Milé čtenářky, milí čtenáři,

do žádosti o grant každým rokem uvádíme, že kromě jiného je časopis Čtenář kronikou českého knihovnictví. A tak je téma tohoto měsíce nabíledni – Knihovny za času koronaviru. Zkoumají se nové možnosti, rozmáhají se videokonference, uklízí se, reviduje, vyřazuje, kreativně se hledají cesty, jak pomáhat, kde je třeba, ověřuje se, že knihovny už dávno nejsou jen půjčovna­mi knih. Přečíst si o tom můžete také proto, že funguje nejen naše redakce, ale také související technické zá­ležitosti. Ráda bych tak poděkovala grafičce, tiskárně i distributorům. No a my jsme na tom při vzniku květnového čísla byli asi takhle (možná se v tom někteří/některé poznáte☺).

Redaktorský sonet II

Mě slunce ve dne, večer navíc hvězdy
ptají se drze, co mám dneska v plánu.
Nahlížejí mi do okna a někdy
jen utrousí: No, ty máš ale ránu!

Proč mastné vlasy se mnou necvičí?
Proč chodím pořád v legínách a triku?
Proč nejsem objednaná k holiči,
na masáže ani na kosmetiku?

Na stole čaj, kelímek od jogurtu,
dezertní talíř, ohryzek a lžičku,
zde honoráře, zbytek korektur tu,
šéf krátce volá, pouštím přitom myčku...

Jak každý měsíc vyjde časopis –
i v čase nouze – vivat home office!

Následující slova jsme přesunuli ze závěru článku Miloslava Niče, který netuší, že se tentokrát podílí na úvodníku. Ale nic lepšího bychom nevymysleli:

Bohužel, je mnoho věcí, kte­ré nemůžeme ovlivnit. Stejně jako generace před námi si musíme prožít zlé chvíle a musíme být vděční za to, že je k nám osud při srovnání s minulostí milosrdný. Řadu věcí ale ovlivnit můžeme a při návratu do normálních časů mají veřejné knihovny všechny předpoklady být jedním z prvních ostrovů normálnosti a opory ostatním. K tomu vám přeji hodně štěstí a zdraví.

S redakcí se k tomuto přání připojujeme.

PAVLA VLKOVÁ