolu například sídliště Carver Court Housing Development (1941–42).

Od roku 1947 Kahn přednášel na Yale University v New Haven, kde svou pedagogickou činností ovlivnil celou řadu architektů. V roce 1950 absolvoval čtvrtletní stipendium v Americké akademii v Římě, které bylo vyhrazeno pro vedoucí osobnosti uměleckých oborů. V roce 1966 mu uspořádalo Muzeum moderního umění v New Yorku velkou výstavu. V roce 1971 obdržel nejvyšší ocenění od Amerického institutu architektů (AIA) a v roce 1972 Královskou zlatou medaili od Královského institutu britských architektů.

Louis Kahn zemřel po návratu ze služební cesty v Indii. Podlehl infarktu myokardu na pánské toaletě v Penn Station, centrální vlakové stanici v New Yorku. Vzhledem k tomu, že měl u sebe jen telefonní číslo do svého ateliéru, policie ho nedokázala identifikovat. Až po třech dnech ho manželka našla v policejním seznamu nalezených neznámých osob. Na jeho pohřbu vyšlo najevo, že měl tři rodiny: jednu se svou dlouholetou manželkou Ester Israeli a dvě se ženami, s kterými měl dlouhodobé vztahy. Jedno z nemanželských dětí, syn Nathaniel, o Kahnově životě natočil dokumentární film Můj architekt Louis Kahn, který byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší dokumentární film.

Tvorba

Prostor bez přirozeného světla skutečně nemá v architektuře místo. Umělé světlo je světlo noci, vychází z pevně umístěných osvětlovacích těles a nelze je srovnat s nezaměnitelnou hrou přirozeného světla.

Z Kahnovy tvorby čiší nadčasovost díky kombinaci prvků moderní architektury s poznatky z antických a středověkých památek. Jeho stavby se vyznačují monumentálností, hrou se světlem a propracovanými detaily. K nejvýznamnějším prvkům jeho architektury patří práce s přirozeným světlem, která se v Kahnových projektech stává ovládajícím elementem. Podle něj prostor žije pouze díky přirozenému světlu, které mění měřítko, proporce a barvy v závislosti na denní nebo roční době. Využitím světla se inspiroval u stavitelů chrámů, bazilik a gotických katedrál. Pro každou budovu vytvářel specifické řešení pronikání a šíření světla, které odpovídalo organizačním, obsahovým, sociologickým, stavebně-fyzikálním a klimatickým podmínkám. Při navrhování budov pracoval také s principem rozdělení budov na hlavní, tj. „obsluhované“, a vedlejší, tj. „obsluhující“. Jeho teorie vycházela z toho, že malé prostory technického rázu mohou vážně narušit celistvost a čistotu větších prostorů, proto je vyčleňoval na obvod, do rohů apod.

První veřejnou zakázku získal až ve svých padesáti letech; stala se jí stavba umělecké galerie Yale University (1951–53). Byla první moderní budovou, která vznikla v areálu univerzity a vyvolala mezinárodní rozruch. Kahnův věhlas začal rychle stoupat a brzy se zařadil mezi důležité architekty své doby. Do konce života navrhl celkem 128 projektů a zrealizoval přes tři desítky staveb nejrůznějšího charakteru. Zajímavostí je, že Kahn téměř nikdy nestavěl pro komerční subjekty. Celý život pracoval buď pro veřejné instituce (školy, univerzity, muzea, knihovny, náboženské spolky) nebo individuální zadavatele. Za zmínku stojí ještě jeho teoretická práce, publikování odborných textů (např. na téma monumentalita, světlo, forma a mysl architekta), které jsou dodnes velmi ceněné.

Mezi nejvýznamnější stavby L. Kahna patří: Art Gallery Yale University (1951–53, Connecticut); Richards, Trenton Bath House (1955–56, New Jersey); Medical Research Laboratories (1957–65, Pennsylvánie), Salk Institute (1959–67, Kalifornie); Kimbell Art Museum (1967–72); The Indian Institute of Management (Indie, 1970–74); Budova národního shromáždění (Bangladéš, 1962 až 1982); Kimbell Art Museum (1967–72, Texas) a právě Phillips Exeter Academy Library (1965 až 1972, New Hampshire).

Knihovna Exeter (Phillips Exeter Academy Library)

Knihovna, pracovní dvůr, místnosti pro studium, místo setkávání, všechny tyto prostory se chtějí spojit v kompozici, jež architekturu oživuje. Knihovny všech univerzit jsou z dobrého důvodu posazeny ve vstupním nádvoří, aby byly k dispozici všem studentům jako místo zvoucí dál. Vstupní dvory, jejich knihovny a zahrady a cesty, které je vážou dohromady, tvoří architekturu spojování. Kniha je obětinou mysli.

Jak je již zmíněno v úvodu, otázkou architektury knihoven se Kahn začal zabývat v roce 1956, když se účastnil soutěže o návrh na knihovnu Washingtonské univerzity. V roce 1965 byl pověřen vedením Akademie Exeter, aby projektoval a vedl stavbu nové knihovny v univerzitním kampusu.

Navrhl moderní budovu s prvky monumentálních historických staveb (inspiroval se evropskými klášterními knihovnami). Knihovna je pojata jako jeden velký čtverec, ve kterém jsou soustředěny další tři čtverce. Ve středu budovy se nachází čtvercová hala, jejíž klenbu tvoří mohutný betonový kříž, který vede světlo směrem dolů. Ve stěnách haly jsou vyříznuty velké kruhové otvory, kterými jsou vidět regály s knihami. Zajímavostí je, že centrální pult je na rozdíl od jiných knihoven umístěn až v prvním patře. Díky tomu dokáže návštěvník rozpoznat prostorové vztahy celé knihovny. Součástí jsou samozřejmě čítárny, konferenční místnosti, učebny a studijní kouty pro čtenáře (dřevěná zákoutí), která svým vzhledem evokují středověké knihovny, avšak s dostatkem denního světla a pohodlí.

Textový doprovod k projektu stavby knihovny: Kvalitní knihovna může povznést fakultu a učinit ji atraktivnější, čímž přitáhne kvalitní studenty a přispěje ke kvalitě školy samé. Knihovna by neměla nadále být pouhým depozitářem knih a periodik, moderní knihovna by se měla stát laboratoří pro výzkum a experimenty, zátiším pro studium, četbu a rozjímání, měla by být intelektuálním centrem kampusu. Měla by to být neokázalá, solidní současná budova, která naplňuje potřeby školy. Takováto knihovna dokáže potvrdit úctu k duchovnímu i fyzickému úsilí člověka.

Stavba knihovny byla zahájena v dubnu 1969 a dokončili ji v listopadu 1971. Svým vzhledem respektuje charakter kampusu díky stavebním materiálům. V exteriéru byly použity cihly, břidlice, granit, travertin a teakové dřevo. V interiéru jsou navzájem kombinovány cihly, beton a bílý dub. Celkové náklady na výstavbu činily 3 360 000 dolarů.

Exeter je školní knihovna, která slouží potřebám Phillips Exeter Academy. Je největší školní knihovnou na světě. Umožňuje přístup k 260 000 dokumentům, formou předplatného odebírá 335 titulů tištěných periodik (v archivu svázány do 10 000 svazků), nabízí přístup k 27 700 elektronickým časopisům ve 47 databázích, dále mikrofilmy, mikrofiše, audiomédia (6000 CD, 2500 audiokazet, 4000 videokazet a DVD), včetně filmového archivu (cca 300 světových filmů). Součástí knihovny jsou i staré tisky, iluminované manuskripty, dřevořezy, lodní deníky, výtisky prvních anglických a amerických novin. Devítipatrová budova nabízí 450 různých typů míst k sezení (počítačové učebny, promítací místnost, konferenční místnosti, čítárny, posezení na terase) a 210 studijních koutů. Svou kapacitou míst k sezení pojme více než polovinu studentské populace akademie.

V roce 1997 udělil Americký institut architektury (AIA) knihovně cenu Twenty-Five Year Award, což je cena pro ty stavby členů AIA, jejichž kvality prověřilo minimálně čtvrtstoletí. V roce 2005 vydala americká pošta známku s obrázkem knihovny, kde je budova uvedena jako jedno z dvanácti mistrovských děl moderní americké architektury.

POUŽITÉ ZDROJE:

• About the Library. Phillips Exeter Academy [online]. Exeter: Phillips Exeter Academy [cit. 2020-05-25]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20141226151800/http://www.exeter.edu/libraries/553_4209.aspx.

• HAAS, Felix. Architektura 20. století: celostátní učebnice pro studující na vysokých školách univerzitního směru. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. Učebnice pro vysoké školy.

• HERZÁN, Dominik. Louis I. Kahn: Phillips Exeter Academy Library. Earch. [online]. Praha: Earch, 2006 [cit. 2020-05-21]. Dostupné z: http://www.earch.cz/cs/louis-i-kahn-phillips-exeter-academy-library.

• KAHN, Louis I. Ticho a světlo. Praha: Arbor vitae, 1999. De arte. ISBN 80-86300-02-1

• UNGERS, Liselotte. O architektech: životy, díla, teorie : Alberti, Berlage, Boullée a Ledoux, Le Corbusier, Fischer z Erlachu, Ginzburg, Kahn, Jefferson, Loos, Mies van der Rohe, Palladio, Rossi, Schinkel, Smithsonovi, Ungers, Venturi a Scott-Brownová, Vitruvius, Wren, Wright. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-583-8