PETRA MLADĚJOVSKÁ

IVO ONDRAČKA

mek.veseli@email.cz 

V období postupného rekonstruování kulturního domu ve Veselí nad Moravou přišla na řadu i kardinální otázka týkající se existence knihovny. Zdejší městská knihovna totiž funguje od roku 1960 až do současnosti v prostorách kulturního domu. Její přestěhování z původních prostor (bývalé městské radnice) do centra města mělo příznivý dopad na její rozvoj. Sedmdesátá léta s sebou přinesla založení knihovnického střediska a několika poboček, z nichž během let ale zbyla jedna. Městský architekt Ivo Ondračka byl pak pověřen vypracováním variantního návrhu situování městské knihovny v několika budovách města (zvažoval se i návrh výstavby nové budovy), nakonec se však dala přednost rekonstrukci původních prostor.

Výsledek rekonstrukce se rozchází s původní představou využívání odpočinkových zón v oddělení pro dospělé. Podle architektova modelu severských knihoven jsou tyto zóny rozesety do různých míst v knihovně tak, aby lákaly návštěvníky k posezení, ale ti si zatím u nás k tomu vztah nenašli.

V roce 2017 tak započala zásadní rekonstrukce, zahrnující ztrojnásobení užitkových prostor pro knihovnu a možnost občasného využívání částí knihovny (boční lóže hlavního sálu a horního vestibulu – cca 22 % plochy) pro mimořádné večerní kulturní akce a plesy. Kompletní financování rekonstrukce ve výši 21,8 milionu korun uvolnilo ze svého rozpočtu město.

Slovo architekta

Hlavní ideou rekonstrukce byla zásadní funkční a morální rehabilitace vnitřních prostor domu, typického reprezentanta totalitní éry, a jejich úplné přetvoření na přehledný a otevřený prostor s množstvím propojení, perspektiv a nečekaných průhledů. Prostory se otevřely nejen uživatelsky – pro pořádání kulturních akcí a spojení se sálem, ale i vizuálně – pohledům návštěvníků i průchodu slunečních paprsků. V rámci prostoru knihovny byla odstraněna většina příček a nezbytné svislé i vodorovné dělení prostor je řešeno sklem (včetně skleněného ochozu v horní části vestibulu) nebo mobilními prvky. Tím došlo k rehabilitaci původního prostorového konceptu budovy – centrálního sálu obklopeného dvěma podlažími pomocných prostor. Dvojpodlažní horní vestibul s bazilikálními okny byl využit pro vstupní centrální halu nové knihovny s vestavěným podlažím skleněného ochozu s knihami. Pocitová změna prostor byla natolik radikální, že si čtenáři po otevření jen s obtížemi dokázali uvědomit umístění původních místností. Do obvodového pláště budovy (nedávno zatepleného) se nezasahovalo.

 

Součástí rekonstrukce byla vestavba výtahu, spojujícího hlavní užitná podlaží. Z centrálního vestibulu s hlavním pultem a knihovním ochozem se vstupuje do tří hlavních prostor: dvou sekcí oddělení pro dospělé čtenáře a do oddělení pro děti s místností pro dospívající. Součástí knihovny je studovna a šatna. Části s knihovními regály doplňuje sedací nábytek – čtenářská zákoutí, křesla ušáky, pohovky a menší křesílka. Relaxační prostory tvoří cca 20 % plochy knihovny. Dětská část disponuje kromě malého amfiteátru a obvyklého sedacího koutku i domečkem a jeskyňkou s lehacím nábytkem. Všechny knihovní regály jsou osvětleny LED páskami, hlavní prostory pro knihy jsou nasvětleny nepřímo nebo přes rozptylové desky. Ve všech hlavních prostorách knihovny bylo instalováno chlazení, v dvoupodlažním vestibulu klimatizace.

Čtvrtina užitkové plochy knihovny s vazbou na centrální sál se využívá pro občasné večerní kulturní akce, především plesy, koncerty nebo divadelní představení. V těchto prostorách jsou vystavené knihy umístěny na atypickém mobilním nábytku (pojízdné kontejnery nebo stojany) a při akcích jsou přesunuty mezi regály. Variabilní rozdělení prostor je tvořeno žaluziovými roletovými dveřmi, schovanými ve snížených podhledech nad komunikačními prostory, akustickými oponami nebo skleněnými velkoplošnými pojízdnými stěnami. Detail interiéru vychází ze zachování řemeslně hodnotných původních prvků: terazzového schodiště se soklem z černého opaxitu, kovového zábradlí schodiště z „akce Z“, parketové podlahy zasedací místnosti. Barevná kompozice prostor vychází z výrazné modré barvy vinylové akustické podlahoviny, zakončené oranžovými plochami zdí protilehle vymezujícími hlavní knihovní prostory. Ostatní barevnost je v bílých nebo ve velmi světlých odstínech, polstrovaný sedací nábytek je sytě žlutý.

Interiér dotváří hravý a vtipný grafický orientační systém, postavený na jednoduchých kresebných symbolech, který odlehčuje základní barevnou kompozici. Samostatně se obdobným způsobem rekonstruoval i přízemní vestibul kulturního sálu.

Hodiny strávené debatami nad plány

Po schválení realizace navrhovaného projektu započala jednání architekta se zaměstnanci knihovny.  Proběhlo nespočet osobních setkání i telefonátů, ve kterých se pilovaly veškeré detaily. Knihovnice vyjadřovaly své představy a potřeby podle praxe a většinou se dospělo ke shodě či kompromisu. Jelikož souběžně došlo ke zrušení pobočky, bylo potřeba zajistit dostatečný počet regálů k umístění veškerého knihovního fondu, a to nejlépe ve volném výběru, ve kterém v současnosti naleznete 97 % nabízených titulů. Zároveň regály nesměly prostor přehltit, takže muselo dojít na rozsáhlou probírku fondu a vyřazování. Knihovna získala skladové prostory nejen pro knihy, ale i pro materiál, na který nebylo dříve místo. Právě regály se staly  diskutovaným tématem. Architektova prvotní představa byla renovovat ty původní z důvodu úspor i myšlenky skloubení starých a nových prvků. Nakonec se dala přednost novým regálům, protože renovace by byla velmi nákladná. Ty nižší byly umístěny do centrální výpůjční místnosti a oddělení pro děti, vyšší pak do oddělení beletrie a naučné literatury. U dětského oddělení byl mimo jiné vznesen požadavek na pohodlný a dostatečně velký prostor pro realizaci programů pro školy. V tomto případě muselo dojít ke snížení počtu sedacích setů v klidových zákoutích, aby nevznikal permanentní problém s usazením celé třídy a aby bylo možné realizovat pohybové aktivity či jiné činnosti, které jsou také běžnou součástí programů.

Změny v knihovně vycházely z potřeb čtenářů, možností naší organizace a ambice vyjít maximálně vstříc našim uživatelům. Zohledňují velikost města, účelovost a dopad nabízených služeb knihovny. Tomu všemu se přizpůsobila i její provozní doba, která o několik hodin narostla. Zareagovali jsme i na trendy ve výpůjční nabídce – čtenář si může zapůjčit deskové hry nebo elektronické knihy. Vybavením se knihovna rozšířila o prvky, z nichž některé patří k standardním, jiné k nadstandardním: bibliobox, detekční brány (došlo k inovaci ve výpůjčním systému, všechny knihy byly opatřeny RFID štítky), studovna s moderním technickým zázemím a kapacitou 30 míst, místnost pro teenagery, selfcheck (který, žel, doposud nenašel své využití v plné míře), šatna. Čtenáři mohou při výběru knih využít vozíky s košíky. Knihovna se stala konečně bezbariérovou díky výtahu, který byl nejnákladnější položkou v celé rekonstrukci.

  Představy a naplnění

Výsledek rekonstrukce se rozchází s původní představou využívání odpočinkových zón v oddělení pro dospělé. Podle architektova modelu severských knihoven jsou tyto zóny rozesety do různých míst v knihovně tak, aby lákaly návštěvníky k posezení, ale ti si zatím u nás k tomu vztah nenašli. Zároveň se ukázala nevýhoda propojení knihovny a sálu v běžném provozu. Speciální závěsy, které byly nainstalovány jako bariéra proti hluku, jsou v tomto ohledu nedostatečné, a dochází tak k vzájemnému rušení, jestliže probíhají akce souběžně na obou místech.

Rekonstrukce knihovny přispěla k vybudování kuchyňky pro zaměstnance a plnohodnotné kanceláře s dostatečným soukromím, což je přijímáno s velkým povděkem.

Uživatelé nový vzhled knihovny hodnotí kladně, vyjadřují se o ní jako o velmi moderní a designové, rovněž kvitují její bezbariérovost, která měla v původních prostorách své limity.

Velké oblibě se těší zejména dětské oddělení; děti využívají odpočinkové zóny k relaxaci, četbě nebo psaní domácích úkolů. Rodiny s malými dětmi oceňují dětský koutek s kobercem a hračkami a rovněž přebalovací pult na toaletách (ostatně toalety pro čtenáře se vybudovaly až při rekonstrukci).

Knihovna tímto rekonstrukčním krokem posílila svoji kulturní roli, stala se flexibilní  a prostorově variabilní. Neutěšený původní stav knihovny se proměnil, a vznikl tak esteticky příjemný prostor, ve kterém je radost pracovat.