MARTINA WOLNA reditelka@knihovnatrinec.cz

O rekonstrukcích knihoven slýcháme v dnešní době mnohem častěji než před deseti lety. Tak nějak jsme si zvykli, že jich každý rok pár přibude, a už nás to tolik nepřekvapuje. Tím nechci říci, že jsou to události běžné, ale zkrátka se dějí a to je dobře. Ale že se to povedlo i v Třinci, považuji stále za malý zázrak. Třinecká knihovna píše svou historii již více než sto let, dnes vám povím její příběh posledních dvaceti let. Je to také trochu můj příběh, protože jsem se hříčkou osudu dostala do vedení knihovny jako ředitelka-prvnička právě v této době…

Knihovna ve školce

Knihovna sídlila od roku 1998 v budově bývalé mateřské školy, která v té době prošla minimálními úpravami. Během několika prvních let se ukázalo, že budova je v havarijním technickém stavu – především střechy, svody, podlahy a rozvody. V provozu se knihovníci potýkali s nedostatečným prostorem v podmínkách limitujících či zcela znemožňujících jakýkoli další rozvoj.

Navzdory zmíněným problémům se knihovna vstupem do 21. století úspěšně rozvíjela. Počínaje internetizací a automatizací přes realizaci aktivit všeho druhu, první navázaná partnerství až po první větší projekty. Už po pěti letech tak narazila na limity dané prostorem školky. Proto knihovníci zkoušeli i jiné cesty, například vydat se za lidmi ven.¹ A ono to fungovalo. Lidé začali více chodit do knihovny, rostl zájem o akce. Čím více lidí chodilo, tím citelnější byly bariéry, které knihovna-školka měla.

A co víc. V roce 2004 začala knihovna provozovat městské informační centrum, které našlo útočiště v budově městského kina. V roce 2010 vzniklo v uvolněných komerčních prostorách jedinečné oddělení, přesněji celá unikátní knihov­na pro mladé. V roce 2012 se pak knihovna stala provozovatelem městské galerie současného umě­ní s výstavním prostorem v nedalekém kulturním domě. Postupně tak vznikl trojlístek služeb, roztroušených po různých objektech, za­stře­­šených značkou knihovny jednoduše pod zkratkou K3. A každým rokem narůstala potřeba vyřešit neutěšené podmínky všech tří.

Nikdo neříkal, že to bude snadné

Stav knihovny byl opravdu neutěšený. Už kolem roku 2004 jsem začala usilovat o opravu střechy a postupem času o celkové rozšíření knihovny a vytvoření důstojnějších podmínek. Bohužel, kromě tehdejší paní místostarostky, která za knihovnu bojovala jako lev, téměř nikdo z rady nepřišel, aby se podíval, jaký je skutečný stav. Rozhodovalo se od stolu v úřadu, odkud situace v knihovně nikterak závažně nepůsobila.

V roce 2007 nastal zlom a po několika jednáních, kdy v úvahu připadaly i varianty novostav­by či volba jiné lokality, bylo městem rozhodnuto o budoucí celkové rekonstrukci stávajícího objektu. Významnou úlohu tenkrát sehrál architekt města, který rekonstrukci knihovny pomohl prosadit. Ještě v témže roce byla zpracována studie na rekonstrukci. V roce 2009 začala vznikat první velká strategie rozvoje knihovny.

Na realizaci rekonstrukce se čekalo do roku 2012, kdy město Třinec zpracovalo projekt a podalo žádost o investiční dotaci do Regionálního operačního programu regionu soudržnosti Morav­skoslezsko 2007–2013 (ROP II) s celkovými předpokládanými náklady ve výši necelých 63 milio­nů korun. V říjnu roku 2014 se poprvé otevřely dveře zrekonstruované knihovny.

Ještě je důležité dodat, že od počátku 90. let knihovna nesídlila v budově sama. V části byla čajovna, působil zde nízkoprahový klub pro mla­dé a skautská klubovna a část prostor byla vy­užívána komerčně. Projekt rekonstrukce počítal s tím, že po jejím dokončení se knihovna rozšíří do celé budovy.

Kdo je připraven, nebývá překvapen

V roce 2008 jsem se aktivně zapojila do aktualizace Strategického plánu města na léta 2009 až 2014, kam se podařilo rekonstrukci a modernizaci knihovny prosadit jako jeden z prioritních bodů. Zároveň jsem s celým týmem začala intenzivně pracovat na strategii pro samotnou knihovnu. Zatímco ještě v roce 2010 se rekonstrukce knihovny jevila jako běh na dlouhou trať, koncem roku 2011 bylo nutné nasednout do formule a přeřadit kvalt rovnou na nejvyšší otáčky, protože přišlo rozhodnutí města o podání žádos­ti na rekonstrukci. Na projektovou přípravu byly tři měsíce! Zde nutno vyzdvihnout, že projektová a investiční příprava vycházela v maximální možné míře z potřeb knihovny, reflektovala vizi a strategii knihovny, opírala se o standardy VKIS a doporučení na výstavbu knihoven. Díky tomu konečný projekt nové knihovny předpokládal nejen rekonstrukci a modernizaci stávajících prostor školky, ale dokonce přístavbu a nástavbu. Celkově se tak plocha knihovny měla zvětšit až čtyřnásobně.

Vize 2015

Klíčovým byl účel rekonstrukce. Díky práci v uplynulých letech jsem měla v ruce vizi a strategii pro novou knihovnu, které administrátoři projektu snadno a rychle přetavili do projektové žádosti. Díky tomu celá rekonstrukce dávala smysl.

Vizí, která byla v projektu plně reflektována a přijata jako východisko i cíl, bylo vybudovat centrum knihovnických, informačních, vzdělávacích, kulturních a komunitních služeb pro celý správní region Třinecka. Do představ o nové knihovně se odrážela inspirace z knihoven jako Vsetín, Rožnov, Ostrava, Praha či Kroměříž. Zároveň do ní byla promítnuta vize z aktuální Koncepce rozvoje knihoven ČR.

Představou bylo mít knihovnu, která nabízí a poskytuje své prostory všem skupinám obyvatel – od dětí po seniory – a pro nejrůznější aktivity: od individuálního studia jednotlivců přes kolektivní vzdělávací akce až k volnočasovým aktivitám. Která zohledňuje zastoupení národnostních či jiných menšin v komunitě, nabízí multijazyčné koutky, služby pro nevidomé, neslyšící apod. A k tomu, aby dokázala dosáhnout svých cílů a naplňovat poslání, potřebovala mít k dispozici odpovídající prostory. Řešení bylo tedy jednoznačné – vyřešit technický stav budovy a rozšířit prostory.

Školka ukrytá v knihovně

Hlavním cílem projektu podle projektové žádosti bylo zkvalitnit občanskou infrastrukturu, zejmé­na kulturní, volnočasovou a vzdělávací, potažmo zkvalitnit podmínky městského prostředí, zatrak­tivnit centrum města a zvýšit spokojenost obyvatel a uživatelů této infrastruktury. Žadatelem, administrátorem i realizátorem projektu bylo měs­to Třinec jako zřizovatel knihovny.

Pro dosažení přebudování bývalé školky v knihovnu se předpokládala kompletní stavební rekonstrukce. Z gruntu. Z původní budovy zůsta­la jen hrubá stavba, z jejíchž základů vyrostla knihovna.

Specifické cíle projektu:

— rekonstruovat, modernizovat a rozšířit knihovnu jako objekt občanské vybavenosti;

— vybavit knihovnu novými technologiemi odpovídajícími standardu pro knihovny této úrovně;

— zkvalitnit obsluhu uživatelů (selfcheck, bibliobox, modernizovaný knihovní systém);

— zvýšit kvalitu a rozšířit nabídku služeb (vy­budovat literární kavárnu s čítárnou, výstavní pro­stor galerie, studovnu, počítačovou učeb­nu, integrovat regionální IC, modernizovat knihovní systém, zabezpečovací systém, pořídit bibliobox, zabezpečit pořádání nových kulturních a vzdělávacích akcí a mnohé další);

— vytvořit zázemí a podmínky pro kulturu, odpočinek a relaxaci;

— zpřístupnit objekt a služby všem, vytvořit plně bezbariérové zařízení nabízející služby také specifickým skupinám obyvatel;

— revitalizovat přilehlé prostranství;

— zabránit dalšímu chátrání objektu;

— zlepšit pracovní podmínky personálu.

Inovativní prvky projektu:

— radiofrekvenční knihovní systém RFID, který umožní mimo jiné samoobslužné půjčování (selfcheck) knihovních dokumentů čtenářem bez asistence personálu knihovny;

— bibliobox – umožňuje vrácení knih kdykoliv, a to i mimo obvyklé otevírací hodiny knihovny;

— galerie, knihovna a infocentrum pod jednou střechou – díky infocentru a výstavním prosto­rám městské galerie přímo v objektu knihov­ny dojde k posílení kulturní nabídky a prohloubení vazby knihovna-kultura-informace;

— audio/video technika (AV) včetně indukční smyčky pro naslouchací zařízení neslyšících.

Sláva, projekt byl podpořen! Ale neradujme se předčasně…

Projekt, kterému mimochodem málokdo věřil a nikdo mu nedával příliš šance na úspěch, byl v létě roku 2012 podpořen! A nejen to, dokonce získal nejvíce bodů v celé výzvě, což způsobilo ve městě pozdvižení a překvapené reakce ze všech stran. Ale znáte to: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš! V okamžiku schválení projektu převzalo otěže město. Na podzim 2012 vyhlásila rada města výběrové řízení na zhotovitele stavby, schválila vítězného uchazeče a na jaře 2013 měla začít stavební část rekonstrukce.

Knihovna na přelomu let 2012 a 2013 opustila a zcela vyklidila prostor budovy školky – dodnes na to vzpomínám s notnou dávkou nostalgie –, aby ji předala stavbařům. S nejnutnějším vybavením se provoz knihovny na dobu rekonstrukce přemístil do nevyužitého patra jedné střední školy.

Bohužel, jeden z neúspěšných uchazečů podal stížnost na ÚOHS, a ten na základě podnětu realizaci projektu pozastavil. Čekání na rozhodnutí úřadu se táhlo několik měsíců a celá rekonstrukce byla v ohrožení. Byly to velmi napjaté chvíle. Asi ale tušíte, že vše nakonec nabralo dobrý směr. Díky vlivu paní starostky přišlo rozhodnutí ÚOHS (už) po půl roce – a s nezamítavým stanoviskem. Dál už nic nebránilo v zaháje­ní rekonstrukce.

Stavím, stavíš, stavíme!

Od zahájení stavby v září 2013 k otevření knihovny v novém uplynul pouhý jeden rok. Zhotovitelem projektu byla zkušená místní firma (Beskydská stavební a. s.), která dokázala celou realizaci zvládnout v takto krátkém čase.

Stavební část projektu obnášela „zbourání“ školky na úroveň hrubé stavby, čili zůstaly jen obvodové a nosné zdi. Vše ostatní zmizelo. Tvořily se nově veškeré rozvody, sítě, kanalizace, podlahy. Část objektu byla přistavěná a část nastavěná.

Stavba se během realizace potýkala s několi­ka neočekávanými problémy, které představovaly nestabilní podloží nebo vzlínající voda. Opro­­ti původnímu projektu však nedošlo k žádným změ­nám a konečná stavba vypadá ve skutečnosti přesně podle plánů. Jinými slovy – po sedmi letech se zhmotnila budova, kterou jsme po celou dobu znali jen podle vizualizace z titulní stránky projektu. S povděkem lze říci, že stavební část projektu dopadla nad očekávání dob­ře. Jediný závažnější problém, se kterým se průběžně potýkáme, přináší plochá střecha. Dodnes místy zatéká (nikterak dramaticky) a firma zvlá­dá vše rychle odstranit.

Fatálním nedostatkem však je, že v knihovně není klimatizace, ačkoli v projektové fázi se s ní počítalo s naprostou samozřejmostí, ostatně už ve starých prostorách byla instalována. Až při realizaci stavby vyšlo najevo, že ji projektant za účelem snížení nákladů z projektu vyškrtl, údaj­ně jako zbytnou záležitost. Když k tomu přičteme špatně navržené topné okruhy, mohli bychom v některých částech provozovat celoročně sau­nu. V zimě je přetopeno, v létě nelze větrat.  Náprava je možná, to ano, ale troufám si odhadnout, že se prostředky na řešení této šlamastiky jen tak brzy nenajdou...

   

Vybavení interiérů

Mnohem větší drama nastalo ve fázi pořizování vybavení knihovny. Projekt byl vysoutěžen jako celek, tedy část stavební i následné vnitřní vybavení, což považuji za největší chybu.

Nejkritičtější situace nastala při hledání dodavatele knihovního vybavení, především regálů. Zhotovitel nereflektoval naše požadavky na pořízení vybavení od některých z renomovaných dodavatelů funkčního knihovního nábytku a nechal ho na zakázku vyrobit u firmy bez jakékoli zkušenosti s provozem knihovny. Tato firma vyvíjela „za pochodu“ prototypy regálů, které ale nefungovaly a stále se musely vracet k úpravám. Nebýt toho, že byl celý projekt pod časovým tlakem dokončení, kdo ví, jak by to celé dopadlo. Okolnosti mě donutily nakonec ustoupit a převzít regály i ostatní vybavení bez dalších připomínek. Dobré na tom je, že vybavení se dá napravit o poznání snadněji, než kdyby byla nekvalitně provedená stavba.

V reálném provozu knihovna naráží také na pár úskalí, se kterými se ale částečně počítalo už při zpracovávání projektu. Jen ve stručnosti: nešťastně navržené prostory galerie a společenského sálu, nedomyšlené propojení Knihovny pro mladé a Knihovny pro děti nebo nezabezpečení prostor infocentra ve vstupní hale mimo otevírací dobu. Jsou to záležitosti, které na své řešení čekají, až uplyne doba udržitelnosti projektu.

Hlavní je, že se TO jako celek skutečně poved­lo – zmizela školka a vyrostla krásná knihovna! V okolí jsou stromy a květiny, upravené chodníky a zahrada. Budova je čistá a zapadá do zástavby okolních panelových domů.

A to ze všeho nejdůležitější pochopíte, když vejdete dovnitř. Přivítá vás otevřený prostor, naplněný vůněmi linoucími se z kavárny, která navazuje na vstupní halu knihovny. Dýchne na vás atmosféra, kterou sama neumím popsat. Příjem­ná, přátelská… Celý prostor je prosluněný, vzduš­ný, od vstupu vidíte až na druhý konec budovy. Jako návštěvník nepoznáte, že regál před vámi je amatérský prototyp, protože vás zajímají knihy v něm uložené. Nebude vás trápit rozpadající židle ani nedořešené vedení kabeláže od počítačů, protože důležitější jsou pro vás ochotní lidé a dobré služby. To jsou přece hlavní přínosy, pro které byla vynaložena celá ta investice do budovy.

 

Nová kapitola příběhu knihovny v Třinci

Nová budova je dnes důstojným a reprezentativním prostorem. Klady a přínosy mnohonásobně převyšují nedostatky. Projekty a vize začaly od prvního dne po otevření ožívat jeden za druhým a knihovna dodnes využívá potenciál budovy na maximum. Není pochyb o tom, že rekonstrukce splnila svůj cíl.

V nové knihovně se rozrostl personál o pět lidí. Rozšířila se otevírací doba, postupně se začaly realizovat nové a nové aktivity. Modernizovaný provoz přinesl téměř dvojnásobné navýšení počtu návštěvníků, počet akcí ročně přesáhl hranici tisícovky. Nárůst množství akcí si vyžádal vyšší nároky na koordinaci, ať už dramaturgickou, využívání sálů a místností, nebo z pohledu zajištění propagace.

Významným způsobem se proměnil rozpočet knihovny. Došlo skokově i meziročně k velkému navýšení, což vedlo k zavádění přísnějších pravidel a postupů. K zajištění přibývajících aktivit bylo nezbytné naučit se získávat další zdroje financování.

Aby se vše snadněji zvládalo, byla zavedena pružná pracovní doba a postupně se upravovala organizační struktura v návaznosti na provozní zkušenosti. Pro zaměstnance, kteří byli ve staré knihovně zvyklí se více potkávat, mít na sebe i na práci více času, bylo nutné (a občas těžké) si zvyknout na nový (a zpočátku dost turbulentní) pracovní režim. Z mé strany bylo víc než kdy jindy nutné věnovat pozornost lidem, mapovat změny v procesech, sladit činnosti jednotlivců a týmů. Nastaly i krizové okamžiky, ale pracovníci týmu i dům to se ctí ustáli. Po pěti letech, během kterých se vize stala skutečností, stojí knihovna znovu před otázkou „co dál“ a  připravuje strategii na další léta…

Spokojený zákazník je nejlepší obchodní strategie

Citátem Michaela Leboeufa mé vyprávění končí. Díky modernizaci vzrostl počet aktivních čtená­řů cca o 1500 lidí. Návštěvnost knihovny se zdvojnásobila. K tomu nutno přičíst narůstající počet akcí i jejich návštěvníků.

V době psaní těchto řádků zažíváme novou zkušenost kvůli krizovým opatřením v souvislosti s šířením koronaviru, který odřízl knihovnu od čtenářů a čtenáře od knihovny. Velmi rychle se ti aktivní dokázali propojit a pomáhat i prostřednictvím knihovny zvládat krizi ve městě. Lidé jsou v kontaktu, píší zprávy, zapojují se do dobrovolnických aktivit. Nebo jen sledují příspěvky na sociálních sítích, aby zůstali v obraze.

Nakonec přece nejsou důležitá čísla. Smyslem knihovny není soutěžit o co největší počet „ulovených“ obyvatel. Mnohem důležitější jsou osobní příběhy lidí, kterým pomáhá.

Jsem přesvědčena, že právě proto ještě stojí za to v dnešní digitální době kamenné knihovny stavět a modernizovat.

Foto: archiv Knihovny Třinec

1 viz WOLNA, Martina: Knihovna probouzející město. Čtenář, 2020, roč. 72, č. 3, s. 83–86.