MARTIN SVĚTLÍK martin.25@seznam.cz

Pozvánka na místa viděná verši

HRDLIČKA, Josef, Klára Soukupová a Michal Špína (eds.). Básně a místa. Eseje o poezii. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta a Radioservis, 2015. 315 s.

Kniha Básně a místa je souborem pětašedesáti esejů z pera studentů i pedagogů pražské Filozofické fakulty, a to především z oborů filozofie, literární vědy, komparatistiky a translatologie. Jednotlivé eseje vznikaly původně jako scénáře k pořadům v rámci rozhlasového cyklu Důvěrná sdělení pro stanici Český Rozhlas – Vltava a součástí knihy je i CD s vybranými díly, takže čtenář má případně možnost porovnat obě verze. Základní myšlenkou publikace je, jak již sám název napovídá, zmapovat vztah mezi místy a básněmi, které o nich buď vypovídají, nebo se k nim nějakým způsobem vážou.

Záběr publikace je v tomto ohledu úctyhodný, a to jak po stránce geografické, tak z pohledu historického: autoři čtenáře provedou od dob antiky až po současnost a z českých luhů a hájů až na hřebeny bolívijských And. Setkáváme se zde s básněmi a básníky obou Amerik (Bolívie, Chile, Kuba, Spojené státy), poznáme současnou i dávnou tvář starého kontinentu (Anglie, Francie, Německo, ale například i Litva či Finsko) a navštívíme také Japonsko či syrský Damašek. Čtenáři tak mohou putovat spolu s Odysseem, doprovázet Ovidia stýskajícího si po Římě na březích Černého moře, procházet se s „pražským chodcem“ Nezvalem po ulicích stověžaté Matky měst a obdivovat Wordsworthovy narcisy v Jezerním okrsku. Někdy ovšem básně i doprovodné texty zabrousí též za hranice tohoto světa na vysněná místa, například do pracovny doktora Fausta nebo do utopických krajin a tam, kde sídlí Múzy.

Jednotlivé eseje mají vždy za úkol představit konkrétní básnický text v kontextu daného místa. Každý z autorů ovšem k tomuto úkolu přistupuje po svém. Zatímco v některých případech převažuje detailní interpretace textu, jinde slouží báseň jako odrazový můstek k obecnějším úvahám o úloze místa v daném žánru, národní literatuře či díle dotyčného básníka. Množství autorů a různých přístupů může možná nahrávat jistému pocitu roztříštěnosti. Jednotlivé eseje však připomínají kamínky v pestré mozaice. Úvodní esej Josefa Hrdličky a Michala Špíny nabízí historický a filozofický kontext k fenoménu místa a příbuzných pojmů (prostor, krajina) a vytváří jakýsi společný teoretický rámec.

Básně a místa se zaměřují především na objevování nových kontextů a souvislostí. Rovněž místa, která pro českého čtenáře nepředstavují nic exotického, jsou nazírána z nových perspektiv; v tomto ohledu představují pozoruhodné čtení texty cizích autorů o Praze – Paula Celina, Justina Quinna, Jamese Merilla, Ingeborg Bachmannové. Eseje připomínají nejen slavná jména moderní světové poezie jako například Baudelaira či Whitmana, ale i méně známé autory antické a středověké; nejen díla českých klasiků typu Nezvala či Karáska ze Lvovic, ale i básníky zapomenuté a polozapomenuté a objevují i jména dosud v Česku neznámá. Publikace obsahuje vůbec první české překlady bolivijského básníka Óscara Cerruta, chilského autora Jorge Teilliera či Američanů Franka O’Hary a Jamese Merilla. Bibliografické poznámky na konci každé eseje čtenáře odkazují na existující české překlady básní či studie o autorech.

Motiv objevování je patrný i v celkovém uspořádání obsahu, jehož arbitrárnost autoři nezastírají. Naopak nabádají čtenáře, aby si zvolil vlastní cestu a hledal další kontexty, a ponoukají ho k aktivnímu čtení: Čtenář může číst náhodně, zastavovat se, vracet, hledat a nacházet svá vlastní místa a básně, které se do této knihy nedostaly.

Jistým předchůdcem této „poetické geografie“ či možná spíše „literární turistiky“ je obří antologie Poems of Places(Básně míst) amerického básníka H. W. Longfellowa. V době svého vydání ve druhé polovině 19. století čítala 31 svazků a tvořila tak jakýsi gigantický poetický atlas. Básně a místa mají skromnější ambice. Nabízejí osobité poetické pohlednice, pozvánky na místa viděná verši.